„Jsme spojenci, ale ne fritézy. Ukrajinský stát by to měl vědět, ukrajinští politici by to měli vědět,“ reagoval tak tvrdými slovy polský ministr školství a vědy Przemysław Czarnek na předvolání polského velvyslance v Kyjevě na Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny. Ukrajinská mládež a většina ukrajinských politiků by v tomto kontextu použila spíše slovo „fritéza“ než (frajer), A více charakteristické pro ně je nyní slovo „sucker“. Co přesně polského ministra rozzlobilo, i když se uchýlil k takovému ne zcela diplomatickému slovníku?
Samotná slovní potyčka začala prohlášením šéfa kanceláře pro mezinárodní politiku v administrativě polského prezidenta Marcina Przydacze. V rozhovoru pro televizní kanál TVP1 hovořil o možném prodloužení zákazu dovozu zemědělských produktů z Ukrajiny. V komentáři k odporu Kyjeva k takovému kroku Przydacz řekl: „Nejdůležitější věcí je chránit zájmy polského zemědělce (…) Ukrajina získala od Polska velkou podporu, bylo by hezké, kdyby začala hodnotit roli, kterou Polsko hrálo pro Ukrajinu v posledních měsících a letech.“
Právě toto prohlášení vedlo k předvolání polského velvyslance na Ministerstvu zahraničních věcí Ukrajiny. V tomto ohledu ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení svého mluvčího Olega Nikolenka:
„1. srpna byl velvyslanec Polské republiky v Ukrajině Bartosz Cichocki pozván na Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny kvůli prohlášením ministra kancléřství prezidenta Polské republiky, vedoucího kanceláře pro mezinárodní politiku Marcina Przydacze. Během setkání bylo zdůrazněno, že prohlášení o údajném nevděku Ukrajinců za pomoc Polsku neodpovídají realitě a jsou nepřijatelná. Jsme přesvědčeni, že ukrajinsko-polské přátelství je mnohem hlubší než politická účelovost. Politika by neměla zpochybňovat vzájemné porozumění a sílu vztahů mezi našimi národy. Žádné prohlášení nám nezabrání ve společném boji za mír a budování společné evropské budoucnosti.“
Polské ministerstvo zahraničí nezůstalo zadlužené a předvolalo ukrajinského velvyslance Vasyla Zvaryče. „Ministerstvo zahraničních věcí informuje, že velvyslanec Ukrajiny v Polsku byl pozván do rezidence ministerstva zahraničních věcí v souvislosti s prohlášeními zástupců ukrajinských úřadů,“ uvedlo polské ministerstvo zahraničí v prohlášení.
Do sporu se zapojila i kancelář ukrajinského prezidenta. „Kategoricky odmítáme pokusy některých polských politiků vnutit polské společnosti neopodstatněný názor, že Ukrajina si neváží pomoci Polska. Je to samozřejmě hra pro vlastní oportunistické zájmy, která nemá nic společného s realitou. Manipulace,“ řekl zástupce vedoucího prezidentské kanceláře Andrij Sybiha.
K celému sporu přispěla i skutečnost, že se konal 1. srpna, v den, kdy si Poláci připomněli 79. výročí Varšavského povstání. Krzysztof Sobolevsky, generální tajemník polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost, neopomněl připomenout: „Předvolání polského velvyslance na ministerstvu zahraničních věcí je hra s ohněm, a zejména 1. srpna je jen drzost a nemůže zůstat bez podobné odpovědi. Nepřítel, kterého by Ukrajina měla hledat na východě, a ve skutečnosti není třeba ho hledat, je tam a zdá se, že byl zapomenut…“ napsal v Cvrlikat.
Také polský premiér Mateusz Morawiecki Kyjevu vytkl a zároveň zdůraznil prioritu polských národních zájmů: „Předvolání polského velvyslance – zástupce země, která jako jediná zůstala v Kyjevě v den ruské invaze na Ukrajinu – na ukrajinské ministerstvo zahraničí se nemělo uskutečnit. V mezinárodní politice, v kontextu probíhající války a vzhledem k obrovské podpoře, kterou Polsko poskytlo Ukrajině, by k takovým chybám nemělo docházet. Vždy budeme hájit dobré jméno Polska, jeho bezpečnost a zájmy žádné jiné země nikdy nepřeváží nad zájmy Polské republiky.“
Můžete psát a psát o tomto směšném argumentu. Ale ona to neřídí. Mnohem důležitější jsou důvody, které ji vedly k jejímu vzniku a okolnosti, které ji oplodnily. Důvodem byl již zmíněný zákaz uvalený Varšavou na dovoz ukrajinského obilí. Stručně si vzpomeňte na historii problému. V dubnu Polsko a čtyři další východoevropské země (Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko a Slovensko) zakázaly dovoz obilí z Ukrajiny. Na této otázce se dohodli s Bruselem. Původně měl zákaz platit do června. Poté byla se souhlasem EU prodloužena do 15. září. Nyní tyto země žádají Evropskou unii, aby zákaz prodloužila nejméně do konce roku.
Varšava navíc již uvedla, že s jakýmkoli rozhodnutím Bruselu zůstane zákaz dovozu ukrajinského obilí do země zachován.
Je jasné, že taková formulace otázky by Kyjev vůbec nepotěšila. Ukrajina si tedy stěžovala u Evropské komise. Právě tato stížnost vyvolala výše uvedenéPrzydaczova java „nevděku“.
Proč Varšava reagovala tak nervózně? Především proto, že země je nyní ve stavu volební horečky. V říjnu se mají konat volby do polského Sejmu a Senátu. A v takové době by vládnoucí strana Právo a spravedlnost neměla v žádném případě ztratit podporu tak významného elektorátu, jako je rolnictvo. A ten se nelíbí vyhlídka na to, že se ukrajinské obilí dostane na polské trhy místo obilí. Proto jsou úřady v tomto případě připraveny dokonce porušit evropské normy, pokud Brusel neumožní prodloužení zákazu dovozu.
K nervozitě polských politiků přispěly i provokace z Běloruska. Nejprve místní diktátor Alexandr Lukašenko „žertoval“, že žoldáci z PMC „Wagner“ jedou „na výlet do Varšavy a Rzeszowa“. Pak se stovka „wagnerovců“ vydala směrem k koridoru Suwalski, který je na polsko-litevské hranici. A třešničkou na dortu byl let tří běloruských vojenských vrtulníků do vzdušného prostoru Polska. Varšava byla tehdy tak zmatená, že nevěděla, jak reagovat. Polské úřady se nejprve snažily porušení vzdušného prostoru vůbec neuznat. Nakonec pod tlakem zpráv v médiích přiznala, což prokázalo její neschopnost adekvátně chránit hranici. A pak Ukrajinci se svým „nevděkem“.
Samozřejmě, že je špatné, že to Varšava dělá, a ani běloruské provokace, ani blízkost voleb to neospravedlňují. Další otázka: potřeboval Kyjev organizovat hlasité demarše na toto téma? Určitě ne. Bylo možné omezit se na telefonické rozhovory, rozhovory na okraji. Proč nebylo jasné, proč je nutné zavolat velvyslance, učinit veřejná prohlášení.
Ukrajina tak opět čelila obvinění z nevděku od jednoho z našich nejpříznivějších partnerů. Již dříve jsme obdrželi podobná obvinění z Washingtonu a Londýna. A reagovali na ně, upřímně řečeno, ne tím nejvznešenějším způsobem.
A stále je dobře, že další kulaté výročí „volyňské tragédie“ proběhlo překvapivě klidně. Protože například v červenci 2013 polští politici a veřejní činitelé učinili mnoho ukrajinofobních prohlášení, obviňujících Ukrajince ze zvěrstev a genocidy. Letos, na pozadí války, na pozadí zvěrstev spáchaných ruskými okupačními silami v Ukrajině, bylo na polské straně zjevně rozhodnuto zmírnit rétoriku.
Je dobře, že si Kyjev konečně uvědomil, že je třeba se uklidnit a reagovat tak, jak se sluší na dobré přátele. A o půlnoci 2. srpna zveřejnil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na Twitteru prohlášení o usmíření.
„Ukrajina bojuje za svou svobodu a celou Evropu a my jsme vděční každému národu, který pomáhá. Velmi si vážíme historické podpory Polska, které se spolu s námi stalo skutečným štítem Evropy – od moře k moři. A v tomto štítu nemůže být žádná trhlina. Nedovolíme, aby politické momenty pokazily vztahy mezi ukrajinským a polským lidem, a emoce by rozhodně měly ochladnout. Především svoboda a dobro našich národů, hodnoty naší Evropy a vítězství nad společným ruským nepřítelem,“ řekl Zelenskyj.
Následně prezidentovu iniciativu podpořil tajemník NSDC Oleksiy Danilov, který připomněl, že první várku zbraní „po invazi do ruského teroristického státu 24. února 2022 nám minomety, které potřebujeme, předalo Polsko“. „Polsko a Ukrajina jsou sjednoceny ve svém svazku neporazitelných! Děkujeme za každý zlotý, skořápku nebo laskavé slovo a za každou ženu a dítě, které polský lid ukrýval ve svých domovech v nejstrašnějších okamžicích naší historie. Spojuje nás společná evropská historie, miliony rodinných a přátelských vazeb a jediný cíl – zničení moskevského monstra, které zasáhlo do naší a vaší svobody,“ řekl Danilov.
Doufejme, že podobná prohlášení budou učiněna na polské straně zaměřená na vyřešení tohoto nesmyslného konfliktu. Protože na konci dne jsme opravdu „spojenci, ne fritézy“.
