Podle řady průzkumů, včetně Globsecjsou názory slovenských občanů silně ovlivněny zprávami, které přicházejí z Kremlu a šíří jeho narativ. Až 51% z nich považuje za hlavní viníky rusko-ukrajinské války Západ a samotnou Ukrajinu, což je nejvyšší číslo mezi srovnatelnými zeměmi (tj. Polsko, Litva, Lotyšsko, Česká republika, Rumunsko, Maďarsko a Bulharsko). Slováci také vedou ve své neochotě pomoci Ukrajině, jak uvedly více než dvě třetiny respondentů.
Víra v propagandu je způsobena především nedostatkem vzdělání nebo kritického myšlení slovenských občanů. Výsledky průzkumu však tento názor plně nepodporují. V mezinárodním srovnání zemí OECD v testech PISA, jejichž cílem je analyzovat úroveň čtenářských, matematických a přírodovědných dovedností, dosahují žáci v několika zemích Evropské unie (např. v Řecku, Chorvatsku, Španělsku, na Maltě a na Kypru) horších výsledků než jejich vrstevníci na Slovensku. Mezi zeměmi s nižšími výsledky v testech PISA najdeme také země, jejichž občané zastávají přesvědčení, které je méně konzistentní s kremelským narativem (například Bulharsko nebo Rumunsko). To naznačuje, že úroveň vzdělání není dostatečným vysvětlením úspěchu ruské propagandy na Slovensku.
I podle průměrného indexu IQ Slováci patří mezi národy s vysokou úrovní intelektuálního rozvoje. Mimořádně komplexní studie je v tomto ukazateli zařadila na 34. místo na světě a na 13. místo v EU.
Čím se Slovensko vyznačuje?
Chceme-li vysvětlit jev v určité kultuře (zde hovoříme o převaze přesvědčení, která se shodují s ruskou propagandou), musíme tuto kulturu důkladně znát. Nejslavnější a nejvlivnější teorie pro pochopení kultury jednotlivých národů patří nizozemskému sociologovi Geertu Hofstedemu (1928-2020). Pomocí statistických metod ukázal, že každá kultura může být definována šesti parametry: vzdálenost od moci, kolektivismus vs. individualismus, ženskost vs. maskulinita, vyhýbání se nejistotě, dlouhodobá vs. krátkodobá orientace a uspokojení vs. umírněnost. Ve své knize Cultures and Organizations (Kultury a organizace), vydané v roce 2005, uvádí výsledky prakticky všech zemí světa.
Slovensko vykazuje v tomto průkopnickém a vědecky orientovaném srovnání zemí dva důležité rysy.
Za prvé, získala nejvyšší skóre na stupnici vzdálenosti od moci mezi všemi zeměmi světa, což znamená, že země má silnou mocenskou hierarchii. Vlivní členové organizace nebo instituce (například v rodině, škole nebo společnosti) jednají autoritativně, zatímco méně vlivní členové cítí strach a poslouchají první relativně snadno. Velmi důležitým rysem země se silnou mocenskou hierarchií je, že i méně mocní členové společnosti považují autoritářské způsoby jednání za přirozené a upřednostňují je před jinými, demokratičtějšími způsoby. Tento parametr tedy naznačuje, že vláda a samoděržaví zaujímají na Slovensku výsadní postavení a udávají tón pro komunikaci mezi občany.
Za druhé, Slovensko získalo nejvyšší skóre na světě na stupnici maskulinity a femininity, což naznačuje společnost, ve které jsou genderové role jasně diferencovány. Od mužů se očekává, že budou agresivní, tvrdí a zaměření na materiální úspěch; od žen – že budou jemné, jemné a zaměřené na kvalitu života. Proto je ve slovenské společnosti ideálem člověka dominantní, silná a finančně zajištěná postava; Ideální žena je smířlivá, orientovaná na vztahy a na rodinu. Pokud někdo pochybuje o důkladnosti Hofstedeho výzkumu, lze zmínit Index rovnosti pohlaví [інструмент Європейського інституту гендерної рівності], v níž je Slovensko spolu s Řeckem, Rumunskem a Maďarskem na šedém konci mezi zeměmi EU (jak globální srovnání provedené společností Hofstede, tak studie EU ukázaly nejvyšší úroveň rovnosti žen a mužů ve Švédsku).
Pokud data trochu zjednodušíme, můžeme konstatovat, že slovenští občané přikládají velký význam moci, hierarchii a diferenciaci genderových rolí.
Hodnoty na Slovensku a vnímání Ruska
Jak výše uvedené charakteristiky souvisejí s vysokou podporou Ruska na Slovensku? Jsou ztělesněním samotného Ruska. To není jen teoretický konstrukt: mnoho studií již ukázalo, že tato země je vnímána skrze ně.
Příkladem je studie z roku 2019, ve které byli studenti (včetně zahraničních studentů studujících v Rusku) dotázáni na své vztahy s Ruskem. Nejčastějším sdružením respondentů byl Vladimir Putin, druhým – SSSR a třetím – úřady. Putin má typicky mužské rysy (např. dominaPostrádá ženské rysy (např. empatii, ochotu ke kompromisu). Z pohledu občanů Slovenska, kteří považují ideál muže za výrazně mužskou postavu, je ztělesněním tohoto obrazu. Zbytek odpovědí má vhodný asociativní kontext. SSSR jako bývalá supervelmoc, stejně jako koncept moci, naznačují, že respondenti spojují Rusko s něčím mocným.
Stejný průzkum z roku 2019 zjistil, že 56% respondentů považuje režim v Rusku za hybrid, který kombinuje autokratické a demokratické rysy. V jiném průzkumu z roku 2017, který analyzoval názory lidí z 37 zemí, většina také uvedla, že ruská vláda dostatečně nerespektuje osobní svobodu svých občanů. Proto je z psychologického hlediska pochopitelné, že většina slovenských občanů cítí intuitivní vazbu na Rusko. Je to země, která ztělesňuje hodnoty, kterých si Slováci cení nejvíce mezi zkoumanými zeměmi světa.
Postoje k Rusku a válce v Ukrajině
Pro ty, kteří cítí sympatie k Rusku, nebyla situace po vypuknutí nepřátelských akcí jednoduchá. Z psychologického hlediska se objevil stav kognitivní disonance, poprvé popsaný americkým psychologem Leonem Festingerem (1919–1989), který je konfliktem mezi počátečními postoji (sympatie k Rusku) a novými informacemi (Rusko se chová agresivně). Tak se člověk dostane do rozporu, který vytváří nepříjemné vnitřní napětí.
Jedinečnost propagandy spočívá v tom, že dokáže odstranit celý vnitřní konflikt. Využívá vědecky prokázaného faktu, že každý si chce zachovat svou původní pozici. Takže nabídne lži, které relativizují vlastní agresivitu Ruska (např. tvrzení, že válka v Ukrajině je „chybou Západu“, že lidé, kteří zemřeli na silnici v Buči, jsou „herci“, že Rusko „se cítí ohroženo“ Ukrajinou atd.), kterým jsou lidé s kognitivní disonancí ochotni uvěřit, protože nemusí přemýšlet o Rusku jako o agresivním státě. Mohou si udržet svůj pozitivní obraz, aniž by ztratili tvář, oslavovat agresora (koneckonců, válka není chybou Ruska). Je chybou myslet si, že propaganda přesvědčuje lidi svou sofistikovaností. Lidé tomu věří především proto, že chtějí věřit.
Pokud by soulad s propagandou závisel na kognitivních schopnostech nebo úrovni vzdělání, pak by země jako Bulharsko nebo Rumunsko musely prokázat vyšší úroveň víry, která se shoduje s propagandou než Slovensko, protože v testech dosahují horších výsledků PISA. Propaganda vzkvétá na území posledně jmenovaného kvůli řadě kulturních rysů odpovědných za hluboké sympatie k Rusku, které se projevují bez ohledu na racionální stav věcí. Pro jednotlivce by odmítnutí Ruska jako agresivního státu znamenalo silné proniknutí do jeho systému hodnot a postojů. Proto je pro většinu přijatelnější věřit, že to byla Ukrajina, kdo chtěl napadnout Rusko.
Jak se vypořádat s propagandou?
Hlavními nástroji boje proti propagandě jsou především informování veřejnosti, rozvíjení kritického myšlení, zveřejňování výpovědí očitých svědků a rozvíjení dialogu. Kdyby tyto nástroje byly skutečně účinné, neexistovala by žádná přesvědčení, která by se shodovala s propagandou. Ve skutečnosti si každý může ověřit jeho pravost, například jaké byly příčiny války. Problém je v tom, že i když je člověk opakovaně konfrontován s relevantními a pravdivými informacemi o válce, opět to způsobuje pouze kognitivní disonanci. Oběť to řeší stejným způsobem: přijme jiný propagandistický narativ (například „předložené důkazy jsou falešné“, „média jsou koupena“, „strašlivé vraždy jsou zinscenovány“) a zachovává si svůj obraz světa.
Proto v boji proti propagandě nestačí apelovat na racionalitu, ale je třeba apelovat na univerzální hodnoty. Dokud bude naší kultuře dominovat silná moc a genderová diferenciace, budeme podporovat státy s autokratickými tendencemi. Boj proti propagandě nelze vyhrát statistikami, grafy nebo publikovanými zprávami. Všechny tyto aspekty fungují pouze pro lidskou racionalitu. Pokud chceme, aby Slováci sympatizovali s demokratickými zeměmi a principy, musíme prosazovat a rozvíjet demokratické hodnoty. Je nezbytné, aby děti byly od útlého věku vystaveny zralé hierarchii hodnot, v níž převládá rovnost moci, empatie a rovnost žen a mužů. Takto ozbrojený člověk bude nejen odolný vůči propagandě, ale nebude sympatizovat ani se státy, kde se projevuje autokracie, agrese nebo nerovnost mezi lidmi.
Doporučení pro boj proti propagandě
Z zde prezentované analýzy lze vyvodit několik doporučení. První vychází z Hofstedeho závěru, že slovenští občané akceptují silnou moc a autokratické tendence těch, kteří jsou u moci, což je motivuje mají pozitivní postoj ke státům, které je zastupují. Řešením je podporovat rovnoměrné rozdělení moci ve všech organizacích a institucích, počínaje rodinou. Když dítě, dospívající nebo dospělý zažívá rovnost, internalizuje postoj „všichni jsme si rovni“. V důsledku toho je taková osoba mnohem citlivější na mocenskou nerovnováhu nebo autokratické tendence.
Druhé doporučení vychází z vysoké míry akceptace jasného rozdělení rolí a charakteristik na muže a ženy ze strany slovenských mužů a žen. Jedním z řešení je podpora rozvoje základních emočních osobnostních rysů, které mohou zahrnovat emoční inteligenci, empatii nebo citlivost. Je důležité, aby mladí lidé (zejména chlapci) vyrůstali v prostředí, které také rozvíjí jejich emocionální prožitek a nevyžaduje pouze vysoký výkon nebo materiální úspěch. Když mladí lidé (zejména chlapci) přijmou, že ideál dospělosti není tvořen pouze mužskými vlastnostmi, nebudou se cítit připoutáni k mužskému modelu alfa samce.
Boj proti propagandě nelze vyhrát rychle. Jedná se o dlouhodobou práci, která musí začít vštěpováním hodnot, jako je rovnost, přijetí a empatie občanům od raného věku. Bez takových dalekosáhlých akcí můžete donekonečna diskutovat a zobrazovat statistiky, ale účinek bude minimální. Není náhodou, že země jako Norsko, Švédsko a Dánsko, které mají nízké skóre na stupnici vzdálenosti od moci nebo mužství a ženskosti, patří mezi nejdemokratičtější na světě.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: Horký závěr jednání, Ukrajina – útěk z vlastní volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Lukašenkem opovrhovaný jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Měli bychom diskutovat o historii, o slepé uličce v Minsku
Původní název článku: Słowacy ulegają propagandzie rosyjskiej
