Současná nálada v ukrajinské společnosti není ani zdaleka optimistická. Po vlně emocionálního povznesení na konci roku 2022 dochází k vážnému poklesu. Formálně se situace Ukrajiny za poslední rok nezhoršila. Ukrajinci teď alespoň nesedí ve tmě, jako tomu bylo před rokem. Mezi obyvatelstvem však roste napětí a nespokojenost.
Současná válka Ukrajiny s ruskými okupanty nabrala jasné známky opotřebovávací války. Vojenské konfrontace tohoto druhu mohou trvat roky. Chcete-li proti nim zvítězit, musíte nepřítele porazit nejen takticky a strategicky. Opotřebovávací válka je soutěží mezi efektivitou vlád, výrobou zbraní, nejnovějšími technologickými řešeními a odolností ekonomiky. Za tím vším ale zapomínají na důležitost psychického stavu společnosti, která je přímým účastníkem krvavého brutálního maratonu.
Ukrajinský národ není právě teď v nejlepším emocionálním rozpoložení. To je v ostrém kontrastu s tím, co se stalo před rokem. Na začátku roku 2023 nebyla situace v zemi o nic lepší než nyní. Tvrdé boje o Bachmut pokračovaly. V této bitvě Rusové nešetřili lidskými zdroji a postupně zatlačovali ukrajinské obránce zpět. Nepřítel také neustále útočil na Ukrajinu raketami a drony. Energetický systém byl zchátralý. Mnoho Ukrajinců bylo nuceno zůstat celé hodiny bez elektřiny. Došlo ke katastrofálnímu nedostatku systémů protivzdušné obrany. Ruské rakety proto mnohem častěji zasahovaly cíle a způsobovaly vážné škody. Západní spojenci se stále neodvážili přesunout letadla na Ukrajinu F-16. Také nám kategoricky odmítli poskytnout rakety dlouhého doletu. To vše zjevně nepřispívalo k optimistické náladě v předvečer ohlášené protiofenzívy. A přesto byla celková nálada ve společnosti mnohem lepší než na začátku roku 2024.
Před rokem byli Ukrajinci pod vlivem úspěšných operací Ozbrojených sil Ukrajiny v Charkovské a Chersonské oblasti. Očekávali protiofenzívu, která by měla alespoň odříznout východ k Azovskému moři. A v nejlepším případě by ozbrojené síly Ukrajiny mohly vstoupit na Krym. Zní to zvláštně, ale před rokem mnozí věřili ujištění některých vládních úředníků, že v létě 2023 budou pít kávu na nábřeží v Jaltě. Společnost, která seděla celé hodiny ve tmě, se bavila myšlenkami na budoucnost. O jaru a létě, které jistě přinesou vynikající vítězství nad agresorem. O rychlém konci války a návratu mírového života.
Co se děje nyní? Rusko pokračuje v masivních raketových útocích a útocích dronů na Ukrajinu. Naše protivzdušná obrana je však výrazně lepší než na začátku roku 2023. Dosud se nepříteli nepodařilo energetický systém vyřadit z provozu. Nedochází k žádným dlouhodobým výpadkům proudu. v Ukrajině se objeví letadla F-16. Máme rakety s doletem minimálně 300 km. Výroba zbraní také postupně nabírá na obrátkách. Na frontě pokračují těžké boje. Fundamentálně strategická situace se však nezměnila. Nálada ve společnosti se však výrazně změnila.
Dnes už Ukrajinci nejsou tak optimističtí jako před rokem. Zvýšila se nejistota ohledně budoucnosti a míra nespokojenosti s postupem úřadů. Další napětí je vytvářeno otázkou mobilizace. Potřeba sociální spravedlnosti se stala naléhavější. Mezi obyvatelstvem se šíří značná frustrace a skepse. Kreml, který takový psychologický stav udržuje a živí, to samozřejmě dokonale cítí a snaží se mezi Ukrajince zasít rozdělení a neshody. Někteří občané se zcela odpoutali od války a reality a snaží se žít ve světě, který existoval před 24. únorem 2022. Dokonce i prezident Zelenskyj, který se snažil vyhnout negativním tématům, byl nucen přiznat, že Ukrajinci ztratili jednotu a pocit existenční hrozby, který byl neodmyslitelně spjat se začátkem velké války.
Že se rusko-ukrajinská válka mění ve vleklý konflikt na Vyčerpání bylo patrné již na podzim roku 2022. Místo toho, aby úřady připravovaly Ukrajince na vleklou konfrontaci, rozhodly se pokračovat v utváření alternativní reality prostřednictvím telethonu a veřejných prohlášení. Než si uvědomili neúspěch ukrajinské protiofenzívy, nikdo se vážně nepřipravoval na dlouhou válku. To platí nejen pro otázku zvyšování výroby zbraní a střeliva, ale také pro práci s náladou ve společnosti. Nyní Ukrajina čelí reakci neopodstatněných očekávání. Je třeba opustit obraz světa, kde vítězství nad Ruskem je otázkou nadcházejících měsíců. A přemýšlet o tom, jak přeformátovat fungování státu a veřejného mínění pro jinou realitu.
Rádi citujeme a vyzdvihujeme Winstona Churchilla jako příklad. Ale z nějakého důvodu to dělají selektivně, příliš povrchně a přesouvají důraz. Churchill byl vynikající politik a řečník. Nikdy však Britům neslíbil rychlé vítězství ve válce s Německem. Jeho autorita Nevznikl proto, že by britský premiér pronášel konejšivé, sebevědomé a optimistické projevy. Naopak, Churchill se jako zkušený politik obeznámený s vojenskými záležitostmi snažil říkat pravdu a nepřikrášlovat realitu. Tím si získal důvěru svých krajanů v dobách nejtěžších zkoušek.
13. května 1940, třetí den po převzetí vlády, Churchill vystoupil v Dolní sněmovně. V této době Wehrmacht úspěšně postupoval územím Nizozemska a Belgie. Tankové divize Třetí říše se připravovaly na průlom Maginotovy linie a vstup do operačního prostoru. Britský premiér pak mohl uklidnit národ a říci, že všechno bude v pořádku, že nepřítel bude brzy zastaven a odražen. A pak „my“ přejdeme do protiofenzívy a vyhrajeme. Zdálo se to logické. Koneckonců, průzkumy veřejného mínění v té době ukazují, že až polovina Britů věřila, že tato válka je především dílem politiků, kteří „vědí, jak pronášet dlouhé projevy“.
Churchill si však zvolil jinou cestu. Nebavil lidi historkami o kávě v Berlíně následující léto ani o focení na troskách Říšského sněmu. Naopak, Winston otevřeně řekl národu: Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot. Ve svém dalším slavném projevu 4. června 1940 šéf britské vlády poněkud pesimisticky, ale realisticky popsal současný stav věcí a uznal existenci přímé hrozby pro národ. Churchill však slíbil, že se nikdy nevzdá a bude bojovat až do konce, i kdyby ostatní státy v Evropě padly Hitlerovu náporu. I když varoval: Brity čeká mnoho měsíců bojů a utrpení. Dokonce naznačil možnost okupace Velké Británie. Vyjádřil však přesvědčení, že říše za mořem bude pokračovat v bitvě, dokud „Nový svět se vší svou silou a mocí nepůjde na záchranu a osvobození starého“. Díky své upřímnosti a víře se Churchillovi podařilo sjednotit národ a nasměrovat jej na cestu dlouhého boje proti Třetí říši.
Problém s ukrajinskými úřady je v tom, že často mluví se společností, jako by byli dětmi. Vyhýbá se obtížným nebo diskutabilním otázkám. Ukolébá vás nerealistickými sliby. A také neodstraňuje problémy včas ani o nich nemlčí. Nepřítel to cítí. A aktivně propaguje své příběhy. Dotýká se bolestivých otázek mobilizace a sociální spravedlnosti. Snaží se přeformátovat veřejné mínění tak, že jediným možným východiskem jsou jednání s Ruskem. Moskva se těší značné míře infantilismu mezi Ukrajinci, který nezmizel ani po dvou letech války. Ukrajinské úřady musí změnit komunikaci se společností a pracovat na jejím zrání, a ne uměle prodlužovat období jejího dětství.
