Polsko-ukrajinské vztahy procházejí dalším obdobím ochlazování. Tentokrát kvůli vzájemnému obviňování obou stran ohledně problému vývozu ukrajinských zemědělských produktů. Obilný konflikt mezi oběma zeměmi se vaří od jara. Vypukla však těsně před volbami do Sejmu a v době, kdy Ukrajina trpí námořní blokádou a ruskými útoky na přístavní infrastrukturu.
Obecně jsou ekonomické spory mezi státy běžné. Na světě existují způsoby, jak je zvážit a civilizovaně vyřešit. Ale v případě Polska je tu jeden problém. To, co začalo jako diskuse o ochraně polských zemědělců před přílivem ukrajinského obilí, rychle dosáhlo nové úrovně. A tak místo praktického řešení problému hlasitě zazněly hlasy politiků, které vůbec nesouvisejí s otázkou ukrajinského obilí a ochranou polského zemědělství. Ekonomická otázka se rychle stala politickou a dokonce geopolitickou. Během několika dnů krize bylo řečeno tolik nepříjemných komplimentů vůči Ukrajině, tolik varování bylo vyjádřeno s prvky skrytých hrozeb, že člověk začíná pochybovat o upřímnosti polského přátelství.
Náhle se pozornost přesunula od problému ukrajinského vývozu k problému vztahů mezi Polskem a Ukrajinou. Mezitím existuje mnoho záhad a nepochopitelných okolností týkajících se vstupu ukrajinského obilí na polské trhy. Což z nějakého důvodu obě strany raději mlčí.
Podle odborníků prošlo Polskem asi 10% ukrajinských zemědělských produktů. Od března 2022 do dubna 2023 vyvezla Ukrajina do Polska asi 6-6,5 milionu tun obilí. Toto obilí bylo určeno pro zahraniční trhy. Ale z neznámých důvodů se asi 50% usadilo v Polsku. To vyvolalo tlak na polské zemědělce, kteří čekali na jaro a doufali, že prodají svou loňskou sklizeň se ziskem. Nicméně, když přišlo jaro, ceny obilí výrazně klesly kvůli přílivu ukrajinského obilí. To vyvolalo protesty, které vedly k zákazu vývozu zemědělských produktů z Ukrajiny v dubnu 2023. Očekávalo se, že zákaz nebude platit trvale, ale dokud nebude vyřešena otázka ve věci samé a nebude zavedeno sledování dodávek z Ukrajiny. Z nějakého důvodu se však ukázalo, že není snadný úkol spolehlivě uzavřít polský trh před vniknutím ukrajinského tranzitního obilí. Proto se polské úřady rozhodly jednat radikálně a zcela zakázaly ukrajinský zemědělský vývoz. A když přišel čas zrušit zákaz od 15. září, odmítla tak učinit.
Neexistují jasné odpovědi na to, proč veškeré ukrajinské obilí určené pro třetí země nebylo vyvezeno z Polska. Stejně jako ten, kdo ho dovezl na území sousední země. Polská ani ukrajinská strana také neposkytly transparentní vysvětlení, jak se několik milionů tun pšenice dostalo na polský trh. Podílely se na tomto procesu polské firmy, které nakupovaly levnější ukrajinské obilí, aby je prodaly na polském trhu? Pomohli jim zainteresovaní polští úředníci? Možná ano. Je pochybné, že by ukrajinští obchodníci s obilím mohli nezávisle přepravovat až 3 miliony tun obilí v cizí zemi. Na tyto otázky však neexistují odpovědi. A možná nebude.
Slovní konfrontace s vzájemnými obviněními mezi Kyjevem a Varšavou trvala několik dní. Tento tón diskuse nepochybně hluboce zklamal mnohé v Polsku i v Ukrajině. To také přineslo velkou radost Rusku. Podvědomě však obě strany pochopily, že je nebezpečné překročit hranici. Nakonec bylo 21. září oznámeno, že ministři agrární politiky Ukrajiny a Polska se dohodli na nalezení řešení konfliktní situace týkající se vývozu obilí. V telefonickém rozhovoru Mykola Solskyj a jeho polský protějšek Robert Telus slíbili, že najdou řešení, které by vyhovovalo jak Ukrajině, tak Polsku. Je zřejmé, že hovoříme o mechanismu společné koordinace dodávek několika druhů obilí. V tomto okamžiku se může zdát, že konflikt bude postupně vyčerpán a upadat. Ale nepříjemná pachuť z toho zůstala. A může mít dopad na dynamiku vztahů mezi oběma státy.
V této situaci ukrajinská strana a ukrajinská diplomacie nefungovaly dokonale. Někdy se zdálo, že nemáme vůbec jednu diplomatickou linii. A ministerstvo zahraničních věcí má malý vliv a existuje jako dekorace. Proto výroky, které dalece přesahují čistě ekonomické vztahy, může snadno učinit náměstek ministra hospodářství. Projev prezidenta Volodymyra Zelenského na Valném shromáždění OSN také pravděpodobně nebude oprávněný. Ačkoliv se přímo nezmínil o Polsku, bylo již všem jasné, komu byla adresována slova o „podkopávání solidarity v Evropě a pořádání politického divadla, dělání thrilleru z obilí“. Hlava státu šla ještě dále a řekla, že tito herci „pomáhají připravit scénu pro moskevského herce“. Mělo to říci ukrajinské prezidium?Například v případě Velmi pochybné.
Na druhou stranu je špatné, že Varšava opět praktikuje vydírání, zvyšuje sázky a překračuje konkrétní úzký ekonomický problém. Jakmile ukrajinská strana vyjádřila nespokojenost s rozhodnutím Polska prodloužit moratorium na vývoz obilí, polští politici okamžitě přešli na vyšší úroveň politických obvinění. Na pozadí rozhovorů o osudu ukrajinského obilí se začala ozývat slova o možném vetu při vstupu Ukrajiny do EU, výrazném snížení podpory ukrajinských uprchlíků od roku 2024 a o tom, že Polsko již nemá pro Ukrajinu další zbraně. A prezident Andrzej Duda přirovnal Ukrajinu k někomu, kdo se topí a zoufale se chytá každé příležitosti. Samozřejmě, že taková prohlášení polských politiků přiživovala protiukrajinské nálady v Polsku. 19. září uspořádala Konfederace svobody a nezávislosti tiskovou konferenci před ukrajinským velvyslanectvím ve Varšavě, během níž „účtovala“ ukrajinskému státu pomoc poskytnutou Polskem v souvislosti s ruskou agresí. V krátkém okamžiku se protiukrajinská rétorika stala nástrojem volební kampaně a metodou kampaně. Je těžké si představit, že by se něco podobného dělo v Ukrajině, kde i nacionalistické síly prosazují rozvoj normálních přátelských vztahů s Polskem na základě rovnosti a vzájemného respektu.
Obilná krize mezi oběma zeměmi, která se na okamžik stala politickou, bohužel odráží specifika polské politiky a některé odrazy polských postojů k Ukrajině. Polské orgány již dříve učinily nesprávná prohlášení vůči Ukrajině, která šla nad rámec konkrétních problémů, což prudce zvýšilo míru napětí a nedorozumění. Typickou taktikou Varšavy je využívat dějiny jako nástroj moderní politiky a tlaku na Kyjev. Z Polska přicházely výhrůžky, například že se Ukrajina s Banderou a UPA nedostane do Evropy. Byla učiněna doporučení pro řádné studium ukrajinských dějin a požaduje, aby Kyjev přijal jednostrannou vinu za události na Volyni a ignoroval svou vlastní historickou odpovědnost a vinu. Takový přístup bohužel není schopen vytvořit skutečné rovné, stabilní a přátelské vztahy. Spíše se tyto vztahy budou podobat emocionálně zabarveným nestabilním fázím s boomem a rytmem. A dokonce ani totální válka dosud nebyla schopna ovlivnit existenci takové křivky v polsko-ukrajinských vztazích.
Nyní lze hodně připsat nadcházejícím parlamentním volbám v Polsku. Říká se, že po 15. říjnu zmizí vášně a ukrajinsko-polské vztahy se opět stanou vřelými a přátelskými. Ale nemůžete vzít zpět slova, která říkáte. A bylo toho řečeno hodně. Nepříjemná pachuť zůstane i nadále. A Ukrajina musí pro jistotu nezapomenout na rčení, že záchrana tonoucích lidí je dílem samotných tonoucích.
