Na Blízkém východě vypukla válka, která byla pro mnohé – včetně samotných Izraelců – překvapením a odvedla pozornost v naší části světa od toho, co se děje v Ukrajině. Jsou takové události stejně překvapivé pro organizaci, která se má starat o naši společnou bezpečnost – NATO? Novinář Jarosław Kotsiszewski se ptá generála ve výslužbě Jarosława Struzhika, experta nadace StratPoints a bývalého zástupce šéfa zpravodajské služby NATO.
– Zajímalo by mě, co se stane ve zpravodajských službách a v ústředí NATO, když přijdou informace podobné těm, které se týkají útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023. Nejprve masakr, pak eskalace, která je velmi rychle nazývána válkou ve středomořském regionu. Hned vedle je Turecko, důležitá členská země NATO.
Jak všichni víme, bylo to překvapení pro všechny, pro NATO, ale také pro Izrael, navzdory jeho dobrému civilnímu a vojenskému zpravodajství. Možná se nechala zaskočit, možná nepřesvědčila státní orgány, že hrozba existuje. Velitelé hlavních izraelských formací – vojenské rozvědky „Aman“ a „Šin Bet“ – uvedli, že za toto selhání převzali odpovědnost.
– Budou za to zodpovědní po válce?
– Ano, ale do té doby musí být válka vyhrána.
– Je ignorování něčeho takového také považováno za porážku NATO? Stala se tato událost tak daleko, že ji lze ignorovat?
– To je do jisté míry selhání. Oblast Blízkého východu je poměrně složitá, protože nezapomínejme, že Spojené státy za ni musí převzít plnou odpovědnost, ale z politických důvodů je Izrael podřízen evropskému velení. Proto je odpovědnost za tuto oblast stratifikovaná.
Myslím si, že oblast Blízkého východu je po válce v Iráku poněkud zapomenuta, ale stále má potenciál zasít nepokoje a mít silný dopad na Evropu.
Je to náhoda, že Ukrajina odklonila pozornost a zdroje NATO natolik, že jednoduše řečeno jsou zanedbávány další potenciální oblasti?
– Rozhodně ano. Ukrajina jako konvenční konflikt nás také odvádí od potenciálních hybridních hrozeb. Víme také, kdo v tomto případě vyhrává. Vladimir Putin má svými činy, odváděním pozornosti, jakož i odkláněním zdrojů, dokonce i vojenských, které jsou odkláněny do Izraele, dlouhodobý dopad na Ukrajinu. To zvyšuje nebezpečí na roky dopředu.
„Vzhledem k tomu, že víme, že došlo k chybě nebo přehlédnutí, je přirozené ptát se na další kroky. Pokud jsme něco ztratili ze zřetele, pokud není dostatek zdrojů na to, abychom se vypořádali se dvěma bojišti současně, co si myslíte, že se může nebo by se mělo stát, možná v blízké budoucnosti?
„Učit se z konfliktů je vždy obtížné a jejich uvádění do praxe je ještě obtížnější. Pravděpodobně největší ponaučení je toto: očekávejte útok tam, kde se nedíváme, kde zanedbáváme své zájmy, kde dáváme méně zdrojů. Celá historie zpravodajských služeb je lemována zpravodajskými chybami.
Ponaučení, které by mělo vést i politiky k tomu, aby se nad něčím zamysleli, je spoléhat se na zpravodajské služby a neodmítat je, protože šéfové izraelských zpravodajských služeb jistě rezignují, ale to se pravděpodobně bude týkat i premiéra Netanjahua, a to je pravděpodobně nejlepší ponaučení, aby se odborný názor stal pro politiky závazným. Na druhou stranu největším selháním šéfů služeb je, že nedokázali přesvědčit politiky o své verzi událostí. Poučení pro politickou třídu je následující: politici musí být vzděláváni ve vojensko-diplomatickém směru, aby nebyli náhodnými lidmi, ale vyškolenými.
To znamená, že chceme povzbudit politiky, aby se naučili i něco jiného než politické machinace. Budeme o to usilovat, ale obávám se, že účinek bude slabý. Jediné, co mohou udělat, je vložit do této činnosti více zdrojů, aby uklidnili své svědomí nebo vyvolali dojem, že se něco děje.
– Vzhledem k obrovským investicím do obrany spojeným s válkou v Ukrajině, existuje ještě příležitost pro země jako Polsko investovat do upoutání pozornosti na Blízký východ?
– Neznám rozpočtovou situaci, možná se o tom v blízké budoucnosti dozvíme více, ale je to těžké. Připomeňme si, že někde existuje limit výdajů na obranu, aby stát mohl vyrovnávat nebo se rozvíjet symetricky.
Příklad Izraele samozřejmě ukazuje, že svou roli nehraje jen armáda, ale i další prvky, které jsou v Polsku opomíjeny, jako je civilní obrana, která v praxi neexistuje, a určitá interakce mezi administrativou a občanskou společností. A to jsou oblasti, které musíme rozvíjet i na úrovni NATO.
– Vraťme se k Blízkému východu: Turecko je země, která k němu má velmi blízko. Byl by to spockvyužít Turecko jako předsunutý opěrný bod NATO na Blízkém východě.
„Těmto plánům stojí v cestě politika, protože Turecko má problémy s demokracií, s právním státem. Je to autoritářská země a donedávna byla stále útočištěm vůdců Hamásu.
Když vypukne konflikt, rád bych použil členskou zemi NATO, ale ta se pro tento úkol trochu nehodí. Abych parafrázoval vaše slova, Turecko vždy stojí na místě. Vzpomeňte si na válku v Libyi, blízkost nám také umožnila jednat, ale Turecko je vždy stranou a čeká. Nesdílí zpravodajské informace s NATO. Vše se děje na principu „něco za něco“, jako tomu bylo v případě členství Finska a Švédska. A jestli je Turecko demokracií v NATO – budu brutálně upřímný – nikoho to nezajímá.
Pro tyto demokratické nálady není v Alianci místo. Turecko zůstane obtížným partnerem. Budou se vyvíjet i jeho vztahy s Moskvou, možná různými směry. Turecko tedy zůstane členem NATO, od kterého můžete očekávat cokoli.
– Hovořil jste o svých vlastních zájmech ve vztazích mezi Západem a Tureckem. Po začátku současné války v Izraeli Ankara souhlasila se vstupem Švédska do Severoatlantické aliance. Existují nějaké dohody, které Turecku v souvislosti s touto válkou něco daly, že souhlasilo s přijetím Švédska do NATO?
– Domnívám se, že tyto události spolu nesouvisí. Samozřejmě, že máme řadu kontraktů na dodávky zbraní, možná účast některých tureckých firem na více amerických zakázkách. Myslím, že se to shodovalo s delším vyjednávacím procesem s Bidenovou administrativou, ale je to nepochybně dobrý krok a očekáváme další požadavky ze strany Turecka v budoucnu, až ho využijeme pro operace ve Středomoří. Turecko je příkladem toho, jak může být NATO elegantní a efektivní. A jak používat dostupné nástroje, protože není třeba se urážet, stačí se podívat na to, jak je používají země, které jsou účinné a tyto nástroje mají.
– Američané vyslali dvě bojové skupiny letadlových lodí. Je to síla, které se nikdo nevyrovná. Stabilizují region, to je také jasně vidět, už jen tím, že se jim podařilo zabránit útoku Jemenu na Izrael. Do jaké míry jsou takové akce pro Američany jednostranné, do jaké míry Američané počítají se spoluprací spojenců?
– Domnívám se, že v tomto případě se jedná o naprosto jednostranné kroky Spojených států. Na vytvoření koalice bylo příliš málo času. Síla skupin letadlových lodí je navíc taková, že jejich podpora ze strany spojenců by byla pouze symbolická, což je pro Američany také někdy důležité, ale v konkrétním případě tyto americko-izraelské vztahy a potřeba stabilizace, návštěva ministra zahraničí Blinkena, prezidenta Bidena v regionu pomohla stabilizovat a případně zabránit eskalaci této války v současné fázi.
Ale přesto je samozřejmě v této druhé fázi problém, aby někdo souhlasil s operací v izraelském regionu na fóru NATO. To by byl další krok vpřed v aktivitách NATO, který je pro mnoho zemí těžko přijatelný, v závislosti na přesvědčovací síle Američanů. Demonstrace americké efektivity je možná dosud nejdůležitějším výsledkem této války.
A je to také ponaučení pro Rusy, kteří vidí, že Američané jsou stále schopni zapojit se do dvou konfliktů, aniž by se nutně dělili o zdroje, ale spíše zvyšovali svůj příspěvek.
Je NATO schopno neangažovat se v jedné části světa na úkor jiné?
– Pravděpodobně uvidíme více, protože konflikt na Blízkém východě, i když se nepřelije do regionu, v dohledné době neskončí.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: Ostrý konec jednání, Ukrajina – únik před volbou, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Opovrhovaný Lukašenkem jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Kdybychom se měli bavit o historii, slepá ulička v Minsku
Původní název článku: Weryfikacja zdolności militarnych Europy
