Devětapadesátiletý obránce z Prykarpatí, který utrpěl dva infarkty a dvě mrtvice, se zotavuje v Národním rehabilitačním centru Unbroken ve Lvově. V současné době s ním pracují fyzioterapeuti, ergoterapeuti a psycholog. Vojáka tíží myšlenka, že není se svými kamarády.
Major Ivan Holjuka se narodil v Kolomyji a asi 20 let pracoval u policie. Se začátkem války se zapojil do místní teritoriální obrany a o dva měsíce později už sloužil v Doněcké oblasti, byl zástupcem velitele praporu pro morální a psychickou podporu, podporoval morálku vojáků a převážel těla padlých na bojišti. Nejtěžší bylo podívat se matce do očí a říct jí, že její syn zemřel. Cítil jsem ztrátu každého vojáka, jako by to byla osobní záležitost. Postupem času muž ztěžkl nejen na duši, ale i na srdci, začal pociťovat palčivou bolest, ale na vyšetření v první linii nebyl čas. Udělal jsem je jen o pár měsíců později, když to začalo být velmi špatné, Nahlášený v nemocnici.
V Záporoží byl důstojníkovi diagnostikován infarkt, který se opakoval. Tu první nesl na nohou. Pro obnovení průtoku krve v poškozené oblasti srdce byl nainstalován stent. To však nestačilo. V té době byly nemocí postiženy i cévy obránce, a tak záporožští lékaři poslali pacienta do Kyjeva na další operaci – bypass koronární tepny. Po intervenci byl Ivan poslán do Lvova, do centra „Nezlomný“.
Hned první noc se obránci zvýšil krevní tlak, pravá polovina těla zeslábla a lékaři měli podezření na mrtvici. Na CT vyšetření radiologové zjistili, že muž má ischemickou cévní mozkovou příhodu. Během vyšetření mu byla diagnostikována i další předchozí cévní mozková příhoda. Intracerebrální krvácení bylo již ve stadiu resorpce. Major ji pravděpodobně podstoupil bezprostředně po operaci srdce.
«Takové mrtvice se obvykle vyskytují jako komplikace po operaci. Proto, jak nám voják vyprávěl, cítil a stále někdy pociťuje jednostrannou necitlivost v údech. Druhá rána už ale byla mnohem snazší. Problémy s řečí a koordinací trvaly jen několik hodin. Pacient byl včas léčen léky a nemá žádné neurologické deficity.“, řekla kardioložka a lékařka fyzikální rehabilitační medicíny Hanna Bordyuzhenko.
V současné době se pacient zotavuje. Pracují s ním fyzioterapeuti, ergoterapeuti a psycholog. Tíží ho myšlenka, že není se svými bojovníky. „Tam jsem byl na svém místě. Nebylo to jednoduché, ale věděl jsem, co dělám a proč. A tady musíte ještě pochopit, kde jste, kdo jste a jaké máte postavení,“ říká obránce. Po uzdravení tedy chce, pokud mu to zdraví dovolí, pokračovat ve službě.
