Podle většiny Ukrajinců a dalších Východoevropanů je vyjednávání mírové dohody s ruskou vládou ztrátou času. Teprve po drtivé porážce Ruska bude možné porozumění mezi Moskvou a Kyjevem. Stejně jako v carském a sovětském Rusku by vojenská katastrofa mohla způsobit zásadní vnitřní změny v zemi.
Svět teď čelí dalšímu dilematu. Jednotlivé státy mohou být ohledně Putinových činů, budoucnosti Ruska a ukrajinské suverenity rozpolcené, ale západní vlády se nemusí – na rozdíl od Kyjeva – obávat dlouhodobých vyhlídek na příměří nebo mírovou dohodu. Volební cykly v demokraciích diktují, že politici ucházející se o veřejnou funkci by měli hledat rychlá řešení dnes, místo aby se pouštěli do let hádek.
Výzva pro cyniky
Ve Washingtonu, Bruselu, Paříži nebo Berlíně – stejně jako v zemích Asie, Afriky nebo Latinské Ameriky – lze rusko-ukrajinskou válku považovat za vzdálený regionální, postsovětský a/nebo slovanský spor. Někteří politici otevřeně prohlašují, že jim tato východoevropská konfrontace příliš nevadí. Ukrajina je geograficky, kulturně, historicky a politicky vzdálená od vlasti většiny západních hráčů. Pro jejich vlády to může znamenat, že investice (finanční, vojenské, politické) do obrany, bezpečnosti a rekonstrukce Ukrajiny musí být omezeny nebo dokonce zastaveny. Mohlo by to také znamenat, že narychlo uzavřená mírová dohoda je lepší než vleklá vojenská patová situace.
Ale ani vlády, které se nestarají o spravedlnost, svobodu a nezávislost, nemohou oddělit svůj postoj k Moskvě a Kyjevu od otázky globální bezpečnosti. Ukrajina – stejně jako Rusko – je nedílnou součástí světového řádu a plnoprávným členem mezinárodního společenství.
Již v letech 1945 až 1991 byla Ukrajinská sovětská socialistická republika, na rozdíl od Ruské federativní sovětské socialistické republiky, nesuverénním členem OSN. Po získání nezávislosti v srpnu 1991 se Ukrajina stala nejen plnoprávným členem OSN jako plně nezávislý stát, ale dnes je také členem Rady Evropy, OBSE, Smlouvy o nešíření jaderných zbraní a mnoha dalších mezinárodních organizací, úmluv a dohod.
Kremelská rukavice
Ruská nezákonná anexe ukrajinského poloostrova Krym v roce 2014 vytvořila zásadní problém pro mezinárodní společenství, kterému není lhostejný osud ukrajinského lidu a státu. Moskva trvá na tom, že ukrajinský národ a stát nejsou úplné, což je v rozporu s představami o mezinárodním řádu, bezpečnostním systému a přeshraniční spolupráci.
Osm let po ozbrojené anexi Krymu Rusko opět vystupňovalo své úsilí o popření ukrajinské státnosti. Znovu nezákonně anektovala čtyři regiony na jihovýchodní Ukrajině, což je do očí bijící porušení mezinárodního práva. Eskalace teroru proti ukrajinským civilistům od 24. února 2022 něco stojí. Válka v Ukrajině je stále více plná důsledků nejen pro Ukrajinu, ale také pro stabilitu řádu všech suverénních států.
Před devíti lety mezinárodní společenství částečně přijalo kremelský výklad o sporném statusu Krymu. Dnes by jen málo politiků, diplomatů a expertů souhlasilo s ospravedlňováním agrese proti Ukrajině ze strany Kremlu. Kreml nadále podporuje narativ, který popírá existenci Ukrajiny, přinejmenším v rámci mezinárodně uznaných hranic. Moskva pokračuje v falšování ukrajinské historie, práva, politiky, kultury atd. To vše má legitimizovat akce Kremlu vůči Ukrajině.
mezinárodní řád, adié?
Problém dezinformační kampaně Kremlu nespočívá pouze ve faktických nepřesnostech a selektivitě prezentace událostí v dějinách Ukrajiny. Skutečnou výzvou pro Moskvu v jejím narativu o Ukrajině je, že podobné příběhy lze vyprávět o mnoha zemích. Většina zemí a teritorií na světě má ve své dlouhé a nedávné minulosti zamotané dějiny, protichůdnou legitimitu a podivné epizody. Některé z nich mají stále sporná území a nejednoznačnou identitu. Všechny státy světa, stejně jako Ukrajina, kdysi neexistovaly, nebyly národními státy a měly různé hranice.
Navzdory porušování mezinárodního řádu Kreml trvá na tom, že Pandořina skříňka je prázdná. Aby toho nebylo málo, Rusko není ve světě po studené válce malicherným hráčem. Podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) zdědila po Sovětském svazu stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN (Rada bezpečnosti OSN) a status jaderné mocnosti. Ruská federace je jedním z pěti členů Společenství národůa kteří mají zvláštní práva, ale jsou také zodpovědní za udržování pořádku v národních státech a mezinárodní bezpečnost a právo. Mezitím akce Moskvy podkopávají nejzákladnější principy Charty OSN. Staví vzhůru nohama principy Mezinárodní dohody o zabránění šíření jaderných zbraní a jedinečného postavení pěti „států vlastnících jaderné zbraně“. Rada bezpečnosti OSN a NPT se v ruských rukou nestaly nástroji stabilizace, ale podkopávání světového řádu.
Mír navzdory všemu?
Většina samozvaných pragmatiků a pacifistů, kteří obhajují dohodu o „zemi výměnou za mír“, není na platech Kremlu. Možná ani nesympatizují s Putinem a společností. Někteří z nich vyjadřují soustrast Ukrajině a Ukrajincům. Jejich návrhy na příměří a mír jsou předkládány s přesvědčením, že jsou v zájmu ukrajinského lidu.
Zdá se však, že titíž pragmatici nejsou ochotni nebo schopni vzít v úvahu všechny důsledky svých pacifistických plánů. Za prvé, dohoda „území výměnou za mír“ s Moskvou vyvolává otázky o tom, k jakému příměří na jihovýchodní Ukrajině by to mohlo vést. Místní obyvatelstvo na územích okupovaných Ruskem je vystaveno deportacím, mučení, popravám, odpírání majetku a dalšímu porušování lidských práv. Mnozí zastánci příměří mají sklon k moralizování. Mají však tendenci obcházet základní etický problém pokračující ruské okupace ukrajinského území.
Za druhé, různé mírové plány předpokládají, přímo či nepřímo, dočasná či dokonce trvalá omezení územní celistvosti nebo svrchovanosti Ukrajiny. Mezi nejpopulárnější návrhy patří udržení Krymu pod kontrolou Moskvy nebo vyloučení vstupu Ukrajiny do NATO. To by však znamenalo problém nejen pro Ukrajinu. Také by to vyslalo signál světu.
Jít touto cestou znamená, že území, svoboda a nezávislost plnoprávného člena OSN budou omezeny nejen Ruskem. Kompromis, který je prosazován na mezinárodní úrovni, by znamenal, že ostatní země nesou spoluvinu na podkopávání mezinárodního řádu. Takový průběh událostí by zopakoval selhání Francie a Německa v nechvalně známém normandském formátu let 2014-2021. Po rozsáhlé vojenské agresi a jaderném vydírání by Rusku bylo opět umožněno sklízet plody své agrese.
Trapné otázky
Jakou autoritu a legitimitu bude mít systém OSN a evropský bezpečnostní řád, pokud Rusku projde porušení desítek bilaterálních a multilaterálních dohod, které se zavázalo dodržovat podle mezinárodních smluv a organizací? Pokud většina mezinárodního společenství přijme dohodu, která povede k čistému vítězství Ruska, bude to nejen neuctivé k politické suverenitě a územní celistvosti Ukrajiny. Bylo by také v rozporu se závazky těchto zemí podle mezinárodního práva neuznat dosažené zisky vojensky. Proč jiné relativně mocné státy nepodniknou kroky proti svým sousedům, podobné těm, které Rusko podniklo proti svému jihozápadnímu „bratrskému lidu“? Nejsou ostatní území natolik sporná, aby se vrátila domů stejně jako Novorusko?
Nejen někteří, ale i mnoho zemí po celém světě se mohou chtít ujistit, že neskončí v situaci Ukrajinců. Proč by se relativně slabé vlády měly při ochraně svých hranic a nezávislosti nadále spoléhat na mezinárodní právo a mezinárodní organizace? Pokud západní a další mocné vlády dají jasně najevo, že s nimi nelze počítat jako s obránci světového řádu, pak možná budou zapotřebí jiné nástroje?
Závěry
Pomalá a polovičatá mezinárodní reakce na ruskou nezákonnou anexi Krymu v roce 2014, hybridní válku na Donbasu v letech 2014-2021 a rozsáhlou invazi 24. února 2022 již poškodila globální bezpečnostní systém. Realizace dobře připraveného mírového plánu by mohla dočasně zastavit nepřátelské akce v Ukrajině. To by však prohloubilo již tak znepokojivé trhliny ve světovém řádu.
Uzavření dohody o „území výměnou za mír“ bude znamenat, že akce Kremlu budou uznány za legitimní. To by podkopalo nejen mezinárodní liberální řád, ale i globální bezpečnost a stabilitu a způsobilo dlouhodobé škody globálnímu režimu nešíření jaderných a jiných zbraní hromadného ničení.
Ruská ozbrojená agrese proti Ukrajině a kampaň genocidy proti ukrajinskému lidu nelze zastavit čistě nevojenskými prostředky. Není jiného způsobu, než porazit sílu silou. To je plně v souladu s mezinárodním právem, zejména s článkem 51 Charty OSN. Kompromisy, ústupky a další výhody pro agresorský stát nejsou cestou k trvalému míru ve východní Evropě a dalších regionech. Půda výměnou za mírovou dohodu způsobí mezinárodním mezinárodním organizacím dlouhodobé škody řád založený na normách a budoucím právním řádu.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina byla vynalezena na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Nebo diskutujte o historii, patové situaci v Minsku
Původní název článku: Rosja burzy globalny ład
