„Co když Putin vyhraje? Američtí spojenci se obávají porážky, protože pomoc Ukrajině je přerušena,“ zveřejnila tento týden tisková agentura článek s tak šokujícím názvem Agentura Bloomberg. Tento text uvrhl mnoho Ukrajinců nejen do pesimismu, ale dokonce do deprese. Mnozí zvolali po vzoru Tymošenkové: „Všechno je prapala!“ Ostatně ani prohlášení o hypotetické vyhlídce na Putinovo vítězství v Ukrajině dobré náladě nepřidají.
I když se našli tací (a já jsem mezi nimi), kteří tento a další varovné texty v západním tisku přijali s velkým nadšením. Říkají, že naši spojenci konečně o tomto scénáři přemýšleli. Tato možnost je docela reálná, pokud se Brusel a Washington nebudou dál škrábat na hlavě, pokud budou vést vnitrostranické hašteření o rozpočet, pokud ve svých řadách neodradí marginální promoskevské nohsledy.
Abych byl upřímný, před rokem jsem byl trochu zaslepen našimi úspěchy – grandiózními vítězstvími na frontě a diplomatickými vítězstvími v kontextu posilování vojenské pomoci. Zdálo by se, že vše zapadlo na své místo, Západ už si s námi a Ruskem nehraje na kočku a myš, ale jasně hájí ukrajinské a zároveň své vlastní zájmy. To znamená, že si za cíl nestanovil neporazitelnost Ukrajiny, ale její vítězství nad hrozivým a agresivním protivníkem.
Spojené státy, Evropská unie, Velká Británie, Austrálie, Japonsko a všechny ostatní demokracie by měly záviset na přežití světového řádu. Aby globální bezpečnostní architekturu nepodkopávala jedna země vyvrhelů, která se utrhla ze řetězu. Je jasné, že i když Ukrajina neprohraje, ale Rusko si ponechá alespoň centimetr zabraného ukrajinského území pod svou okupací, nebude možné mluvit o vítězství světového řádu nad chaosem. Protože bude porušena základní norma globálního bezpečnostního systému. Putinův teroristický režim tak porazil světové giganty, jejichž ekonomický potenciál je mnohonásobně větší než ruský. To znamená, že Moskva vnucuje svou vůli, svá pravidla hry Bruselu, Washingtonu, Londýnu atd. Putin se mohl tradičně chlubit: „My Rusové jsme nejlepší šachisté!“
Před rokem se zdálo, že kolektivní Západ nedá žádný důvod k útěše kremelských štamgastů. Na schůzkách ve formátu Ramstein zazněly poměrně střízlivé projevy a Ukrajině bylo slíbeno „miláčkovsky modré“. Tanky, děla, systémy protivzdušné obrany, letadla, rakety. Všechno pro frontu, všechno pro vítězství.
I v Moskvě se zprvu báli a začali proklínat nadcházející ukrajinskou ofenzívu, která měla diametrálně zvrátit situaci ve válce. Brzy se však uklidnili, protože viděli, jak se říká, slibovat neznamená svatbu.
Realita s vojenskou pomocí se ukázala být mnohem prozaičtější, vše bylo dodáváno v menším množství, se zpožděním, které se stalo pro ukrajinskou obrannou armádu fatální, protože dalo Rusům příležitost dobře se připravit na naši ofenzívu. A ukrajinské propagandistické kanály také nesmírně přiživovaly situaci. Vezměme si Melitopol, Berďansk, Mariupol, osvoboďme Krym. Ofenzíva s velkolepými úmysly žalostně selhala. Nebylo možné se dostat ani do Tokmaku.
Hlavním problémem je nedostatečná letecká podpora pro pozemní ofenzivní operaci. Bez převahy nebo alespoň parity ve vzduchu prostě nebyla šance prolomit tři husté obranné linie nepřítele. A generálům NATO, kteří nyní kritizují taktiku vrchního velitele Valerije Zalužného, dobře věděli, že údajně nevrhl všechny své síly do průlomu. I když je jasné, že kdyby to vzdal, udělal by nenapravitelnou chybu – zcela by zničil celý vojenský potenciál ozbrojených sil Ukrajiny. A pak by bylo jen otázkou času, kdy ruští okupanti zatlačí bezbrannou ukrajinskou armádu zpět k Dněpru, nebo ještě dál.
Ano, pozemní operace se nám nepodařila, ale nemůžeme říci, že by tento rok byl marný pro získání strategické výhody. S pomocí raket dlouhého doletu a bezpilotních letounů se ukrajinské armádě podařilo zničit mnoho ruských letadel a vrtulníků. S pomocí námořních dronů jsme skutečně osvobodili západní část Černého moře od Rusů a zahnali lodě agresora až do Novorossijsku. Bylo tak dokonce možné otevřít obchodní koridor pro civilní lodě z ukrajinských přístavů. Proto se stále dostavovaly úspěchy, a to značné.
Jaký je tedy důvod pesimismu? Za prvé, Západ je unaven válkou v Ukrajině, navzdory ujištěním, že žádná únava neexistuje. Nejvýraznějším projevem toho je neschopnost amerického Kongresu a Rady EU odhlasovat pomoc Ukrajině v celkové výši 111 miliard dolarů. Je nepravděpodobné, že by politici na obou stranách Atlantiku změnili svůj postoj a nechtěli, aby Ukrajina vyhrála. Svou roli zde sehrály spíše jiné faktory. Asi jaké byly jejich obecné důvody. Říká se, že pro ukrajinskou armádu je velmi obtížné pokročit vpřed (no, bez slibůÚkol osvobodit Krym a dosáhnout hranic z roku 2013 se ukázal jako téměř nemožný. Návrat k hranicím roku 2021 totiž v tuto chvíli nevypadá příliš realisticky. Ukrajinští vojáci jsou však na současných hranicích poměrně dobře opevněni, agresor do země prakticky nesměje. Možná bychom tedy měli tento status quo napravit? Ano, bylo by to trochu v rozporu s našimi zásadami nedotknutelnosti hranic. Ale území anektovaná Ruskem prostě neuznáme, jako je tomu v případě Abcházie, Jižní Osetie, Podněstří nebo Krymu. Proti tomu se postavíme v Radě bezpečnosti OSN a navrhneme další rezoluci odsuzující agresivní akce Putinova režimu. Tímto způsobem bude odstraněn právní konflikt. Nechte Ukrajinu získat oporu na současných obranných liniích, budujte zákopy, zemljanky, pevnosti, abyste posílili její obranný potenciál. Budeme pomáhat i nadále, ale v mnohem menších objemech, protože obrana není útok, vojensko-technické náklady jsou mnohem nižší.
O tom samozřejmě spekuluji a předpokládám to nejhorší. Dosud se žádný z respektovaných západních politiků takto veřejně nevyjádřil. I když, stačí se podívat na novou frázi amerického prezidenta Joea Bidena o pomoci Ukrajině „tak dlouho, jak jen můžeme“. I když předtím mu to vycházelo z úst „tak dlouho, jak to bude potřeba“.
Ale vraťme se k článku Bloombergu. A nehovoří jen o Putinově hypotetickém vítězství v Ukrajině, ale – což je mnohem důležitější – o důsledcích takového vítězství. Důsledky jsou geopolitické, bezpečnostní, finanční a reputační. Autoři článku se domnívají, že důsledky ruského vítězství pocítí celý svět. Půjdou mnohem hlouběji než jen k chaotickému stažení amerických vojsk z Afghánistánu v roce 2021. A to nebereme v úvahu skutečnost, že Donald Trump by mohl příští rok vyhrát prezidentské volby a splnit své veřejné sliby, že vystoupí z hlavních aliancí, včetně NATO, a uzavře dohodu s Putinem o Ukrajině.
Vítězství Ruska navíc vyvolá příliv ukrajinských uprchlíků, kteří samozřejmě zamíří do zemí Evropské unie. To enormně zvýší tlak na sociální služby v Německu, Francii, Polsku, České republice atd. Napětí mezi členy Evropské unie prudce vzroste, což bude způsobeno spory o kvóty pro přijímání uprchlíků. V těchto zemích budou stále populárnější pravicově populistické strany, které prosazují xenofobii.
Zároveň podle autorů článku může ukrajinská armáda přejít na partyzánskou taktiku. To znamená, že boje budou pokračovat, i když na méně intenzivní úrovni, a udržovat nestabilitu na východní hranici EU.
Hlavní ale je, že ruské ozbrojené síly budou blízko hranic členských států NATO – Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Pobaltské státy Litva, Lotyšsko a Estonsko budou bezprostředně ohroženy invazí. Rusko rozšíří svou přítomnost v Černém moři, jak jen to bude možné. To vše donutí Severoatlantickou alianci výrazně zvýšit své výdaje na obranu, aby vytvořila spolehlivý odstrašující faktor.
Ale přestaňte malovat tyto chmurné obrazy nežádoucí budoucnosti. Doufáme, že západní politici si brzy uvědomí nejen omyl, ale i katastrofální povahu strategie polovičatých kroků na pomoc Ukrajině. Katastrofa pro celý civilizovaný svět.
