Ruské jednotky zaútočily drony na Lvovskou oblast 19. září 2023. Tři drony Shahed zasáhly sklady ve Lvově. Pak zemřel Petro Burban, milovaný manžel a otec tří dětí. Dobrovolně se přihlásil do ozbrojených sil Ukrajiny na začátku totální války. Sloužil v místní vojenské jednotce a dodával vybavení svým kamarádům na frontě. Den jeho smrti byl jeho prvním pracovním dnem poté, co dostal odklad od armády.
Text připravil Pamětní paměťová platforma, která vypráví příběhy civilistů zabitých Ruskem a mrtvých ukrajinských vojáků, zejména pro nás. Chcete-li nahlásit údaje o ztrátách, vyplňte formuláře: Za padlé vojáky a Civilní oběti.
Čtyřicet dní bez manžela a táty
„Máme květinu, ořech a semínko – celou botanickou zahradu. Petro tak říkal našim dětem,“ říká Natalia, manželka zesnulého vojáka Petra Burbana. Má dlouhé tmavé vlasy sčesané do culíku, laskavé hnědé oči a svetr karmínový jako západ slunce. Vedle ní jsou děti – sedmiletá Vasylyna, pětiletý Mychajlo a nejmladší Ivanko, kterému je teprve dva a půl roku. Ivan je velmi podobný svému otci – vysoké čelo se silnou vůlí a paprsky úsměvu u očí. Fotku Petra z dětství, kterou Natalia našla v Bibli své tchyně, si můžeme snadno splést s fotkou Jana.
Natalia se s Petrem seznámila v roce 2014 na čerpací stanici. Přišla zkontrolovat auto a on tam pracoval. Od té doby jsme spolu. „Hodně mě trápil věkový rozdíl. Jemu bylo 24 a mně 33. Jsem o devět let starší, ale co se týče pocitů a pohledů na život, byli jsme stejně staří,“ říká Natalia. Často vzpomíná na příjemné chvíle, které prožila se svým manželem. Zdá se, že její milenec se k ní vrací s každou vzpomínkou.
Nataliina rodina byla zpočátku podezřívavá ohledně Petrových záměrů a žádala ji, aby se nad tím zamyslela, protože „rozdíl není v jednom roce, ale v celé generaci“. Petro si nedělal starosti, ale naopak Natálčiny příbuzné ještě více sjednotil. „Začal zvát všechny mé příbuzné, aby mě navštívili na svátky. Nemohla jsem si sehnat vlastní, protože jsme dlouho žili v Německu,“ říká Natalia. „Spřátelil se s našimi sousedy, které jsem za třicet let bydlení v domě jen pozdravil. Byl to velmi laskavý a upřímný člověk.“
Petru Burbanovi bylo 32 let. Pochází z vesnice Horodyslavychi ve Lvovské oblasti. Vyrůstal ve velké rodině – má další dva bratry a sestru. Mezi bratry je mírný věkový rozdíl a v dětství si často věci řešili. „Petr byl prostřední a uměl urovnat spory, sjednotit starší a mladší bratry. Po svatbě jeho maminka žertem říkala, že z domu odešlo nejlepší dítě,“ usmívá se Natálka Burbanová.
Petro vystudoval střední odbornou školu ve Lvově a pracoval jako svářeč plynu. Pracoval na různých pracovních pozicích, například v autoservisu, na čerpací stanici, a věděl, jak vše opravit. Petrova matka odešla za prací do Německa, kam se později přestěhovala téměř celá rodina. Jeho otec zemřel, když Peter končil školu. Muž postrádal otcovo rameno a společnost. „Petr se velmi sblížil s mým švagrem (manželem mé starší sestry). Snažila jsem se s ním trávit hodně času, žádala jsem ho o radu,“ říká Natalia.
Když začala totální válka, Petro se připojil k místní teritoriální obraně. Postupem času se rozhodl vstoupit do řad Ozbrojených sil Ukrajiny. „Máme tři malé děti. Požádala jsem Petra, aby si dobře rozmyslel, než se dobrovolně přihlásí do armády,“ přiznává Natalya. „Když šel na vojenský úřad, dal jsem mu do batohu tři rodné listy.“ Před šesti měsíci zemřela Nataliina matka. Teď, jak říká žena, je úplně sama…
Natalia Burban nyní sama vychovává tři děti
Petro sloužil v místní vojenské jednotce. Často chodil na frontu, aby klukům přivezl jídlo a potřebné vybavení. „Petro byl obyčejný voják. Prostřednictvím známých dobrovolníků opatřil vojákům ty nejlepší neprůstřelné vesty a přilby a také zásoby. Staral se o kluky, neseděl tam nadarmo,“ říká Natalia.
Dne 30. srpna 2023 obdržel Petro Burban odklad služby. „Byla jsem tak šťastná, když se vrátil. Ale možná, že kdyby zůstal v armádě, k této tragédii by nedošlo. Teď už není nikdo, s kým by se o tu radost podělil, kdo by mluvil o dětech. Nejmladší Ivanko je takový něžný chlapec, potřebuje otcovuJe tu teplo,“ říká Natálka. Dodává, že ona i Petro vyrůstali ve velkých rodinách a muž si opravdu přál čtvrté dítě.
Nataliina babička jí darovala starý dům ve vesnici nedaleko Lvova. Rodina tam ráda trávila celé léto. Dělali jsme domácí práce, opravovali. „O prázdninách jsme tam měli oázu – děti si hrály na dvoře, maminka byla celý den na čerstvém vzduchu. Kvůli své nemoci byla více než deset let na invalidním vozíku a bylo pro ni obtížné vyjít sama ven z bytového domu,“ vysvětluje Natalia.
Když se Petr vrátil ze služby, bydlel v chatrči za městem. Natálka a její děti odjely do Lvova, protože Vasylyna potřebovala do školy. „Celé léto musel manžel pracovat doma a zvládl to za dva týdny. Všechno vymaloval, opravil, uklidil nářadí a řekl, že teď už budu vědět, kde a co leží. Nechápala jsem, co se děje, proč to řekl,“ vzpomíná Natalya. „Ani se mu nechtělo přijet domů na víkend, ale já a moje děti jsme jely do jeho vesnice. Takhle jsme žili dva týdny a pak se rozhodl, že se vrátí do Lvova a bude si hledat práci.“
Během rozhovoru se rozezní protiletecká siréna. „Bojím se,“ říká Vasylyna, nejstarší dítě v rodině, a pevně se přitulí k matce.
V noci, kdy Petra zemřel, Natalya vypnula upozornění na alarm. Ženě telefon nefungoval dobře a rozhodla se aplikaci smazat.
Souhra různých okolností, které se nemusely stát, vedla k Petrově tragické smrti.
Zemřel v úterý. V neděli mu Natalya našla malou brigádu – domluvila se s vedoucím bytu, že Petro pomůže opravit střechy nad vchody. „Nikdy jsem to nedělala, nikdy jsem nehledala práci pro svého manžela, nikdy jsem se nevměšovala do jeho záležitostí,“ říká Natalia. V pondělí měl Petr nastoupit do nové práce. Místo toho zavolal manžel jeho sestry a nabídl se, že bude pracovat ve skladech. Natálie byla rozhořčená, že její manžel zanedbal její dohodu. „Petro šel do skladů, dohodl se na harmonogramu a vrátil se domů. Celý den byl takový smutný a v osm večer jsem šla na noční směnu,“ říká Natalia. Celý večer strávila s dětmi, pak se na zimu otočila a šla spát až po půlnoci.
Natálie s dětmi
Od té doby, co Natalia aplikaci smazala, neslyšela alarm. Ve 4:33 ráno ji Petr zavolal a řekl jí, aby šla s dětmi na chodbu. Drony letěly do Lvova. „Zeptala jsem se manžela, kdy bude doma. Nic mi neodpověděl, i když mi to většinou říkal,“ říká Natalia. Všechno vypráví velmi pečlivě a klidně, minutu po minutě si vybavuje chronologii událostí oné noci.
Poté, co si promluvila se svým manželem, uslyšela za oknem zvuk, který je charakteristický pro Shaheds. Oknem jsem zahlédl dron a znovu jsem zavolal Petrovi.
„Ve 4:55 ráno jsem volala manželovi. Říkám, že Šáhed letěl do centra města. Slyšel jsem řev v telefonu a zvuk rozbitého skla. Myslel jsem, že to byly police se sklem, které spadly. Teprve teď jsem si uvědomil, že okno s dvojitým zasklením praská tlakovou vlnou. Slyšela jsem Petrovo sténání. Uvědomil jsem si, že nemůže mluvit, že se dusí. Slyšela jsem, jak sténá 16 minut a 28 sekund, a pak bylo spojení přerušeno,“ říká Natalia.
Vyběhla k sousedovi, aby zavolala záchranku a policii. V tu chvíli jsem prostě zapomněl na dětské telefony.
Natalya zůstala v kontaktu se svým manželem, slyšela další hlasy v telefonu, takže lidé nebyli daleko od něj. Nejprve zavolala Petrovu příbuznému, který mu nabídl práci – znal správnou adresu. Pak okamžitě vytočila číslo 103 a pak 102 a oznámila, že její manžel je nyní pod troskami. Dala mu všechny jeho údaje a dala mu adresu. „Petro mi zavolal, aby mě varoval před nebezpečím, a sám se dostal do problémů,“ říká Natalia. Rozhodla se, že se vydá na místo tragédie a zachrání svého manžela.
„Zpod trosek byli vytaženi muž a žena. Ale můj Petr není. Byla jsem tam o hodinu později, křičela jsem, že manžel je pod troskami. Tito lidé nebyli nahlášeni, ale byli zachráněni. Byli pod velkými troskami a na mého manžela spadla celá plocha zdi. Nikoho nenapadlo, že by tam mohl být člověk,“ vysvětluje Natalya.
Spolu s příbuzným Petra pobíhala po skladech. Ptala se všech, kdo tam byli, jestli se její manžel nenašel. Zeptala se záchranářů, zda dostali její zprávu. Nakonec se strážný přiblížil k padlé zdi, odšrouboval několik cihel a uviděl Petrovo tělo. „Když jsem šel v noci do skladů,Představovala jsem si, že manžela už vytáhli. Ale všechno se stalo jinak – zemřel,“ říká Natalia. Když bylo Petrovo tělo vyproštěno z trosek a přikryto dekou, jeho ruka byla zvednuta, jako by žádal o pomoc. Natalya seděla vedle svého manžela a pevně ho držela za ruku. Petro mohl zůstat ve vojenském útvaru, mohl jít na jinou práci, nakonec se na těch pár metrů ke zdi nedostane…
Natalia říká, že je pro ni velmi důležité znát průběh událostí té noci a pochopit, proč Petro navzdory jejím zprávám zemřel.
„Můj manžel vždycky říkal, že zemře mladý. Vynadal jsem mu za taková slova, protože má tři děti. Řekl to všem svým přátelům a známým. Pořád jsem se k tomu rozhovoru vracel. Byl velmi veselý, měl šťastný život, ale pravděpodobně měl také předtuchu brzké smrti,“ říká Natalia. „Poslední dva týdny jsem strávil v chatě za městem. Dal dům do dokonalého pořádku, vše naložil do auta, za které pár dní před smrtí splatil poslední částku půjčky. Bylo to, jako by všechno dal pod čáru, všechno dokončil. Spěchal k životu, chtěl dělat všechno. Brzy se oženil a měl děti. Chtěl jsem být za volantem, a tak jsem si koupil auto na úvěr. Často jsme jezdili na dovolenou do Karpat. Bylo to, jako by Petr cítil, že mu zbývá málo času.“
Petro byl rád se svou rodinou, se svými dětmi. „Přišel jsem domů a šel jsem si odpočinout unavený po práci. A děti na něm skákaly jako na trampolíně. Nosil je v náručí, hrál si na „kobylku“. Všechny porody byly partnerské,“ usmívá se Natálka.
Vasylyna se narodila v nemocnici, která se nachází poblíž Lyčakivského hřbitova. V roce 2015 bylo na hřbitově čestných pohřbů jen několik vojenských hrobů. Dnes je zde nový hřbitov.
Petro Burban byl pohřben v Selysku ve Lvovské oblasti, Nataliině rodné vesnici, vedle její rodiny. Natalya mi vysvětlila, že je pohodlnější starat se o hrob tímto způsobem. Na pohřeb přišlo hodně lidí – rodina, blízcí přátelé i ti, kteří ho znali. Celá ulice byla plná lidí.
„Petro měl kamaráda, se kterým spolu chodil na outfity. Na sociálních sítích napsal: „Bylo mi ctí tě poznat, můj příteli. Bůh tě vzal k sobě, takže je tam nedostatek dobrých lidí.“ Brečela jsem, když jsem to četla. Taková jednoduchá a zároveň důležitá slova pro mě,“ říká žena.
Pohřbu Petra Burbana se zúčastnily i jeho děti. „Modlíme se každý večer. Říkám dětem, že tatínek je anděl a teď nám pomáhá z nebe. Petro byl velmi pozitivní a asi by nechtěl, abychom moc plakali,“ říká Natalia. Snaží se v bytě dlouho nezůstávat – vaří, uklízí a pak jde s dětmi na procházku.
Děti Petera Burbana
„Doma máme pověšenou maskáčovou košili. Přijdu k sobě a vdechnu vůni, kterou tahle košile stále drží. Někdy se mi zdá, že tam stále je. Je tak těžké nechat ho jít,“ říká Natalia. „Bylo mi řečeno, že musím žít kvůli svým dětem, abych byla silná. Ano, jsem silný. Ale někdy prostě chcete jet na sedadle spolujezdce a nesedět za volantem.“
Natalia je povoláním švadlena – šije vyšívané košile. Dříve vyšívala malé košile na křtiny pro děti, nyní stříhá látky, vyrábí vzory podle jednotlivých velikostí. Nyní nemůže pracovat, protože děti jsou ještě velmi malé. V případě náletů je potřeba vyzvednout ty nejmenší ze školky – v takových podmínkách se nedá naplánovat pracovní den. Natalia doufá, že v budoucnu začne podnikat, protože sama potřebuje postavit své tři děti na nohy.
„Víra mi pomáhá,“ říká. „Pomáhá mi doufat, že se s Petrem určitě znovu setkáme. Ale teď tu ještě potřebuju být.“
Věci Petra Burbana si stále pamatují jeho vůni a teplo
Všechny fotografie: Kateryna Moskaliuk
