Neefektivita Organizace spojených národů, o které se mluví již dlouho a často, se projevila zejména během rusko-ukrajinské války. Proto myšlenka reformy buď celé OSN, nebo alespoň Rady bezpečnosti této organizace, zazněla z různých stran. Prezident Spojených států amerických Joe Biden se tedy svým návrhem vyznamenal. Zajímavý návrh, ale do jaké míry bude schopen ovlivnit práci hlavní politické struktury světa?
Biden navrhl zvýšit počet stálých členů Rady bezpečnosti OSN. (Stálými členy jsou ty země, které mají právo veta nad jakýmikoli rozhodnutími.) Zvýšení až o pět zemí. Seznam zemí, které americký prezident navrhuje zahrnout do rozšířené Rady bezpečnosti, navíc zahrnuje nejen země G7 (Německo a Japonsko), ale také zástupce podmíněně protizápadního sdružení BRICS – ve skutečnosti všechny tři, které v současné době nejsou součástí stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Brazílie, Indie a dokonce i Jihoafrická republika).
Samotná myšlenka je již revoluční, protože v Bidenově seznamu vidíme obě země, které zahájily druhou světovou válku. Dlouho samotná myšlenka udělení některých dodatečných práv Japonsku a zejména Německu (americké vojenské základny se stále nacházejí na území obou těchto zemí, a to je na rozdíl od Polska nebo pobaltských zemí dědictvím této velké války) dlouho vypadala jako pobuřování. Od druhé světové války však uplynulo téměř století, situace v těchto zemích se dramaticky změnila a vliv Německa i Japonska na světovou ekonomiku a politiku je poměrně vážný (proto jsou součástí Velké sedmičky a Německo je vlastně hlavní zemí Evropské unie). Proto se takový krok zdá být zcela logický.
Ale opusťme konkrétní jména a mluvme o Bidenově myšlence samotné. Proč navrhl rozšířit Radu bezpečnosti OSN? Odpověď je zcela zřejmá: nárůst počtu zemí narušuje váhu dvou autoritářských států přítomných v Bělorusku – Ruska a Číny. Ve skutečnosti tato myšlenka není nová, byla úspěšně nebo ne velmi úspěšně používána různými světovými vládci. Například Josif Stalin.
Na 19. sjezdu KSSS, bolševické strany Sovětského svazu (později přejmenované na KSSS), Stalin navrhl zvýšit počet členů politbyra ústředního výboru strany a přejmenovat ho na předsednictvo ústředního výboru. V té době se vůdce SSSR řídil jednoduchou logikou – stále více členů politbyra se v té době postupně přesunulo do latentní opozice vůči vůdci, což vytvářelo vážné nebezpečí pro jeho zcela legitimní odstranění. (Mimochodem, přesně takto se v roce 1957 pokusili odstranit tehdejšího šéfa Komunistické strany Sovětského svazu a de facto pána SSSR Nikitu Chruščova a v roce 1964 tento „státní převrat“, který byl ve skutečnosti běžným procedurálním bojem o moc a poměrně demokratickým, i když uzavřeným ze zřejmých důvodů, uspěl.)
Zvýšením počtu členů kolektivního řídícího orgánu Komunistické strany Sovětského svazu a SSSR převzal Stalin iniciativu pro sebe – protože všichni tito mladí kariéristé, kteří se vznesli do nebes (mezi nimi zejména rodák z Ukrajiny Leonid Brežněv), vděčili za svůj nečekaný úspěch vůdci. A stěží byli připraveni se proti němu vzbouřit. Prostě k tomu neměli důvod, na rozdíl od „staré gardy“.
Mimochodem, ještě před Stalinovou formální smrtí, počátkem března 1953, tato „stará garda“ rozdělila moc a okamžitě vrátila počet členů předsednictva ústředního výboru na to, co bylo před 19. sjezdem strany. To znamená, že Malenkov, Berija a spol. se chránili před možnou válkou s mladými stalinistickými kandidáty. Pak se samozřejmě Stalinovi vítězové rychle pohádali, ale to je jiný příběh.
V této souvislosti nás zajímá, že Joe Biden šel stejnou cestou. Začlenění řady zemí do Rady bezpečnosti OSN zvyšuje jejich globální váhu – a dluží to jemu, prezidentovi Spojených států. Pravděpodobně právě tím se Biden řídil, když navrhoval přidat Brazílii a Indii do Rady bezpečnosti OSN. Jedná se o země globálního Jihu, které mají úzké vztahy s Čínou. Proto je takový „úplatek“ ze strany Spojených států do jisté míry pokusem přiklonit tyto světové demokracie ke globálnímu Západu, ke světovému demokratickému společenství, odtrhnout je od autoritářského Ruska a Číny.
A v tom je logika amerického prezidenta potenciálně výhodná. Ale je tu jedna nuance, která kazí veškerou krásu hry Josepha Bidena Jr. To je právo veta, které již bylo zmíněno v článku.
Vzhledem k tomu, že jsme se již zmínili o historii SSSR, budeme i nadále kreslit analogie. Politbyro (prezidium) ÚV KSSS nemělo právo veta. Dokonce i jeho hlavní člen, generální tajemník ústředního výboru. Například existují informace, že rozhodnutí vyslat „omezený kontingent sovětských vojsk“ do Afghánistánu nebylo učiněno jednomyslně, ale s diskusí. Navíc, jak později vzpomínali lidé zapojení do tehdejší vlády, Leonid Brežněv sám o tomto rozhodnutí pochyboval – a to velmiOro ho bylo líto. Proto lze předpokládat, že za předpokladu, že většina v politbyru bude proti zahájení afghánské války, dokonce i generální tajemník by stěží byl schopen zvrátit vývoj ve prospěch nasazení vojsk. (Tento odstavec není napsán proto, aby ukázal demokratickou povahu komunistické vlády, ve skutečnosti neexistovala, ale aby vysvětlil mechanismy, které vládly Sovětskému svazu.)
A Rusko nebo Čína mohou zablokovat jakékoli rozhodnutí – o Ukrajině nebo Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang –, i když ho podpoří všichni stálí i nestálí členové Rady bezpečnosti. Proto v současném formátu práce Rady bezpečnosti OSN mechanické zvýšení počtu stálých členů této organizace neřeší hlavní problém – neefektivitu a snadnost blokování její práce.
Mimochodem, fráze o „současném formátu práce“ v textu není náhodná. Protože se může ukázat, že Bidenova myšlenka reformy Rady bezpečnosti neskončí „stalinistickou“ expanzí – a Biden má stále v zásobě nápady, které sníží váhu dvou asijských diktatur v Radě bezpečnosti OSN, v OSN a ve světě jako celku. Takže možná jsme stále ve stejné situaci, kdy „neukazují polovinu práce hlupákovi“. To však bohužel nemůžeme vědět.
Víme však jistě, že efektivita Rady bezpečnosti OSN během rusko-ukrajinské války je upřímně neuspokojivá. A to chápeme nejen my, ale i prezident Spojených států – soudě podle toho, že se chopil tématu reformy Běloruské republiky.
Pojďme tedy sledovat Bidena a OSN. Vypadá to, že to bude zajímavé. A je horko. Protože právo veta je jediným legálním mezinárodním mechanismem, který zůstává v rukou Vladimira Putina. A samozřejmě i Si Ťin-pching.
