Od agresivní invaze Ruska na Ukrajinu brzy uplynuly dva roky. Pamatujete si, jak pesimističtí západní politici hodnotili šance Ukrajinců na odpor ruské invazi v prvních dnech totální války? Dokonce i naši hlavní obranní partneři, Spojené státy a Velká Británie, se více spoléhali na partyzánskou válku, a proto nám poskytli vhodné zbraně: přenosné protitankové systémy NLAW a Oštěp, Stinger MANPADS, ruční palné zbraně. Ozbrojené síly Ukrajiny však prokázaly, že jsou schopny odolat úderu a vrátit úder nepříteli, a to i tak silnému, jako je „druhá armáda světa“. Scénář partyzánské války proto během několika dní zmizel.
Jakmile pominul první šok rozhodujících činitelů v Bruselu a Washingtonu, začali rozhodovat o tom, že Ukrajině poskytnou mnohem silnější zbraně, především dělostřelectvo. Nejprve byl nalezen konsenzus ohledně převodu zbraní a munice sovětského typu ukrajinské armádě, které stále zůstávaly v arzenálech relativně nových členů NATO. Pak přišly houfnice „tři sokoli“ atd., atd., atd.
Na Západě byl formulován odvážný recept na vojenskou pomoc: podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak to bude nutné. Samotná implementace takového vzorce se však neukázala jako tak odvážná. Dodávky vojenské techniky (ať už z politických nebo technických důvodů) se fatálně zpozdily, což způsobilo ukrajinským vojákům na frontě mnoho problémů. Tato bázlivost byla nakonec hlavním důvodem skutečného neúspěchu „velké ofenzívy“, která začala v létě 2023.
A nyní, téměř dva roky po začátku totální rusko-ukrajinské války, se rétorika západních politiků začala měnit. Dnes už to nevypadá jako agresivní filipiky před dvěma lety, ale spíše jako výmluva. A místo „tolik, kolik potřebujeme“ stále častěji slyšíme „tolik, kolik můžeme“.
Uplynulý rok 2023 si budeme pamatovat nejen kvůli neúspěšné ukrajinské ofenzivě proti hluboce ozvěnové ruské obraně v Chersonské oblasti a Záporoží, ale také kvůli nesplněným závazkům evropských spojenců. Nejvýmluvněji o tom svědčí situace s granáty. V březnu loňského roku Evropská unie slíbila Kyjevu milion dělostřeleckých granátů do 12 měsíců. Do konce roku 2023 jich však bylo dodáno pouze 300 tisíc. A protože se navzdory všem nejnovějším vojenským technologiím jedná o dělostřelectvo, jeho schopnost poskytnout „palebnou palbu“ zůstává nejúčinnějším způsobem, jak prolomit nepřátelskou obranu (koneckonců a také odradit útok někoho jiného), je hlavní logistický důvod neúspěchu ukrajinské ofenzívy jasný. I když víme, že to není zdaleka jediný problém s vojenskou pomocí.
Vyřeší se letos „problém se skořápkami“? Vkládáme do toho velké naděje. Stále více evropských členských států NATO si navíc uvědomuje jednoduchou pravdu: pokud Ukrajina nezadrží ruskou invazi, bude se muset zapojit do přímého boje. Budeme muset poslat naše chlapy do krvavé války. I když se tomu dalo za nízkou cenu vyhnout – rychlý rozvoj obranného průmyslu s cílem spolehlivě uspokojit všechny vojenské potřeby ozbrojených sil Ukrajiny.
Vzhledem k tomu, že ukrajinská ofenzíva byla v roce 2023 téměř neúspěšná, na začátku letošního roku budou muset podřízení generála Valerije Zalužného alespoň na několik měsíců přejít do aktivní obrany. Otázka případné rezignace vrchního velitele však dosud vyřešena nebyla. Na jedné straně existuje dostatek interních informací o tom, že Zalužnyj je stále bourán. Na druhou stranu on sám, jako by se nic nestalo, publikuje na webových stránkách kanálu CNN jejich vize nové strategie války proti Rusku. Zalužnyjův článek nese název „Podoba války se změnila“. Autor vyzývá k vytvoření nového státního systému technologické přezbrojení ukrajinské armády. V první řadě hovoříme o vývoji bezpilotních bojových systémů ke snížení lidských ztrát. Výcvik vojáků by se podle něj měl přizpůsobit i novým možnostem a stávajícím omezením.
„Bezpilotní systémy jsou spolu s dalšími novými typy zbraní téměř jediným nástrojem pro ukončení vojenských operací v poziční formě, které jsou pro Ukrajinu z řady důvodů včas nerentabilní,“ řekl Zalužnyj. Podle jeho názoru je možná hlavní možností, jak získat výhodu, zvládnout celý arzenál nejnovějších, extrémně účinných a relativně levných prostředků, které se rychle vyvíjejí. „Je to snaha využít úspěchů pokroku ve vývoji nejnovějších technologií, které nám umožní vyhrát vědeckou, technickou, technologickou a taktickou bitvu a povede nejen k bezpodmínečnému vítězství, ale také k ekonomice a zachování zdrojů jak Ukrajinou, tak našimi partnery,“ vysvětlil vrchní velitel.
Nelze s ním nesouhlasit. Na obnovu vlastníchChce to čas, „a nepřítel útočí a bojuje ze všech sil“. Význam západní vojenské pomoci se proto v žádném případě nesnižuje, spíše naopak. A Spojené státy zde hrají klíčovou roli. Nejvíce frustrující tedy je, že americká pomoc v posledních týdnech prudce klesla. Problémem jsou stranické spory ve Washingtonu.
Nejnovější obranný balíček, který Washington představil 28. prosince, byl co do objemu extrémně skromný – hlavně munice v hodnotě asi 250 milionů dolarů. Dále bude vše záviset na dobré vůli kongresmanů: zda budou hlasovat pro nový balíček vojenské pomoci Ukrajině v hodnotě 60 miliard dolarů, nebo ne. A pokud je to pro Spojené státy otázka politického boje, pak pro Ukrajinu je to vlastně otázka života a smrti.
Zatímco američtí zákonodárci jsou ponořeni do složitého domácího politického boje mezi sebou, Ukrajina si bude muset vystačit s převážně evropskou podporou a s tím, co může získat sama. V současné době je situace s municí pro ukrajinskou protivzdušnou obranu poměrně kritická. S nástupem nejchladnějších týdnů zimy Rusko obnovilo masivní útoky na kritickou infrastrukturu desítkami raket a kamikadze dronů. Zatím se jim daří je poměrně úspěšně sestřelovat, ale bez doplnění zásob munice to dlouho nevydrží. Brzy může přijít okamžik strašlivé volby, kdy ukrajinské letectvo bude muset učinit těžká rozhodnutí o tom, na které nepřátelské rakety střílet a kterým umožnit zasáhnout své cíle. A jakmile Ukrajině konečně dojde munice pro její protiletadlové raketové systémy, Rusko bude moci aktivněji uvést své bojové letouny do provozu. A pak budou letecké bomby, které mají mnohonásobně větší ničivou sílu než drony a rakety, létat i na mírumilovná ukrajinská města.
Naštěstí Japonsko zcela nečekaně nabídlo své přátelské rameno. Souhlasila s vrácením svých protiletadlových raketových systémů a munice Patriot Spojeným státům. A to zase umožní Pentagonu pokračovat v udržování Ukrajiny z vlastních vojenských rezerv.
Hlavním problémem na frontě v roce 2024, jak již bylo zmíněno, však zůstane tzv. „shell hunger“. Rusko má nyní bohužel stále mnohem rozvinutější a mobilizovanější vojenský průmysl a je schopno vyrobit více munice než všechny země NATO dohromady. A můžeme jen doufat, že v nadcházejících měsících Evropská unie reorganizuje svůj vojensko-průmyslový komplex a situace se radikálně změní. Protože potenciál je v EU víc než dost. Jediné, co chybí, je politická vůle.
Neméně si děláme naděje, že na jaře tohoto roku získá Ukrajina vážný impuls k vedení války ve vzduchu. Mluvíme samozřejmě o tom, že země brzy začne dostávat první stíhačky F-16. To zajistí jak účinnější protivzdušnou obranu, tak přímou protiakci ruským stíhačkám a útočným letounům. Kromě toho jsou tyto letouny pečlivě vyvinutou a osvědčenou platformou pro použití řady leteckých pum a střel určených k zasažení cílů na zemi, ve vzduchu i na moři. Pokud jsou dodávány s komunikačními moduly Link-16, to umožní ukrajinským pilotům přijímat data o nepřátelských cílech v reálném čase a dokonce létat s vypnutými radary, a to s využitím informací z průzkumných systémů NATO, dronů a radarových letadel Systém AWACS. Takový vývoj událostí rozbije nejen veškerou logistiku vybudovanou Rusy, ale celý systém válčení, kdy nebe zůstávalo pod ruskou kontrolou. Rusové budou muset pokračovat ve stahování svých bojových letounů, zejména vrtulníků, z frontové linie. Nechvalně proslulé ruské útočné vrtulníky Ka-52 Alligator proto již nebudou moci našim vojákům způsobit zármutek, který způsobily loni v létě během aktivní fáze ukrajinské ofenzivy. Koneckonců se staly největším bolehlavem pro ukrajinská obrněná vozidla.
Doufáme také, že až Spojené státy konečně uvolní vojenskou pomoc, Ukrajina konečně obdrží dostatečný počet operačně-taktických raket dlouhého doletu ATACMS řekl:. První z nich, vybavené kazetovými hlavicemi, již byly mimořádně účinně použity proti ruským leteckým základnám na okupovaných územích a na anektovaném Krymu. Pokud jich Kyjev dostane více, stane se to pro Kreml vážným strategickým problémem – jak v vrtulníkovém letectví, tak v logistické podpoře uskupení vojsk na jihozápadní a jižní frontě.
Německé střely s plochou dráhou letu dlouhého doletu by pro nás byly také velmi užitečné BÝK. Doufáme proto, že Berlín konečně pozitivně vyřeší otázku jejich přestupu, která visí ve vzduchu již více než rok. A pak bude situace ruských okupačních sil v Chersonu, Záporoží a na Krymu ještě horší složitější. Možná bude konečně možné jednou provždy vyřadit z provozu prokletý Kerčský most.
V každém případě bude pro Kyjev letos nejdůležitější rozmrazení americké vojenské pomoci. Doufáme, že bude přicházet pravidelně, alespoň do listopadových prezidentských voleb. Méně naléhavá, ale neméně důležitá, je mobilizace evropského obranného průmyslu ke zvýšení kapacity výroby munice. Bez vyřešení těchto dvou otázek bude pro Ukrajinu obtížné počítat s vítězstvím.
