Válka v Ukrajině se stala velkou zkouškou pro vojenské vybavení, pro připravenost Severoatlantické aliance fyzicky konfrontovat Rusko. Plukovník ve výslužbě Maciej Matysiak, expert Stratpoints Foundation a bývalý zástupce náčelníka vojenské kontrarozvědky, řekl v rozhovoru s novinářem Jarosławem Kociszewskim, že válka, která trvá již více než rok a půl, hovoří o bojové připravenosti NATO.
Všichni víme o válce v Ukrajině, každý den slyšíme s různou intenzitou z médií a vidíme, že zbraně, pomoc koaličních zemí, které podporují Ukrajinu, zejména Spojených států, ale také Polska, je pro Ukrajinu nesmírně důležitá. Bez ní by Ukrajina nebyla schopna zvládnout ruskou invazi, odrazit Rusko a bránit svou nezávislost. Tato pomoc je důležitá, ale co tento test západních technologií říká o připravenosti NATO konfrontovat Rusko? Koneckonců vidíme, že NATO nebo členské státy NATO nepřevážejí na Ukrajinu nejmodernější vybavení. Do značné míry jsou staré tanky posílány na frontu, jako například Leopard 1, zatímco počet převedených nádrží Leopard 2 nebo Abrams mnohem menší. Totéž platí pro střely s plochou dráhou letu. Stačí to k zastavení Rusů a co to vypovídá o stavu zbraní zemí NATO?
Samotná ruská invaze na Ukrajinu je tak politická, globální Měnič hry‚Pokud jde o rovnováhu sil. To je můj názor, ale nejen proto, že víme, že NATO se chovalo poněkud konzervativně z pohledu Polska nebo zemí východního křídla Aliance před první a dokonce před druhou invazí na Ukrajinu. Invaze na Ukrajinu je dnes především zkouškou schopností zemí NATO z hlediska efektivity a vojenského systému, jakož i ekonomického systému. Za druhé, je to zkušební půda pro testování účinnosti tohoto vybavení, tj. Konfrontace ruského vybavení, technologií a vojenských záležitostí s myšlenkami, technickými řešeními, vybavením a obecně způsobem vedení války, který se nazývá západní.
A dnes vidíme velmi pozitivní pokrok, protože ukrajinská armáda byla stále založena na ruské technice. Výsledkem bylo, že velké množství zemí bývalého východního bloku, včetně Polska, poskytlo především vybavení, které mohla Ukrajina okamžitě použít, tj. postsovětské vybavení, které znala. To platilo zejména o munici, kterou nutně potřebovala, protože ji používala nejintenzivněji.
Pak vidíme neuvěřitelný technologický skok Ukrajiny, která se bleskově přizpůsobila novým západním řešením. A především to začalo velmi základním vybavením, a to protiletadlovými, protitankovými ručními systémy, tj. protitankovými granátomety a protiletadlovými děly, tzv. MANPADS, které v první fázi invaze prakticky zastavily ruské obrněné síly a vedly k zastavení invaze.
Dalším prvkem bylo použití moderního dělostřelectva, včetně samohybného dělostřelectva. Jednu z klíčových rolí sehrály polské samohybné houfnice Krab. Jedná se o úplný skok od rozhodnutí druhé světové války k další éře, protože se objevil nejen systém přesného ničení cílů, ale také přesný systém řízení, navádění, vizualizace bojiště a kombinace mnoha faktorů a několika agentů na palubě.
Následovalo raketové dělostřelectvo v čele s odpalovacím zařízením HIMARS. Nyní stojíme před závěrečnou fází vývoje HIMARS, tedy poskytování raket Spojenými státy ATACAMS Pro tuto raketu, a to jsou rakety, které mohou zvládnout cíle až do vzdálenosti 300 km, což je další neuvěřitelný skok.
Objevily se také moderní systémy protivzdušné obrany, mezi nimiž Vlastenec, která účinně chrání oblohu nad Ukrajinou a prakticky vyvedla ukrajinskou protivzdušnou obranu ze stavu bezmocnosti tváří v tvář balistickým raketám doplněným ruskými bezpilotními letouny. A konečně, další fází je neuvěřitelný pokrok, také autonomní ukrajinský, pokud jde o bezpilotní systémy. Mám na mysli bezpilotní letouny, stejně jako námořní drony, jejichž široké využití jsme viděli například při útoku na krymský most. Existovaly také velmi odlišné typy létajících dronů: od velmi malých, mikro a mini dronů, které shazují výbušniny, granáty, bomby o hmotnosti od půl kilogramu do pěti kilogramů, až po větší schopné pokrýt velké vzdálenosti a útočit na cíle i v Moskvě.
Proto se domnívám, že tato válka je jak zkušebním polem, tak zkouškou vůle a vedení, na které by se v naší historii nemělo zapomínat.
– Když už mluvíme o utrpení, které trvá již více než rok a půl, jako prJaký je konvenční západní koncept vedení války proti Rusku?
– Funguje to skvěle, už jen proto, že i ruská strana se začíná vyvíjet směrem k používání takových řešení. Dobrým příkladem je dělostřelectvo, které ukazuje, že nezáleží na hmotnosti a počtu vypálených granátů, ale na přesnosti jejich zásahu. K dnešnímu dni Rusové vypálili asi 10krát více dělostřeleckých granátů než Ukrajina. Nyní, z mnoha důvodů, začínají zavádět systémy přesnějších úderů, které nepokrývají celá pole a čtvereční kilometry dělostřeleckou palbou, ale zasahují cíl přímo, to znamená provádění úkolu ekonomické efektivity.
Musíme mít na paměti, že válka je velmi drahá záležitost, vyžaduje hodně peněz a z dlouhodobého hlediska je vítězem ten, kdo má prostě více peněz, zdrojů a průmyslových kapacit. Proto je přesnost tak důležitá.
Dalším prvkem jsou průzkumné systémy, které díky využití již existující umělé inteligence mnohem lépe identifikují cíle pro útok. Lepší než lidské oko. Mluvíme o rozpoznávání na základě pixelů, ne o omezeném lidském oku, které může být oklamáno, oklamáno.
Dalším a klíčovým prvkem je komunikace, což se projevuje například využitím systému přenosu informací, založeného na zpravodajských informacích Starlink, která je dnes ve skutečnosti zodpovědná za schopnost ukrajinské armády zasáhnout objekty na ruské straně.
– Starlink Také se ukázalo, že je to problém. Ukázalo se, že majitel Elon Musk zabránil například velkému útoku na Černomořskou flotilu, a to je zcela nová dimenze, protože máme nestátního hráče, který ovlivňuje vedení vojenských operací států.
Ano, a tato válka také obrací naši realitu vzhůru nohama v této oblasti, protože revolucionizuje nejen technologii, tedy masové zavádění dronů, bezpilotních systémů, ale také modely informační války, sociální války, kybernetické války, vlivu na mnoha frontách. Tato válka také spustila mnoho z těchto jevů, které byly zahájeny dříve, ale ne v takovém měřítku. Dnes jsme skutečně svědky informační války, války, jejímž cílem je vytvořit výhodu nejen ve vojenské sféře, ale také ve veřejné sféře, podporovat, posilovat a poskytovat lepší vliv, aby bylo dosaženo požadovaného účinku.
Zmínil jste také připravenost nebo kontrolu připravenosti západního průmyslu. Zde vzniklo mnoho pochybností, zejména v souvislosti s dodávkou dělostřelecké munice, která je velmi žádaná. Zdá se však, že přinejmenším dosud jich Západ nebyl schopen produkovat dostatek na konzistentním základě.
V praxi by Západ takovou příležitost měl, nebýt koncepcí a hodnocení Aliance, podle nichž klasická územní válka, zejména v Evropě nebo v našem civilizačním okruhu, již není možná. To donutilo pakt NATO přejít k tzv. expedičním operacím, které nevyžadují takové výdaje sil a zdrojů ve formě velkého množství munice, ale spíše mobilitu pohybu.
Dnes vidíme, že kvůli agresivnímu Rusku, stejně jako dalším zemím, které používají vojenskou sféru, agresivní politice zahrnující ozbrojené síly jako důležitý prvek na mezinárodní scéně, musí být tyto plány a hodnocení NATO revidovány. To platí jak pro obranné plány, o kterých se v poslední době hodně mluví, tak pro schopnosti členských států.
Koneckonců, tato válka začala prakticky energetickou válkou, tedy velkou závislostí zemí NATO na Rusku, na jeho energetických zdrojích, a to byla také páka tlaku. Tato válka odhalila všechny tyto slabiny, proměnlivé faktory, které jsou dnes známy a brány v úvahu. Mnoho zemí se Spojenými státy v čele, Evropská unie začíná zahajovat výrobu munice. Tato sázka na zabíjení, na smrtící činy se může zdát idiotská, ale jsme nuceni to udělat, protože na druhé straně máme stát, který absolutně nerespektuje demokratické hodnoty a je pro nás prostě nebezpečný.
Jak se Západ obnovuje, to znamená, že znovu zvýšíme výrobu munice, zvýšíme průmyslovou výrobu, vrátíme se k novým vojenským technologiím, nemyslíte si, že jak bude válka pokračovat, Západ také začne dodávat Ukrajině nejnovější zbraně, ne nutně před 20 lety?
–Asi ano. Válka je také politickým prvkem. Proto je na politicích, aby rozhodli, zda vypukne, jak rozhodl prezident Putin, a jaká bude jeho povaha. Vidíme, že to byli politici, kteří rozhodli o přesunu nových typů zbraní na Ukrajinu.
Pokud byly na začátku převedeny tzv. Nesmrtící zbraně, což je samo o sobě oxymóron, pak nikdo nesnil o převodu nejmodernějších tanků, které již dnes bojují v Ukrajině, a otázka přenosu technologie ve formě moderního rea nebyla vůbec zvažována.Například v případě Spojených států amerických, Spojených států amerických a Spojených států Dnes však již víme, že je přeneseme, ale ještě nevíme přesně kdy. Budou to například letadla F-16, i když se nejedná o nejnovější verzi.
Raketové dělostřelectvo je dalším příkladem, protože HIMARS, zejména rakety ATAKAMS, jsou některé z nejnovějších technologií. Existují také průzkumné systémy, které jsou v současné době v provozu v Ukrajině a Ukrajina je používá. Mluvíme také o velitelských a provozních řešeních. Mám na mysli přenesené know-how, protože jedna zbraň nestačí, musíte také vědět, jak ji používat.
Tanky jsou zde ukázkovým příkladem Leopard, které, pokud by byly použity v taktice připravené pro tanky T-72 nebo T-55, by se v taktickém použití vůbec nelišily od sovětských nebo ruských vozidel a utrpěly by ztráty v Ukrajině. Nejprve je musíte být schopni používat, to znamená využít systémů, které mají, příkazových schémat. Výzvou pro ukrajinskou armádu a ukrajinský stát je posunout se na kolejích myšlení, k řešením, která Západ, NATO, již používáme a těžíme z nich.
Znamená to, že ukrajinská armáda ještě nebojuje podle západního systému?
Částečně ano, ale do značné míry ne, protože to je také evoluce. Je třeba mít na paměti, že Ukrajina prakticky začala měnit své ozbrojené síly od roku 2014, od první ruské invaze na Ukrajinu, ale zrychlení nastalo téměř dva roky před poslední invazí. Mám na mysli přechod na západní systém výcviku. To platí zejména pro výcvik speciálních sil, který byl předchůdcem provádění speciálních operací. Ale v té době nedošlo k absolutně žádnému technologickému přechodu, a proto některá taktická rozhodnutí nemohla být realizována, protože neexistoval žádný způsob a nic, na čem by se dalo trénovat.
Výsledkem je, že tento skok v taktice se dnes uskutečňuje na bojišti a musíme mít také na paměti, že v době míru školíme profesionální personál. Armáda trénuje neustále. Dnes záložníci bojují ve válce v Ukrajině, jsou to lidé všech profesí, to jsou učitelé, herci, hudebníci, zámečníci, zedníci, profesoři, lékaři, kteří nemají válku v krvi. Dokonce se stávají veliteli různých úrovní a jsou to ti, kteří musí být neustále trénováni. Musí se naučit, jak používat určité vzorce, ale také nám ukazují, jaká rozhodnutí bojiště generuje, protože je to bojiště, které testuje, které metody velení, vedení operací, fungují v tomto typu válčení a které ne.
Jak v tomto případě hodnotíte proces výcviku v NATO na příkladu války v Ukrajině?
Dnes velitelství Aliance a jednotlivé armády téměř neustále sledují vývoj situace na frontách v Ukrajině a doufám, že polská armáda také využije těchto zkušeností, uvidí, co se děje s konkrétními rozhodnutími, konkrétními typy zbraní, konkrétními operacemi a vyvodí z toho závěry. To jsou takzvané lekce, kdy v bojové situaci neutrpíme ztráty. Těžíme z ukrajinské krve, potu a zkušeností. Vidíme to.
Víme, že Ukrajina nemá dostatečně rozvinuté zpravodajské systémy a v této oblasti se spoléhá na podporu NATO, tedy satelitní zpravodajství, vzdušný průzkum atd. Víme to, protože došlo k incidentům, jako byl incident britského průzkumného letadla nad Černým mořem, který byl agresivně zachycen Rusy, nebo amerického průzkumného dronu sestřeleného ruským letadlem Žací stroj nad Černým mořem. Máme také zpětnou vazbu od vojenských velitelů na ukrajinské straně.
Je to úžasný kompendium znalostí, ale musíme si také uvědomit, že takové kompendium znalostí shromažďuje i ruská strana. Koneckonců nejen v ruštině, protože ruská invaze na Ukrajinu způsobuje zmatek v globálním měřítku. Rovnováha sil se posouvá a různí hráči se mění. Rozdělení, které donedávna existovalo mezi demokratickým systémem se Spojenými státy jako vůdcem a nedemokratickým světem, kde bylo Rusko vůdcem, mizí. Rusko sestupuje ze svého piedestalu. Možná to bude hráč druhé, možná třetí ligy. Nevíme, ale jiné země, které Rusko mobilizuje nebo které chtějí využít, z této zkušenosti vyrůstají. Podívejme se na Čínu, která této situace využívá ve snaze vybudovat si pozici druhého protipólu světové velmoci.
Když už mluvíme o zkušenostech a ponaučeních z druhé strany, jak důležité je pro budoucnost, pro vztahy, pro rovnováhu sil, aby se Rusům podařilo získat moderní vybavení NATO?
Rusové to samozřejmě analyzují. Je pravděpodobné, že tyto informace půjdou ještě dál. Tato válka ukazuje, že základním prvkem bezpečnosti je přítomnost aliancí a spojenců. Bez podpory svých spojenců by Ukrajina nepřežila. Ona by se rozpadlo a dnes by Rusko kontrolovalo většinu ukrajinského území a určitě by Ukrajině vládly politické síly řízené z Moskvy. Takže potřeba mít spojenectví je jednou z lekcí, které se Rusko naučilo, a to je důvod, proč hledá spojence v Číně, v jiných zemích, v zemích BRICS. I to by mělo být poučením pro nás. Zůstaňme v aliancích, vytvořme tyto aliance, staňme se silným prvkem, ale aliancí, protože pouze komunita může odolat silnému agresivnímu protivníkovi. Pokud jde o technologie, dnes tyto aliance ukazují, že uvalení embarga není plně účinné, protože s globalizací, zpravodajskou prací, s ekonomickými a obchodními vazbami dokonce i protistrany obchodují mezi sebou.
Rusko je například podporováno Íránem, který staví továrny na výrobu bezpilotních letounů na ruské půdě. Technologicky Rusko vždy používalo a nadále používá západní řešení, zatímco nemá vědecký a technický potenciál pro nezávislou výrobu určitých technologií a je nuceno široce využívat, alespoň prozatím, součástky, sestavy a technické myšlení jiných lidí. Odtud vidíme pokusy o nákup součástek, dílů, optoelektroniky, mikroobvodů, procesorů nezbytných pro montáž vojenské techniky.
My sami jsme schopni hodně a máme technologické linie, takže v zájmu bezpečnosti musíme myslet a spoléhat se na technologii. Čína to ví, jak dokládá nedávný test elektromagnetické zbraně, kterou hodlá instalovat na své letadlové lodě. Zdá se, že technologický závod studené války a hvězdných válek, kdy Reaganova Amerika soutěžila se Sovětským svazem, se změnil v technologický závod mezi demokraciemi a méně demokratickými zeměmi. To ukazuje důležitost války v Ukrajině pro svět. Jeho význam přesahuje bojiště samotné Ukrajiny.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: Horký závěr jednání, Ukrajina – útěk z vlastní volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Lukašenkem opovrhovaný jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Měli bychom diskutovat o historii, o slepé uličce v Minsku
Původní název článku: Změna hry
