Myšlenka vstupu vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny Valerije Zalužného do politiky aktivně koluje ve společnosti již nejméně několik měsíců. Zalužnyj je uváděn do průzkumů veřejného mínění a měří se jeho potenciální hodnocení jako prezidentského kandidáta a vůdce hypotetické politické strany. Vysoká podpora generála jen posiluje zvěsti, že Zalužnyj má před sebou velkou politickou budoucnost. Není však příliš brzy na to, aby se z vrchního velitele stal přední ukrajinský politik?
Navzdory vysoké sledovanosti a značnému potenciálu je nyní příliš brzy na vyvozování závěrů o Zalužném politických vyhlídkách. Hlavním důvodem je, že sám Zalužnyj k tomu nic neřekl. Některé jeho články v zahraničních médiích a nepříliš častá veřejná vystoupení a příspěvky na sociálních sítích tak lze interpretovat jako pokus o oddělené postavení s ohledem na nadcházející kampaň v politice. Zatím to ale vypadá spíše jako touha společnosti vidět Zalužného nejen jako vojáka, ale také jako politika. Důvody tohoto jevu je třeba hledat jak v duševních postojích a náladách Ukrajinců, tak v postupné akumulaci nespokojenosti se současnou ukrajinskou vládou.
Navzdory svému sklonu činit emocionální rozhodnutí a dělat chyby ve volbách mají Ukrajinci značnou míru imunity vůči autoritářství a totální monopolizaci moci. Když občané v roce 2019 hlasovali pro Zelenského a podpořili jeho stranu Sluha lidu v parlamentních volbách, řídila je upřímná, ale naivní víra v systémové změny ve státě. Nedošlo však k žádné změně. Ukrajinci tedy začali být vládou zklamaní. Mnozí možná zapomněli, ale v předvečer ruské totální invaze sociologické hodnocení ukázalo výrazný pokles podpory současné vlády. Vládnoucí strana zaručeně prohrála volby do Nejvyšší rady. A Zelenskyj riskoval, že ve druhém kole voleb prohraje se svým bývalým soupeřem Petrem Porošenkem.
První světová válka dočasně pozastavila aktivní politickou aktivitu. Podpora vlády prudce vzrostla. Ale nemohlo to trvat dlouho. Projevily se korupční skandály, neefektivní veřejná správa, špatné zásobování armády. A Ukrajinci se začali obávat tendence současné vlády k nadměrné monopolizaci. Touha mít vše pod kontrolou, odmítání veřejné kritiky, strach z politické konkurence, podivná a někdy neúspěšná personální politika.
Soustředění veškeré kontroly v rukou Kanceláře prezidenta, přeměna vlády a Nejvyšší rady v běžné nástroje k vykonávání vůle prezidentské kanceláře vyvolávaly rostoucí obavy. A pak je tu jediný telethon se svou přehnaně optimistickou a polofantastickou realitou a cenzurou médií. Společnost začala potřebovat alternativu. Problém byl v tom, že na obzoru byli buď staří a nepříliš zajímaví politici, nebo náhodní lidé, jejichž nezávislost byla velkou otázkou. A tak se oči obrátily ke generálu Zalužnému.
Zalužného hlavní potenciální politickou výhodou je, že má image nezávislé osobnosti s vlastním názorem. Generál je personifikací jakéhosi archetypu otce-košova. Klidný, vyrovnaný na veřejnosti. Není náchylný k nadměrnému PR a narcismu. Ten, kdo říká nepříliš dobré věci, nedává optimistické předpovědi o tom, kdy ozbrojené síly Ukrajiny vstoupí na Krym, a nepřikrášluje realitu. A to je přesně to, co chybí společnosti, která už opravdu nevěří na sladké sliby. Zalužnyj je mnohými vnímán jako skutečně dospělá osobnost a profesionál ve svém oboru na pozadí nejednoznačného obrazu a prohlášení většiny politické elity.
Je tu ale ještě jeden problém. Navzdory svému nepopiratelnému charismatu a popularitě je Zalužnyj v současné době Ukrajincům zcela neznámý jako politik a dokonce i jako vrchní velitel. Není jisté, jaké politické názory Zalužnyj má. Kdo to je? Pravicový, centristický, liberální, sociálně demokratický, nacionalista, konzervativec? V tuto chvíli se můžeme jen dohadovat o jeho politickém programu. Jaké jsou jeho názory na ekonomiku a priority hospodářského rozvoje? Co si myslí o boji proti korupci? Je si vědom toho, které sektory je třeba reformovat v první řadě, aby byla zachována ukrajinská státnost? Chápe důležitost zajištění nezávislého fungování různých institucí a rovnováhy brzd a protivah v mocenské struktuře? Jak vidí geopolitické místo Ukrajiny ve světě? A konečně, je Zalužnyj efektivní jako manažer, organizátor a vůdce, který kolem sebe shromažďuje podobně smýšlející lidi a vede je k cíli, mimo armádu? Na tyto a další otázky bohužel v tuto chvíli nemáme odpovědi.
Nevíme také mnoho o podrobnostech velení ukrajinské armády, o osobách odpovědných za volbu strategie a taktiky. O úspěšných a neúspěšných rozhodnutích. O úspěších a neúspěších za války. Kdo za tím stojí a kdo je za co zodpovědný? Jaká je role Zalužného? Pokud jde o jeho robotaTu zasahoval zvenčí? Je skutečně pravda, že jednotliví velitelé poslouchají více rozkazy z prezidentské kanceláře než z generálního štábu? Kdo trval na krvavé obraně Bachmutu? A kdo byl proti neúspěšné protiofenzívě v roce 2023? Existuje také mnoho otázek ohledně přípravy ozbrojených sil Ukrajiny na ruskou invazi. Proč se nestavělo opevnění? Proč bylo budování ženijních obranných linií nepřítelem lehkovážné?
Do médií unikají jen jednotlivé fragmenty, které stále nestačí k tomu, aby se poskládala jedna skládačka a pochopil se celý obraz. Problémy ukrajinské armády přitom nespočívají jen v nedostatku zbraní a munice. A to ani ve špatné strategii a taktice v určitých fázích války. A faktem je, že ozbrojené síly Ukrajiny mají stále mnoho pozůstatků sovětské éry. Cena za to je příliš vysoká – lidské životy. Navzdory tomu, že se hovoří o standardech NATO, nemáme hlavní západní standard: posuzovat efektivitu velitele především podle počtu zachráněných nebo ztracených vojáků. Existuje odpovědnost jednotlivého vojáka, ale neexistuje odpovědnost velení za vysoké ztráty s možností degradace v hodnostech a pozicích a dalšími tvrdšími sankcemi.
Zalužnyj je samozřejmě charismatická postava. A navždy si vydobyl své místo v dějinách Ukrajiny. Kolem Zalužného se vytvořila jakási mýtická svatozář. Tato svatozář poskytuje náčelníkovi generálního štábu vysoké hodnocení. Možná, že to, jak společnost vnímá Zalužného, je víceméně pravdivé. Nebo je to možná spíše výplod fantazie veřejnosti. Zalužného hodnocení také nemusí být ani tak jeho osobním hodnocením, jako spíše signálem společnosti, která se cítí unavená, zklamaná a chce skutečnou alternativu k Zelenskému. V historii skutečně existují příklady, kdy se armáda stala úspěšnými politiky. Ale dokud Zalužnyj neřekne, že jde do politiky, nezveřejní svůj politický program, nepředstaví svůj tým, je příliš brzy mluvit o jeho skutečném politickém potenciálu.
