Vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny generál Valerij Zalužnyj byl odvolán! Nebo – neodstraněno? Nebo… V pondělí večer tímto problémem otřásl ukrajinský informační prostor. A i když příběh údajně skončil (jak už to v takových situacích a takových politických systémech bývá, formálně nic), ve skutečnosti neskončil vůbec.
Přinejmenším proto, že není vůbec jasné, zda k tomuto propuštění došlo (a v jakém formátu, v jaké fázi skončilo), nebo vůbec. I když to samozřejmě lze považovat za vhazování, alespoň některá média se prostřednictvím svých kanálů dozvěděla o chystaném odvolání vrchního velitele ráno téhož dne, než se na sociálních sítích a messengerech objevily první otevřené zprávy. Ani to však není důkaz, jak jistě chápete.
Ale ve skutečnosti budeme nyní mluvit nejen a ani ne tak o samotném panu Zalužném, ale o situaci obecně. Situace, kdy je ukrajinská společnost – alespoň její velká část – pokryta šokujícími zprávami. Nebo „novinky“. Podle toho, co je pohodlnější.
Začněme tím, že příběh takového osvobození či neosvobození není ničím výjimečným. A to jak pro ukrajinskou politickou realitu obecně, tak pro současnou ukrajinskou vládu zvláště. Stačí si projít archiv zpravodajského kanálu na nějakém internetovém zdroji, který se včera neobjevil – a uvidíte, že v případě Reznikova a v příběhu Bohdana (nezapomněli jste ještě, kdo to je?) se vše odehrálo podle podobného scénáře.
To neznamená, opakuji, že skutečně chtěli odstranit Zalužného (alespoň ne na 100%). To však naznačuje, že takový formát komunikace se společností je pro úřady docela přijatelný. A v tom ve skutečnosti spočívá mnohem širší problém než to, kdo bude zastávat post vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny.
Protože to je – buďme upřímní – neúcta ke společnosti. Společnost, která si nezvolila cara, císaře nebo diktátora na celý život, ale najaté dělníky, státní manažery, má právo a musí vědět o všem, co se děje v tomto manažerském kruhu. Místo toho je společnost krmena nejrůznějšími báchorkami, falešnými zprávami a dalšími informačními odpadky. Mnozí z vás znají takového provládního Telegram-kanál „Joker“, opoziční politici dokonce zmínili jméno osoby, která jej údajně provozuje. Tento kanál (můžete se na něj dívat pouze ze sportovního zájmu, nic víc) je standardem informačního odpadkového koše. Což je používáno určitými politickými silami.
Ale společnost, bez ohledu na to, koho volila, si nezaslouží být krmena z koše. Společnost si zaslouží jasnou a kvalitní komunikaci. Srovnejme například procesy odvolání dvou ministrů obrany – Německa a Ukrajiny. Podívejte se, jak nápadná je informační složka těchto dvou procesů. Věnujte pozornost tomu, kde bylo vše provedeno tak jasně, stručně a bez zbytečného vycpávky. A kde se odehrávala skutečná Santa Barbara. Což mimochodem ještě neskončilo – protože Reznikov má za sebou řadu nevyřešených finančních skandálů. Na čemž se možná nepodílí, ale je to jen soud, který jasně určuje, kdo je zločinec a kdo ne – a společnost může mít na všechny otázky svůj vlastní názor. A aby státní systém, systém moci, fungoval normálně, mělo by existovat co nejméně víceúrovňových podezření. Jednoduše řečeno, potřebujeme maximální transparentnost, kterou bohužel nemáme.
Ale potíž není jen a ne tolik v tomto. V případě, že někdo zapomněl, připomeňme, že v Ukrajině probíhá válka. Totální válka, která navzdory všem neúspěchům okupační armády, navzdory hrdinnému boji ozbrojených sil Ukrajiny stále ohrožuje a bude ohrožovat celou Ukrajinu až do jejího samého konce. K tomu přidejme nervové napětí velkého počtu Ukrajinců (a ukrajinských žen, přinejmenším manželek a matek potenciálních vojáků) v důsledku šikmo pokřiveného procesu mobilizace. A dospějeme k závěru, že psychický stav – jak konkrétních jedinců, tak celé společnosti – má k ideálu daleko. Velmi vzdálené.
Ukrajinci jsou navíc na rozdíl od začátku loňského roku v psychologické propasti kvůli neopodstatněným nadějím na letní protiofenzívu. Naděje, které byly vyvolány četnými – a částečně otevřeně manipulativními – prohlášeními různých řečníků (nejen z Kanceláře prezidenta republiky) o přípravě mohutné útočné operace, že se schyluje k mohutné protiofenzívě… Jedním slovem, informační a propagandistická mašinérie opět pracovala proaktivně (nebo dokonce vytvářela alternativní realitu, jako před dvěma lety, v lednu-únoru 2022, kdy se tehdejší ministr obrany Ukrajiny otevřeně bavil útokem na Kyjevskou oblast z Běloruska).
A to, opakujeme, nemohlo neovlivnit psychický stav Ukrajinců. V takové situaci by každá rozumná a adekvátně uvažující vláda měla udržovat úroveň sociálního napětí na co nejnižší úrovni. Ne proto, aby burcoval obyvatelstvo, ne aby ho provokoval. A to nejen kvůli své vlastní bezpečnosti, ale i kvůli ní. Jednoduše z úcty k těm lidem, kteří (a) je zvolili do vedoucích pozic a (b) platí ze svých daní za jejich docela dobrou existenci.
Proto, i kdyby šlo o nahrazení nějaké ikonické osoby – Zalužného, Budanova nebo někoho jiného – muselo by to být provedeno co nejsprávněji, tiše a transparentně. Aby lidé neměli jednoduchou a logickou otázku – „Proč to vlastně chtěli odstranit?“.
O tom, že postavy jako Maryana Bezuhla, která se již chová upřímně cynicky a destruktivně (po příběhu s, říkejme tomu tak, „neúspěšným odvoláním Zalužného“, vytáhla ze zakonzervovaných koulí již zapomenuté téma „Tak on je opilý, podívejte“; pro případ, že byste zapomněli, připomeňme, že kdysi byla taková „obvinění“ stejné úrovně adekvátnosti a spolehlivosti vylita na předchozího prezidenta), V informačním prostoru to vůbec nemělo být – netřeba dodávat…
Otázkou není, zda chtěli Zalužného zastřelit, nebo ne, zda stojí za to ho natáčet nebo ne, zda je za co ho natáčet nebo ne. Otázka je globálnější: nemůžete takto zacházet se svou společností v principu, a zejména během války. Ať už za tímto příběhem stojí kdokoliv. Ať už stojí za Marianou Bezuhlou kdokoliv. To je přinejmenším nezodpovědné. Přinejmenším.
A společnost, pokud respektuje sama sebe, by měla tyto lidi náležitě zhodnotit. Pak, po válce. V každém případě budete muset vyhrát, abyste mohli na své půdě nadále žít. Se Zalužným nebo bez něj, ale budeme muset vyhrát. A bude to armáda, která tuto válku vyhraje. Ne politici, ať už u moci nebo v opozici, ne Telegram-kanály – anonymní nebo personalizované. Pouze armáda. Jen nyní je to jediný štít, který chrání existenci Ukrajiny a Ukrajinců. A na to by nikdy nikdo neměl zapomínat.
