Pro mnoho Rusů je Putin symbolem toho, že se zvedá z kolen a vrací se k ruské imperiální velikosti. Za touto logikou se skrývá silná zášť pramenící z ponížení devadesátých let, kdy se nejmocnější země světa zhroutila pod vlastní vahou. Za Putina se aktivně vymazává vzpomínka na fronty za „Bushovýma nohama“, zatímco roste hrdost na vůdce, který se postavil celému Západu a statečně bojuje v Ukrajině proti armádě NATO. Naproti tomu pro ty, kdo stojí mimo realitu „ruského světa“, je Putinovo působení u moci někdy vnímáno jako proces rychlého vývoje: od fasádní oligarchické demokracie k autoritářské diktatuře. A stejně jako v dobách kremlinologie, kdy probíhaly vědecké spory o to, kde v SSSR leží hranice mezi autoritářstvím a totalitarismem, tak i nyní pokračuje hledání známek potvrzujících, že v Rusku vznikla diktatura. Tyto úvahy by byly neúplné, kdyby byla vynechána oblast kultury. Konec konců, vývoj směrem k autoritářství – s jeho státními institucemi, militarizací společnosti a agresí represivního aparátu – není ničím jiným než známkou kulturní transformace. Proto je třeba hledat konstitutivní rysy putinismu právě na této nejvyšší úrovni.
Putin je nemotorný diktátor, a to v žádném případě není odvážná teze. Západní sankce dusící ekonomiku, nucené sbližování s mezinárodními vyvrheli, jako je Severní Korea a Írán, ekonomická závislost na Číně, demografická a infrastrukturní katastrofa – to je jen začátek seznamu jeho selhání, která potvrzují mou tezi. Je-li Putin stranickým satrapou, pak systém, který vybudoval, musí být také chybným autoritářstvím. Putinismus není nic jiného než změť komunismu a carismu, karikatura politického podvrhu. Putinova cesta k autoritářství neohrabaně kopíruje vzorce bolševického vývoje ke stalinismu, ale tragédii nahrazuje fraškou.
Proto se v Rusku stala slavnou ponožkou na mužském penisu a tento incident znamená konečný politický obrat ve vývoji diktatury.
Císařství 24. února
Totální agrese Ruské federace proti Ukrajině v únoru 2022, ač očekávaná, byla šokem nejen pro Ukrajince a evropské země, ale i pro mnoho Rusů. Ve světě ruských filmařů a dalších veřejných osobností se postoje k agresivní válce rychle staly hlavním určujícím faktorem „postoje“. Otevřeně vyjádřený nesouhlas s válkou se rovnal rozhodnutí emigrovat (často eufemisticky nazývanému „relokace“), nebo v případě těch, kteří již v zahraničí žili, odříznout od možnosti návratu do Ruska. Tak se Putin zbavil legendárních rockerů, jako je Jurij Ševčuk z DDT, hip-hopových umělců jako Noiz MC nebo Oxxxymiron, přední popoví umělci, jako je Monetochka. Stand-up komici, mnoho herců, režisérů, spisovatelů, několik novinářských redakcí v plné síle odešli a už se nevrátí. Po dvou letech války už mají všichni status „zahraničních agentů“, „extremistů“, „teroristů“, obviněných v nepřítomnosti z šíření lží o armádě a válce, nebo jsou dokonce hledaní prokuraturou, jako například nejznámější ruský spisovatel Boris Akunin.
Opačná strana barikád, tzv. Z-patrioti, se začali formovat již v roce 2014 po okupaci Krymu, kdy 85 kulturních osobností podepsalo dopis na podporu Putinova počínání na Krymu a Donbasu. Později se k nim přidala více než stovka dalších, kteří se snažili vytvořit pro sebe celonárodní krymský humbuk. Pro mnohé z nich byla podpora války v roce 2022 pokračováním jejich dřívějších závazků vůči úřadům. Mezi nimi si Kreml vybral ty, kteří se stali jevištními tvářemi války. Z moskevských jevišť a centrálních kanálů Vladimir Maškov, kdysi slavný herec a nyní „válečný bavič“ (hrál s Tomem Cruisem ve filmu „Mission: Impossible“), Oleg Gazmanov, který zpíval pro starší generaci, fašistický showman Shaman, který zpíval pro mladé lidi. V žurnalistických pořadech kdysi respektovaný režisér Karen Šachnazarov argumentuje potřebou války a bývalý oscarový režisér Nikita Michalkov šíří konspirační teorie. Stejně jako příliv vrhá na mořské pobřeží různé předměty, válka také spláchla do centra pozornosti dávno opotřebované hvězdy, které stejně jako Vika Cyganka nyní zažívají jevištní obrození a zpívají „vítězství velkého národa“.
Konec Čech
To jsou příklady extrémů. Většina „kreativní třídy“ přijala starou strategii zotročených rolníků – tišší než voda, nižší než tráva. Pochod na Kyjev musel nakonec trvat dva nebo tři týdny, byli přesvědčeni západní vůdci. Proto se předpokládalo, že vše bude fungovat samo, svět se vrátí do svých obvyklých záležitostí a hudba poplyne jako dříve. K překvapení světa a agresorů v Kremlu se tak nestalo. Kyjev nepadl a Rusko zabředlo do ničivé zákopové války. A zde se dostáváme k podstatěSoučasná situace v Rusku: Putinovu diktaturu neukončilo okamžité vypuknutí války, ale její dlouhá a vleklá porážka. Během následujících týdnů a měsíců války si mnozí kulturní tvůrci kolem sebe vytvořili jakýsi imaginární svět, jako by popírali zjevná fakta, že úřady v jejich zemi rozpoutaly agresivní a zločinnou válku. Tento obranný mechanismus byl posílen ambivalentním postojem k válce a Putinovi. Jak to bylo implementováno v praxi?
Dnes fráze „ne všechno je tak jednoduché“ funguje v ruštině jako idiom. Nic není zcela jednoznačné, pravdu se stejně nikdy nedozvíme, a tak vážka věštila ve dví. Byla to fráze, která měla racionalizovat postoj mlčící většiny:
Nemusím otevřeně vystupovat proti válce, ale nic jsem nepodepsal; Vystoupím v režimní televizi, ale nehrál jsem na pódiu v den výročí okupace Krymu a nejel jsem na Donbas vystupovat před vojáky; Nebudu Putina odsuzovat a zůstanu v zemi, protože jsem vlastenec a miluji Rusko, ať už je jakékoli; Nejsem zrádce.
Byla to morální ospravedlnění, ale skrýval se za nimi čistý byznys. Trh, zbavený špičkových hvězd, se stal profesionálním a propagačním eldorádem pro ty, jejichž jedinou zásluhou bylo, že prostě zůstali a pomáhali udržovat fikci reality mimo válku. Ksenia Sobchak vydělala miliony ze svých kanálů v YT a Telegram, Dima Bilan, jakýsi vítěz Eurovize 2008, koncertoval, blogeři a tiktokeři všech vyznání podepisovali lukrativní reklamní smlouvy, Filip Kirkorov, král ruské populární hudby, si dělal, co chtěl a kde chtěl. Stačilo neustále opakovat, že „žijeme v těžké době, bohužel“, že Rusko je nejdůležitější a podpořme naše lidi.
Jak jsem řekl, absence jasného vítězství znamená pro Kreml de facto porážku. A aby zakryl tragický stav věcí, zejména nedostatečné vyhlídky na pozitivní konec války pro Rusko, režim zintenzivňuje represe. Nelze zavrhnout apriorní srovnání současné situace v Rusku, která se objevují stále častěji, se stalinskou érou, zejména v souvislosti s monstrprocesy, jako je případ dramatiků Žeňi Berkoviče a Světlany Petryčukové, kterým hrozí roky vězení za nic. Pokud Kreml jedná podle logiky zkostnatělého stalinismu, pak by měl konečně zaútočit na fikci zvláštního světa umělecké bohémy, která z neznámých důvodů zřejmě získala určitou imunitu za formální loajalitu k systému.
Víme přesně, kdy se v Rusku zhroutila fikce světa na okraji války. Stalo se to v noci 21. prosince 2023, právě když rapperovi sklouzla ponožka z penisu Vacio.
Tahle poslední soukromá párty
Blogerka Nastya Ivleeva se v ruském showbyznysu pohybuje již mnoho let. Svou kariéru začala jako manikérka v Petrohradě, poté se přestěhovala do Moskvy, založila si účet na Instagramu a stala se hvězdou. Hlavním objektem její tvorby byla ona sama. Postupem času Nasťa rozšířila své aktivity na televizi a seriály, zábavné pořady a kino a stala se přední osobností ruského showbyznysu. Ihned po zahájení totální invaze se na vlně rozhořčení vyslovila proti válce v Ukrajině, ale nakonec na okraj války přešla do fiktivního světa a dál vydělávala na reklamních zakázkách od největších ruských inzerentů. Jednou z těchto událostí měl být silvestrovský večírek v módním moskevském klubu. Myšlenka to byla jednoduchá a nijak zvlášť revoluční. Ivleeva pozvala na večírek další celebrity, které se měly objevit v souladu s téměř nahým dress codem. Ona sama se na večírku objevila téměř nahá, ale se smaragdem v hodnotě milionu dolarů zavěšeným mezi hýžděmi. A všechno by proběhlo bez zvláštních excesů, nebýt souběhu několika okolností a nebýt války. Na večírek dorazil nadějný muzikant Vacio, který byl pravděpodobně inspirován západními idoly Červené pálivé chilli papričky, vzal dress code doslova a nosil pouze ponožku zakrývající penis. Měl smůlu, že mu v určitém okamžiku ponožka sklouzla a ke všemu to bylo zachyceno na fotografiích. A možná by to nebyl největší skandál večera, kdyby se všechno nevyvinulo tak, jak dopadlo, a Putin se do tohoto příběhu nezapletl.
Práskač v tomto příběhu se ukázal být Capo di Tutti (kmotr v sicilském smyslu) ruské kultury, bývalý režisér Nikita Michalkov. Zlé jazyky v Moskvě si začínají šeptat, že to byl právě on, kdo měl přístup k Putinovu uchu, kdo mu informoval o „téměř nahé straně“ a údajně mu dokonce ukázal fotografii Vaciokteří porušili pravidla oblékání. Verze okolností, za nichž k výpovědi došlo, se liší. Z pohledu dramatika nejelegantnějšíPíše se v ní, že se tak stalo během setkání se zraněnými veterány. Putin, který nechodí na internet a sleduje pouze vybrané televizní programy, zuřil: tady jsou jeho vojáci bez nohou a rukou a tam v nočním klubu Vacio Žádné ponožky!
Tak začala čistka ruských celebrit v samostatném světě, která konečně srovnala ideologickou půdu ve státě. Od 21. prosince 2023 zmizely v kulturním prostoru Ruska polostíny a nejednoznačná prohlášení. Úniková propast mezi živočišným světem války a smrti a světem mediálního klidu, v němž můžete oslepnout před světlem, kde není místo pro stáří, postižení a smrt, se zhroutila. Byl uvězněn jako první Vacio. Nejprve byl odsouzen k 15 dnům vězení za drobné výtržnictví. Když byl propuštěn, byl předveden před další vojenskou komisi, předán předvolání a zadržen na dalších 10 dní za údajné další drobné výtržnictví. Ruské věznění dělá zázraky pro převýchovu. Po měsíci ve vězení Vacio smazal všechna jeho skandální videa s tím, že není nějaký rapper, ale kvalifikovaný hudebník Nikolaj Vasiljev, který chce pracovat pro dobro národa a vlasteneckou výchovu budoucích generací. K vojenské službě navíc přistupuje se smyslem pro povinnost, dostaví se k jarnímu odvodu a hrdě ho splní.
Tento případ ukazuje, jak funguje disciplinární systém v ruské diktatuře. Celý složitý státní aparát automaticky a neomylně čte záměry velitele. Důležité je, že zařízení je schopno dosadit na jeho místo i jednotlivce, šedého Vasju, který měl v životě tu smůlu, že byl ve špatný čas na špatném místě, a právě na něj padl zachmuřený pohled diktátora. Protože tento mechanismus funguje podle logiky demonstrativních represí, které se zaměřují na všechny potenciální Vasky v Rusku prostřednictvím takové Vašky.
A je tu ještě jeden důležitý rys této diktatury – radikální militarizace společnosti. V případě akce v Ivlejevě jsou vidět její důsledky, protože vojenská služba se zde stala jakousi trestní sankcí, která doplňuje například trest odnětí svobody. Zajímavé je, že tento názor přijímají i samotné oběti a vojenská služba se pro ně stává jedním z mechanismů, jak odčinit svou vinu před státem. To vše je pokřivenou ozvěnou Stalinovy éry, kdy zrádci mohli splatit svůj dluh tím, že položili své životy v trestních praporech na frontě. Zde je důvod Vacio Tak dychtí po vstupu do armády, kde doufá, že bude hrát v orchestru. Vacio Doufá, že tímto způsobem smyje svou vinu, ale nebere v úvahu, že logika militarizace předpokládá, že nebude hrát na trubku pro společnost, ale položí svůj život v boji za Putina. Nikolaj Vasiljev se zatím nevidí mezi tisíci mobilizovaných mužů, kteří doufali, že si odslouží svůj trest a vrátí se do civilního života, ale ocitli se na frontě, ze které se už nikdy nevrátí.
Vše pro frontu
Čistka začala nepříliš známým rapperem, ale doslova každou hodinu nabírala na obrátkách. Všichni přítomní si okamžitě uvědomili, že se děje něco nepředvídatelného, mnohem víc než jen morální skandál, když se represivní aparát režimu začne obracet proti těm, kteří ho léta pomáhali budovat nebo zakrývat. Organizátorka Nastya Ivleeva se ocitla v soudní síni hned po rapperovi. Za pořádání akce zaplatila pokutu, ale tím její problémy neskončily. Mobilní operátor a banka s ní vypověděli reklamní smlouvy a daňová služba nečekaně zjistila, že celebrita nezaplatila stovky milionů na daních. Za to jí hrozí až pět let vězení. Další účastníci, zejména Philip Kirkorov, zpěvák a bývalý manžel Ally Pugačevové, začali být vymazáváni z mediální reality, a to v doslovném slova smyslu.
Kirkorov, nesporný král jeviště, vždy loajální diktátorovi, začal být vystřihován z již natočených televizních programů, které se měly vysílat na Silvestra. Byla zcela vyškrtnuta a navzdory ceně byli najati noví herci a hudebníci a celé záběry byly nahrány od nuly. Během několika dní byl muž, který rozdával karty v ruském showbyznysu, stažen z vysílání. Totéž se stalo s dalšími hvězdami – ti, kteří byli na fotografiích z akce, přišli o vysílací čas, účast na programech a filmech, koncertní sály zrušily vystoupení, inzerenti neodpovídali na hovory. V takové situaci zbývalo zrušit jen jednu věc – ponížit se před vládnoucím aparátem. Účastníci proto začali hromadně natáčet omluvná videa. Obraceli se k národu, ale každý věděl, že jsou určeny pro jednoho člověka. Podařilo se to jen několika z nich. Jedním z těch šťastlivců byl Dima Bilan, někdejší hvězda Eurovize, který je také loajální k úřadům. Musel však podepsat přísahu. Ve válečné diktatuře existuje kromě branné povinnosti jen jedno východiskoJít na vojnu v doprovodu televizních kamer na frontu nebo na koncert do Doněcku a vzdát tak hold. Odchodem na okupovaná území si Bilan zachránil kariéru v Rusku, ale vyškrtl všechny příležitosti za jeho hranicemi, protože se stal dobrovolným otrokem režimu. Podobně postupovaly i méně známé hvězdy, které začaly vybírat finanční prostředky na pomoc „našim hochům“ a dalším „obětem ukrajinských fašistů“.
Majitelé klubu, kde se akce konala, staří podnikatelé se zkušenostmi z devadesátých let, přistoupili k věci originálně a kreativně. Přišli s jakousi sebeironií, která byla téměř geniální. Jednoho dne se majitel klubu objevil v moskevském kostele v doprovodu kamer a předal ostatky samotného svatého Mikuláše jistému knězi. Ukázalo se, že je právě zakoupil online s certifikátem pravosti a dlouho plánoval, že je daruje pravoslavné církvi, protože tradiční hodnoty pro něj byly nejdůležitější. Kněz relikvie přijal, ale jeho přímluva nepomohla. Ukázalo se, že v klubu bylo otráveno několik lidí, a hygienická služba jej uzavřela, aby zjistila příčiny. Ukázalo se, že diktátorův hněv je silnější než přímluva svatého Mikuláše.
Ponožka, která sklouzla z VacioByla to samozřejmě jen záminka, protože logika vývoje Putinovy diktatury by k podobné čistce vedla tak jako tak. Nesmíme však zapomínat, že putinismus je jen neohrabanou imitací stalinismu, kde tragédii nahrazuje fraška. V době, kdy stalinismus teprve nabíral na síle, byli futuristé v Sovětském svazu stále aktivní se svými estetickými ideály a utopickými vizemi estetické revoluce. Pak přišla stalinistická revoluce odshora dolů, smetla všechny levicové fronty umění a Majakovskij se střelil do srdce. V Putinově revoluci shora, která vyvrcholila „ponožkovou čistkou“, k takovým tragédiím nedochází, protože dnešní umění v Rusku je už dávno bezzubé, odvozené a v nejhorším slova smyslu inscenované. V dnešním Rusku nejsou žádní Majakovští, Mejercholdové a Ejzenštejnové. A není to tragikomické Vacioa samozvaný král je nahý.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Původní název článku: Skandal ujawnił kryzys reżimu
