Šéfovi frakce Sluha lidu v Nejvyšší radě Davydu Arakhamiovi se minulý týden podařilo získat svých 15 minut slávy. Světové zpravodajské agentury, rozhlasové stanice a publikace citovaly jeho výroky učiněné během rozhovor Natalia Moseychuk. Budeme ho nyní citovat, protože výroky jsou zajímavé a podivné zároveň, a možná proto, že jsou zajímavé, protože jsou podivné.
V tomto rozhovoru tedy Arakhamia všechny ohromila zprávou, že krvavá rusko-ukrajinská válka mohla skončit téměř bez začátku, a to již v březnu 2022. A co pro to musela udělat Ukrajina? Ve skutečnosti je nesmysl odmítnout vstup do NATO, do kterého, mírně řečeno, jsme nespěchali.
Tedy pokud věříte slovům Arakhamie, která Mosejčukovi řekla o průběhu ukrajinsko-ruských jednání, která začala v únoru 2022 v Bělorusku a pokračovala v březnu v Istanbulu. A jak mu můžete nevěřit, protože vedl ukrajinskou vyjednávací delegaci jménem ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského.
Zde je přímá citace z Arakhamiovy odpovědi na otázku tazatele o cíli ruské delegace na rozhovorech:
„Cílem ruské delegace je podle mého názoru… Téměř do poslední chvíle doufali, že na nás vyvinou tlak, abychom takovou dohodu podepsali, abychom zaujali neutralitu. To pro ně bylo to největší. Byli připraveni ukončit válku, pokud přijmeme – jako kdysi Finsko – neutralitu a slíbíme se, že nevstoupíme do NATO.
„Jenom jeden bod?“
– No, ve skutečnosti to byl klíčový bod. Všechno ostatní je kosmetické, politické koření.“
Ukázalo se, že podle Arakhamii bylo vše jednoduché. Splnit jediný bod – nevstupovat do Severoatlantické aliance, ke které jsme stále na všech čtyřech, a pak ještě déle.
Pamatujete si, jak v březnu 2022 provládní řečníci najednou začali aktivně diskreditovat myšlenku vstupu do NATO? Argumentovali tím, že s přijetím tam nespěchají a my to nepotřebujeme, my sami – wow. Pokud nyní porazíme Rusko, NATO si o to řekne. A je nespolehlivá, stěží je připravena někoho chránit, navzdory existenci článku 5 Aliance.
Stručně řečeno, tuto myšlenku můžete snadno opustit. I když až donedávna byla rétorika provládního tábora zcela opačná. Vzpomínáte si, jak se oháněli myšlenkou některých opozičních politiků dosáhnout strategického partnerství se Spojenými státy mimo NATO? Ozývaly se výkřiky, že nás někdo chce odvést od hlavního cíle – plného členství v Alianci. I když ve skutečnosti jeden vůbec nezasahoval do druhého.
Kancelář prezidenta republiky se proto v každém případě připravovala na možnost vzdát se vyhlídky na členství. Přinejmenším zkoumal veřejný prostor pro takový krok. Koneckonců, proč ne? Mnoho Ukrajinců by to bylo ochotno přijmout, protože válka je mnohem horší alternativou.
Ale bylo to opravdu to hlavní, a všechno ostatní byly cetky, „kosmetické, politické koření“, jak ujišťoval Arakhamia? Zapomněl za rok a půl na něco? Můžeme mu připomenout další přání Rusů. Například uznání „DLR“ a „LLR“ jako nezávislých republik v rámci hranic Doněcké a Luhanské oblasti a stažení ukrajinských jednotek z jejich území. To znamená, že Ukrajina musela souhlasit nejen se ztrátou těch několika neuznaných republik, ale také se vzdát mnohem větších území, která ještě ani nebyla okupována. Tentýž Mariupol, který se v době jednání hrdinně bránil, stejně jako Kramatorsk, Slovjansk, Bachmut atd.
Pokračujme v ruských požadavcích dále. Ukrajina by podle nich měla uznat Krym jako subjekt Ruské federace. A myslíte si, že je to ono? Není zač. Ukrajina by také měla uznat Záporožskou a Chersonskou oblast jako nové provincie Ruské federace a stáhnout ukrajinské jednotky z jejich území.
A to je vše – s územními nároky (alespoň artikulovanými při jednáních). Rusové „laskavě“ souhlasili s navrácením okupovaných území Kyjevské, Černihovské a Sumské oblasti (mimochodem, v Charkovské oblasti to není úplně jasné). Naši hrdinní obránci však tato území dobyli zpět bez ruského souhlasu.
Rusové se však neomezili jen na územní požadavky. O NATO jsme již řekli, pojďme dál. Zapomněli jste na „demilitarizaci“? Co přesně bylo myšleno: snížit složení ozbrojených sil Ukrajiny z 250 000 na 83 500 lidí. Nic, že? Aby se pak zmocnili Ukrajiny s trochou krve.
A také „denacifikace“, která slovy ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova zajistila „široká práva ruského jazyka v Ukrajině“ a „zastavení perzekuce UPC MP v Ukrajině“.
Neexistuje nic jako „kosmetika“, která by skutečně připomínala kapitulaci. Na tomto pozadí vypadá samotný požadavek na opuštění NATO jako maličkost. Dovolte mi, abych vám připomněl, že Ukrajina již Kdysi takový strategický cíl opustila – během prezidentství Viktora Janukovyče. A po Euromajdanu bylo snadné si to všechno přehrát a dokonce vložit touhu po členství v Alianci do textu ústavy.
Tím však Arakhamiiny „zázraky“ neskončily. V rozhovoru se nečekaně zapletl do případu bývalého britského premiéra Borise Johnsona. A nejen že odplul, ale udělal z něj téměř hlavního viníka narušení mírového plánu.
„Navíc, když jsme se vrátili z Istanbulu, Boris Johnson přijel do Kyjeva a řekl, že s nimi nepodepíšeme vůbec nic – a pojďme prostě bojovat,“ řekl Arakhamia.
Je nepravděpodobné, že by šéf frakce Sluha lidu měl v rozhovoru v úmyslu poškodit svého patrona Volodymyra Zelenského. Ale přesně to se stalo. Západní pozorovatelé už začínají být na toto téma naparování a tvrdí, že Ukrajina mohla zastavit krveprolití v prvním měsíci války, ale její vedení kvůli svým nepochopitelným ambicím od mírového procesu upustilo.
Navíc se zdá, že tím, že Arakhamia uvedl do debaty Borise Johnsona, potvrdil tezi o nedostatku nezávislosti ukrajinské vlády, o slavné „vnější vládě“. I když ve skutečnosti je teze o Johnsonovi vyvrácena velmi snadno. Jen je třeba připomenout, že tehdejší britský premiér přijel do Kyjeva (kde mu byl obdarován vasylkovským keramickým kohoutem) teprve 9. dubna. V té době již především skončila jednání (tedy jejich další kolo). Za druhé, v deokupované Buči byly objeveny masové hroby místních obyvatel mučených ruskými vojáky. Nejen Ukrajina, celý svět byl těmito záběry zděšen. A je jasné, že o nějakém jednání s takovým monstrem nemůže být ani řeč. Ukrajina navíc nemá ani morální, ani politické právo dobrovolně, bez boje, přenechat okupantovi alespoň centimetr svého území.
