Vřelé přátelské setkání obou světových diktátorů – ruského Putina a severokorejského Kim Čong-una – svědčilo o ideologické a ideologické blízkosti obou režimů. Ačkoliv se Rusko a Severní Korea velmi liší velikostí, historií, geografií a etnickým složením, sdílejí společnou nenávist k „západnímu imperialismu“, pohrdání mezinárodním právem a upřímnou oddanost autoritářským metodám vládnutí.
Návštěva a program pobytu severokorejského komunistického vůdce v Rusku, i když se týkal diskuse o armádě a dalších aspektech tajné spolupráce mezi Moskvou a Pchjongjangem, byly trochu vtipné a neobvyklé. Diktátor KLDR přijel do Ruska v obrněném vlaku. Horlivá družina Kim Čong-una a jeho královské vystupování velmi připomínaly způsoby vůdců některých tropických zemí. Na rozdíl od nich se však Kim Čong-un chlubí červeným tlačítkem, které odpaluje jaderné rakety.
Po začátku totální války proti Ukrajině se Putin nemůže chlubit častými návštěvami významných hostů. Bývaly doby, kdy ho samozvaný prezident Běloruska Alexandr Lukašenko navštěvoval téměř každý měsíc. Rusko navštívili také čínský vůdce Xi Jinping a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Kremelského diktátora navštívili také vůdci několika afrických zemí. Ale žádný ze zahraničních hostů se neodvážil otevřeně veřejně podpořit ruskou agresi proti Ukrajině jako Kim Čong-un. Naopak, většina z nich se vyhýbala jakýmkoli definicím vojenských akcí Moskvy a omezovala se na obecné formulace. Dokonce i Lukašenko se dokázal uchýlit k verbálním piruetám a vypadal spíše jako šašek, když vyprávěl příběhy o tom, kde a kde měla Ukrajina zaútočit na Bělorusko. Ale severokorejský vůdce byl docela vážný a jednoznačný, když vyjádřil svou jasnou podporu ruské agresi.
Během setkání s Putinem ve Vladivostoku komunistický diktátor vyjádřil přesvědčení, že ruská okupační armáda a ruský agresorský stát vyhrají „válku proti zlu“. Slovem „zlo“ soudruh Kim myslel Západ, který nenáviděl.
„Ruská armáda a lid jistě dosáhnou velkého vítězství ve svatém boji za potrestání velkého zla, které si nárokuje hegemonii a má expanzionistické iluze,“ řekl Kim. A pronesl přípitek na zdraví „soudruha Putina“ a na vítězství „velkého Ruska“.
Také vůdce KLDR se rozpadl v primitivních komplimentech vládci Kremlu. Kim tedy řekl, že jakmile vkročil na ruskou půdu, okamžitě „se stal přímým svědkem významných úspěchů ruského lidu při budování silného, moderního Ruska pod vedením soudruha Putina“. Kim Čong-un nazval ruskou armádu, která vede imperialistickou agresivní válku, „hrdinskou“, která „sebevědomě prokáže neocenitelné ctnosti cti“ v takzvané „zvláštní vojenské operaci“. Podle Kim Čong-una navíc Rusko „povstalo, aby ochránilo svou suverenitu a bezpečnost“. Proč se Rusko zmocňuje území jiných suverénních států a ničí jiné národy, samozřejmě vůdci Severní Koreje vůbec nevadilo. Mohou však takové věci v zásadě vadit diktátorovi, který je klidně a přirozeně schopen zničit a držet svůj vlastní lid v otroctví a kázat iluzorní myšlenky?
Kim Čong nezapomněl připomenout, že opravdu chce rozvíjet vztahy s Ruskou federací a podporuje všechna Putinova rozhodnutí: „Doufám, že budeme vždy spolu v boji proti imperialismu.“ Podle něj jsou pro KLDR „první prioritou vztahy s Ruskou federací“. Takové fráze jsou zastřeným náznakem toho, že severokorejský režim očekává, že od Moskvy obdrží cenné vojenské dary výměnou za korejské granáty a munici, které budou poslány k zabíjení Ukrajinců. Nakonec se darebácké státy a jejich vůdci navzájem našli.
Není přesně známo, na čem se Moskva a Pchjongjang dohodly. A co přesně KLDR obdrží výměnou za dodávky munice pro vedení agresivní války proti Ukrajině. Nebyly podepsány žádné oficiální dokumenty. Říká se, že Kim Čong-un by velmi uvítal novou raketovou technologii a schopnost vypouštět satelity do vesmíru. Pokud Rusko pomůže diktátorovi je získat, s největší pravděpodobností tak učiní nelegálně. Režim KLDR je koneckonců pod vážnými mezinárodními sankcemi.
Je však přesně známo, jaké podivné dary Kim Čong-un osobně obdržel během své návštěvy Ruska. Severokorejský vůdce dostal klobouk s klapkami na uši, obraz, šest kamikadze dronů, neprůstřelnou vestu a sadu oblečení, které činí tělo neviditelným z termokamery. Kromě toho politik uspořádal zábavní program a byl přiveden do baletu „Šípková Růženka“. Nejvíce se však Kim Čong-unovi líbilo vystoupení mrože Mishy ve Vladivostoku v oceánáriu ve Vladivostoku, který diktátorovi poslal vzdušné polibky. Na konci státní návštěvy se objevil velký černý off-roadSeverokorejský host vjel přímo do obrněného vlaku. A Kim Čong-un opustil území agresorského státu a šel do jeho vlastnictví.
Zářijová schůzka mezi Putinem a Kim Čong-unem formalizovala tichou alianci a spolupráci mezi dvěma brutálními režimy, která již dlouho existuje. Určitě to přinese nové problémy Západu a Ukrajině. Neměli bychom však zapomínat, že dnešní KLDR s jadernými zbraněmi a mezikontinentálními balistickými raketami, stejně jako moderní Rusko, je z velké části výsledkem nerozhodnosti Západu, který kdysi neviděl nebezpečný potenciál těchto formací.
Ve skutečnosti měl Západ každou příležitost jednat rozhodněji a navždy pohřbít jaderný a raketový program KLDR, který začal být realizován v 90. letech. Ačkoli Pchjongjang důsledně činí absolutně agresivní prohlášení a přímé hrozby vůči Spojeným státům, reakce Washingtonu na rozvoj severokorejského jaderného a raketového programu byla nekonzistentní a příliš měkká. V té době se Amerika spoléhala na sankce a mezinárodní tlak. Proběhlo mnoho kol bezvýsledných jednání. Komunistický režim Severní Koreje předstíral, že je připraven vzdát se vývoje atomových zbraní. Ale pokaždé zapomněl na své sliby pod přitaženými záminkami a šel do cíle. Konečně v roce 2006 se jaderná KLDR stala skutečností. A v pozdních 2010s, Severní Korea měla rakety schopné zasáhnout Spojené státy. Americká reakce byla nicotná. Rozhovory mezi Donaldem Trumpem a Kim Čong-unem připomínaly PR show a neskončily ničím. K denuklearizaci Korejského poloostrova nedošlo. Nyní se Severní Korea skutečně chce stát vesmírnou velmocí. Samozřejmě, že se zajímá o vesmír především pro vojenské účely, a ne pro mírový výzkum ve jménu rozvoje lidské civilizace.
Kdyby Washington jednal proti KLDR tak, jak jedná Izrael proti Íránu, možná by se jaderná bomba v KLDR nikdy neobjevila. Čína v 90. letech a dokonce i v roce 2000 měla mnohem menší vojenskou sílu. Je velmi pochybné, že by se Peking odvážil udělat něco proti Spojeným státům, pokud by zahájily vojenský úder na KLDR a pohřbily své jaderné ambice spolu se svým raketovým programem. Rozhodli se však omezit diktaturu ekonomickými sankcemi. Výsledek je znám. Autoritářští nepřátelé Západu se spojují, zvyšují sázky a hrozí „zničením světového imperialismu“.
Diktatury jako Rusko a Severní Korea mají často výhodu, protože jejich činy nejsou omezeny váháním, morálkou nebo odpovědností vůči společnosti. K dohodě o spolupráci nebo dodávkách zbraní jim stačí schůzka obou vůdců, zatímco Západ může roky diskutovat o tom, co dělat dál a jaké zbraně dodat Ukrajině. Spojenectví mezi Putinem a Kimem opět potvrdilo iluzi nadějí některých politických elit Evropy a Ameriky na možnost odtržení Ruska od protizápadního tábora. Diktátoři a diktatury jsou k sobě vždy přitahováni.
