Druhý podzim velké rusko-ukrajinské války se chýlí ke konci. Listopad 2023 se chýlí ke konci, očekávalo se… Ve skutečnosti jsme očekávali nepříjemné věci. Ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku, kdy Rusové již ostřelovali zařízení energetické infrastruktury po celé Ukrajině, mnozí čekali na druhou řadu reality show Blackout. Byly zakoupeny generátory a nabíjecí stanice, nepřerušitelné zdroje napájení a různé baterky. Trpká zkušenost podzim-zima 2022/23 dohnala Ukrajince k aktivní přípravě, která se zatím ukázala jako zbytečná. A možná to tak zůstane až do jara.
Jaký je důvod? V těch „městských legendách“ o údajném zákulisním varování ukrajinské strany ruské straně – říkají, že pokud zasáhnete naše tepelné elektrárny, my v reakci na to zničíme ty vaše? Takovým konspiračním teoriím lze samozřejmě věřit. Nezapomínejme ale na otevřená varování. Ty, které byly adresovány Rusku před invazí, a dokonce i během totální války, jich bylo dost. Měli silný vliv na vedení Kremlu, dokázali změnit rozhodnutí Kremlu? Odpověď je zřejmá – nemohli.
Proto je třeba uznat, že jedinou reálnou možností, která vysvětluje absenci masivních raketových útoků na Ukrajinu, zejména na zařízení energetické infrastruktury, je nedostatek dostatečného počtu raket. A také pochopení, že ukrajinská protivzdušná obrana letos vážně posílila. I když druhý faktor není tak rozhodující, protože řekněme u Avdiivky Rusové přes veškerou sílu ukrajinské obrany vrhají a vrhají své „maso“ do bitvy a smluvní vojáky a šetří tento zdroj, který je mimochodem mnohem obtížnější obnovit než zavést výrobu raket. Jde jen o to, že raketa se staví rychleji, než člověk roste z kojence do mobilizačního věku.
Rusové nemají rakety. Nemají zdroje a příležitosti. To je důvod, proč jsme ke konci listopadu nezaznamenali jediný masivní raketový útok. Protože kdyby tyto rakety existovaly, nic by je nezastavilo. Ani varování Západu, zejména pokud jde o Nord Stream 2, je nezastavila před začátkem totální války. Tento mechanismus funguje pouze v jednom směru – pokud bude rozhodnutí učiněno, bude realizováno, bez ohledu na to, co to bude stát Rusy. Pokud se však cena ukáže jako nedostupná, není třeba je varovat.
Pamatujte ne na podzim, ale na jaro 2022. Když byla ruská vojska na předměstí Kyjeva – na pravém i levém břehu. To byl okamžik, kdy byli okupanti nejblíže ukrajinskému hlavnímu městu. Samozřejmě, že ani dobytí Kyjeva by na současné válce nic vážně nezměnilo – ale nemluvíme o objektivní realitě, ale o ruském pohledu na ni. Pro Kreml bylo důležité obsadit Kyjev. Ale oni to neudělali. A obecně prchali z Kyjevské, Žytomyrské, Černihovské a Sumské oblasti. Proč? Ano, protože neměli zdroje na to, aby pokračovali v nepřátelských akcích. Stejně tak uprchli z Chersonu, kde byla porážka zřejmá. Porážka není ve smyslu ničení vojsk – ale ve smyslu ztráty území. To je důvod, proč byly okupační jednotky staženy – ne proto, že by si generál Surovikin vymyslel starost o vojáky (když právě v ruské armádě se generálové obávali o osud vojínů), ale proto, že nebylo možné toto území udržet.
Rusové se tedy vzdávají pouze tehdy, když nemají prostředky k boji. To je údajně zřejmý postulát, ale nebude zbytečné ho opakovat znovu. A tady je důvod. Právě letos na podzim se téma formátu vstupu Ukrajiny do NATO konečně objevilo ve veřejném prostoru na Západě. Ukrajina se údajně připojí v plném rozsahu, ale bezpečnostní záruky uvedené v článku 5 Severoatlantické smlouvy budou platit pouze na území kontrolovaném ukrajinskou vládou.
A to vyvolává otázku. Zastaví toto varování Rusko, nebo znemožní útok, i když ne raketami, ale drony – které nyní okupanti aktivně používají – na mírumilovná ukrajinská města? Nebo se Rusové v tomto případě zastaví až ve chvíli, kdy jim bude jejich porážka zřejmá?
Na tuto otázku nikdo nezná odpověď. Protože to je ve skutečnosti odpověď na otázku „jak jsou ruské strategické jaderné zbraně připraveny na alespoň rovnocennou odpověď?“ A možná to neví ani samotný ruský generální štáb. Koneckonců, vzhledem k tomu, jak se připravovali na totální invazi, vzhledem ke katastrofálnímu (pro okupanty) selhání blitzkriegu a nejen něj, vyvstávají pochybnosti o adekvátním hodnocení objektivní reality ruským vojenským a politickým vedením.
A otázkou zůstává, zda mají pravdu zastánci takto „okleštěného“ vstupu Ukrajiny do NATO, když tvrdí, že po tomto rozhodnutí (nebo alespoň poskytnutí „švédsko-finských“ bezpečnostních záruk Ukrajině před vstupem do Aliance) ustane jakákoli válka na územích kontrolovaných ukrajinskou vládou. A také raketa a dron.
Stále však existuje verze, i když na pokraji s konspirační teorií, že právě proto se právě teď objevilo téma bezpečnostních záruk pro mírovou část Ukrajiny, protože Západ má informace o stavu raketového programu agresorské země a chápe, že Rusko prostě nemá na Ukrajinu co střílet. Proto tyto bezpečnostní záruky do jisté míry dokonce hrají do karet Kremlu – nebude třeba vysvětlovat, proč Ukrajinci sedí v teple a se světlem, a ne jako loni. Přesto je jasné: „Chcete jadernou válku s celým NATO?“
Druhý listopad totální války se chýlí ke konci. Listopad, který nám ukazuje hlavní Achillovu patu okupanta – nedostatek zdrojů a příležitostí. A to by nakonec mělo vést ke konečné porážce Kremlu v Ukrajině. A jak přesně to bude formulováno pro ruské nevolníky – jako „gesto dobré vůle“, „vrátíme se“ nebo „Putin zachránil svět před jadernou apokalypsou“ – to by nás už nemělo znepokojovat.
