Na podzim roku 2023 se neuspokojivé výsledky ofenzívy v Záporoží shodovaly s problémy s přijímáním dalších balíčků pomoci ze strany Ukrajiny ze Spojených států a Evropské unie. v Ukrajině se navíc stále více projevovalo politické napětí, za které byly zodpovědné kyjevské úřady. Klíčovým zdrojem tohoto napětí je mobilizace jednotek na obranu Ukrajiny před ruskou agresí.
Odvedenci jsou potřeba okamžitě
Od září 2023 se Obranné síly Ukrajiny, které zahrnují nejen ozbrojené síly Ukrajiny, ale také Národní gardu, Státní pohraniční službu a dobrovolnické formace, potýkají s nedostatkem rekrutů. To však není důsledek těžkých ztrát, které ukrajinská armáda dosud utrpěla. V srpnu 2023 prezident Zelenskyj nařídil odvolání všech vojenských komisařů regionálních územních náborových středisek. Někteří z nich byli obviněni z korupce, včetně organizované praxe přijímání úplatků od občanů, kteří se chtěli vyhnout branné povinnosti. Používání kolektivní odpovědnosti však narušilo brannou povinnost, což podkopalo proces doplňování, rotaci unavených vojáků, hromadění záloh a výcvik nových jednotek.
Generál Zalužnyj neskrýval svou nespokojenost s rozhodnutími civilní ústřední vlády. V rozhovoru s novináři Ukrajinské pravdy popsal jeden z účastníků jednání velitelství, kterého se zúčastnil prezident a generál, následující situaci:
„V létě přišel na schůzi štábu šéf Státního úřadu pro vyšetřování Suchačov a podal zprávu o tom, jak efektivně byli odvoláni šéfové náborových středisek. A pak dostal slovo Zalužnyj, který brilantně poznamenal: „Chci poděkovat policistům, téma korupce, tedy boj proti ní, je důležité. Chci však také poskytnout čerstvé údaje o důsledcích mobilizace.“ A ve všech regionech dochází k prudkému poklesu branné povinnosti.“
Ukrajinská ofenzíva na Záporoží přitom ztratila na síle. To umožnilo Rusům chopit se operační iniciativy, která vyústila v ofenzívu okupantů na Avdijivku. Rusku se také podařilo stabilizovat situaci doplňováním ztrát a vytvářením nových jednotek, které jsou však často posílány na frontu nepřipravené a nedostatečně vybavené. S příchodem podzimu začala válka měnit svůj charakter z manévrovací na poziční, jak popsal generál Zalužnyj ve svém slavném říjnovém článku pro The Economist. Kromě toho se v americkém Kongresu stala aktivnější republikánská skupina MAGA (pod heslem Donalda Trumpa Učiňme Ameriku opět velkou), která se staví proti pomoci Ukrajině. Maďarsko zároveň začalo blokovat čtyřletý podpůrný balíček ve výši 50 miliard eur pro nástroj pro Ukrajinu. Maďaři nakonec ustoupili a 1. února 2024 byla schválena finanční podpora pro Ukrajinu, ale Viktor Orbán bude pravděpodobně sabotovat další evropské iniciativy pro Ukrajinu. Také v říjnu Hamás zaútočil na Izrael a přesunul pozornost veřejnosti z Ukrajiny na Blízký východ. To vše dohromady přispělo k dojmu, že „Ukrajina prohrává/prohrává válku“.
Nenahraditelné ztráty ozbrojených sil Ukrajiny na zabitých a pohřešovaných (pravděpodobně mrtvých) na konci ledna 2024 podle mých odhadů dosáhly asi 70 tisíc lidí. Vycházím z údajů shromážděných Jaroslavem Tynčenkem a Hermanem Šapovalenkem, autory Knihy vzpomínek padlých pro Ukrajinu, přičemž přidávám počet pohřešovaných osob, které považuji za mrtvé, a také beru v úvahu dynamiku nepřátelských akcí na frontě. Podobné odhady mrtvých Ukrajinců, ale 13. listopadu 2023, byly zveřejněny The Economista ještě dříve, v srpnu 2023, Deník New York Times. Domnívám se, že stejný počet, tedy 70 tisíc, je trvale invalidních. Do této kategorie patří ti, kteří přišli o končetiny, oslepli nebo se ze zdravotních důvodů nikdy nevrátí do vojenské služby, a také vojenský personál, který byl z důvodu těžkých zranění na více než rok osvobozen od vojenské služby. Několik desítek tisíc vojáků navíc utrpělo lehká zranění, do akce se ale vrátí až po několika měsících strávených v nemocnicích. Na podzim a v zimě se navíc zvýšil počet hospitalizovaných kvůli nemoci. V ozbrojených silách Ukrajiny je také asi 30 000 vojáků, kteří slouží déle než dva roky. Doba služby statisíců dalších Ukrajinců se k této úrovni nevyhnutelně blíží.
Každý je unavený a chce na dovolené strávit více než dva týdny, na které má nárok. Tento čas nestačí na úplné fyzické a psychické zotavení, ale po dezorganizaci mobilizačního systému prostě nebylo dost bojovníků, kteří by je mohli na frontě nahradit. Velení se snaží vyhnout tomu, aby tam posílalo nevycvičené a nekoordinované rekruty, i když před rokem se takové ojedinělé případy vyskytly, informovala ukrajinská média.
Trvalo několik měsíců, než se to normalizovaloa) V rozsahu povoleném ustanoveními této Úmluvy generální tajemník zajistí, aby Některé jednotky Ozbrojených sil Ukrajiny (například 3. samostatná výsadková útočná brigáda) vedou účinnou brannou kampaň a armáda podepsala dohody o spolupráci s několika profesionálními pracovními společnostmi. To částečně zlepšilo situaci s přílivem nových lidí do služby, ale stále to nestačí na pokrytí všech potřeb armády. Zejména proto, že mnozí naznačují, že válka bude pokračovat ještě několik let a Rusové chtějí navzdory ztrátám zvětšit velikost invazní armády.
Klamné kouzlo televize
Navzdory skutečnosti, že ozbrojené síly Ukrajiny potřebují brance, politici, zejména úřady, se bojí nastolit otázku rozšíření a „konsolidace“ mobilizace. Jde o vytvoření mechanismů, které výrazně zkomplikují život těch, kteří se vyhýbají odvodu, a také o jeho rozšíření na muže ve věku 25 až 27 let. Proč se politici bojí realizace tohoto projektu? Důvodů je několik, ale všechny se scvrkávají na jednu věc: udržení vysokého hodnocení popularity.
Po totální ruské agresi se na pokyn Kanceláře prezidenta republiky konala tzv. Jediný telethon, kterého se účastní televizní kanály spojené s vládou nebo oligarchy. Nezávislé kanály nebo kanály spojené s opozicí, jako je například Přímý kanál, byly z fondu odstraněny. Účelem telemafonu bylo vytvořit jednotný narativ o válce a veřejné politice, stejně jako posílit morálku společnosti. V některých případech plnil i důležitou informační funkci, pomáhal organizovat občany, zejména v nelehkém roce 2022. Postupem času se však jeho role změnila na propagandističtější. Diváci „telemapfonu“ byli krmeni příliš dalekosáhlým optimismem při informování o situaci na frontě a úřady v čele s prezidentem byly prezentovány jako géniové, kterým naslouchali vládci západních států.
V důsledku toho se informace o potřebě rozšířit mobilizaci staly kbelíkem „studené vody“ vylitým bez varování. Diváci se cítili ztracení, frustrovaní, podvedení nebo dokonce naštvaní. Tyto nálady však neovlivnily postoj k armádě. Spojený maraton stále ukazoval armádu jako hrdiny a ukrajinská společnost si stále pamatuje úspěšnou obranu Kyjeva, Charkova a vítězné ukrajinské ofenzívy ve druhé polovině roku 2022. Hněv veřejnosti vyvolaný plány na zvýšení mobilizace je proto namířen proti politikům a médiím, která ovládají. Někteří občané Ukrajiny zašli ještě dál a při hledání dalších informací se ocitli ve světě „alternativních faktů“, čímž naletěli ruské propagandě a vnitřním kapitulantům na sociálních sítích.
Poslední problém, tedy hledání alternativního narativu k růžové realitě „společného maratonu“ za každou cenu, vedl k tomu, že se v myslích části společnosti vytvořil zcela opačný obraz války – pekla, v němž jsou nepřipravení Ukrajinci, vrženi krvežíznivými vojevůdci beze zbraní a dokonce i bez oblečení do opevněných pozic nepřítele, fatální ztráty půl milionu padlých. A obraz postsovětských hlupáků, kteří jim velí, stejně jako cynického Západu, který využívá chudé Ukrajince k tomu, aby nechali vykrvácet své „slovanské bratry“. Ti samí lidé stále věřili, že válka je někde daleko, jako v letech 2014-2021. A nyní hrozí, že se budou muset chopit zbraní i oni. Vzhledem k tomu, že mezitím dospěli k přesvědčení, že na frontě určitě zemřou, jediný způsob, jak přežít, bylo vyhnout se odvodu.
Mobilizace s politickou hrou v pozadí
Bohužel mnoho ukrajinských politiků se velmi obává reakce potenciálních voličů na rozšíření mobilizace, která by mohla negativně ovlivnit obranyschopnost Ukrajiny. Politici si sice lépe uvědomují situaci na frontě, ale jen málo z nich se chopí iniciativy, aby o ní informovali veřejnost. Opozice se s touto rolí vyrovnává lépe než vládnoucí tábor – pochválit je třeba především poslance stran Holos a Evropská solidarita a také politiky nacionalistických stran, kteří zůstávají mimo parlament.
Část opozice zase vidí v této situaci příležitost k oslabení pozice Zelenského a jeho strany Sluha lidu. V tomto kontextu nebyl návrh strany Julie Tymošenkové Baťkivščyna překvapivý. Její poslanci se stále drží strategie rozdělování peněz, protože strana bývalého premiéra byla proslulá četnými sociálními projekty. Nyní tedy bylo rozhodnuto, že stačí jednoduše zvýšit plat, aby se podpořila vojenská služba. Evropská solidarita zase předložila své návrhy zákonů s vědomím, že úřady je budou tradičně ignorovat. Nemají v úmyslu podporovat vládní projekty, ale správně poukazují na jejich slabiny. Zdá se, že je to nejbezpečnější způsob, jak manévrovat mezi potřebami státu a bojem o voliče.
Nejvyšší rada pracuje na zákonu, který upravuje mobilizaci a podmínky vojenské služby. NejprveMělo se o něm hlasovat v prosinci 2023 a pak se doufalo, že ho poslanci schválí v lednu 2024. Obě lhůty nebyly dodrženy. Místo toho se zdá, že politici tento proces záměrně zdržují. 1. února Yehor Chernev, poslanec strany Sluha lidu, řekl, že kontroverzní body by měly být z nové verze zákona odstraněny nebo změněny. Uznal také, že byla doplněna nová ustanovení, která vyvolávají pochybnosti. Možná tímto způsobem poslanci vytvářejí politické divadlo, aby voliči nabyli dojmu, že poslanci dělají vše pro to, aby mobilizovali co nejméně občanů.
Dne 1. února 2024 generál Zalužnyj přímo komentoval nedostatek politické vůle ústřední vlády posílit mobilizaci. Uvedl, že jsou bezmocní a nejsou schopni poskytnout ozbrojeným silám Ukrajiny doplnění potřebné k pokračování obranné války. Dříve, 29. ledna, se Kancelář prezidenta neúspěšně pokusila Zalužného odvolat. Jedním z jablků sváru mezi Zelenským a jeho okolím a vrchním velitelem ozbrojených sil Ukrajiny byla otázka mobilizace. „Železný generál“ nakonec odešel do důchodu 8. února 2024.
Netaktnost poslance Arakhamia
Jedním z nejaktivnějších komentátorů mobilizace je poslanec Davyd Arakhamia, šéf frakce Sluha lidu v Nejvyšší radě, který je také členem Výboru pro obranu, bezpečnost a zpravodajství. Kromě komentářů, se kterými je těžké polemizovat, se proslavil také několika pochybnými výroky – například svým prohlášením pro média, ve kterém hovořil o potřebě mobilizovat polovinu lidí v zemi a obvinil armádu z nedostatku nápadů.
Kancelář prezidenta republiky zároveň oznámila, že generální štáb požádal o povolení mobilizovat asi 500 tisíc lidí. osoby, které poukazují na četné překážky, které by měly realizaci tohoto záměru bránit. Zajímavé je, že generál Zalužnyj během svého prvního brífinku takové potřeby ozbrojených sil Ukrajiny nepotvrdil. Proto může být toto číslo součástí politické hry prezidentského tábora, jejímž cílem je odradit občany od sympatií k vojenskému velení.
Dne 26. ledna 2024 se na sociálních sítích objevilo Arakhamiovo prohlášení o počtu obětí, které bylo rychle vyhodnoceno jako známka necitlivosti náměstka: „Když jsem šel po ulici a ptal se lidí na [фатальні] Nikdy jsem neslyšel, že by jich bylo méně než 100 000 [вбитих]. Ale naše ztráty jsou mnohem menší.“
V tomto případě nebyly úmysly poslance špatné. Bohužel, společnost, která je stále více unavena válkou, podléhá kapitulačním narativům a její část má také tendenci upadat z jednoho extrému do druhého, z euforie do deprese, jak trefně poznamenal Dmytro Kuleba ve své knize „Válka o realitu“. Arakhamia má pravdu v tom, že smrtelné ztráty jsou mnohem nižší než 100 tisíc. Navrhl proto, aby úřady informovaly o tom, jak velké jsou ztráty ozbrojených sil Ukrajiny.
Prohlášení šéfa frakce Služebník lidu však nebylo přijato. Byl obviněn z bezcitnosti a zlehčování ztrát. Několik desítek tisíc mrtvých lze skutečně jen stěží považovat za malé číslo, zvláště vezmeme-li v úvahu rodiny obětí. I když měl Arakhamia dobré úmysly, určitě ublížil mnoha občanům, kteří ztratili své blízké.
Nespokojenost vyvolala i myšlenka zveřejňování informací o obětech, i když by to vedlo ke zhroucení nepřátelské a kapitulační propagandy. Faktem je, že uznání skutečné velikosti ztrát by bylo pro Rusy cennou informací o efektivitě jejich akcí. Jedním z kritiků Arakhamijova prohlášení byl Jurij Butusov, šéfredaktor zpravodajského portálu Censor.net.
Ať je to jak chce, Arakhamia má také správné, konzistentní myšlenky. Jedním z nich je návrh povinného vojenského výcviku poslanců a úředníků. Bude se konat „na částečný úvazek“, tedy bez přerušení výkonu stálých povinností. To by zahrnovalo účast na krátkých školeních na cvičišti a kromě výcviku by to také povzbudilo běžné občany k mobilizaci.
V polovině února 2024 se zdá, že situace s novým zákonem o mobilizaci se chýlí ke konci. Předseda Nejvyšší rady Ruslan Stefančuk médiím řekl, že hlavním důvodem zpoždění je velké množství pozměňovacích návrhů, které poslanci předložili k předchozímu textu. Davyd Arakhamia souhlasí s komentáři řečníka a upozorňuje na absurditu a protiústavnost některých paragrafů zákona, zejména: plány na mobilizaci zdravotně postižených osob a zmrazení bankovních účtů osob, které se vyhýbají vojenské službě. Je možné, že přijetí návrhu zákona v Nejvyšší radě usnadní i změna vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny. Generál Oleksandr Syrskyj není ve společnosti tak populární a charismatický jako jeho předchůdce. Nemá také žádné politické ambice a není zvyklý pouštět se do oficiálních sporů s politiky, takže poškození image způsobené mobilizací může být přeneseno na něj. V tomto případě vítězí jak vláda, tak armáda.
Přeloženo z polštiny
Publikovaný text V rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: „Gorący kartofel“ ukraińskiej polityki
