Izraelské obranné síly (IDF) se připravují na rozsáhlou vojenskou operaci v pásmu Gazy. Izraelská společnost touží po pomstě. Vojenské velení však s vydáním konečného rozkazu nijak nespěchá, protože si je dobře vědomo toho, že jak IDF, tak politické vedení země jsou v současné době v zugtswangu. Ať už bude nakonec učiněno jakékoli rozhodnutí, bude to nerentabilní. Pokusím se tuto tezi vysvětlit.
7. října utrpěl Stát Izrael jednu z nejbolestivějších ran za celou svou existenci. Ano, byly války, kde zemřelo mnohem více izraelských občanů, ale pak to bylo o smrti vojáků v bitvě. A pak zemřeli nevinní civilisté. Podle nejnovějších údajů bylo v důsledku útoku militantů Hamasu na jižních územích země brutálně zabito více než 1 300 lidí, více než 3 000 bylo zraněno a asi 150 občanů bylo vzato jako rukojmí (nyní jsou drženi v zajetí teroristy).
Izrael utrpěl tak vysoké ztráty kvůli selhání bezpečnostního systému. To je upřímně uznáváno v samotném Izraeli. Místní analytici v komentáři pro noviny The New York Times Pod podmínkou anonymity se podělili o své předběžné myšlenky o důvodech tohoto selhání. Hlavní důvody jsou podle nich čtyři.
Hovoříme zejména o problémech izraelské zpravodajské služby při monitorování komunikačních tras Hamásu. Zdá se, že militanti dostali nové bezpečné komunikační prostředky, což značně ztěžovalo odposlech. Nicméně, to bylo stále provedeno se zármutkem na polovinu. A dokonce i krátce před útokem izraelská rozvědka varovala armádní úřady před neobvyklou aktivitou na komunikačních linkách Hamasu, ale toto varování zůstalo bez odpovědi.
Druhým důvodem bylo přílišné spoléhání se vojenského velení na elektroniku při monitorování situace na hranici s pásmem Gazy. V posledních letech se počet vojáků umístěných podél hranice s Gazou snížil. Místo toho bylo na hranicích instalováno mnoho bezpečnostních kamer, senzorů a dálkově ovládaných kulometů. Nemluvě o přítomnosti vysoké zdi, která by zabránila teroristům vstoupit na izraelské území.
A právě této naděje Izraelců na technické prostředky teroristé využili. Před útokem kamikadze drony zničili mobilní věže, čímž prakticky zbavili izraelskou armádu přístupu k tomuto vybavení. To jim umožnilo nepozorovaně a beze ztráty překročit hranice na třech desítkách míst. Ozbrojencům Hamásu se navíc podařilo překvapit izraelskou armádu, někteří z nich prakticky ve svých postelích.
Třetím důvodem byla operační chyba izraelského vojenského velení, které umístilo vedení pohraniční divize na jednu základnu. Dobře vycvičení militanti Hamásu obsadili základnu ihned po začátku útoku. Takto bylo sťato vojenské vedení pohraničí.
A dalším důvodem neúspěchu bylo, že izraelské vojenské a politické vedení přehnaně věřilo zachycenému tvrzení militantních vůdců, že nemají v plánu zaútočit na Izrael. Vůdci Hamásu s největší pravděpodobností věděli, že jejich rozhovory jsou odposlouchávány, a tak uvedli izraelskou rozvědku v omyl.
Jak si postěžoval bývalý vysoký představitel izraelské Národní bezpečnostní rady Joel Guzansky: „Utrácíme miliardy a miliardy za shromažďování zpravodajských informací o Hamásu. A pak, ve vteřině, se všechno rozpadlo jako domino.“
A hlavníNapříklad v Nedostatek Izraelský bezpečnostní systém spočívá v tom, že jeho funkcionáři jsou zcela rozptýleni. Z druhé strany neviděli žádné vážné hrozby. Velcí protivníci – Egypt, Jordánsko, Sýrie – jsou koneckonců už dlouho pacifikovaní a fundamentalistické organizace jako Hamás nebo Hizballáh nejsou schopny napáchat značné škody. A jsou pečlivě sledováni, je tam infiltrováno dost agentů, aby se zabránilo nebezpečí v případě nouze. Nikdo v izraelském vedení si nedokázal představit, že tito terorističtí atentátníci jsou schopni tak dobře promyšleného a pečlivě připraveného útoku.
A kdo to vymyslel a připravil? Kdo byl ten mozkový trust, ten zločinný „pan Mind“? Pravděpodobně Írán – alespoň první věc, která mě napadne, je jen takový odhad. Írán má dostatek zdrojů na přípravu takových operací. Motivů je mnoho. Například aby ublížili svému věčnému nepříteli – státu Izrael. Existuje další, konkrétnější motiv: zabránit normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, podpisu dohody o spolupráci mezi oběma zeměmi. Tato dohoda by výrazně posílila pozici Izraele v regionu, což Teherán nechce.
Írán financuje Hamás, dodává mu zbraně a v Teheránu je oficiální zastupitelský úřad této teroristické organizace. Ve skutečnosti je Teherán téměř oficiálně jedním z nich.Hamás je jedním z otců Hamásu.
Noviny The Wall Street Journal jasně a otevřeně obviňuje Teherán, že to byl on, kdo prostřednictvím Islámských revolučních gard (IRGC) připravil a zahájil operaci k útoku na Izrael. Článek, publikovaný 8. října, den po útoku, má název „Írán pomáhal plánovat útok na Izrael několik týdnů“ (Írán pomáhal plánovat útok na Izrael během několika týdnů). Důstojníky IRGC prý spolupracují s ozbrojenci od srpna Hamás nad plánováním vzdušných, pozemních a námořních vpádů a íránští vůdci dali palestinským ozbrojencům zelenou k invazi.
Noviny však The New York Times S tímto názorem nesouhlasí. V článku nazvaném „Předběžné zpravodajské informace ukazují, že útok Hamasu překvapil íránské vůdce“ (První zpravodajské informace ukazují, že útok Hamasu překvapil íránské vůdce), zveřejněné 11. října, tvrdí, že íránské vedení nejenže nedalo velení „tvář“, ale bylo také chyceno ve skoku operací Hamas 7. října. Ve svých závěrech publikace odkazuje na slova úředníků Bílého domu, izraelského úředníka a dalšího úředníka na Blízkém východě.
A je v tom určitá logika. Koneckonců, navzdory vší nenávisti, kterou Teherán cítí k Izraeli, jsou si Íránci jasně vědomi rizik svého zapojení do útoku ze 7. října. Chápou, jak zničující může být reakce Izraele a Spojených států.
Již jsme řekli, že Írán je otcem Hamásu. Kdo je tedy matka nebo „otec č. 2“? Samozřejmě, Moskva. Vzpomínáte si na takového ruského politika, jako byl Jevgenij Primakov, který dokonce sloužil jako premiér za Jelcina? Ve světě až dosud Pamatovat Jeho slavné „Šířit nad Atlantikem“, jako reakce na bombardování srbských vojenských objektů letadly NATO během války v Kosovu.
Primakov byl zkušený zpravodajský důstojník, který předstíral, že je diplomat. Během období „perestrojky“ se Primakovova role v politice zvýšila: stal se poradcem PrimakovaaMichail Gorbačov v otázkách zahraniční politiky a jeden z těch, kteří určovali politiku Kremlu na Blízkém východě. Tehdy, v roce 1987, se objevilo hnutí Hamás. Náhodnost? To si nemyslím.
Primakov ani oficiálně neskrýval svůj dobrý postoj k Hamasu, a to navzdory skutečnosti, že v západních zemích byl považován za teroristickou organizaci. Až do své smrti uvedl, že palestinští militanti nemohou být považováni za teroristy, protože údajně „jednají v reakci na izraelskou agresi proti civilnímu obyvatelstvu Palestiny“.
Není žádným tajemstvím, že Rusko nepodporovalo Hamás o nic méně než Írán. I když se o to snažila tajně. Kontakty mezi Kremlem a teroristickou organizací však občas vyšly najevo. Je zajímavé, že kdysi oficiální Moskva dokonce odsoudila Hamás, alespoň lidskému oku. Například v srpnu 2004, kdy už ruskou diplomacii vedl Sergej Lavrov, vydal jeho odbor prohlášení o sebevražedném útoku Hamásu v izraelském městě Beerševa, při němž zahynulo 17 lidí. „Moskva důrazně odsuzuje nový barbarský útok extremistů. Jsme přesvědčeni, že násilí a teroru nelze dosáhnout žádných politických ani jiných cílů,“ uvádí se v prohlášení.
Kreml zároveň nechtěl oficiálně uznat Hamás jako teroristickou organizaci. A je jasné proč. Protože v zákulisí pokračovaly kontakty mezi Moskvou a palestinskými islamisty. Oba teroristické režimy vždy najdou společnou řeč.
Je příznačné, že je to Lavrov, kdo nyní působí jako hlavní kontaktér Hamasu. Je známo o pravidelných schůzkách ruského ministra s vůdci organizace, z nichž poslední (alespoň z těch, které se staly známými) se konalo před rokem, v září 2022.
Kam to všechno vedeme? Jak jste možná uhodli, do té míry, že Rusko stojí za útokem ze 7. října. Koneckonců to jasně a jednoznačně prohlásil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v rozhovoru pro francouzský kanál Francie 2. Ujistil, že ukrajinské tajné služby mají relevantní důkazy.
„Rusko tak či onak podporuje operace Hamásu. Pro naše speciální služby je to samozřejmé. Máme všechny stopy, které nás vedou k přesvědčení, že Rusko usnadňuje určité teroristické operace,“ ujistil.
Prezidentova slova potvrdil šéf Hlavní zpravodajské správy Ministerstva obrany Ukrajiny Kyrylo Budanov v rozhovoru pro „Ukrajinská pravda». Upozornil na to, že militanti používají taktiku proti Izraeli pomocí FPV-drony proti obrněným vozidlům. Již jsme řekli, že to bylo pomocí kamikadze dronů, že teroristé Hamasu dokázali „oslepit“ stráže Spojených států.a) V rozsahu povoleném ustanoveními tohoto T Jednali přesně jako Rusové.
Budanov také řekl, že na konci září Rusové zázračně změnili geostacionární dráhu jednoho ze svých špionážních satelitů. A udělali to tak, aby lépe viděli region, který byl následně napaden Hamásem.
Budanov řekl mnoho dalších detailů, které nepřímo poukazovaly na zapojení Kremlu do útoku na Izrael. Hlavní důkaz však lze považovat za motiv. A motiv Ruska je zde velmi jasný: lze tvrdit, že se stalo hlavním příjemcem tohoto útoku. Zaprvé, pozornost světa se totiž rychle přesunula od rusko-ukrajinské války k válce Izraele s Hamásem. Za druhé, existuje nebezpečí, že americká vojenská pomoc bude nyní rozptýlena mezi Ukrajinu a Izrael. Zatřetí, západní svět je nyní islamistickou hrozbou vyděšen. V mnoha evropských zemích došlo k masovým demonstracím muslimů a levicových stran na obranu Palestinců. Evropané se tak více starají o svou vlastní bezpečnost a méně se zajímají o bezpečnost Ukrajiny. Začtvrté, napětí v regionu Blízkého východu opět eskaluje. A tato situace hraje ve prospěch Ruska, které bude opět předstírat, že je mírotvůrcem, nebo jakýmsi „panem Wolfem“, který řeší problémy.
Nemělo by však být vyloučeno, že mazaní stratégové Kremlu překonají sami sebe. A v tomto smyslu učinil americký prezident Joe Biden velmi úspěšný rytířský tah, když navrhl Kongresu, aby přijal společný balíček pomoci pro Ukrajina a Izrael. Tímto způsobem bude půda pod nohama těch republikánských kongresmanů, kteří jsou pro pomoc Izraeli, ale proti zvyšování pomoci Ukrajině.
Rusko se také přehrálo v případě maket zbraní. Mluvíme o zbraních západní vojenské pomoci, které „podivně“ skončily v rukou teroristů z Hamásu. Rusko už vykřiklo, že ho Ukrajina prodává teroristům. Myslím si však, že nebude těžké zjistit, že se do pásma Gazy dostala ruskými kanály. Což bude ve skutečnosti další důkaz zapojení Kremlu do útoku na Izrael.
Jedním slovem, s Ruskem je všechno jasné. Vraťme se k aizraelského Zugzwangu. Je to již několik dní, co IDF připravila vše potřebné pro pozemní operaci v pásmu Gazy, aby jednou provždy skoncovala s teroristy Hamasu. Bylo mobilizováno 300 tisíc lidí. Byli přivezeni záložníci, všechna potřebná obrněná vozidla a dělostřelectvo. To znamená, že vše je připraveno, ale příkaz k útoku ještě nebyl dán. A to není překvapující, protože bez ohledu na to, jaké rozhodnutí izraelské vedení učiní, bude to špatné.
Ti, kteří vymysleli celý tento teroristický útok (předpokládáme, že to bylo Rusko nebo Rusko v alianci s Íránem), velmi dobře a velmi cynicky vypočítali pravděpodobnou reakci Izraele. Nebylo to tak jednoduché, ne pro zábavu, že teroristé dostali rozkaz zacházet s civilním obyvatelstvem tak brutálně, jak je to jen možné. Lidé byli nejen zabíjeni, ale zabíjeni se zvláštní krutostí, někteří byli dokonce sťati. Vidíme stovky mrtvol mladých lidí, kteří se zúčastnili hudebního festivalu, stínali hlavy mrtvoly žen, dětí, starých lidí ve zdevastovaných kibucech, stříleli auta rodin, které se snažily uniknout z tohoto pekla. Mnoho očitých svědků srovnávalo tyto obrazy s Buchou, Irpinem a Hostomelem v březnu 2022.
Všechny tyto hrůzné obrazy volají po pomstě, kterou požaduje izraelská společnost. Můžeme s jistotou říci, že organizátoři útoku Hamásu s takovou reakcí počítali. Očekávají, že izraelští vojáci, vedeni pocitem pomsty, začnou ničit Gazu a všechny její obyvatele. Není těžké předpovědět, jakou reakci takové akce způsobí ve světě. Zejména v arabském světě, se kterým Jeruzalém začal víceméně navazovat vztahy.
Odmítnutí potrestat teroristy také není možné. Koneckonců to je to, co požaduje celá izraelská společnost – na jedné straně. Na druhou stranu, pokud takový hrozný zločin zůstane nepotrestán, situace se bude opakovat znovu a znovu.
Situaci navíc značně komplikuje skutečnost, že teroristé s sebou vzali jeden a půl sta rukojmí, které mohou popravit, aby zastavili činnost izraelské armády. Je principiální odmítnout mluvit s teroristy nebo se s nimi pokusit vyjednat výměnu? V roce 2011 muselo izraelské vedení propustit více než 1000 palestinských teroristů z vězení, jen aby osvobodilo jednoho z rukojmích, desátníka Gilada Šalita. Je pravděpodobné, že tentokrát teroristé nastaví podobný „směnný kurz“. A co pak dělat?
V každém případě premiérovi Benjaminu Netanjahuovi a velení IDF nyní nelze závidět vzhledem k rozhodnutím, která musí učinit. Prozatím se rozhodli obléhat pásmo Gazy a přerušit veškerou komunikaci s enklávou, včetně dodávek elektřiny a vody. Je jasné, že se jedná pouze o dočasné opatření, Dříve nebo později budete muset učinit nepříjemné rozhodnutí.
