Ukrajina navzdory obtížím nepřestává bojovat, ale bude to těžký rok. Začalo to rezignací generála Zalužného, která může mít následky. Hodně také záleží na výsledcích prezidentských voleb ve Spojených státech. Evropa na tuto výzvu reaguje, ale Ameriku nahradit nebude. Peter Dickinson, expert Atlantické rady, který dlouhodobě žije a pracuje v Ukrajině, v rozhovoru pro Vazhu Tavberidze tvrdí, že navzdory tomu se Ukrajina stává nezávislejší a její odvaha je na Západě obdivována.
– Generál Valerij Zalužnyj, který býval vrchním velitelem armády a pro mnohé se stal symbolem hrdinného ukrajinského odporu, byl nahrazen. Co se děje?
– Bohužel to vypadá jako domácí politika. Nevím o žádném přesvědčivém vojenském důvodu, proč by měl být Zalužnyj odstraněn. Jediným vojenským argumentem je, že válka se velmi rychle mění. Potřebujeme nový způsob myšlení. Ukrajina potřebuje nové lidi do vedoucích pozic, kteří nepocházejí ze staré školy a jsou ochotni přijmout nové strategie, včetně bezpilotní války a všech moderních forem válčení, které vidíme. To jsou argumenty, které zaznívají, ale upřímně řečeno, Zalužnyj je vynikajícím kandidátem na tuto pozici. Není pochyb o tom, že je dobrým specialistou. Myslím, že jeho strategie, realizovaná v posledních dvou letech, to potvrzuje. Od roku 2022 úspěšně představil mnoho nových zbraní, takže nevěřím argumentu, že je mužem minulosti a nehodí se na nové výzvy. To mě nepřesvědčuje. Druhým vojenským argumentem je iluze, že je příliš opatrný. Došlo k řadě incidentů, kdy podle zpráv chtěl Zalužnyj ustoupit a prezident Volodymyr Zelenskyj mu nařídil, aby zůstal na místě. Nejvýraznějším příkladem byla bitva o Bachmut, během níž se hovořilo o sporu mezi civilním a vojenským vedením. Podobné předpoklady se objevily i o protiofenzívě loni v létě. Zalužnyj byl ve svých přístupech označován za příliš konzervativního.
– Dá se říci, že doplácí na neúspěšnou protiofenzívu?
– Ne, to si nemyslím. Ukrajinci přiznávají, že protiofenzíva selhala, ale shoda panuje v tom, že k ní došlo proto, že nedostali dostatek zbraní. Je to opravdu tak jednoduché. Myslím si však, že z pohledu Zelenského a určitě z pohledu některých lidí v jeho týmu byla snaha vytvořit dojem, že Zelenskyj je mnohem ambicióznější vůdce a chce mít vojenského vůdce, který je v tomto smyslu stejně smýšlející, nikoli konzervativní. Zelenskyj byl ohledně vítězství Ukrajiny velmi optimistický a veřejně projevil nervozitu, když Zalužnyj loni předpověděl patovou situaci. Světová média citovala Zelenského prohlášení: „Věřím ve vítězství. Potřebuji lidi, kteří věří ve vítězství.“ Takže je cítit, že chce mít někoho, kdo myslí stejně ambiciózně.
– Mohou být takové změny nákladné a nést rizika?
– Mohou být extrémně drahé. Podle mého názoru byl hlavním důvodem, proč chtěl Zelenskyj odstranit Zalužného, strach z jeho popularity. Ukrajinská politika je velmi, velmi vrtošivá. Popularita přichází a odchází během několika hodin nebo dnů. Někdo může být dnes velmi populární, ale příští týden se na něj zapomene. Jedním z důvodů, proč je Zalužnyj mnohem populárnější než Zelenskyj, je to, že Ukrajinci obvykle nevěří v politiku. Každý, kdo se stane politikem, okamžitě ztrácí polovinu své důvěryhodnosti. Vzhledem k tomu, že Zalužnyj není politik, vypadá automaticky spolehlivěji. Navíc je bezesporu velmi efektivním vojenským velitelem. Je respektován a armáda je obecně vysoce respektována. Zalužnyj je tedy vlastně symbolem obdivu Ukrajinců k jejich armádě. Dvě věci, které jsou v Ukrajině populární, dvě instituce, kterým společnost důvěřuje, jsou armáda a dobrovolnické hnutí. To jsou jediné dvě instituce, které mají v očích Ukrajinců alespoň nějaký respekt a autoritu.
– Takže pokud je hlavním důvodem odstranění Zalužného boj o popularitu, o mysl a srdce lidí, pak to nemusí nutně vypovídat dobře o ukrajinském vedení, že? Zdálo by se, že nejdůležitější otázkou by v tuto chvíli mělo být vyhnání Rusů, a ne něco takového.
„Je to velmi znepokojující, velmi špatný důkaz o vedení Ukrajiny a je to obrovské riziko.
– Jaká bude cena v zahraničí? Jak mohou na tento druh tření reagovat vnější aktéři, tj. spojenci Ukrajiny?
Nemyslím si, že Západ bude reagovat. Volbu vojenského velení nechá v Ukrajině. Postoj Západu je takový, že podporuje Ukrajinu pro své vlastní zájmy, nikoli pro zájmy Ukrajiny. Chápe, že Ukrajina není dokonalou liberální demokracií a že stát má k dokonalé institucionalitě daleko. Je vnímána s uvědomělostíVytvoření takové země by trvalo staletí. Západ však nechce, nemůže dopustit, aby se Rusko stalo expanzivní imperiální mocností, která ohrožuje Evropu a NATO, a proto bude Ukrajinu nadále podporovat. Ať je to jak chce, Rusové zjevně využijí situace se Zalužnyjem k demoralizaci ukrajinské společnosti. Nepřekvapilo by mě, kdyby se rezignace stala tématem číslo jedna v ruské propagandě. Neustále budeme slýchat, že Zelenskyj staví své politické zájmy nad národní zájmy Ukrajiny, že zemřít pro prezidenta je šílenství, protože Zelenskému záleží jen na Zelenském. Bude se opakovat teze, že Zalužnyj je hrdina, který byl zrazen, stejně jako všichni Ukrajinci. Sem zapadá narativ o potřebě ukončit válku mezi Ukrajinci a jejich ruskými bratry, protože přináší ztráty a Zelenskyj je prostě zrádce.
– Co teď bude Zalužnyj dělat?
– To je velmi dobrá otázka. Myslím, že zpočátku bude mít sklon dát si čas a vyhnout se jakýmkoli závažným veřejným prohlášením. Domnívám se však, že na něj bude vyvíjen obrovský tlak, aby se v té či oné formě zapojil do politického boje nebo se stal tváří některých politických sil. Již nyní se objevují náznaky, že se ukrajinští politici snaží využít Zalužného ke zvýšení své vlastní autority. Tak tomu pravděpodobně bude i nadále. Stále si nejsem jistý, zda má Zalužnyj politické ambice, ale určitě je vůdcem a vlastencem, takže šance, že se rozhodne v tichosti odejít do důchodu, je mizivá. Zelenskyj hovořil o udržení Zalužného „v týmu“, takže bude zajímavé sledovat, zda mu bude nabídnuta nějaká nová, významná pozice. Pokud se tak nestane, je téměř nevyhnutelné, že generál bude zatažen do politické arény.
Podívejme se na to z ruské perspektivy, z Kremlu. Zelenskyj a Zalužnyj se střetli v klinči. Kdo z nich bude ochotnější mluvit a vyjednávat?
Upřímně řečeno, je velmi nepravděpodobné, že by kdokoli z nich za současných okolností a v blízké budoucnosti zasedl k jednacímu stolu s Ruskem. Možná, že pokud se vojenská situace prudce zhorší nebo dramaticky zlepší, budou jednání opravdu reálnou možností, ale v této fázi si nemyslím, že by někdo z nich o této myšlence uvažoval. V tuto chvíli není v Ukrajině téměř nikdo, kdo by chtěl vyjednávat s Ruskem, protože obsadilo téměř 20 % ukrajinského území a jednání s Moskvou by bylo pro ukrajinskou státnost fatální.
– Jak tato změna ovlivní přímé vojenské operace? Je to příležitost, kterou může využít kterákoli strana?
– Ukrajina nyní nemá mnoho možností kvůli velmi omezeným dodávkám zbraní. Z tohoto důvodu je v defenzivě. Tato situace bude v dohledné budoucnosti pokračovat, dokud Kyjev neobdrží mnohem větší vojenskou pomoc. V současné době musí Ukrajinci munici na příděl. Mají velmi omezené možnosti sebeobrany. Je pravděpodobné, že budou muset udělat malý ústup na frontě. Možná u Avdijivky, možná u Bachmutu, možná na záporožské frontě. Zdá se tedy velmi nepravděpodobné, že budou mít prostředky k vedení jakýchkoli významných útočných operací, dokud se situace radikálně nezmění. Uvažujeme-li realisticky, musíme se podívat na Ameriku.
– Očekáváte nějaké změny? Zejména s ohledem na vývoj, kterého jsme svědky jak ve Spojených státech, tak v Evropě.
– Myslím si, že situace v Evropě je velmi pozitivní. Nyní vidíme, že Evropská unie souhlasila s potvrzením velmi rozsáhlých balíčků pomoci, dlouhodobé pomoci. To je velmi solidní základ. Svou podporu výrazně zvyšuje i Německo. Němci jsou stále opatrní, pokud jde o zbraně, ale rozsah pomoci rychle roste. Na začátku války poslali 5000 přileb, nyní darují asi 8 miliard eur ročně. To je obrovský nárůst německé podpory. Vidíme, že země jako Česká republika, Bulharsko a Rumunsko se snaží zvýšit svou pomoc a Finsko rychle buduje své vlastní vojenské kapacity.
Radikálně se změnila i rétorika. Francie například otevřeně hovoří o velmi velkém nebezpečí pro Evropu, pokud Ukrajina nebude chráněna, pokud se Evropa nezmobilizuje. Myslím si tedy, že Evropa v posledních několika měsících skutečně učinila velký pokrok. Tyto změny však byly způsobeny především situací ve Spojených státech a poznáním, že západní koalice ztrácí Ameriku. Zdá se, že situace je nepředvídatelná, ale s největší pravděpodobností až do listopadových prezidentských voleb žádná další americká pomoc nebude.
Zdá se mi, že Trumpův tábor, hnutí MAGA v Republikánské straně, se definitivně rozhodl odmítnout pomoc Ukrajině. Trump dal také velmi jasně najevo, že poté, co v listopadu znovu vyhraje prezidentské volby, vyřídí si účty se členy své strany, kteří jsou pro pomoc Ukrajině. Tito lidé budou vyloučeni ze strany,Skončí i jejich politická kariéra. Proto všichni v Republikánské straně vědí, že pokud podpoří Ukrajinu, přijdou po volbách o kariéru a práci. Bojí se a já nevím, jak tomu mohou odolat.
Takže na jedné straně situace v Evropě vypadá povzbudivě, na druhé straně je situace v Americe velmi, velmi neuspokojivá. Klíčovou otázkou je, zda Evropa může v tomto kontextu nahradit Ameriku. Myslím, že ano. Určitě ne v krátkodobém horizontu. Je tedy dobře, že Evropa reaguje velmi proaktivně, ale nestačí to. Chci říct, že to stačí k tomu, aby se zabránilo úplnému zhroucení ukrajinské obrany, ale nestačí to k tomu, aby jim to umožnilo zahájit velkou protiofenzívu. Obávám se, že tak bude vypadat letošní rok.
– Co by měla Ukrajina dělat, dokud se situace nezlepší?
– Nejdůležitější je se bránit. Ukrajina musí zaujmout silný obranný postoj, což nyní činí. Buduje obranné pozice podél frontové linie a snaží se zabránit vážnému ruskému postupu. Ukrajinci si chtějí udržet území, které v současné době ovládají, a připomeňme si, že se jim podařilo osvobodit polovinu území, které Rusko v roce 2022 obsadilo. Chtějí si ji udržet a ochránit zbytek země. Proto si myslím, že toto je první cíl pro Ukrajinu. Později možná budou chtít otevřít nové fronty. Černé moře bylo velkým úspěchem již v loňském roce. Ukrajině se podařilo prolomit ruskou blokádu, donutit ruskou flotilu k ústupu a obnovit komerční lodní dopravu z černomořských přístavů. Ukrajinský vývoz se téměř vrátil na předválečnou úroveň, která je srovnatelná s lednem 2022. To je jejich největší úspěch, dosažený s malými zdroji, za použití námořních dronů a střel s plochou dráhou letu.
– Útoky jsou prováděny i hluboko v Rusku, jejich cílem jsou vojenské sklady, infrastruktura a energetický sektor. Bude to stačit k tomu, aby Putin byl nucen vzdát se toho, co nyní nazývá „dobytými územími“?
– To je dobrá otázka. Černé moře rozhodně nestačí. Ukrajina může zničit celou Černomořskou flotilu a Rusové tomu nebudou věnovat pozornost, pokud na těchto lodích neslouží jejich příbuzní. Jinak jim to nevadí. Myslím si, že útoky na ruský ropný a plynárenský průmysl mají mnohem větší potenciál. To je to, co vidíme. Kampaň takových útoků začala relativně nedávno a je v rané fázi. Můžeme mluvit o šesti nebo sedmi takových útocích v lednu, ale efekt je patrný již nyní. Malý, ale nápadný. Objevily se zprávy, že ruská produkce ropných produktů klesla o 5 %, což je malé číslo, ale čas ukáže, zda se počet takových útoků může zvýšit. Pokud toto číslo vzroste na 20-30 %, začne to mít významný dopad na ruskou ekonomiku, která je velmi závislá na energii.
– Proč Ukrajina čekala s otevřením této fronty tak dlouho? Proč se tak dlouho nechápalo, že je nutné zasáhnout ruské energetické přepravní trasy, ropné rafinerie a továrny?
– Především proto, že Západ nechtěl, aby to Ukrajinci dělali. Nechtěl, aby útočili na ruský energetický průmysl. Kyjev se to bál udělat, protože je Západ požádal, aby touto cestou nešli. Později tomu Ukrajina přestala věnovat pozornost a dospěla k závěru, že boj o přežití národa vyžaduje přijetí takových opatření. To je neobvyklé, ale od samého začátku války Západ přesvědčoval Ukrajinu, aby neeskalovala. Toto uvažování sahá až do roku 2014, kdy Rusko napadlo Krym, a reakcí Západu nebylo zastavit ruskou agresi, ale zmírnit ukrajinský odpor a přesvědčit je, aby nebojovali, aby neeskalovali. Nejen, že tento přístup nezmizel, ale v průběhu let se prohloubil. Nyní však Ukrajina tato omezení stále směle ignoruje, staví se proti takovým radám a Západ nemůže Ukrajině takový přístup vnucovat. Ukrajinci proto hodlají pokračovat v tom, co dělali v Černém moři.
Mohl by je tento vzdor stát podporu Západu?
Myslím si, že jakkoli to zní paradoxně, mnoho lidí na Západě je připraveno tomu zatleskat. Možná říkají, že oni sami by si na takové akce netroufli, jsou příliš opatrní, ale Ukrajinu obdivují. Putinovo Rusko je jako barový chuligán, který zastrašuje všechny kolem sebe. V určitém okamžiku někdo vstane a udeří ho, zatímco jiní ho obdivují a přiznávají, že oni sami by si to nedovolili. Západ je ohromen ukrajinskou odvahou, ale zároveň šokován. Myslím si, že dokud to budou Ukrajinci dělat vlastními zbraněmi, nikdo nebude nic namítat. Problémy by nastaly, pokud by Ukrajina použila západní zbraně.
Vidíme, jak na to Rusko reaguje. Příkladem takové reakce je rozruch, který vyvolali Rusové kolem sestřelení dopravního letadla v lednu 2024. Moskva tvrdila, že na palubě jsou ukrajinští váleční zajatci, ale to bylo od lodi velmi podezřelé.mých začátků. Stále ještě úplně nevíme, co se stalo, ale vidíme koordinovanou ruskou informační kampaň, která má ukázat, že Ukrajina použila rakety Patriot k sestřelení ruského letadla v Rusku. Cílem této kampaně je přesvědčit Američany, aby přestali dodávat Kyjevu rakety Patriot, protože je používají Ukrajinci v Rusku, a to by mohlo vést k nepředvídatelné eskalaci. Předpokládají, že takové akce zatáhnou Spojené státy do války, a aby se tomu zabránilo, měly by přestat dodávat Ukrajině rakety Patriot. Jedním z klíčových cílů Ruska je vykreslit Ukrajinu jako opici s granátem. Země, které nelze věřit, která nemůže být vyzbrojena, a místo toho by jí mělo být umožněno, aby byla Ruskem povolána k pořádku. Rusko hraje roli otce, který ví, jak ukáznit neposlušné dítě. Příběh tohoto letadla dokonale ilustruje, jak se Rusko snaží tento narativ šířit.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Ukraińska armia stoi w obliczu zmian
