V Sovětském svazu vymýšleli nesmysly o začátku druhé světové války v červnu 1941 a jejím konci v květnu 1945. Ukrajinci této lži věřili přinejmenším do roku 2014. Možná, že někdo ještě věří – protože „peklo je velká země“. Takových nesmyslů, které propaganda vytváří, je spousta. Stále žijí a ovlivňují mysl lidí, a to nezávisí na událostech, které se dějí kolem. Například po anexi Krymu Ruskem jsem se od jednoho svého ukrajinsky mluvícího známého dozvěděl, že na turnaji, kde nebyla Ukrajina, podporoval „naše“.
Rusko bylo vždy schopno vynaložit značné prostředky na propagandu. Nedávno ukrajinská televize hrála „kadety“ a „brigády“, všelijaké Kirkbaskovy. „Tvořivost“ sluhů moskevského cara byla prezentována jako standard. Ukrajinci by měli být stále vděční za to, že k nám byly vysílány předsudky, nepřátelství vůči světu a hořkost. Nyní je situace lepší, ale problém nezmizel. Prostředky ze státního rozpočtu mu přidělují Kravets a Gorbunov a Ukrajinci během války s Ruskem sledují „Chlapcovo slovo“.
Ukrajina není Rusko!?
Fiasko ukrajinské informační politiky je tématem dlouhého rozhovoru. Týká se to různých oblastí, zejména televize. Několik let před ruskou anexí Krymu bylo možné v ukrajinské televizi sledovat ruské televizní seriály v původním jazyce, pravidelně přehrávat jejich nominace písní a další nesmysly. Znali Ukrajince s ruským křikem z tlamy lépe než jejich zpěváci. Dokonce vysílali projev ruského prezidenta a jeho rozhovory s otroky… Občané. Proč „Putin přivedl Vaisk“, že tento odpad byl vytažen do vzduchu nezávislého státu? Rusové navíc pilně „zocelovali“ svůj „produkt“ „šrámy“: soldafonismem a militarizací, policejní a státně-gangsterskou svévolí… Docházelo ke kriminalizaci prostřednictvím filmů. Ukrajinci neviděli svá města na obrazovkách, byly jim vštěpovány pochybnosti o vlastním státě. Takový „přátelský“ obsah a kultura jsou „mimo politiku“.
Vařili nás na mírném ohni a postupně se z nás stali ruští otroci. Chtěli dosáhnout běloruského scénáře s fantomovým státem v Ukrajině. Prostřednictvím televizního odpadu, odbočky FSB a průvodů roztržitých pluků formovaných propagandou. Jen hrůzu a znechucení vyvolává vzpomínka na tohoto „myšího bratra“ včera. To je to, čím je ruská propaganda proslulá – vymýšlením a propagací ošklivých makabrózních konstruktů, které nemají nic společného s realitou. Pouze překrucují a překrucují realitu. Je to jako s chronologií druhé světové války, která byla zmíněna na začátku tohoto textu. Nebylo vhodné, aby Moskva mluvila o začátku této války, protože je spoluviníkem útoku na Polsko. Proto se objevila alternativní verze: válka údajně začala v červnu 1941 útokem nacistického Německa na Sovětský svaz. Na základě těchto lží byl postaven koncept „atechestvennai marnosti“ a vše, co s ním souvisí.
Nyní Ukrajinci chápou, že ruská armáda jsou vrazi a zločinci a ruská vláda jsou teroristé. Mnoho našich občanů se však na Moskvu nadále dívá jako na střed světa, podvědomě ji tak vnímá. Nepřestávají se ozývat z periferie, jejíž obyvatelé musí žít podle šablon vytvořených v metropoli. Na úrovni státu a elity chybí zdroje a uvědomění, které by tento začarovaný kruh prolomily. Na úrovni společnosti neexistuje žádné vědomí a sebeúcta, které by uznaly, že Moskva nevyrábí nic velmi jedinečného a to, co vytvořila, je jedovaté a destruktivní. Trendy na Youtube a TikToku obecně ukazují, že někteří naši občané si zřejmě neuvědomují, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu a ohrožuje existenci našeho státu, a to ani těm Ukrajincům, kteří svou činností na ruských platformách financují okupanty.
Obzvláště smutný je extrémní koníček mnoha Ukrajinců – ruský kriminální seriál o mládeži konce 80. let dvacátého století. Všechno je banální: bezpráví a svévole, bitky a vraždění mladých lidí, zúčtování, znásilňování a rozdělení sfér vlivu. Pro Rusko je to známý obrázek. Možná je to jejich pohled do budoucna. Je zvláštní, že tento obsah, který je cizí a nesouvisí s našimi hodnotami, se v Ukrajině setkal s odezvou. V Rusku „Chlapcovo slovo“, stejně jako Putinova slova, připravuje zdroj pro budoucí útočné války. Někdo naslouchá historickým nesmyslům kremelského diktátora a popírá právo Ukrajiny na nezávislost. Jiní se dívají na ruské toxické filmy a oživují je, končí ve vězení a pak v Z-armádě.
Platí to i pro Ukrajince, kteří zadržují ruskou hordu? Můžeme s důvěrou naslouchat Putinovým slovům, nebo bezstarostně sledovat „Chlapcovo slovo“? Sport a kultura mimo politiku? V Rusku jsou sport i kultura technologiemi a prostředky k dosažení politických cílů, nástrojem zombifikace. Je škoda, že existují Ukrajinci, kteří na to stále nepřišli.
Pouze pod mikroskopem
Ruská federace je sousedem Ukrajiny. Této odporné realitě nelze uniknout. Člověk se může radovat z myšlenky, že proces rozpadu Ruské impérium se chýlí ke konci a politická smrt Ruské federace bude jeho konečná. Tomu však nasvědčuje jen málo a jsme nuceni vzít v úvahu skutečnost, že v blízkosti jeho hranic existuje jeden z nejkrvavějších států současnosti. Jediný způsob, jak koexistovat s imperiálním Ruskem, je v tuto chvíli válka. Navíc ji přivezlo a živilo samotné Rusko. Máme různé představy o vztazích s Ruskem. Někdo mluví o vodním příkopu s krokodýly a o přerušení všech kontaktů. Jiní tvrdí, že Rusko by mělo být laboratoří, ve které budeme pozorovat sebedestrukci krys.
Příkop s krokodýly stále nepřipadá v úvahu. Pokud Putin řekne, Rusové budou pochodovat na hradbách a jíst krokodýly zaživa. V suchém výzkumném zájmu v Rusku je více podstaty. Poznat nepřítele znamená vybudovat obranu proti jeho silným stránkám a využít jeho nedostatků. Vzhledem k trpké zkušenosti sousedství s Ruskem a jeho agresi proti nám je Ukrajina již vstupní branou do civilizace. Ozbrojené síly Ukrajiny chrání svět před krvavými násilníky a divochy XXI. století. Zároveň by se Ukrajinci mohli stát očima a ušima myslících lidí a vyprávět jim o podstatě Ruska. To je možné pouze tehdy, jsou-li procesy, které tam probíhají, pochopeny a střízlivě posouzeny. To znamená, že status slepého a bezmyšlenkovitého konzumenta ruského obsahu by měl být nahrazen pozorným a pečlivým pozorovatelem degradace Ruska. Samozřejmě, že musíme tento proces všemi možnými způsoby urychlit. Proto je vytrvalé, otravné, dokonce nesnesitelné obhajovat tuto pravdu před těmi, kteří jsou schopni ji slyšet. Je to dlouhý a nákladný proces, ale také nástroj pro boj s ruskou propagandou a mechanismus pro odhalování výmyslů, které Moskva šíří.
Máme před sebou těžký úkol. Pozorování by mělo být pečlivé, bez emocí, laboratorní metodou a v rukavicích. Vše by mělo být profesionální, na odpovídající institucionální úrovni. Rusko by sem nemělo být zataženo. Tento jev je nejlépe studován na stanovišti. Je také nemožné rozbít mýty a stereotypy, které jejich propaganda vytvořila. Některé z těchto mýtů jsou navíc stále zastávány jednotlivými Ukrajinci. Pravda o Rusku také nebude přijata všemi. Ne nadarmo náš nepřítel financuje celé armády novinářů, politiků a vědců v různých zemích. Nakonec, i když s námi souhlasí, že Rusko je jen obal, nikdo nemá recept, co dělat s tím, co je v něm zabaleno. To jsou otázky, se kterými se budete muset vypořádat a hledat na ně odpovědi. Ukrajina by proto měla mít svou vlastní pozici, argumentační základnu a systematicky pracovat na pochopení procesů probíhajících v Rusku. Ještě lepší je ovlivnit. To je důležitá a nezbytná součást současného i budoucího vítězství nad nepřítelem.
