Nedávno prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj dal rozhovor novinářka kanálu „1 + 1“ Natalia Moseychuk. Rozhovor s vedoucím představitelem státu je vždy událostí, bez ohledu na to, jak dojemné to bylo, kolik užitečných informací se v něm objevilo.
Je jasné, že ukrajinská média okamžitě převzala rozhovor pro citace. Pro ukrajinské novináře byly nejoblíbenější Zelenského úvahy o pravděpodobnosti uspořádání voleb před koncem války a jeho tvrdý výrok o kladení rovnítka mezi korupci v době války a vlastizradu. No, je to docela předvídatelné, protože témata jsou, abych tak řekl, klikatelná. I když ve skutečnosti nejsou příliš smysluplné.
Volby na pozadí války? To myslíte vážně? Za prvé, je to zakázáno ústavou. Mohu to změnit? Ale ne, to se nedá změnit za války, znovu – je to zakázáno stejnou ústavou. I kdybychom předpokládali nepravděpodobnost, že legislativní překážky byly odstraněny, jak lze tento úkol realizovat v praxi? Jak budou hlasovat vojáci v první linii? Budou dočasně zbaveni volebního práva? A co obyvatelé dočasně okupovaných území, kterých jsou bohužel miliony.
A s ukrajinskými uprchlíky v Evropě nebude snadné vyřešit volební problémy. V prezidentských volbách v roce 2004 jsem musel volit v Německu. Fronta na konzulát, kde se volební místnost nacházela, byla kilometr dlouhá. A nyní, když podle některých odhadů přibylo na Západ asi sedm milionů uprchlíků z Ukrajiny, se zajištění jejich volebního práva jeví jako naprostá nerealizovatelná mise.
Mohu předpokládat, že Zelenského slova o možnosti uspořádání voleb během války byla jen pokusem hrát si s americkým republikánským senátorem Lindsey Grahamem. Je známo, že Graham je náš upřímný přítel, vždy obhajoval pomoc Ukrajině, pro zvýšení americké vojenské podpory. Opakovaně navštívil naši zemi, naposledy před týdnem. A právě při své poslední návštěvě prohlásil: „Chci, aby se v této zemi konaly svobodné a spravedlivé volby, a to i během útoku na ni. Americký lid potřebuje vědět, že se Ukrajina změnila. V minulosti to byla velmi zkorumpovaná země.“
Proto, aby nedošlo k rozrušení našeho amerického přítele, a co je nejdůležitější, aby nedošlo ke ztrátě oboustranné podpory ve Spojených státech, bylo nutné říci, co chtěl slyšet. Předpokládám, že to byl účel Zelenského slov o možnosti voleb.
Ale možná, že pan Graham prostě plně nerozumí současné ukrajinské realitě, je špatně zběhlý v ukrajinských zákonech? Možná jsem mu jen potřeboval všechno podrobně vysvětlit? Americký senátor například chce, aby se Ukrajina neodchýlila od demokratického kurzu a stala se plnohodnotným právním státem. Ale co je demokracie? A demokracie je především postup, provádění zákonů. A zvýšili bychom demokracii naší země tím, že bychom porušili naši legislativu, včetně ústavy? Otázka je řečnická.
Další je Zelenského slib, že začne klást rovnítko mezi korupci a vlastizradu. Podle mého názoru je to čistý populismus. Rádi uvádíme příklad Číny a jejích metod boje proti zkorumpovaným úředníkům. Jako dnes byli přistiženi při přijímání úplatku a zítra budou popraveni. Nádherně. Ale jaký byl výsledek? Čína byla a zůstává nejzkorumpovanější zemí na světě. Jde jen o to, že trest za korupci se tam používá jako další způsob jednání s oponenty. A „moji lidé“ mohou profitovat z úplatků, kolik chci.
Proto celý civilizovaný svět bojuje proti tomuto společenskému zlu ani ne tak zvyšováním přísnosti trestů, jako spíše vytvářením mechanismů k prevenci korupce.
Toto prohlášení by mohlo být vnímáno mnohem znepokojivěji v kontextu možných záměrů prezidentské kanceláře odebrat boj proti korupci relativně nezávislé NABU a převést jej na kontrolovanou SBU. Ale doufejme, že to tak prezident nemyslel.
Takže, jak jsem řekl, tato témata, navzdory určité „hlasitosti“, nemají velký praktický smysl. Co však bylo na Zelenského rozhovoru opravdu zajímavé, bylo jeho prohlášení o Krymu. Tady je:
„Pokud jsme na administrativní hranici s Krymem, věřím, že je možné vyvinout politický tlak na demilitarizaci Ruska na území Krymu. Myslím, že by to bylo lepší.“
Nečekané prohlášení, že? Zejména v kontextu předchozích prohlášení samotného Zelenského a dalších představitelů politického a vojenského vedení Ukrajiny. Úplně tomu ale nerozumím. Zde by paní Moseychuk jako zkušená novinářka měla položit objasňující otázku. Ale z nějakého důvodu to neudělala. Dobře, pokračujme od toho, co máme.
Připomeňme si skandál, který vznikl po návštěvě ředitele CIA Williama Burnse v Kyjevě na konci června tohoto roku. Přesněji, ne tak po samotné návštěvě, ale po článku v Washington Post na základě výsledků této návštěvy. Podle deníku se Kyjev s americkým hostem podělil o své plány „vrátit do podzimu významnou část okupovaného území; přesunout dělostřelecké a raketové systémy k hranicím Krymu, který je stále pod kontrolou Ruska; přesunout se dále na východ od Ukrajiny; a pak zahájit jednání s Moskvou poprvé od krachu mírových rozhovorů loni v březnu.“
Podobná teze, jakou vyjádřil Zelenskyj ve výše zmíněném rozhovoru s Natalií Moseychuk. O dva měsíce dříve však on a zástupci prezidentské kanceláře vyjádřili nad tímto článkem rozhořčení. Půl dne po zveřejnění materiálu Zelenskyj v komentáři uvedl: CNN, že Ukrajina bude připravena k jednání s Kremlem, až bude osvobozeno celé její území. „Ukrajina bude připravena na ten či onen formát diplomacie, až budeme skutečně na našich hranicích. Na našich skutečných hranicích, podle mezinárodního práva… Nemůžeme si představit Ukrajinu bez Krymu. A dokud je Krym pod ruskou okupací, znamená to jen jedno: válka ještě neskončila,“ zdůraznil prezident.
A například poradce kanceláře prezidenta Mykhailo Podolyak, reagující na článek v The Washington Post, pak prohlásil: „Neexistuje žádná cesta ven z války. Všechny tyto fascinující popisy, konspirační popisy – zavánějí infantilismem. S tak velkou válkou, s tak velkým množstvím zdrojů používaných Ruskou federací a se sázkami, které Ruská federace nadále dělá, nemá tato válka žádný kompromisní scénář.“ Připomeňme také, že v únoru Podolyak řekl, že Kyjev se připravuje na de-okupaci anektovaného Krymu a Kancelář prezidenta Ukrajiny vyvíjí evakuační trasy pro obyvatele poloostrova během bojů o něj.
Vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zalužnyj v rozhovoru také hovořil o osvobození Krymu vojenskými prostředky The Washington Post. Na otázku o deokupaci Krymu a obavách některých západních představitelů „z reakce ruského prezidenta Putina, pokud ukrajinští vojáci mohou začít osvobozovat poloostrov,“ řekl: „Jakmile budu mít prostředky, něco udělám. Je mi to jedno – nikdo mě nemůže zastavit.“
Připomeňme si také prohlášení náčelníka Hlavní zpravodajské správy Ministerstva obrany Ukrajiny Kyrylo Budanova ohledně deokupace Krymu, učiněné v rozhovoru pro program „Krym. Reality“ 20. srpna: „Existuje mnoho různých možností. Ale bez vojenských a bojových operací to (de-okupace – KR) není možné. Jak říkám celé ty roky. To je můj postoj po velmi dlouhou dobu. Když spolu mluvili v roce 2014, 2015… Nyní bych rád položil otázku lidem, kteří tehdy řekli: „Krym může být vrácen, Ukrajina se vrátí pouze diplomatickými prostředky, neexistují žádné jiné.“ Kde jsou všichni ti lidé teď? Proč o tom teď mlčí? To je jejich strategická ztráta.“
Ukrajinské vedení tak v březnu 2022 vyjádřilo připravenost k určitému krymskému kompromisu. Vzpomínáte si, že během jednání nejprve v Bělorusku, v oblasti Gomelu a poté v Istanbulu bylo nastoleno téma Krymu? Ukrajinská strana tehdy navrhla vyřešit krymskou otázku výhradně diplomatickou cestou a vyčlenit na ni až 15 let.
Na začátku dubna se však celý svět dozvěděl o tragédii v Buči, o zvěrstvech ruských okupantů na ukrajinské půdě. Kyjev se rozumně rozhodl, že nemá smysl s Rusy poté hovořit. Ukrajinské úřady jasně deklarovaly cíl – dosáhnout hranic z roku 1991, úplné vyhnání okupantů z našeho území, včetně Krymu – to je vše.
Ve skutečnosti Volodymyr Zelenskyj potvrdil svůj závazek k této pozici několik dní před rozhovorem, když hovořil na třetím summitu Krymské platformy. „Krym bude zbaven okupace a Ukrajina tam vrátí modernost. Krym bude zbaven okupace, stejně jako všechny ostatní části Ukrajiny,“ řekl ukrajinský prezident. Zde je další citát z projevu: „V roce, který uplynul od předchozího setkání na naší Krymské platformě, ukrajinští vojáci udělali mimořádné věci. Ukrajina ukázala, že osvobození naší země během bojových operací není náhoda. Všechno je zasloužené. To je hrdinství našeho lidu a obranná podpora našich partnerů. Děkuji všem partnerům. Odvaha Ukrajinců a solidarita světa, kteří pracují na tak žádoucím společném výsledku. Ukrajinské síly postupují vpřed. Navzdory všemu, bez ohledu na to, co kdo říká, pokračujte, a to je nejdůležitější věc. Stěhujeme se. A když Rusko ustupuje z okupovaných území, jednoduše před ním zavírá oči – před jeho slabostí. Ruská společnost může zavírat oči před stažením okupantů z Krymu.“ A na závěr Zelenskyj dodal, že Ukrajina neobchoduje se svými územími a lidmi a „tím to končí“.
Opravdu ruská společnost zavírá oči před ztrátou Krymu? Pochybný. Protože to byl Krym, který o několik let dříve sjednotil a sjednotil stejnou nesourodou ruskou společnost. Nejen ruští šovinciImperiální isté, ale i patentoví liberálové, se radovali z „návratu Krymu do jeho rodného přístavu“. Ještě jsme nezapomněli, jak tentýž „ruský opozičník č. 1“ Alexej Navalnyj prohlásil, že „Krym není sendvič“. Na euforii z anexe vznikl v ruské společnosti „krymský konsensus“. Ano, někteří Rusové byli schopni tyto události přehodnotit a podívat se na ně jiným způsobem. Ale to je minimální minimorum Rusů.
A nyní, vzhledem k novému prohlášení Zelenského o Krymu, lze tvrdit, že ukrajinská vláda připravuje společnost na nový „krymský kompromis“. Proč se změnila pozice, co se stalo během několika dní? Většina odborníků se shoduje, že zde hrály roli stíhačky F-16. To znamená, že tehdy Washington konečně souhlasil s převodem svých letadel na Ukrajinu. I když by se zdálo, že rozhodnutí bylo učiněno již dávno, přinejmenším na jaře, byla učiněna všechna relevantní prohlášení. Na summitu NATO na začátku července byla dokonce vytvořena „letecká koalice“ ze zemí, které byly připraveny poskytnout Ukrajině stíhačky ze své flotily a zahájit výcvik ukrajinských pilotů.
Takže byly všechny důvody ke štěstí, jen samotná letadla chyběla. Americké vedení vytáhlo kočku za ocas do posledního, nedalo formální povolení ani pro převod letadel, ani pro výcvik pilotů. Experti naznačují, že Bílý dům čekal na souhlas Kyjeva s „krymským kompromisem“. A teprve poté se dohodli na „leteckém kompromisu“.
Je-li tomu skutečně tak, pak situace musí být frustrující. Naše publikace opakovaně vysvětlovala, proč ukrajinské vítězství bez Krymu nebude úplné. A tady nemluvíme o územních ambicích Ukrajinců, ale o národní bezpečnosti. Tento okamžik je nejlepší Vysvětlený Andreas Umland, přední německý politolog a specialista na ruskou problematiku: „Existují i jiné důvody, proč nelze ruské anexe v letech 2014 a 2022 snadno oddělit v hypotetických jednáních. Hospodářská, sociální a politická stabilita černomořského poloostrova je úzce spjata s ruskou kontrolou nad územími anektovanými loni v září. Geografická a ekonomická souvislost mezi Krymem a jihovýchodní částí Ukrajiny byla hlavním důvodem totální invaze Moskvy v roce 2022.“ Proto, dokud bude Krym v rukou Ruska, bude se snažit vydláždit „pozemní koridor“ na poloostrov, ujišťuje Umland.
Ano, Západ se kdysi téměř smířil s tím, že Krym de facto patří Rusku. Jakási tradiční výměna „míru pro Zemi“. Ale v tom spočívá zásadní chyba: vlastnictví Krymu tlačí Rusko do války, místo aby ho od ní odradilo.
Krym v ruských rukou navíc představuje hrozbu nejen pro Ukrajinu, ale i pro země NATO. Zde je další argument Andrease Umlanda: „Pokračující ruská vojenská přítomnost na Krymu zůstane vážnou vojenskou hrozbou pro pevninskou Ukrajinu a vážně zkomplikuje obranu dalších neruských oblastí Černého moře. Moskva je může účinně odříznout pomocí taktiky A2/AD [anti-access/area denial – зосередження на придушенні ворожої активності на певній території і блокуванні доступу до неї зовнішніх сил, – ред.]. Osud poloostrova je klíčovou otázkou pro jakékoli úsilí o snížení budoucí ruské vojenské hrozby nejen pro Ukrajinu, ale pro celý černomořský region.“
„Krymský kompromis“ je tedy pouze podněcováním Kremlu k zahájení nové války. Můžeme jen doufat, že se ve skutečnosti jedná o jakýsi „mnohotvárný projekt“ koordinovaný Ukrajinou a Západem, aby vedl Rusko za nos a pokračoval v vaření jako žába na nízkém ohni. Protože je jasné, že naděje, že bude možné „vyvinout politický tlak“ na Rusy, donutit je k ústupu z poloostrova bez provedení vojenské operace k de-okupaci, jsou překvapivě naivní.
