14. prosince držel Vladimir Putin „přímou linii“. Jedná se o jakýsi tradiční způsob komunikace mezi ruským vůdcem a jeho lidem, nebo spíše simulakrum komunikace s předem připravenými otázkami a odpověďmi. Tentokrát byla „přímá linka“ kombinována s Putinovou výroční tiskovou konferencí. Abychom, jak se říká, nevstávalo dvakrát, ale okamžitě všem vysvětlilo, jakých „neuvěřitelných úspěchů“ Rusko dosáhlo pod vedením svého vůdce, který se téměř čtvrt století nezměnil.
Zvláštností této akce však nebylo jen to, že byla „dva v jednom“. Přímá linka oficiálně zahájila Putinovu předvolební kampaň. Navíc velmi specifická kampaň, ve které by ruský vůdce musel dokázat, že ne nadarmo byla Ústava Ruské federace reformována (a vlastně znásilněna) právě pro něj, aby se mohl potřetí v řadě a popáté potřetí a popáté ucházet o nejvyšší veřejnou funkci.
Obecně lze říci, že současná Putinova prezidentská kampaň začíná mimořádně neobvyklým způsobem. Koneckonců, „oblíbený vůdce Rusů“ musel několikrát odložit oznámení své nominace na prezidenta. A nakonec samotné prohlášení vyznělo jaksi tiše a nesměle na okraji druhotné události. Iniciátorem této akce byl navíc veřejnosti veřejnosti dosud neznámý „mluvčí“ „parlamentu“ samozvané „DLR“ Arťom Žoga. Obrátil se na Putina těmito slovy: „Tolik jste toho pro náš Donbas udělal. Jménem celého našeho lidu, našeho Donbasu, anektovaných zemí bych vás chtěl požádat, abyste se těchto voleb zúčastnili. Díky vašemu rozhodnutí jsme získali svobodu a právo volby. A chceme se zúčastnit prezidentských voleb v Ruské federaci. A vy jste náš prezident.“ Při poslechu této absurdity by si člověk myslel, že si drzý člen DLR dovolí trollit ruského vůdce. I když ve skutečnosti mluvil zcela upřímně, díky svému světonázoru a schopnosti kriticky myslet.
Vyšlo to spontánně? Jakákoli improvizace s Putinem, jak víte, je velmi pečlivě promyšlena týmem politických technologů. I když ty bystré mozky nenapadlo nic se jménem iniciátora. Takže jakmile se tato zpráva objevila na stránkách a obrazovkách, objevily se odpovídající memy: „Putin kandiduje na prezidenta kvůli Žogovi.“
To by však neměl být Putinův hlavní volební problém. Koneckonců, už se tak stalo. A ruský vůdce si byl jasně vědom své „křivosti“, a proto se rozhodl provést volební prohlášení tajně.
Proč se tedy „miláček veřejnosti“ rozhodl vzdát se shromáždění tisíců lidí na stadionu v Lužnikách jako v roce 2012 nebo v kremelském Kongresovém paláci jako v roce 2018? Koneckonců, podle všech respektovaných ruských médií je s jeho hodnocením vše v pořádku a dokonce „to bolí“. Je však zřejmé, že ne všechno je tak jednoduché.
Toto již zmíněné „znásilnění“ Ústavy, aby se udrželo u moci, navzdory schválení Ústavním soudem Ruské federace, zavání malicherností formou, ale globální ve své podstatě. Bylo tedy nutné šířit tuto zprávu jako kus sádla na pořádném kusu chleba. Proto zpráva nezazněla na očekávané „přímé linii“, tedy pod dohledem milionů Rusů, ale o týden dříve, takříkajíc v atmosféře komory. Aby zprávy měly čas být vymazány, ztratily svou senzacechtivost a staly se téměř všedními.
A koneckonců, měl někdo nějaké pochybnosti o tom, že Putin odmítne další funkční období, řekne Jelcinovým jazykem: „Jsem vzhůru, odcházím“ a skutečně se zvedne a odejde? No, možná u velmi naivních lidí. Ti, kteří mohli věřit v upřímnost jeho koketérie: „Nebudu to skrývat, v různých dobách byly různé názory, ale teď je taková doba…“ Jako, dobře, přemluvil jsi mě, já jsem nechtěl, ale budu v prezidentském úřadu trpět trochu víc, protože mě tak miluješ.
A mají ti Rusové stále tolik rádi svého vůdce? A zde vznikají vážné pochybnosti. Protože člověk má dojem, že Putin, který zná skutečné ratingy, ne ty namalované, se snaží nějak zamlžit prezidentskou kampaň, zamlžit ji, přesvědčit, že na tom vůbec nezáleží, že je to formalita. Vy si říkáte, nebojte se, a tak je vše v pořádku, vše je rozhodnuto, vše je zachyceno.
Velmi to připomíná pseudovolby v sovětských dobách. Když na jedné straně údajně vyzývali občany, aby přišli k volebním urnám. Dokonce někdy volební místnosti organizovaly prodej nedostatkových produktů. Na druhou stranu státní a stranické vedení masovou účast voličů ve skutečnosti nepotřebovalo. Koneckonců, nebylo z čeho vybírat – na volebním lístku byl jen jeden kandidát. Strana a vláda učinily dlouho a důkladně volbu za vás. Takže když dáte křížek, je to dobré, pokud ne, pak je ďábel s vámi.
Současné kremelské vedení teď nemusí zabřednout do žádné seriózní kampaně. Koneckonců, museli bychom vysvětlovat: co dělají ruské jednotky na cizím území, až válka skončí? Proč pro nějaké vzdálené a neznámé BaUmírají v Avdijivce manželé, synové, otcové tisíců lidí? Proč se západní hranice uzavírají stále přísněji, dovážené zboží mizí z regálů, vejce rychle rostou a sociální programy se zavírají? Proč výše pokut raketově roste? Atd.
Pokud někdo v Rusku doufal, že během přímé linky dostane jasnou odpověď na tyto otázky, byl zklamán. Jasné je jen jedno: Putin zůstane hlavou státu dalších šest let. A to znamená, že rusko-ukrajinská válka, která se již změnila v zákopovou válku, bude pokračovat přinejmenším do té doby, než bude z Kremlu vyvedena nohama vpřed. Všechny výše uvedené otázky proto budou i nadále aktuální.
A nedoporučoval bych Rusům, aby se příliš spoléhali na pohádky profesora Valerije Solovejho, který Putina kdysi dávno zabil (samozřejmě verbálně) a zabalil ho do speciální ledničky. Stojí za to odvážit se udělat svou vlastní revoluci, i když je volební, ne-li majdanského typu. Ano, s největší pravděpodobností Putin i tak nakreslí správné procento. Je však možné zopakovat „běloruskou verzi“ z roku 2020, pokud „ukrajinská varianta“ z roku 2014 stále způsobuje podvědomé odmítnutí.
Civilizovaný svět už Putinovi naznačil, že po dokončení jeho prezidentských pravomocí neuzná. Před dvěma měsíci Parlamentní shromáždění Rady Evropy jednomyslně přijalo rezoluci vyzývající členské státy organizace, aby „uznaly Vladimira Putina za nelegitimního na konci jeho současného prezidentského období a ukončily s ním veškeré kontakty, s výjimkou humanitárních a mírových“.
Není pravda, že všechny členské státy budou dbát takových doporučení, ale v každém případě Putinově legitimitě byla zasazena další překvapivě bolestivá rána. Předchozí ranou byl zatykač na šéfa Kremlu, který vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu.
A nyní se Vladimir Putin dokonce bojí létat do zdánlivě přátelských zemí, členských zemí BRICS. Protože jak v Jihoafrické republice, tak v Brazílii mu ani tamní prezidenti nejsou schopni poskytnout bezpečnostní záruky. Ruský vůdce může být bez okolků zatčen a převezen do Haagu. O zemích západních demokracií není třeba mluvit. Rusové si tedy musí dobře rozmyslet, zda potřebují prezidenta, který je postavil proti celému světu.
