V březnu 2023 se EU rozhodla dodat Ukrajině 1 milion granátů ráže 155 milimetrů. Zakázka měla být dokončena do jednoho roku. Později se však ukázalo, že Evropa se do harmonogramu katastrofálně nevešla. Ukrajina byla schopna přijmout pouze 300 tisíc. ze slíbeného milionu nábojů. Proto existují vážné pochybnosti o tom, že na začátku jara 2024 budou závazky EU splněny.
Podobné problémy jsou pozorovány ve Spojených státech. Americký průmysl nemá čas vyrábět dostatek munice kvůli vysoké poptávce, která vznikla po ruské invazi na Ukrajinu. Proto jsou nuceni horečně hledat různé možnosti, jak urychlit výrobu zbraní. Mezitím se samotné Severní Koreji podařilo poslat do Ruska za méně než tři měsíce asi 1 milion dělostřeleckých granátů. V současné době továrny v KLDR pracují na plnou kapacitu, aby uspokojily potřeby agresorské země.
Neuspokojivé výsledky zvyšování výroby munice a dalších druhů zbraní v demokratických zemích vytvářejí iluzi jejich neschopnosti účinně vzdorovat diktaturám. Zatímco Rusko, Írán a Severní Korea aktivně vyrábějí značné množství zbraní a tento proces rozšiřují, Západ výrazně zaostává. Zdá se, že západní politické elity jsou v polospánku a stále nechtějí opustit pomyslnou komfortní zónu, ve které žily poslední desetiletí. Polovičaté, nerozhodné kroky nemohou změnit celkový stav věcí.
Zdá se, že autoritářské režimy, jako je Rusko, jsou schopny soustředit své úsilí a mnohem efektivněji rozšiřovat vojenskou výrobu. Agresor totiž v poslední době prokázal výrazné zvýšení úsilí a zvýšení objemu výroby zbraní – od dronů po rakety. Ruská ekonomika také získává stále více rysů vojenské ekonomiky. A centralizovaná správa umožňuje rychlejší rozhodování. Továrny pracující ve třech směnách, nové budovy podniků vojensko-průmyslového komplexu a velké dávky granátů a dronů od diktátorských přátel částečně obnovily Putinovu důvěru ve své schopnosti. Šéf Kremlu opět doufá, že ve svém agresivním dobrodružství uspěje. Jsou západní demokracie odsouzeny k zániku a nejsou schopny vyhrát závody ve zbrojení se světem diktatur? Příklad druhé světové války ukazuje, že tomu tak není.
První světová válka a četné lidské oběti měly hluboký dopad na společnosti zemí, které se jí zúčastnily. Ve 30. letech 20. století, kdy se Třetí říše vydala na cestu opětovného vyzbrojování, se Britové, Američané a Francouzi zdráhali zapojit se do nové války. Trauma bylo příliš bolestivé. To vedlo k šíření izolacionistických nálad, pokusům vyhnout se válce politikou appeasementu a neochotě západních demokracií utrácet peníze za rozšiřování vojenské výroby. Na konci třicátých let se Hitlerovi podařilo vytvořit silnou ozbrojenou sílu s tisíci tanky a letadly. SSSR a Japonsko aktivně zvyšovaly svou militaristickou moc. V roce 1939 vynaložilo Japonsko na armádu 49 % svého HDP, Třetí říše 18,8 %. Zatímco Velká Británie vynaložila ve stejném roce na armádu pouze 4,2 % HDP, Francie 6 %, Velká Británie 4,4 % a USA 1,2 %. Zdálo se, že západní demokracie v nových závodech ve zbrojení beznadějně zaostávají za autoritářskými režimy.
V předvečer druhé světové války se americká armáda vůbec nepodobala nejmocnější armádě na světě. V žebříčku ozbrojených sil se umístila na 17. místě. Američané se mohli chlubit pouze poměrně silným námořnictvem. V zemi převládala nálada izolacionismu a nevměšování se do evropských záležitostí. Politická elita Spojených států si však byla vědoma hrozby, kterou představovala politika Japonska a Německa.
Po mnichovském spiknutí ve dnech 29. a 30. září 1938 přijel do Washingtonu americký velvyslanec ve Francii William Bullitt. Na schůzce s americkým prezidentem Franklinem Rooseveltem přesvědčil šéfa Bílého domu, aby vzhledem k hrozivé situaci ve světě zahájil naléhavé budování amerického letectva. Amerika tehdy vyráběla 100 letadel měsíčně. Po konzultaci se členy své administrativy a předními vojenskými generály Roosevelt nařídil zvýšit výrobu letadel na 15 000. ročně. Za tímto účelem bylo rozhodnuto postavit osm nových leteckých továren v regionech s vysokou nezaměstnaností. Podobná opatření byla přijata v oblasti stavby lodí, výroby protiletadlových děl a dělostřelectva. Roosevelt osobně poslal ministru námořnictva memorandum, v němž žádal, aby byl přijat maximální počet mužů pro práci na nových lodích ve dvou nebo třech směnách. Přítomnost politické vůle a stanovení jasných cílů pomohly západním demokraciím postupně dohnat Třetí říši a její spojence v počtu zbraní a následně výrazně předstihnout své protivníky.
Od roku 1938 do roku 1944 vzrostl HDP Spojených států z 90 miliard dolarů na 200 miliard dolarů. Amerika sebevědomě zaujala místo světové supervelmociNapříklad v případě Spojených států amerických, Spojených států amerických a Spojených států amerických Nezaměstnanost během války prakticky zmizela. Americký průmysl poskytoval téměř dvě třetiny veškerého spojeneckého vojenského vybavení vyrobeného během války: 297 000 kusů. letadla, 193 tis. dělostřelectvo, 86 tis. tanky a 2 miliony armádních nákladních automobilů. Během čtyř let se americká průmyslová výroba, která byla do té doby největší na světě, zdvojnásobila.
Ve snaze koordinovat vládní vojenské agentury vytvořil Roosevelt v roce 1942 Radu pro válečnou výrobu a později, v roce 1943, Úřad pro vojenskou mobilizaci. Při získávání peněz na obranu se vláda spoléhala na řadu metod – naléhala na Američany, aby určité zboží přidělovali na příděl, generovala vyšší daňové příjmy snižováním osobních dávek a prodávala vládní válečné dluhopisy jednotlivcům a finančním institucím.
Americký automobilový průmysl prošel hlubokými transformacemi. Chrysler vyráběl trupy pro letadla místo automobilů. General Motors vyráběl motory pro stíhačky a bombardéry, protiletadlová děla, nákladní automobily a tanky. Packard vyráběl motory Rolls-Royce pro britské letectvo. A Ford Motor dodal ozbrojeným silám bombardéry dlouhého doletu B-24 Liberator.
V roce 1941 Amerika spustila na vodu více lodí než Japonsko za celou válku. Loděnice pracovaly tak rychle, že na podzim roku 1943 byly všechny spojenecké lodě potopené od roku 1939 nahrazeny. Jen v roce 1944 postavily Spojené státy více letadel než Japonci v letech 1939 až 1945.
Aby vykompenzovaly nedostatek mužů, mnoho žen vzalo jejich práci. Podle prezidenta Roosevelta nebyly oběti civilistů pracujících na domácí frontě pro vítězství o nic méně důležité než hrdinství vojáků na frontě. Symbolem pracující Ameriky během druhé světové války byla nýtovačka Rosie, kumulativní obraz amerických žen.
Velká Británie také velmi rychle přešla na válečný stav. Britská vláda mobilizovala civilisty efektivněji než kterýkoli jiný válčící národ. V roce 1944 byla do vojenských prací zapojena třetina civilního obyvatelstva, včetně více než 7 milionů žen. Ministr práce Ernest Bevin byl zodpovědný za lidské zdroje Spojeného království. Zavedl Základní pracovní řád (EWO), který vstoupil v platnost v březnu 1941. EWO vázalo dělníky na pracovní místa považovaná za nezbytná pro válečné úsilí a neumožňovalo zaměstnavatelům propouštět pracovníky bez povolení ministerstva práce. Od roku 1939 do roku 1944 se výroba letadel ve Velké Británii zvýšila 3,4krát.
Zkušenosti z druhé světové války ukazují, že Spojené státy a Velká Británie dokázaly rychle dohnat a překonat Třetí říši a Japonsko v počtu výroby hlavních zbraní. Hitler a japonská vláda a armáda podcenili průmyslovou sílu Ameriky. Vítězství Spojenců nad mocnostmi Osy však bylo umožněno politickou vůlí elit. Bez organizačních akcí vlád Spojených států a Velké Británie, jejichž cílem bylo urychlit nasazení vojenských kapacit a mobilizaci ekonomiky pro potřeby armády, by k vítězství nad Německem a Japonskem nemohlo dojít. Tyto příklady jsou užitečné a poučné pro Ukrajinu, jejíž vláda má značné problémy s nasazením masové vojenské výroby a stále se příliš spoléhá na vnější pomoc při konfrontaci s agresorem.
