V noci z 5. na 6. července ruští okupanti zaútočili na Lvov raketami Kalibr. Jeden z nich narazil do čtyřpatrové obytné budovy. Záchranáři vytáhli zpod trosek sedm mrtvých, více než 40 obyvatel domu bylo zraněno. Novinář nás navštívil na místě tragédie a vypráví nám, jak se obyvatelé domu zotavují z hrozné noci.
***
Z okna koleje nad Sacharovovou ulicí padá kus skla. Dívka v rukavicích opatrně rozbíjí kusy čepele z dřevěného okenního rámu. Nadává, protože sklo opět padá na zem. Pod nedalekou ubytovnou muži vrší okenní rámy a dveře. Kolemjdoucí zkoumají poškozené domy. Kolem rychle prochází dívka a říká do telefonu: „Ma“, ale já prostě nemám okna. No, ne, ale to je všechno…“
Kolmo k Sacharivu je ulice Stryiska uzavřena pro osobní automobily a autobusy. Má pouze sanitky, policejní a záchranná vozidla, popelářské vozy, které odvážejí ruiny.
Zablokovaná ulice Stryiska ()
U vchodu do kulatého dvora domu zasaženého raketou žádají dodavatelé davu, aby se rozptýlil, aby další auto mohlo vynést odpadky. Část nádvoří je zablokována stuhami, na kterých pracují záchranáři. Rukama třídí ruiny, vyhazují cihlu po cihle, nábytek a vše, pod čím se stále nachází několik obyvatel domu.
Na nádvoří jsou stany dobrovolníků, sociálních služeb, lékařů a zástupců městské rady, kolem kterých se shromažďují desítky lidí. V davu stojí Olya a drží psa na vodítku, který se pohybuje na invalidním vozíku. Dívka sleduje, jak se trosky demontují.
Pes obyvatele Olžina domu ()
„Bydlíme na tomto dvoře, ale náš byt není celý zničený. Probudil nás první výbuch. Po druhém se zeď v chodbě zhroutila. Začali jsme balit a zjišťovat, co je co. Pes ležel a zpanikařil. Dříve se nebál hlasitých výbuchů. Běhali jsme sem a tam a on nechápal, co se děje. Teď jsme s ním šli na procházku a nevíme, co dál,“ říká Olia.
Spolu s cihlami padá z domu deka. Komunální služby opět vyzývají lidi, aby odešli – ze dvora je odvezeno otlučené auto. Na nádvoří se zvedá hustý oblak prachu. Lidé si zakrývají tváře. Iryna jde k restriktivní pásce a podívá se na zničený dům. Včera byla dívka na návštěvě u kamarádky, která bydlí v přízemí domu. Ptá se, jestli někdo viděl dívku, protože několik hodin po tragédii a byl online v messengeru.
Za Irynou mluví žena do telefonu: „Neodejdu odtud, dokud ji neuvidím.“ To je Olga, která také hledá svého přítele a kolegu.
„Bydlím dál, na Čornovilu, ale výbuchy jsem slyšel velmi jasně. Zde je moje kolegyně, zaměstnankyně, která dnes strávila noc ve svém bytě. Pořád tam je. Její byt je v přízemí. Nemůžete se dostat do kontaktu. Pípání sice přicházelo, ale teď už nejsou. Zdá se, že telefon je vybitý. Je osamělá, nemá děti,“ říká Olha.
Lidé na dvoře domu, kde raketa zasáhla
Na zemi sedí několik lidí. Přiběhne k nim dobrovolník a nabídne jim jídlo, čaj a vodu. Odmítají. V davu prochází žena a ptá se na babičku Svitlanovou, která bydlela ve čtvrtém patře.
„V tomhle zničeném domě, v bytě mé sestry. Je naživu, ale zbitá. V osmé traumatologii. V srpnu jí bude 61 let. Sestra pracuje jako zdravotní sestra pro Ohiyenko. Já sám jsem přišel z Kamianky-Buzky. Zavolal jsem sestře, když se rozbilo první okno, a pak spojení zmizelo. Přijel její syn… Už není byt, není nic. Moje sestra žila sama ve čtvrtém patře, ze kterého byla vytažena. Zachránila ji jedna zeď. Nejprve rozbila okno, oblékla si župan a pokusila se utéct – podlaha se zřítila. Zeď začala hořet. Moje sestra měla také spálené vlasy, její obličej byl spálený, ale Bůh ji zachránil. A zachránila skutečnost, že někde z potrubí nalil studenou vodu. Hodinu byla pod troskami, křičela, bylo těžké se k ní dostat. Nevíme, co je s její páteří. Existuje zlomenina velké stehenní kosti. Nyní hledáme jejího souseda. Babička Světlana. Říkají, že ženy ji ještě nenašly,“ říká zmatená žena.
Přichází muž a žádá nás, abychom se přesunuli na druhou stranu dvora – na stromě, pod kterým jsme stáli, jsou stále úlomky rakety. Padají po poryvech větru. Pracovníci veřejných služeb postavili žebřík a vzali kusy kovu z větví.
Sanitka jede na dvůr, ale nemůže zaparkovatJe to blízko zničeného domu. Lékaři chodí po areálu ze Stryisky, parkují na chodníku naproti obchodnímu centru, fasádu zničila tlaková vlna. Během několika minut záchranáři předají tělo ženy lékařům. Podle sousedů je to stejná babička Světlana. Ženě bylo 71 let.
Záchranáři našli tělo ženy ()
Dívky se blíží k fasádě domu. Ukazují na jedno z oken ve třetím patře. K dispozici je police s knihami a pokojovými rostlinami. To je byt, který si pronajali. Jedna z dívek se směje a nechce být jmenována. Říká, že plně nechápe, co se stalo, a smích je záchvat vzteku nebo obranná reakce.
„Čekám, až mě pustí do bytu. Musíme se zvednout. Nedávno jsme dali nový monitor. Existuje další technika. To vše stojí u zdi, kde jsou rozbitá okna. Byt jsme si pronajali asi rok, ale pořád jsme se báli, že to tady zasáhne,“ říká dívka.
Na dvoře je méně lidí. Plavčíci si udělají krátkou přestávku na oběd. Leží na trávě a utírají prach z obleků. Kolemjdoucí vše sledují. Děti jezdí na koloběžkách. Policie blokuje vstup do dvora a pouští dovnitř pouze obyvatele. Nad domem bzučí drony. Auta stále vytahují sklo. Pomůcky pomáhají lidem zakrýt rozbitá okna fólií a překližkovými deskami.
Dvůr domu ve čtvrtek 6. července ()
Ve dvoře stojí vedoucí veřejné organizace „Světová asociace pro zvířata Ukrajiny“ UPAW Oksana Koshak. Ukazuje okna svého bytu ve druhém patře, kde není žádné sklo.
„Měl jsem štěstí, že jsem tu dnes večer nebyl. V bytě byl přítel Ira s mými dvěma psy. V tomto domě je spousta milovníků psů, všichni sem chodili. Když se ozvala první exploze, byli jsme na telefonu. Zeptal jsem se, co dělá. Ira odpověděl: „Dívám se oknem, protože lidé utíkají do úkrytu.“ Začal jsem křičet, aby odstoupila od okna a schovala se do výklenku. Jen skočila zpátky a řekla, že už není doma. Jedna ze stěn bytu se zřítila. Velmi rychle jsem se oblékl, dorazil, ještě nebyli žádní záchranáři a tady byla všechna auta poškozená, spousta skla a trosek. Dveře v domě byly zaseknuté, sousedé se nemohli dostat ven. Ira taky nemohla. Po 15 minutách se objevili záchranáři, kteří museli dveře rozříznout bruskou. Naše sousedka zespodu měla ruce silně pořezané sklem,“ říká Oksana.
Vzpomíná, že když dorazili záchranáři, obyvatelé už za pásku nesměli. Žena je však viděla vstoupit do zničeného vchodu s pastýřem. Oksana si myslela, že je to pátrací pes.
„Ale podíval jsem se pozorně a viděl jsem, že zvíře je vyděšené, v prachu. Záchranáři řekli, že to byl něčí pes, který vyšel z trosek. Odvezl jsem ho. Byl velmi přátelský, zdvořile jel v autě. Nyní zvíře v LKP „Lev“. Sousedé říkají, že se jedná o psa vysídlené dívky, která je nyní zraněna v nemocnici. V domě jsou určitě další psi, kočky, činčily. Požádali jsme záchranáře, kdy zvířata najdou, abychom jim dali vědět,“ říká žena.
Důsledky ostřelování Lvova 6. července ()
Oksana je oslovena svou přítelkyní Irynou, která byla tu noc v bytě. „Viděl jsem záblesk žlutého světla, slyšel jsem výbuch. Všechna okna spadla. Stál jsem se psy mezi zdmi, takže jsem zůstal naživu. Jestli jsem stál u okna nebo zdi, která spadla, nevím… Mezi výbuchy jsem popadl potřebné dokumenty a vyběhl ven. Vzal jsem žetony pro psy. Pokud je poplach, měli byste jít do úkrytu. Snažím se teď všechno pochopit, ale pořád jsem v šoku,“ říká Iryna.
Několik nájemníků se snaží dostat do bytů. Záchranáři jsou požádáni, aby počkali a nešli sami. Obyvatelé stojí ve frontě podél domu. U nohou jsou několik kytic s černými stuhami. Lidé, kteří od rána stojí před zničeným domem, stále čekají na rozebrání všech trosek.
