Historie ukrajinsko-polských vztahů je nesmírně dramatická a složitá. Byly časy křivého nepřátelství, byly časy smíření a úzké spolupráce. Vezmeme-li v úvahu pouze poslední tři desetiletí od rozpadu SSSR a nezávislosti Ukrajiny, stejně jako od přechodu Polska ke Třetí polské republice, pak pozitivum dobrých sousedských vztahů jasně převažuje nad negativem sváru. Ty někdy vznikaly ze sporů o politiku paměti, ale obecně neznamenaly rozdíl v mezistátních vztazích. Leonid Kravčuk neměl problém vyjednávat s Lechem Walesou, Leonid Kučma s Aleksanderem Kwasniewským, Viktor Juščenko s Lechem Kaczyńským. Dokonce i uprchlý prezident Viktor Janukovyč našel společnou řeč se svým polským protějškem Bronislawem Komorowským.
A vztahy Volodymyra Zelenského s Andrzejem Dudou se obecně zdály být perfektní. Zejména bezprostředně po totální invazi Ruska na Ukrajinu. Objetí a polibky při setkáních prezidentů Ukrajiny a Polska, jejich časté a přátelské telefonické rozhovory nemohly nevzbudit dojem, že se jedná o dva nejbližší lidi na světě. V každém případě Polsko Ukrajině skutečně a mocně pomohlo, zejména v prvních měsících války. Podrobně to popisuje ve své knize „Polsko ve válce“ (Polska na wojnie) od známého polského novináře Zbignieho Parafianowicze.
Autor hovořil zejména o tajném přesunu stíhaček MiG-29 na Ukrajinu. Tajemství nejen před Ruskem, ale dokonce i před NATO a Pentagonem. Události se odehrály na jaře 2022, v nejtěžším období rusko-ukrajinské války. Polské úřady tehdy nabídly Spojeným státům a zemím NATO různé způsoby, jak na Ukrajinu dopravit modernizované sovětské stíhačky. Varšava nabídla následující možnost: polští piloti dopraví MiGy na americkou leteckou základnu v německém Ramsteinu a odtud si je vyzvednou ukrajinští letci. Ostatní západní partneři však konečné rozhodnutí odložili. A toto zpoždění bylo pro Ukrajinu, která v té době bojovala o přežití jako suverénní stát, prostě fatální. Polsko tedy udělalo takříkajíc rytířský tah. Asi tucet polských stíhaček bylo demontováno a ponecháno v lesním pásu poblíž hranic s Ukrajinou. Odkud ukrajinská armáda tyto části letounu vzala a znovu je v Ukrajině smontovala.
Polsko také vytvořilo soukromou polovojenskou společnost, která má dodávat pomoc Ukrajině bez zbytečných překážek a dalšího papírování. Podíleli se na něm bývalí důstojníci polské armády. Zaměstnanci společnosti přepravovali zbraně a munici na Ukrajinu. K tomu měli k dispozici několik desítek nákladních vozidel.
Tyto epizody jsou jedny z mnoha, které ukazují, co bylo Polsko připraveno udělat, jen aby pomohlo Ukrajině přežít tuto nerovnou válku. Došlo také k přesunu polských tanků, samohybných houfnic, přenosných protitankových systémů, ručních palných zbraní a munice na ukrajinskou stranu atd. Andrzej Duda se osobně postaral o to, aby pomoc do Kyjeva dorazila včas a v plné výši. Polsko se navíc dokonce pohádalo s dalšími kolegy v NATO, například s Německem, kvůli neustálému odkládání posílání zbraní na Ukrajinu.
Existovalo ale mezi polským a ukrajinským prezidentem skutečně přátelství, jak to vypadá v televizních záběrech v roce 2022? Zbigniew Parafianowicz si to nemyslí. Vidí dokonce i čistě mentální neslučitelnost mezi oběma vůdci. Koneckonců, „Duda je intelektuál z Krakova. Zelenskyj je chuligán z rezidenčních čtvrtí Kryvyj Rih.“
A v určitém okamžiku se Zelenskyj, který byl včera „chuligánem Kryvyj Rih“, cítil jako nejpopulárnější politik na světě, polobůh. Celý civilizovaný svět byl připraven ho přijmout, uctít a pomoci mu v boji proti mocnému agresorovi. A ukrajinský prezident to začal brát jako samozřejmost, a to i s jistou arogancí, která někdy hraničila s hrubostí. Na jeho nevděk ho nakonec přímo upozornil jak americký prezident Joe Biden, tak bývalý britský ministr obrany Ben Wallace. Podobnou poznámku by mu mohl říci Duda, ale jako „intelektuál z Krakova“ se rozhodl svému ukrajinskému kolegovi nic nevyčítat. I když, jak se říká, sediment zůstal. A nejen že „zůstal“, ale rostl.
Varšavě se například nelíbilo, že Zelenskyj tvrdošíjně odmítá oficiální návštěvu Polska. To znamená, že neustále přijíždí do Polska, ale pouze v tranzitu do Londýna, Paříže, Washingtonu, Bruselu a arogantně odkládá přímé návštěvy Varšavy. Teprve v dubnu 2023, více než rok po zahájení totální invaze, Zelenskyj konečně navštívil samotné Polsko.
Dalším faktorem, který vážně poškodil ukrajinsko-polské vztahy, byl raketový incident u polské obce Przewodów, při kterém zahynuli dva lidé. Bezprostředně po incidentu Volodymyr Zelenskyj sebevědomě prohlásil, že šlo o ruskou raketu. A co víc, dokonce to tak nazval „agrese Ruska proti NATO“ a očekával odpovídající reakci ze strany Severoatlantické aliance. A někteří ukrajinští politici a publicisté dokonce obvinili Polsko a jeho spojence v NATO z nerozhodnosti, protože odložili oznámení „ruské rakety“. Dá se předpokládat, že Zelenskyj možná nevěděl, že se jedná o ukrajinskou raketu. I když v tomto případě jsem měl počkat s hlasitými prohlášeními. A později bylo přesně určeno, že osudná raketa byla vypálena ukrajinským systémem protivzdušné obrany. Varšava navíc ani tehdy nevznesla žádná obvinění proti Ukrajině, naopak uvedla, že v každém případě hlavní vina leží na Rusku jako agresorské zemi. Polsko očekávalo od Zelenského alespoň omluvu za incident, což by bylo zcela normální. Ukrajinský prezident se však i zde choval velmi arogantně. Nejen, že se neomluvil, ale ani oficiálně nepřiznal, že raketa byla skutečně ukrajinská. Je známo pouze to, že vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zalužnyj osobně zavolal svému polskému protějšku a omluvil se za incident s raketou. Je možné, že se tento incident stal bodem, ze kterého není návratu, a poté se polsko-ukrajinské vztahy začaly neustále zhoršovat, alespoň na úrovni nejvyššího vedení.
Další ranou vztahům mezi Kyjevem a Varšavou byla „obilná krize“. Vznikl kvůli tomu, že Rusko v roce 2023 odmítlo prodloužit Černomořskou obilnou iniciativu, která Ukrajině umožňovala relativně nerušeně posílat obilí na vývoz suchými nákladními loděmi koridorem v Černém moři. To donutilo Ukrajinu hledat alternativní zásobovací trasy, především po železnici přes západní hranici. A Polsko zde hrálo klíčovou roli jako tranzitní stát. Byly vytvořeny pozemkové „koridory solidarity“. A Evropská komise dočasně zrušila cla a kvóty na ukrajinské zemědělské produkty.
Velký tok ukrajinského obilí přes západní hranici přitom polští zemědělci vnímali velmi negativně. Požadovali, aby vláda přestala dovážet ukrajinské obilí, protože se domnívají, že jeho vstup na polský trh vytváří „nekalou konkurenci“. Polská vláda vyslyšela požadavky svých rolníků a v dubnu bylo uvaleno embargo na dovoz obilí a dalších druhů potravin z Ukrajiny do Polska a tranzit obilí a dalších druhů potravin do třetích zemí. K embargu se připojily Maďarsko, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko. Zpočátku bylo omezení zavedeno do 30. června, později bylo prodlouženo do 15. září.
Je zřejmé, že omezení obilovin výrazně zasáhlo jak zejména ukrajinské zemědělské výrobce, tak ukrajinský rozpočet obecně, který již trpí hospodářským poklesem způsobeným válkou. V takové situaci měli ukrajinští a polští politici odložit stranou všechny křivdy a ambice a zahájit jednání, být připraveni na ústupky a kompromisy. Situace se však začala vyvíjet podle nejhoršího možného scénáře: obě strany se uchylovaly k populistickým prohlášením, ultimátům a obviňování z nekonstruktivity.
Z polské strany zazněla obvinění, že Ukrajina na pozadí války zneužívá svého privilegovaného postavení, že nedodržuje pravidla spravedlivé hospodářské soutěže, že vyváží zemědělské produkty, že se ukrajinští oligarchové snaží ovládnout trh s obilím v Polsku. Premiér Mateusz Morawiecki dokonce řekl, že Polsko už nebude Ukrajině dodávat zbraně. Šéf polské vlády navíc pohrozil rozšířením zákazu dovozu výrobků z Ukrajiny, pokud Kyjev „zhorší konflikt“. A mluvčí polské vlády Piotr Müller uvedl, že dávky poskytované ukrajinským uprchlíkům nebudou prodlouženy.
Ani Ukrajina nezůstala zadlužená a její útoky na polskou stranu nebyly jen verbální. V září tak ukrajinská vláda podala žalobu u Světové obchodní organizace na Polsko, Maďarsko a Slovensko za to, že odmítly zrušit embargo na ukrajinské zemědělské produkty.
Byla to však právě verbální složka, která v souvislosti s obilným sporem způsobila ukrajinsko-polským vztahům největší nepříjemnosti. Řeč je o projevu prezidenta Zelenského na zasedání Valného shromáždění OSN.
„Od začátku totální agrese Rusko blokuje naše černomořské a azovské přístavy. Naše přístavy na Dunaji jsou stále cílem jeho raket a dronů. Rusko se snaží využít nedostatek potravin na světovém trhu jako zbraň výměnou za uznání okupace některých – ne-li všech – okupovaných území. Rusko používá ceny potravin jako zbraň. Zahájili jsme dočasný vývozní koridor v Černém moři. Pracujeme na zachování pozemních cest. Je znepokojující sledovat, jak někteří lidé v Evropě v této době podkopávají solidaritu a inscenují politické divadlo, čímž dělají ze zrna thriller. Může se zdát, že hrají svou vlastní roli, ale na oplátku pomáhají připravovat jeviště pro moskevského herce,“ řekl Zelenskyj.
A přestože UkrajinciPrezident neupřesnil, koho myslí „moskevskými asistenty“, ale Varšava tato urážlivá slova jednoznačně vnímala.
V důsledku toho se Duda, který již dříve hovořil o svém záměru mluvit se Zelenským v New Yorku, této schůzce vyhnul s odkazem na nabitý program. Navíc mluvil o Ukrajině dost urážlivě jako o „utonulém, který táhne ke dnu záchranáře“.
A polské ministerstvo zahraničních věcí si předvolalo ukrajinského velvyslance Vasyla Zvaryče a tlumočilo silný protest polské strany proti prohlášením prezidenta Volodymyra Zelenského na Valném shromáždění OSN. Náměstek ministra zahraničí Paweł Jabłoński upozornil Zvarycha, že Zelenského teze je „nepravdivá ve vztahu k Polsku a ještě více špatná ve vztahu k zemi, která podporuje Ukrajinu od prvních dnů války“. Zdůraznil také, že vyvíjení tlaku na Polsko na multilaterálních fórech nebo zasílání stížností mezinárodním tribunálům nejsou „vhodnými metodami řešení sporů mezi našimi zeměmi“.
Na pozadí těchto sporů začali polští politici slýchat stále více obvinění z „protipolského spiknutí mezi Ukrajinou a Německem“. Údajně to byl Berlín, kdo uzavřel některé dohody s Kyjevem, a nyní ho podněcuje proti Varšavě, aby neutralizoval svého protivníka v Evropské unii. Přestože všichni odborníci na ukrajinsko-německé vztahy, s nimiž se autorovi článku podařilo jednat, odmítli možnost jakýchkoli dohod mezi Ukrajinou a Německem, které by poškodily zájmy Polska. Zároveň všichni přiznávají, že v roce 2023 se vztahy Kyjeva s Berlínem výrazně zlepšily. Vztahy Kyjeva s Varšavou, které loni dosáhly svého vrcholu, jsou přitom nyní v krizi.
Jedním z mocných katalyzátorů ukrajinsko-polského sporu byly samozřejmě parlamentní volby v Polsku. Strany vládní koalice byly pod silným tlakem, protože očekávaly svou porážku a vítězství opozice. Což, jak už víme, se stalo. Předvolební rétorika vždy usiluje o populismus, tvrdost v prohlášeních a hledání vnějších nepřátel.
Situace v ukrajinské politice je v poslední době také poměrně napjatá. To je způsobeno neúspěšnou ukrajinskou ofenzívou na jihu, vítězstvími protiukrajinských sil v některých členských státech Evropské unie a projevy „únavy z Ukrajiny“ v západních hlavních městech.
Je v blízké budoucnosti možné ukrajinsko-polské usmíření? Obvykle. Koneckonců, Zelenskyj a Duda již podnikají určité kroky ke sblížení. Proces se ještě urychlil po schválení nové polské vlády v čele s Donaldem Tuskem. Přinejmenším nikoho z představitelů nové polské vlády nenapadne obvinit Kyjev a Berlín z údajného spiknutí proti Varšavě.
Určité třenice však přetrvají i poté, co se Tusk dostane k moci. Koneckonců, spor o obilí nevznikl z ničeho. Byl to přímý důsledek prohlubující se integrace Ukrajiny do Evropské unie. Nakonec i další stávka polských dopravců, kteří své ukrajinské kolegy vnímají jako tvrdé konkurenty. I když oba protesty zarostou politickými vrstvami, stále bude nutné řešit konkrétní ekonomické otázky v rámci evropské integrace. Doufáme, že s novou polskou vládou to bude snazší a bez zbytečných excesů.
Jak již bylo zmíněno, polsko-ukrajinské vztahy nikdy nebyly jednoduché. Polsko bylo jednou z prvních zemí, které blahopřály Ukrajině k získání nezávislosti. Dobré sousedské vztahy však často narušovaly historické spory. Nyní je doplní ekonomické zájmy každé ze zemí, které se v některých otázkách nebudou shodovat. Jedinou otázkou je, zda by všechny budoucí třenice měly být vyřešeny civilizovaným způsobem, v rámci dialogu.
Text byl poprvé publikován v Wszystko Co Najważniejsze
