Již před totální válkou patřila ukrajinská obec v Bavorsku, spolkové zemi v jihovýchodní části Německa s centrem v Mnichově, k největším v zemi. V roce 2021 zde žilo více než 27 tisíc Ukrajinců a se začátkem ruské invaze bylo oficiálně zaregistrováno 150 tisíc uprchlíků z Ukrajiny. Ještě před rokem 2022 Ukrajinci v Mnichově organizovali proukrajinská shromáždění a shromáždění požadující tvrdší sankce proti Rusku a po invazi se jen zvětšili.
O proukrajinských akcích, humanitární pomoci Ukrajině a reakci Němců na válku jsme hovořili s dobrovolníky a aktivistkami ukrajinské komunity v Mnichově, Svitlanou Bilan a Olenou Kiselyovou.
O prvních dnech války
Ukrajinci v Mnichově začali několik týdnů před totální invazí chodit na centrální náměstí města s demonstracemi. Zejména na začátku února aktivisté protestovali před budovou bavorské vlády a požadovali zastavení obchodu s plynem s Ruskem.
Svitlana Bilan říká, že Ukrajinci se v Mnichově shromáždili hlavně kolem kostelů. Zejména její rodina navštěvovala kostel Přímluvy Nejsvětější Bohorodice a svatého apoštola Ondřeje Prvního povolaného UHKC, kde se setkali s mnoha dalšími Ukrajinci. S některými z nich jsem se také setkal na různých shromážděních a akcích. Téměř nikdo z ukrajinské diaspory v Mnichově však nevěřil ve skutečnou válku s Ruskem.
„Pro nás, stejně jako pro většinu Ukrajinců, začala válka nečekaně. Hodně jsme mluvili o napjatosti situace, ale věřili jsme, že soustředění techniky na hranicích je zastrašování. O začátku války jsme se dozvěděli ze sociálních sítí, když jsme chodili do práce. Prvních pár dní, už si nevzpomínám, jsem měla strach, stejně jako mnoho dalších lidí. Němci byli překvapeni, že jsme válce nevěřili, zatímco zahraniční rozvědka před ní varovala,“ vzpomíná na první dny války Svitlana Bilan.
Elena Kiseleva žije od roku 2012 na předměstí Mnichova a se svým manželem podniká v cestovním ruchu. Říká, že před válkou neměla mezi Ukrajinci mnoho známých, naopak většina doprovodu byla z Německa. Olena také vzpomíná, že napětí před válkou bylo velmi hmatatelné.
„Asi po týdnu mi začali volat kamarádi a ptali se, jak se mám, a táta, který byl v té době v Sumách, mi vyprávěl o začátku války. Začala panika, slzy a pocit nejistoty. Pak jsem se sebrala a o pár dní později jsem vyrazila na rallye,“ vzpomíná Olena.
O demonstracích a ruských provokacích
Chcete-li uspořádat pouliční akci v Německu, potřebujete speciální povolení od městských úřadů k „rezervaci náměstí“.
„Moc jsme chtěli jet na demonstraci co nejdříve, ale v době, kdy se nám to hodilo, už bylo náměstí obsazené. Byla nám nabídnuta středa, tedy téměř týden po začátku bojů. Mysleli jsme si, že už je pozdě, protože jsme si mysleli, že v té době už žádná válka nebude,“ říká Svitlana Bilan.
Výsledkem bylo, že 26. února více než 40 tisíc lidí Vlevo na největší náměstí v Mnichově, Karlsplatz, s plakáty „Zastavte Putina“, „Za svobodnou Ukrajinu“, „Žádnou válku“, za opuštění ruských energetických zdrojů. Mezi přítomnými byli jednotliví demonstranti s transparenty „Jsem Rus a stydím se“.
Demonstrace na podporu Ukrajiny v centru Mnichova 26. února / Foto: EP
„Několikrát jsme byli na rallye, ale uvědomili jsme si, že musíme udělat něco víc. Pak jeden německý přítel navrhl, že veškerá pomoc Ukrajině bude převezena do kostela UHKC v Mnichově. Na webových stránkách kostela jsme si přečetli, jaké jsou požadavky, a cestou jsme se zastavili v lékárně, abychom nakoupili léky. Tam jsem na místě viděla oblast, kde se sbíraly a třídily léky, tak jsem se rozhodla zůstat a pomáhat tady,“ říká Olena Kiseljová.
Svitlana Bilan vzpomíná, že zpočátku se demonstrací proti válce účastnilo mnoho lidí, včetně vnitřně vysídlených osob, ale postupem času se jejich počet výrazně snížil – vnitřně vysídlené osoby se začaly zabydlovat v jejich životech a důraz se poněkud posunul.
Kromě ukrajinských akcí se však v Mnichově organizovaly i akce proruské. Zejména u příležitosti „Dne vítězství“ 9. května tak Rusové uspořádali koncert s provokacemi. Poté Ruska Julia Prochorovová, která žila v Rakousku a pravidelně natáčela a zveřejňovala provokativní videa, hlasitě pouštěla ruskou hudbu, tančila a pronásledovala ukrajinské dívky. Následně byla za tuto a řadu dalších provokací odsouzena deportovaný z Německa.
O první pomoci
Svitlana Bilan vzpomíná, že Němci se téměř okamžitě zorientovali a od prvních dnů začali do kostela přivážet různou humanitární pomoc. Farář jejich kostela musel požádat, aby mohl přijít a pomoci s tříděním humanitární pomoci, protože místní obyvatelé doslova stáli frontu, aby mohli darovat peníze a odevzdat věci.
„Nebylo to tak, že bychom se probudili a řekli si, že musíme zorganizovat sbírku. Od prvních dnů lidé něco přinášeli a muselo se s tím něco dělat. Nevím, jak našli Ukrajince. Třetí den jsme přišli do kostela a já jsem ho nepoznal – všude byly nějaké krabice, naložili jsme je do náklaďáků a někam poslali. Ani jsme nevěděli, kdo ty náklaďáky organizoval, kam jedou, ani jsme si tehdy nevedli žádnou statistiku. Pouze jsem ručně evidoval peníze, které byly přineseny, abych alespoň něco zaznamenal,“ říká dobrovolnice.
Třídění humanitární pomoci v prvních dnech války na území kostela UHKC v Mnichově
V prvních dnech dobrovolníci vyslali 3-5 kamionů s humanitární pomocí z církve. Nyní aktivisté říkají, že žádné takové ukazatele neexistují ani měsíc. Během několika týdnů se ukázalo, že k sebrání pomoci je zapotřebí mnohem většího týmu, a dobrovolníkům se ji podařilo najít a s pomocí městských úřadů si ji zdarma pronajmout. Poté se tam začala vozit veškerá pomoc a dobrovolníci ji mohli pečlivě třídit.
„Vyskytly se i případy, kdy přinesli nesrozumitelné věci, například balíčky kosmetického kolagenu. Přivezl jsem ho zpátky, protože je lepší nebrat nic jiného než nepřenosné. Byly věci, které jsem zpočátku nechápala, jako jsou hygienické rtěnky, ale ukázalo se, že jsou pro armádu velmi potřebné,“ říká Svitlana Bilan.
Místní Němci pomáhali nejen penězi a humanitární pomocí. Farníci náboženské organizace Leiden Christi také přijímali Ukrajince prchající před válkou do Mnichova, pomáhali jim s papírováním a hledáním bydlení. Mnoho Němců usadilo uprchlíky přímo ve svých domovech. Svitlana se také obrátila na organizaci, aby pomohla s překladem dokumentů z ukrajinštiny do němčiny.
O vzniku organizace
Aby bylo možné shromáždit pomoc a oficiálně přijímat dary, dobrovolníci se zaregistrovali jako nezisková charitativní organizace München Hilft Ukrajina („Mnichov pomáhá Ukrajině“). To umožnilo nákup vybavení, automobilů a léků. Podle německých zákonů organizace nemůže nakupovat vojenské zboží, proto se zaměřila na medicínu.
„Léky jsme Ukrajině darovali i letecky. Byly dodány do Polska, odkud odvezly ukrajinské prostředky, se kterými spolupracujeme,“ říká Svitlana Bilan.
Je to o iniciativě Letecká záchranná služba Ukrajina – sdružení dobrovolných pilotů, kteří dopravili ukrajinské uprchlíky letecky do Německa a odtud přepravili humanitární pomoc shromážděnou v Německu k polským hranicím.
Foto s laskavým svolením Elena Kiseleva
Elena Kiseleva věnovala téměř veškerý svůj volný čas práci ve skladu. Aby toho dosáhla, musela přeformátovat svou práci v podnikání a vypořádat se s pokladnou organizace. Říká, že nyní organizace pracuje jak na jednotlivých projektech, tak na individuálních projektechApitamy. Některé věci se nakupují přímo v Ukrajině, například potravinové balíčky.
„Ze začátku náš sklad připomínal mraveniště, kde každý něco dělá, ale teď lidé začali ztrácet nadšení, takže nás vlastně zůstalo sedm, kteří jsme v představenstvu odborů, a zbytek se přidává, jak se jim zachce. Když Němci sledují zprávy o našich korupčních skandálech, ptají se také, kde jsou záruky, že naše peníze půjdou na určené místo. Ale obecně se nám důvěřuje, jsou lidé, kteří pravidelně přispívají buď na jednotlivé projekty, nebo jen na organizaci,“ shrnula Olena Kiseleva.
Obecně platí, že od začátku totální invaze Německo Bral více než milion uprchlíků z Ukrajiny. Z nich se 139 000 později vrátilo domů. V současné době se Ukrajinci stali druhou největší skupinou cizinců v Německu. Německo navíc poskytuje jedny z nejvýhodnějších podmínek pro pobyt Ukrajinců. V poslední době Německo Pokračující dočasná ochrana ukrajinských uprchlíků do jara 2025.
