V poslední době Jerevan stále více kritizuje politiku Moskvy vůči Arménii. Arméni očekávají větší podporu v konfliktu s Ázerbájdžánem. Je obrat Arménie k Západu nevyhnutelný, nebo je to jen technická hra? Na tuto otázku odpovídá Wojciech Górecki, odborník z Centra pro východní studia (OSW) a autor knih o regionu.
– Mezinárodní cvičení začalo v pondělí Eagle Partner 2023, ve kterém Arméni trénují s americkou armádou. Není to překvapivý vývoj pro zemi, která je členem Moskvou kontrolované Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO)?
„Tato cvičení se konají pravidelně již mnoho let. Zahrnují malý počet vojáků a na nich vlastně nezáleží. Je to jen rutinní událost, která se stane jednou za rok. Důležité však je, že jim Jerevan letos věnoval značnou pozornost, a to v době, kdy Arménie stáhla svého zástupce z CSTO, organizace, která je nabubřele a s nadsázkou označována jako „postsovětské NATO“.
– Pokud jde o CSTO a vojenskou spolupráci s Ruskem, nedávno jsme měli rozhovor s předsedou vlády Nikolou Pašinjanem pro jedny italské noviny, kde řekl, že by bylo chybou spoléhat se v bezpečnostních záležitostech pouze na Rusko. Proč je toto prohlášení najednou?
– Ano, bylo to velmi hlasité prohlášení pro La Repubblica. Premiér řekl, že to byla chyba, a nyní úřady začínají napravovat důsledky této chyby. Řekl také, že až dosud se Arménie spoléhala na 99,99% na Rusko, pokud jde o jeho bezpečnost. Když existuje jeden partner, země má omezené příležitosti, a proto je potřeba diverzifikace. Proč tato slova znějí právě teď? Řekl bych, že tyto vztahy se začaly zhoršovat od druhé karabašské války v roce 2020 a možná ještě dříve, tedy od roku 2018, kdy se Nikol Pašinjan stal premiérem v důsledku barevné revoluce. Pak odstranil tým, který vládl Arménii 20 let, byl spojen s takzvaným karabašským klanem a reprezentoval Republikánskou stranu Arménie. Byli to politici relativně blízko Moskvy. Pašinjan dříve patřil k jiné skupině, která zpochybňovala přítomnost Arménie v postsovětských integračních strukturách obecně. Takže Rusové ho neměli rádi a od začátku mu nevěřili. K tomu se přidává skutečnost, že se dostal k moci v důsledku barevné revoluce, což není metoda příchodu k moci, která je populární a vítaná Ruskou federací.
Na podzim roku 2020 jsme pak měli takzvanou druhou karabašskou válku, ve které Arménie nedostala ruskou podporu. Jerevan patří do všech postsovětských integračních formátů, ale je také spojen s Moskvou bilaterálními aliančními dohodami. Proto Arméni očekávali pomoc. Rusko vysvětlilo, že boje probíhají v Náhorním Karabachu, což je mezinárodně uznávané ázerbájdžánské území, takže taková pomoc nepřichází v úvahu. Nakonec v určitém okamžiku zasáhlo Rusko a zachránilo Armény před totální porážkou. V důsledku toho Baku převzalo kontrolu nad 1/3 Karabachu a 2/3 (s výjimkou přilehlých území) je stále kontrolováno Armény. A to díky Rusku.
Na druhé straně jsme pak v posledních třech letech byli v situaci, kdy Rusko nepodporovalo Arménii, kdy došlo k eskalaci napětí přímo na hranici mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Velké střety, které trvaly několik dní, se odehrály v září loňského roku. Vedly ke smrti asi stovky vojáků na obou stranách. Objekty na arménském území byly napadeny. V té době ani Rusko, ani samotná CSTO nezaujaly stanovisko ani nezasáhly.
Nejnovějším problémem je blokáda Lačinského koridoru, jediné silnice spojující Armény kontrolovanou část Náhorního Karabachu s Arménií, která trvá již měsíce. Rusko má podle dohody o ukončení války v roce 2020 kontrolovat provoz na této silnici, ale nedělá to, to znamená, že neobnovuje její průjezdnost.
Rusko zároveň přestalo působit jako hlavní prostředník v mírovém procesu mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Tuto roli stále více přebírá Západ: Brusel, stejně jako Spojené státy, kde se konají schůzky mezi šéfy diplomacie Arménie a Ázerbájdžánu.
Můžeme tedy říci, že Arménie se skutečně začala od Ruska distancovat. Vyvrcholením byl zatím Pašinjanův rozhovor s novinami La Repubblica, ale byla tam i řada dalších gest, prohlášení a činů, které Ruská federace vnímala jako namířené proti sobě samé.
– Tyto akce zahrnují skutečnost, že Arménie se chystá ratifikovat status Říma. Ačkoli je Jerevan znepokojen pronásledováním Ázerbájdžánců, kteří se dopustili válečných zločinů, Moskva to považuje za nepřátelský krok pro sebe, protože na základě toho by mohlaVladimir Putin byl zadržen. Měli jsme návštěvu manželky předsedy vlády v Kyjevě s humanitární pomocí. Také v Arménii byli zadrženi dva novináři, o nichž se předpokládá, že šíří ruskou propagandu, včetně zaměstnance tiskové agentury Sputnik. Jakou reakci to vyvolává v Moskvě?
K těmto krokům bych přidal nepřijetí předsedy Společnosti rusko-arménského přátelství do Arménie. Opravdu, pokud to dáte dohromady, je zřejmé, že existuje mnoho takových protiruských gest a akcí, což způsobuje nervózní reakci ze strany Ruska.
Pokud jde o předání Římského statutu parlamentu, ministerstvo zahraničních věcí v Moskvě prostřednictvím mluvčí Marie Zacharovové požadovalo vysvětlení. V pátek 8. září byl na ruské ministerstvo zahraničí předvolán velvyslanec Arménie v Ruské federaci. Tam protestoval proti výrokům předsedy parlamentu Alena Simonyana, který také kritizoval CSTO. Pozornost upoutala také návštěva premiérovy manželky Anny Hakobyan v Kyjevě. Komuniké ministerstva zahraničních věcí zdůrazňuje, že Rusko je vnímá jako nepřátelská, nepřátelská gesta a zdá se, že naznačuje, že i jeho trpělivost dochází a že je již nebude tolerovat. Prohlášení také říká, že si nepředstavuje, že by se někde tam venku Arménie odtrhla nebo distancovala od Ruské federace.
– Vyslechli jsme také rozhodnutí Federální veterinární a fytosanitární služby Ruska (Rosselkhoznadzor) zakázat dovoz semen mrkve z Arménie. Zní to trochu nadávně, ale je to nějaké oznámení nových sankcí? Protože takto se obvykle používá Rosselkhoznadzor.
To je, řečeno jazykem sportovních komentátorů, pevná součást hry. Pokud se vztahy mezi Ruskem a zemí zhorší, některé bakterie nebo škodlivé látky se nacházejí ve výrobcích dovážených z této země do Ruska. To byl případ gruzínského vína nebo minerální vody. Ruské fytosanitární služby zastavily dovoz. To by mělo být interpretováno pouze politicky, jako projev nespokojenosti s arménsko-ruskými vztahy. Není to velká část arménského vývozu, ale je to hrozba. V kombinaci s předvoláním arménského velvyslance na ruském ministerstvu zahraničí je to skutečná hrozba prstem.
Zmínil jste, že Západ převzal štafetu při jednáních o Karabachu. Na jaře se zdálo, že je možné se přiblížit k nějaké dohodě. Nyní se zdá, že věci jdou úplně jiným směrem: Jerevan říká, že Ázerbájdžán se připravuje na třetí válku. Jaký je k tomu důvod, nebo je to také vliv Moskvy, která se snaží dohodu torpédovat?
– Samozřejmě, že není v zájmu Ruska tento konflikt řešit. Možná je v zájmu Ruska mít částečnou dohodu, ale aby konflikt doutnal, protože pak má Moskva důvod udržet tam své mírové jednotky. Cílem je vyjednávat po celou dobu, protože pak máte prostředky k tomu, abyste vyvinuli tlak na obě strany. Takže je možné, že Rusko bude sabotovat nebo již sabotuje budoucí arménsko-ázerbájdžánskou dohodu.
Rusko má však také stále menší vliv na situaci na Kavkaze. Nicméně veškerá energie Moskvy, nebo většina její energie, směřuje na Ukrajinu a jednoduše nemá sílu ani zdroje, aby se vypořádala s jinými částmi světa. Samozřejmě, Rusko má stále dostatek zdrojů, aby vytvořilo nějaké překážky, nějakou destabilizaci, ale Moskva by určitě nechtěla, aby tento konflikt skončil úplně. Pak jednoduše ztratí nástroje vlivu na Baku a Jerevan.
Proč se zdálo, že dohoda je blízko? Protože již bylo dosaženo konsensu v řadě technických otázek, například na železniční trase, ale ne nutně na dálnici mezi Ázerbájdžánem a exklávou Nachičevan.
Myslím, že hlavním problémem je naprostý nedostatek důvěry mezi stranami: Arménií a Ázerbájdžánem. Tato důvěra neexistuje ani na elementární úrovni. V mírovém procesu je velmi důležité, aby někdo začal, udělal první krok. Zde se každá strana neodváží udělat krok, protože se obává, že druhá to využije.
Vojenská převaha je na straně Ázerbájdžánu. Existuje také Turecko, které ji podporuje. Válka však samozřejmě není v zájmu Baku: na jedné straně bude muset Ázerbájdžán tak či onak čelit ruským mírovým silám. Mluvili jsme o oslabení Ruska, ale v případě většího ázerbájdžánského útoku budou tyto mírové jednotky nuceny reagovat nebo se stát jeho objektem. To by znamenalo konflikt mezi Ázerbájdžánem a Ruskem a Baku je vůči Moskvě poměrně asertivní. Ale myslím, že ne tolik, aby si mohli dovolit konflikt.
Za druhé, Pašinjan je politik, který, dokud bude u moci, je připraven podepsat dohodu s Ázerbájdžánem. Myslím, že Ilham Alijev si je toho vědom. Pokud bude Pašinjan odstaven od moci, je velmi pravděpodobné, že jakýkoli příští arménský vůdce bude méně ochotný uzavřít dohodu. Pokud bude Pašinjan odstaven od moci, udělají to síly, které ho obviňují z národní zrady, z toho, že se vzdal Náhorního Karabachu. Jakýkoliv-Který příští vůdce, a v arménském politickém systému nejdůležitější osobou je premiér, se pokusí dohodu protlačit.
Z těchto důvodů si myslím, že Ázerbájdžán se zahájením války nijak nespěchá, i když kromě vyjednávání vidíme i periodické eskalace. Považoval bych je jednoduše za prostředek k vyvinutí tlaku na struktury v Jerevanu a Stěpanakertu, aby učinily ústupky a umožnily jim převzít kontrolu nad Karabachem, a také jako motivaci Arménie k podpisu mírové smlouvy, zejména k dohodě o cestě mezi Ázerbájdžánem a Nachičevanem, ukončení konfliktu, vzájemném uznání a navázání diplomatických vztahů.
Do jaké míry podporují obyčejní Arméni toto rozhodnutí? Co ukazují průzkumy veřejného mínění a může Pašinjan skutečně počítat s podporou zdejšího ulice, pokud bude taková dohoda podepsána?
– Za prvé, Arméni jsou z celé této záležitosti velmi unaveni. Někteří vnímají Karabach jako zátěž, smyčku, která neumožňuje zemi normálně se rozvíjet, kvůli níž jsou uzavřeny dvě nejdelší hranice a Arménie je vytržena z regionálního hospodářského řetězce. Arménií neprochází ani jedna důležitá dálnice. Vyhrála válku na počátku roku 1990, ale neměla prospěch z regionálních projektů. Například kaspický plyn proudí z Ázerbájdžánu přes Gruzii, i když by mohl jít přes Arménii. Proto jsou lidé unavení. Ačkoli Náhorní Karabach zůstává součástí arménské identity.
Stojí za zmínku, že v roce 2021, po porážce ve válce, se Pašinjan udržel na postu předsedy vlády a jeho strana vyhrála parlamentní volby. Arménská Republikánská strana, která reprezentovala předchozí elitu, která vládla v letech 1998 až 2018, se do parlamentu nedostala.
Navíc významná část Arménů podle průzkumů veřejného mínění věří, že Ruská federace není spojencem Arménie. To se v posledních letech hodně změnilo. Je pravda, že na kulturní úrovni existují proruské sympatie. Ale myslím, že existuje veřejný konsenzus ohledně Pašinjanových gest, která jsou interpretována jako protiruská. Myslím si, že kdyby podepsal dohodu s Ázerbájdžánem, byla by nějakým způsobem přijata, i když samozřejmě zůstává velkou otázkou, co se stane s Armény v Karabachu, jaký bude jejich osud. To je obrovské téma.
Dodal bych, že Pašinjan pochází z protiruského prostředí, ale má také dobrý smysl pro veřejné cítění.
Naznačuje to, co říká premiér, trvalou změnu, nebo je to druh vyjednávací strategie vůči Moskvě? To znamená, že Jerevan hrozí, že se distancuje od Ruska, protože doufá, že od něj dostane něco víc?
– To je také velká neznámá. Samozřejmě se řídí některými strategickými a taktickými cíli. Ty mají povzbudit, motivovat a dopovat Západ, aby věnoval více pozornosti Arménii. A zde tyto výpočty nejsou neopodstatněné. Máme dvouletou misi EU v Arménii, což vede k určité stabilizaci, i když to zpochybňuje Ázerbájdžán, který se domnívá, že to vede k udržení konfliktu. Ale například nedošlo k jedinému vážnému útoku na zařízení v Arménii, situace na hranicích se uklidnila, což naznačuje, že existuje poptávka po přítomnosti Západu, Evropské unie v Arménii.
Samozřejmě je známo, že Západ je nyní rozhodně více zaměřen na Ukrajinu, Arménie je na periferii evropských zájmů. Gruzie je další na řadě a zde je také otázka, co se stane s jejím statusem kandidáta na přistoupení k Evropské unii. Ale takticky Pašinjan počítá s větší západní přítomností.
Strategicky může snít o nějakém obratu v alianci a přeorientování na Západ, aby nahradil Rusko jako strategického partnera. Existuje však jen málo důvodů věřit, že takový obrat může být úspěšný. Rusko má v Arménii mnoho aktiv, která mu umožňují ovlivňovat situaci v zemi: v ekonomice, energetice (plyn pochází z Ruska), železničních sítích, v Gjumri je vojenská základna, která tam zůstane ještě několik let a náklady na její údržbu nese Arménie. Existují také kulturní a politické nástroje. Arménie je také členem Euroasijské hospodářské unie, CSTO, celní unie…
Existuje mnoho takových nástrojů a je těžké si představit jakoukoli změnu bez slušného postrčení, jako je porážka Ruska v Ukrajině a jeho stažení z Kavkazu. Pokud se nic takového nestane, pak strategicky jsou šance na realizaci takových možných plánů Pašinjana sníženy na nulu. Pokud na druhé straně počítá s evolucí, pak se může přepočítat, protože Rusko, i když slabší, může stále nějak působit na Kavkaze.
Dokonce bych šel tak daleko, že bych řekl, že jakýkoli scénář v Ukrajině jiný než úplná porážka Moskvy, nebo dokonce porážka, učiní Rusko na Kavkaze silnějším, s volnou rukou a tolika zdroji, že je schopno ovlivnit situaci. Proto se nezdá realistické očekávat, že tyto aliance mohou být změněny.
Pašinjan ne spálil všechny mosty s Ruskem, ale nedokážu si představit, že arménsko-ruské vztahy se výrazně zlepší, pokud zůstane u moci, nebo pokud: per analogiam, současný tým v Moskvě zůstane zachován. Rusko Pašinjanovi nevěří. Myslím, že jeho činy a prohlášení se vyškrtly jako spolehlivý partner Moskvy, takže zde možná skutečně existuje prostor pro to, aby byl Západ aktivnější.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: Horký závěr jednání, Ukrajina – útěk z vlastní volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Lukašenkem opovrhovaný jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Měli bychom diskutovat o historii, o slepé uličce v Minsku
Původní název článku: Antyrosyjskie gesty Armenii spotykają się z nerwową reakcją Moskwy
