Poté, co ukrajinské úřady obdržely jasné signály od předních zemí NATO o iluzorních šancích Ukrajiny na vstup do Aliance v blízké budoucnosti, nastavily kurz pro uzavření samostatných dohod o takzvaných bezpečnostních zárukách v případě druhého ruského útoku. Naši diplomaté, poučeni trpkou zkušeností z Budapešti, dělali, co mohli, aby zabránili novým neúčinným memorandům. Analýza prvních podepsaných dohod však ukazuje, že se nezmiňují o skutečných zárukách ochrany Ukrajiny.
Po celkově neúspěšném summitu NATO ve Vilniusu se ukrajinská diplomacie ocitla ve složité situaci. Na jedné straně byla vyhlídka na skutečné členství v NATO odložena na neurčito. Na druhou stranu je společnosti dlouho slibováno, že úřady budou pracovat na tom, aby zabránily druhému ruskému útoku. Navzdory značnému množství kritických informací a periodickým pochybnostem o schopnosti Severoatlantické aliance odrazit vnější agresi se článek 5 bloku jeví jako nejlepší záruka bezpečnosti pro Ukrajinu. NATO však s naším přijetím nijak nespěchá. Proto bylo rozhodnuto pracovat s jednotlivými státy na zvláštních smlouvách, kterým se zpočátku hlasitě přezdívalo „bezpečnostní záruky“.
Smlouvy již byly podepsány s Velkou Británií, Německem a Francií. Práce v tomto směru pokračují. Pravděpodobně v blízké budoucnosti budou podobné dohody uzavřeny s dalšími zeměmi. Úřady ujišťují, že plánují podepsat bezpečnostní záruky pro Ukrajinu s několika desítkami států. To má donutit Kreml, aby upustil od nového aktu agrese, pokud bude chtít v budoucnu znovu napadnout Ukrajinu.
Bezpečnostní dohody jsou rozhodně lepší než žádné dohody. Ale neklamte sebe ani společnost. Tyto smlouvy v žádném případě nenahrazují článek 5 Severoatlantické smlouvy. V případě nové agrese za nás nikdo bojovat nebude. Vedle ozbrojených sil Ukrajiny neuvidíme vojáky armády Spojených států, Velké Británie, Francie nebo Německa. Opět budete muset bojovat s ruskými hordami sami. Tedy dělat to samé, co ozbrojené síly Ukrajiny dělají od roku 2014.
Ukrajinské úřady opakovaně zdůrazňovaly, že nová Budapešťská memoranda nepotřebují. Na jedné straně se nám tentokrát podařilo dosáhnout více než v roce 1994. Podepsané dohody odkazují na povinnost dodat Ukrajině zbraně v případě agrese. Samostatně je zmíněno poskytování komplexní pomoci při ochraně a obnově územní celistvosti našeho státu v rámci jeho mezinárodně uznaných hranic, jakož i při hospodářské obnově a rekonstrukci. Je zdůrazněno, že strany jsou odhodlány aktivně odrazovat od jakékoli nové agrese ze strany Ruské federace. Jsou zde sekce o vojensko-technické spolupráci, výrobě zbraní a spolupráci ve vojensko-průmyslovém komplexu. Některá ustanovení dohod se týkají pokračujícího sankčního tlaku na Ruskou federaci a potřeby postavit ji před soud. Nezapomněli jsme do dohod přidat oddíly o hospodářské, informační, infrastrukturní a humanitární spolupráci, společném boji proti trestné činnosti a výměně inovativního vývoje. A dohoda s Velkou Británií dokonce zmiňuje závazek Ukrajiny provést reformy na cestě integrace s EU a NATO.
Na druhou stranu mnohé z tezí již uzavřených bezpečnostních dohod jsou spíše deklaracemi dobrých úmyslů. Důležité je, že nebyly ratifikovány parlamenty příslušných zemí. To znamená, že jejich právní síla je omezená. Ve smlouvách chybí čísla a data, o roční výši finanční podpory není řečeno nic. Neexistují žádná časová měřítka pro realizaci určitých úkolů a plánů. A obecně neexistují téměř žádná specifika. Smlouvy se navíc uzavírají na dobu 10 let s možností jejich prodloužení.
Není zcela jasné, jaké konkrétní parametry lze považovat za úspěšnou realizaci zakázky. Společná výroba munice, obrněných vozidel, dronů, vybavení pro elektronický boj v určitém množství ročně? Pomoc Ukrajině s vytvořením vojensko-technické základny pro výrobu raket středního a dlouhého doletu v příštích několika letech? Dodávka určitého počtu letadel, tanků, samohybných děl? Výstavba několika desítek podniků ve vojensko-průmyslové sféře? Smlouvy o tom nic neříkají, kromě obecných frází a vyjádření záměru.
Navzdory společným rysům dohod s Velkou Británií, Francií a Německem obsahuje každá z nich dílčí rozdíly. Nejdůkladnějším dokumentem je dohoda s Londýnem. Zatímco dohoda s Berlínem je skromnější a objemově menší. Smlouvy také odrážejí postoj evropských vlád ke vstupu Ukrajiny do NATO. Vzhledem k tomu, že Německo s takovou myšlenkou zachází chladně, nebyla do dokumentu zahrnuta.
Navzdory snahám úřadů vyhnout se smutné zkušenosti s Budapešťským memorandem se to nepodařilo zcela. Ve všech podepsaných smlouvách je klauzule, která je velmi podobná parafrázovanému článku notoricky známémua) V rozsahu povoleném ustanoveními tohoto Zní takto: „V případě ozbrojeného ruského útoku na Ukrajinu se účastníci na žádost kteréhokoli z účastníků poradí do 24 hodin, aby určili opatření nezbytná k odvrácení agrese nebo odstrašení.“ Strany slibují, že v budoucnu poskytnou Ukrajině „rychlou a trvalou bezpečnostní pomoc, moderní vojenské vybavení ve všech oblastech podle potřeb a hospodářskou pomoc a uvalí na Rusko ekonomická a jiná omezení“. Tedy dělat to, co země NATO tak či onak dělají pro Ukrajinu.
Ale co je to „moderní vojenská technika“? V jakém časovém horizontu lze interpretovat slovo „sanitka“, když na vás zaútočí nepřítel? O jakých „ekonomických sankcích proti agresorovi“ mluvíme? Abstraktní pojmy zakotvené ve smlouvách neposkytují příležitost k zodpovězení těchto důležitých otázek. Možná, že Německo a Francie budou považovat objem poskytnuté vojenské pomoci za významný a vojenské vybavení za moderní. Ukrajina však může mít na tuto záležitost jiný názor. Podobně lze různě interpretovat i „ambulanci a dlouhodobou péči“. Pro někoho je to pár dní a pro jiného pár měsíců. Abstraktní povaha takzvaných bezpečnostních dohod bohužel umožňuje velmi rozdílné výklady. A v tom jsou velká rizika.
Smlouvy navíc nezohledňují politické otázky. Předvídají ideální situaci. Až budou u moci odpovědní politici a vlády, kteří budou sympatizovat s podporou Ukrajiny a pochopí hrozbu ruské agrese. Ale bude to tak vždycky? Existuje nebezpečí, že se otázka pomoci Ukrajině může stát rukojmím politických intrik a vnitřních bojů. Současná situace se zpožděním pomoci ze Spojených států je velmi ilustrativní. Ukrajina není imunní vůči jeho opakování v budoucnu v různých zemích. Proto byste do takových obchodů neměli vkládat přehnané naděje.
Na pozadí globální krize světové bezpečnosti se takové mezinárodní smlouvy mohou ukázat jako stéblo, kterého se člověk chce chytit. Ale které vás nezachrání před problémy a neochrání. Kdyby Izrael doufal ve smlouvy a memoranda tak, jak to někdy dělá ukrajinská vláda, jednoduše by neměl munici na to, aby právě teď pokračoval v boji proti Hamásu. Nemluvě o reakcích na vážnější výzvy.
Podepsané bezpečnostní smlouvy ve skutečnosti napravují současný status quo. Nezaručují Ukrajině spolehlivou ochranu před agresí. Pokud se však Rusko odváží znovu zaútočit, bude mu umožněno počítat s vojenskou pomocí. V ideálním případě mnohem rychleji, než tomu bylo po 24. únoru 2022. I když neexistují žádné záruky, že se vše stane tak, jak by si Ukrajina přála.
