NATO se rozšiřuje o Finsko a Švédsko. Jedná se o největší událost posledních let, a to nejen v oblasti Baltského moře, ale také v architektuře Evropy. Dr. Wojciech Lier, zakladatel Institutu severských studií, hovoří o skutečném významu této skutečnosti v rozhovoru s Jarosławem Kociszewskim. Především to znamená začlenění bezpočtu pobaltských ostrovů do NATO.
– Nepochybně se jedná o reakci na ruskou agresi v Ukrajině. Je namířena proti samotnému Rusku nebo ke snížení ruské hrozby. Do jaké míry může tato expanze tuto hrozbu skutečně snížit?
Členství Finska a brzy i Švédska je přímým důsledkem otevřeného konfliktu, který Rusko v Ukrajině zahájilo. Do roku 2014 nebo 2015 bych hovořil o tradiční zdrženlivosti a neochotě severských zemí identifikovat a pojmenovat konkrétní hrozbu pro národní bezpečnost všech severských zemí, kterou je samozřejmě Rusko. Je pravda, že Dánsko, Norsko a Island se již dříve rozhodly pro členství, ale Švédsko a Finsko se z historických nebo geopolitických důvodů vyjádřily klidnějším, zdrženlivějším, neutrálnějším tónem a vyhnuly se jasnému vymezení potenciálního nebezpečí z východu, jak to nazývali Švédové a Finové.
Počínaje rokem 2014 a později v roce 2015, tedy se začátkem ruské agrese, anexí Krymu a okupací tzv. „DLR“ a „LLR“, s následným důsledkem totálního útoku na Ukrajinu, se chápání této hrozby ve Švédsku a Finsku začalo měnit. V důsledku toho politické elity těchto zemí, známé svým zdrženlivým jazykem a řečmi o „hrozbě z východu“, nyní začaly dávat jasně najevo, že je to Rusko. Dnes si nikdo ve Švédsku a Finsku nedělá iluze o změně situace a vývoji národní bezpečnostní strategie vyvinuté po druhé světové válce, která by měla být zaměřena na boj proti hrozbě ze strany společného souseda z východu.
Zároveň je třeba připomenout, že kromě totálního útoku používá Ruská federace jako součást svých zbraní také hrozby. Proto byly hrozby popsány i ve švédské strategii Total Defence. Veřejnost byla informována, že dezinformace jsou také formou útočné zbraně Ruské federace. Když sleduji kroky švédské nebo finské politické elity, mohu dodat, že jsou v centru pozornosti a v popředí zemí, které nejvíce trvají na sankcích proti Rusku, jsou poměrně silnou intelektuální základnou pro zastánce sankcí, protože Švédové a Finové velmi dobře vědí, že aby se změnila mentalita Rusů, musí tam akce směřovat dlouhodobě. spolu s informačním faktorem, zaměřeným na mladé Rusy, kterým je třeba ukázat, že svět je pro ně otevřený.
Jak velký je však skutečný význam vstupu těchto dvou zemí do NATO? Co dalšího přinášejí Severoatlantické alianci, kromě samotného území a schopnosti kontrolovat významnou část hranic s Ruskem?
Otázky spojené se vstupem Švédska a Finska do NATO jsou často posuzovány z hlediska názorných, ale také velmi jednoduchých srovnání, tj. např. územních či populačních otázek. Rusko má v tomto ohledu skutečně obrovskou výhodu. Geograficky je to největší země na světě s více než 146 miliony obyvatel. Finsko a Švédsko jsou nesrovnatelně menší, s celkovou populací asi 16 milionů lidí, což je desetkrát méně.
Poukazuji však především na ekonomický potenciál. NATO je samozřejmě vojenská aliance, ale jak víme a vidíme z důsledků konfliktu v Ukrajině, pokud za armádou není silná, inovativní ekonomika, máme situaci, kdy například ruští vojáci kradou toaletní keramiku. Silná armáda musí mít silnou ekonomickou základnu, a to je výhoda, kterou NATO získává. Nejde ani tak jen o údaj o HDP, i když i ten je zajímavý. Pokud sečtete HDP všech pěti skandinávských zemí, okamžitě zjistíte, že tato částka je vyšší než HDP Ruska, které je geograficky největší zemí na světě se 146 miliony obyvatel, zatímco počet obyvatel všech skandinávských zemí je asi 28 milionů.
Dalším důležitým determinantem silné armády je technologický potenciál a inovativnost ekonomiky. Žebříček nejdražších společností světa Forbes Global 2000 ukazuje, že celková hodnota největších společností ve Švédsku s 10 miliony obyvatel je vyšší než v Rusku se 146 miliony obyvatel. Navíc jsou to společnosti, které jsou synonymem pro inovace, což znamená neustálý rozvoj velmi silné ekonomiky, na rozdíl od Ruska, jehož podnikání je založeno především na těžbě, zpracování a prodeji přírodních zdrojů.
– Chápu, že ekonomický potenciál, inovace mají velký význam, protože tvoří i potenciál ozbrojených sil, obranný potenciál státu, ale jsou Finové a Švédové připraveni tento potenciál využít v rámci Severoatlantické aliance?Například v případě Spojených států amerických Mít potenciál je jedna věc, ale být připraven, ochoten a schopen ho využít v bitvě je věc druhá.
– Řekl bych, že samozřejmě ano. Švédové a Finové mají tu výhodu, že svou totální obrannou strategii zakládají na skutečnosti, že Švédové a Finové jsou sami velmi připraveni bránit území svých zemí. Nejen, že Finsko má velmi dlouhou hranici s Ruskem a nyní je to hranice, která odděluje NATO od Ruska na severu, ale je to také hranice, která odděluje velmi, velmi hlubokou propast mezi společností, dokonce bych řekl civilizací, evropskou, severskou civilizací a Ruskem. Mluvím o velkém množství prvků mentality, které jsou diametrálně odlišné na východní a západní straně této hranice. Možná je to odvážné, ale řekl bych, že severský region je z hlediska prosperity nejvíce prosperujícím a nejspravedlivějším regionem na světě. Vidíme, že země Perského zálivu mají větší ekonomický potenciál, ale když se podíváme na index příjmové stratifikace, je to právě skandinávský region, který je nejpříznivější. Takže je to skvělý příklad toho, že nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě.
– To znamená, že Švédové, Finové, jak říkáte, mají nejen potenciál, ale i vůli k odporu. A teď další, zdánlivě logická otázka – co přesně je přesvědčilo? Neukázaly snad akce ruských ponorek vplouvajících do baltských fjordů Švédům, že Rusové nejsou vzdálenou hrozbou, ale už tu jsou?
–Bezpochyby. Překračování hranic ponorkami, hladinovými loděmi nebo letadly jasně ukazovalo, že Rusové testují především reakci Švédů a Finů, ale také Španělů nebo Portugalců, protože i tam si Rusové dovolili překračovat hranice. To ukazovalo, že švédská nebo finská armáda a protivzdušná obrana mají své nedostatky. Například v roce 2013, kdy ruský bombardér překročil švédské hranice, se do vzduchu nevznesla ani jedna stíhačka Gripen, protože všichni piloti byli kvůli velikonočním svátkům na dovolené. Tyto akce Rusů byly navíc faktorem, který donutil Švédy a skandinávské země obecně podepsat dokument, který jasně definoval Rusko jako potenciální hrozbu a agresora. To naznačovalo, že ve Švédsku a Finsku dojde ke změnám. Už tehdy byla vidět touha obnovit debatu o strategii totální obrany a potřebě přeškolit občany.
To podnítilo Švédy a Finy k modernizaci stávajícího vybavení. Válka v Ukrajině opět ukázala, že nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě vojenského vybavení, které ze Švédska pochází. Má téměř chirurgickou přesnost, jak dokládá švédsko-britská samohybná houfnice Archer. To znamená, že nemluvíme o způsobení rozsáhlých ztrát, ale o použití vysoce přesných zbraní k likvidaci i jednotlivých objektů.
– Zmínil jste strategii totální obrany. Co to znamená? Z čeho se skládá?
– Totální obrana v kontextu strategie uplatňované Švédy de facto znamená zapojení každého občana do obrany země. Tato obrana často zdůrazňuje, že Švédové se nikdy nevzdají a k obraně území použijí všechny prostředky, diplomatické i vojenské. Je zde také důležitá část o tom, jak se chovat během totálního konfliktu a jak vést partyzánskou válku, když je nepřítel, no, zde již můžeme jasně říci, když se Rusové objeví ve velkém počtu na švédském území.
– Hovořili jsme o „vnitřním jezeře NATO“, kterým je Baltské moře, ale zde nesmíme zapomenout na Königsberg, Kaliningradskou oblast, která je opět ostrovem v tomto jezeře.
Když hovoří o Kaliningradské oblasti a potenciální hrozbě pro členské státy NATO, mají na mysli především Suvalský koridor. Mapa Baltského moře ukazuje, že se jedná o hotspot, který by v případě setkání dvou ruských armád na běloruském území fakticky odřízl Litvu, Lotyšsko a Estonsko od zásobování. Toto místo však přestává být tak citlivé, pokud se podíváme trochu dále na sever, v době, kdy Finsko je již členským státem a Švédsko se chystá vstoupit do NATO.
Tato oblast je často démonizována jako jedno z nejnebezpečnějších nebo nejzápalnějších míst na světě. Ale až se Pobaltí stane vnitřním jezerem NATO, bude nepochybně ovládáno NATO kvůli silám a zdrojům, které zde má. To bude samozřejmě znamenat blokádu Kaliningradské oblasti se souběžnou partyzánskou válkou na území Litvy, Lotyšska a Estonska. Proto je to tvrdý oříšek nejen pro Alianci, jak často zdůrazňují média, ale především pro samotné Rusko.
Vidíme to dnes při uzavírání vzdušného prostoru pro osobní dopravu leteckých společností registrovaných v Rusku. V případě otevřeného konfliktu bude situace pro Rusko nesmírně obtížná.
– Mají Rusové v tuto chvíli potenciál, hMá ruská Severní flotila potenciál účinně ohrozit dominanci NATO v Pobaltí?
– To je diskutabilní otázka, protože pokud jde o počty, Rusko má určitou výhodu oproti jednotkám NATO. Samotné Baltské moře je poměrně mělká vodní plocha, takže velké lodě, které jsou neustále potápěny v Černém moři, nejsou pro Baltské moře zcela vhodné. Je to hororový příběh, který Rusko rádo používá, ale na druhé straně se mluví o přesnosti zbraní, které mají Skandinávci a které jsou nejlépe přizpůsobeny podmínkám Baltského moře. Například korvety třídy Visby jsou rychlé, lehké raketové čluny se střelami RBS15. Existují také ponorky švédské výroby, které poskytují, alespoň na papíře, výhodu zemím NATO v Baltském moři. K tomu se přidává technologická výhoda, která mu umožňuje útočit na ruské jednotky a sabotovat zásobovací linie s chirurgickou přesností.
– Jedná se o námořní operace, přičemž klíčovým prvkem jsou také letecké operace. Jaký význam má v této skládačce finské a švédské letectvo?
– Finské letectvo je založeno na víceúčelových stíhačkách americké výroby, ale zde stojí za to zaměřit se na Švédsko, které má víceúčelovou stíhačku vlastní výroby. To opět zdůrazňuje určitý kontrast mezi velikostí populace a technologickými možnostmi. Je to země s 10 miliony obyvatel, která ve spolupráci s Brity vytvořila vlastní víceúčelový stíhací letoun Saab JAS Gripen.
Zajímavostí je, že na začátku tohoto století se Polsko rozhodovalo, který víceúčelový stíhač si pořídí. Vybrali jsme si F-16, ale číslo dvě na seznamu byl Gripen, který dokonce předběhl francouzskou Mirage. Je to technologicky vyspělý stroj, i když možná ne tak vyspělý jako ten americký, ale je to také obrovské plus pro Švédsko, které brzy vstoupí do NATO. To je obrovská výhoda, protože je to trochu jiná technologie než ta americká a Rusové to budou muset vzít v úvahu a analyzovat. Gripen má určité vlastnosti, které mu dávají výhodu oproti ruským letadlům.
Materiál byl vytvořen za podpory Oddělení veřejné diplomacie NATO.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: Ostrý konec jednání, Ukrajina – útěk před volbou, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Kdybychom se měli bavit o historii, slepá ulička v Minsku
Původní název článku: Rosyjskie działania uprzedza nordycka precyzja
