Strategické dokumenty připravené ruskou prezidentskou administrativou vrhají světlo na plány Moskvy na udržení vlivu v Litvě, Lotyšsku a Estonsku. Tyto cíle zahrnují financování proruských nevládních organizací, úsilí o zachování ruského jazyka ve školách a boj proti demolici sovětských památek.
Dokumenty připravil kremelský Úřad pro meziregionální a kulturní vztahy, který je přímo podřízen administrativě ruského prezidenta Vladimira Putina. Mezinárodní tým novinářů již dříve informoval o podobných plánech pro Bělorusko a Moldavsko.
Plány Kremlu pro pobaltské státy byly vypracovány na podzim roku 2021. Podle zpravodajských expertů dotazovaných pro tento článek autoři pravděpodobně nevěděli o hrozící invazi na Ukrajinu, protože její možné důsledky nebyly v dokumentu diskutovány.
Plány pro každou pobaltskou zemi se skládají ze dvou částí. První popisuje potenciální hrozby pro ruské zájmy, druhá popisuje kroky, které je třeba podniknout, aby se jim čelilo. Politické, vojenské, vojensko-technické a bezpečnostní cíle, obchodně-ekonomické a humanitární-sociální cíle jsou rozděleny do tří různých časových období: krátkodobé (do roku 2022), střednědobé (do roku 2025) a dlouhodobé (do roku 2030).
Dokumenty získala skupina vyšetřovatelů litevské vysílací společnosti LRT (Lietuvos radijas ir televizija) společně s partnery: Estonian News Service DelfiŠvédština Expressen, Londýnské centrum pro investigativní žurnalistiku Akta, Lotyšské vyšetřovací středisko Re:Baltica, německá média Süddeutsche Zeitung, WDR a Oznámení o nedoručeníUkrajinština Kyjev Independent, Polština Titulní stránka a středoevropské Vsquare.
Koordinovaná opatření
Plán pro pobaltské státy přišel Putinově administrativě na podzim roku 2021. Jedním z jejích bodů je použití proruských sil a organizací působících v pobaltských státech.
V Litvě se někteří proruští aktivisté soustřeďují kolem bývalého politika Algirdase Paleckise, odsouzeného za špionáž pro Moskvu. Na podzim roku 2021, kdy byl Paleckis souzen, jeho příznivci zorganizovali shromáždění na podporu ve Vilniusu. Shromáždění se zúčastnil sám Paleckis, stejně jako Kazimeras Jurajtis a Edikas Jagielavičius. Shromáždění se zúčastnila také lotyšská europoslankyně Tatiana Zhdanok, členka Ruského svazu Lotyšska, a dva irští politici, Mick Wallace a Claire Daly.
Paleckis byl shledán vinným ze špionáže pro Rusko a odsouzen k šesti letům vězení. Doufal, že dostane finanční prostředky od Putinovy strany Jednotné Rusko. Jedním z řečníků na shromáždění byla Erika Schvencionene, v té době málo známá aktivistka. Po Paleckisově odsouzení stála v čele jeho organizace.
Schvencionene organizoval cesty do Běloruska, aby se setkal s Alexandrem Lukašenkem a jeho administrativou. Spolu s dalším Paleckisovým stoupencem, Jagielavičiusem, plánovala cestovat na Ruskem okupovaná území Ukrajiny jako pozorovatelka nezákonných referend. Podílela se také na registraci dvou nevládních organizací: International Neighbourhood Forum (Tarptautinis geros kaimynystės forumas) a občanské hnutí Úsvit spravedlnosti (Pilietinis judėjimas Teisingumo aušra).
Po rozhodnutí soudu o rozpuštění Mezinárodního fóra sousedství se Schvencionene vyjádřil k situaci takto: „Nebudeme zpomalovat, protože naše aktivity jsou vynikající a plánované na několik let dopředu. Vytvoříme několik organizací, aby veřejní správci měli co dělat, abychom mohli normálně vykonávat naši činnost, činnosti, které jsou krásné a nezbytné pro Litvu.“
V pobaltských státech se zároveň konaly demonstrace proti demolici památek sovětské éry.
13. května 2022 se v Rize konal protest organizovaný Ruskou unií Lotyšska. Její vůdkyně Tetiana Ždanok se předtím zúčastnila shromáždění na podporu Paleckise ve Vilniusu. Po demonstraci byl Ždanok zatčen, protože akce nebyla dohodnuta s úřady.
24. srpna obdržel Výbor OSN pro lidská práva stížnost od pěti lidí na demolici sovětských památek v Lotyšsku. O měsíc později byla Litva informována o nařízení UNHCR o plánované demontáži památníku druhé světové války na hřbitově Antokol ve Vilniusu. Žadatelé byli identifikováni jako „etničtí Rusové“, včetně Juraitis.
23. září Lotyšské stránky IMHOclub.lv zveřejnil výzvu Lotyšům, lithoVietnamci, Estonci a Poláci se proti tomuto rozhodnutí odvolávají k UNESCO. Portál má šablonu pro příslušné odvolání.
Ačkoli tyto akce vypadají jako samostatné akce proruských aktivistů, jsou v souladu s cíli Kremlu nastíněnými v dokumentu Úřadu pro meziregionální a kulturní vztahy.
Jedním z krátkodobých cílů pro rok 2022 zmíněných v dokumentu je „vytvoření nových veřejných struktur, nadací, nevládních organizací na podporu a prohloubení spolupráce s Ruskem“. Dokument obsahuje také klauzule o zachování historické paměti, například zastavením demolice sovětských památek.
Odstrašení vlivu NATO
Hlavním cílem strategického dokumentu pobaltských států je konfrontace s NATO. V roce 2022, ještě před invazí na Ukrajinu, se Rusko snažilo zastavit expanzi aktivit USA a NATO na litevském území, jakož i zabránit začlenění postsovětských zemí do sféry vlivu Severoatlantické aliance.
Dokument ukazuje, že největší obavy Kremlu – jak v krátkodobém, tak v dlouhodobém horizontu (do roku 2030) – jsou způsobeny plány NATO na budoucí rozmístění stálé základny v Litvě a „militarizaci litevského území“.
Cílem plánu Kremlu je zabránit rozmístění integrovaných protiraketových a protiletadlových raketových systémů středního doletu NATO v Litvě a snížit počet a rozsah operačních a vojenských opatření NATO v Litvě.
V dlouhodobém horizontu chce Rusko vytvořit podmínky, za kterých budou litevské úřady nuceny uznat potenciální škody na národní bezpečnosti způsobené expanzí NATO. Cílem Kremlu je obnovit konstruktivní vztahy mezi Litvou a Ruskem, zejména ve vojenské oblasti, se zapojením litevských politiků do rozvoje vztahů mezi Vilniusem a Moskvou.
Podobné strategie byly identifikovány pro Lotyšsko a Estonsko. Pro Rusko je nejvíce nežádoucím důsledkem integrace těchto zemí se Západem jejich aktivní zapojení do NATO a posílení přítomnosti Aliance v regionu. V Estonsku a Lotyšsku se plány Kremlu zaměřují na etnické ruské menšiny.
Ruština, přístav a obchod
Dalším důvodem obav Kremlu jsou aktivity ruské opozice v Litvě. „Agresivní“ politiku litevské vlády vůči Rusku označuje Kreml za hrozbu.
V obchodní a ekonomické sféře se Rusko obává sankcí EU, vytlačení ruských společností z Litvy nebo odmítnutí nákupu ruských energetických nosičů. Kreml také vidí jako hrozbu potenciální izolaci nebo dokonce blokádu Kaliningradské oblasti.
V sociální oblasti je Moskva znepokojena pronásledováním rusky mluvícího obyvatelstva, negativním obrazem Rusů jako nepřátel, odstraněním ruského jazyka ze škol a úplným zákazem jeho veřejného používání, jakož i omezeními uvalenými na ruskojazyčná média.
Moskva vyjadřuje obavy, že demolice památníků připomínajících sovětské vítězství ve druhé světové válce by nakonec mohla vést k úplné revizi historie války.
Kromě toho dokument Kremlu odhaluje plány na boj proti ekonomickým sankcím přesměrováním toků nákladu do ruských přístavů na severozápadě. Moskva předpokládá vytrvalejší obhajobu svých zájmů v Litvě a zintenzivnění úsilí o přesvědčení litevských podnikatelů, že ruský trh má pro ně velký potenciál.
Moskva by ráda povzbudila litevské výrobní společnosti, aby investovaly v Rusku, dovážely ruský plyn a elektřinu a plně obnovily ekonomické vztahy mezi Litvou a Ruskem.
V sociální oblasti obsahuje plán Kremlu opatření na zachování vzdělání v ruštině, které usnadní talentovaní mladí lidé studující na ruských univerzitách. Kreml také plánuje pokračovat v boji proti popíračům ruské verze historie. Samostatný bod se týká propagace ruské kultury v Litvě.
Koordinace propagandy
Na Úřad pro meziregionální a kulturní vztahy, který je přímo podřízen administrativě ruského prezidenta a který vypracoval Baltský plán, dohlíží Dmitrij Kozak, který zastává funkci zástupce vedoucího administrativy. Podle politologa a experta na informační válku Nerijuse Maliukevičiuse je Kozak „jedním z nejdůležitějších administrátorů Putinova systému, mužem pověřeným kontrolou tak problematických otázek, jako je Ukrajina. Je jedním z těch, kteří jsou pověřeni rozhodováním, opravováním věcí v jednom regionu a pak v jiném,“ řekl.
Podle Maljukevičiuse je zvláštností Úřadu pro meziregionální a kulturní vztahy to, že jeho vedoucí a zaměstnanci jsou často agenty jedné z ruských zvláštních služeb. „Jednou z jejich funkcí je pracovat v prezidentské administrativě a zároveň zastávat pozici ve zpravodajské instituci. V některých případech je to zcela jasné z jejich veřejných biografií, v jiných se to snaží skrýt,“ říká Maljukevičius.
Mezi autory Baltského plánu je Vadim Smirnov, zpravodaj ředitelství a bývalý ředitel Baltského výzkumného ústavu v Kaliningradu. V roce 2012 litevské zpravodajské služby zveřejnily Smirnovovo jméno a přidaly ho na seznam osob, kterým byl zakázán vstup do země kvůli jeho vazbám na ruské zvláštní služby a nepřátelským aktivitám proti Litvě.
Podle litevského ministerstva státní bezpečnosti (VSD) Smirnov použil diplomovou práci, kterou napsal o litevské politické elitě, aby se spřátelil s litevskými politiky a politology a shromáždil zpravodajské informace. „Neustále docházelo k pokusům vytvářet skupiny baltských vědců, pokusy přivést je na Kantovu univerzitu [Балтійський федеральний університет імені Іммануїла Канта в Калінінграді], na semináře, na nejrůznější diskuse. Nejpodezřelejší byly Smirnovovy pokusy o výzkum litevských politických elit, který používal k analýze politických postojů různých litevských úřadů. Myslím, že tehdy se dostal do pozornosti zvláštních služeb Litvy a dalších zemí,“ říká Maliukevičius.
Smirnovův zájem o pobaltské země, zejména o Litvu, nezmizel ani poté, co se stal veřejnou osobností. Údaje získané vyšetřovacím týmem LRT, ukazují, že Smirnov shromažďoval informace a prezentoval dezinformace o Litvě zejména prostřednictvím propagandistického webu RuBaltic.ru, vedená Sergejem Rekedou. Tým LRT viděl Rekediny e-maily zveřejněné projektem Spis Černov.
Portál RuBaltic.ru byla zahájena v roce 2013. Na konci ledna tohoto roku napsal Smirnov Rekedimu e-mail, v němž uvedl, že plánuje uspořádat diskusi o energii v regionu Baltského moře: „Rád bych věděl, na co se specializujete. Mohl byste se zúčastnit diskuse na toto téma? V jakých oblastech rusko-baltských vztahů byste mohl připravit články k publikaci?“
Korespondence mezi Smirnovem a Rekedou pokračovala. Například v předvečer litevského Dne nezávislosti, 11. března 2013, pozorovatel Rubaltské moře Alexandr Nosovič dostal od Smirnova úkol, přenášený přes Rekedu: „V.A. [Вадим Анатолійович] nařídil naléhavě a humorně analyzovat pronásledování Algirdase Paleckise. Není třeba čekat na článek, chce ho upravit sám, ale pokud chcete, pošlu vám návrh.“
Pozdější korespondence ukazuje, že rozhovor s Paleckisem měl být „darem Litvě u příležitosti Dne nezávislosti“. Uniklé e-maily ukazují, že Smirnov byl pravidelně dotazován na svůj vztah s Rubaltské moře, zasílala týdenní shrnutí a konzultovala dotazované. Smirnov a Rekeda také pracovali na projektu analýzy elit v pobaltských státech. Smirnov byl jmenován projektovým manažerem a Rekeda byl jmenován jeho vykonavatelem.
„Pokud jde o platbu, musím vzít 100 000 (po zdanění). Co se zbytkem peněz (papír, pásky atd.) uděláte, je jen na vás. První cesta v rámci grantu se uskuteční v první polovině června a Rekeda musí uhradit náklady. Všechny ostatní cesty jsou s mým souhlasem,“ napsal Smirnov v létě 2013.
Plánování zastavení synchronizace sítě
Uniklé dokumenty z kanceláře ruského prezidenta také naznačují, že Kreml plánuje zabránit pobaltským státům v odstoupení od postsovětské smlouvy BRELL (Bělorusko, Rusko, Estonsko, Lotyšsko a Litva). Podle tohoto zákona zůstávají pobaltské rozvodné sítě v jednotné síti s Ruskem a Běloruskem.
Do konce roku 2025 by pobaltské státy měly dokončit synchronizaci svých elektrických sítí s Evropou a provést společné testování. Plánem Moskvy je však udržet pobaltské státy v síti BRELL. V části plánu, která se týká Lotyšska, je odstoupení od smlouvy označeno za hrozbu.
Litevská premiérka Ingrida Šimonytėová se domnívá, že ruské plány jsou v současné situaci nerealistické, protože pobaltské země silně investují do energetické nezávislosti a bezpečnosti.
Podle některých západních zpravodajských činitelů, když ruská prezidentská administrativa připravovala strategii v roce 2021, její autoři nemuseli vědět o Putinových záměrech napadnout Ukrajinu. „Je pravděpodobné, že situace způsobená válkou donutila Kreml přehodnotit a změnit některé ze svých plánů pro Pobaltí,“ říká jeden zpravodajský důstojník.
Ruská rozvědka je oslabena korupcí
„Vývoj takových plánů je institucionálním dědictvím, které Kreml zdědil ze sovětských časů,“ řekl Maliukevičius v rozhovoru LRT. Podle něj každý nový dokument analyzuje chyby v předchozích, popisuje řešení, která nefungovala, a navrhuje nové scénářeMaljukevičius také zpochybňuje realismus plánu Kremlu a to, jak nebezpečný je pro Litvu a další pobaltské země.
„Možná bychom si to neměli představovat [Кремль] je mocný systém s mocnými lidmi. Příklad Ukrajiny ukázal, že korupce zničila nejen armádu, ale i zvláštní služby. Operace v Ukrajině byla založena na zpravodajských informacích, které byly zcela nepravdivé. Ano, musíte pochopit, co dělají a jak to dělají […], ale zároveň byste neměli přeceňovat svého soupeře a předpokládat, že všechny cíle budou automaticky dosaženy,“ řekl Malyukevičius.
Předchozí ruské plány s Litvou selhaly. I když ne bez problémů. Litva dosáhla dohody s Německem o rozmístění vojsk NATO. Sovětské památky byly demontovány po celé zemi a ve školách je ruský jazyk nahrazován jinými jazyky. Rusko a Bělorusko byly nuceny přesměrovat svůj náklad z přístavu Klaipeda kvůli sankcím USA a EU.
„Zní to jako seznam nenaplněných nadějí. Je nerealistické, aby Putin věřil, že se mu podaří odříznout pobaltské státy od NATO a EU. Na druhou stranu je pro Rusko opravdu důležité, aby protiruské nálady v pobaltských státech zůstaly pod kontrolou,“ řekl Wolfgang Ischinger, bývalý předseda Mnichovské bezpečnostní konference. Domnívá se, že baltský plán není strategií, ale spíše pokusem zabránit zhoršení situace.
Západní zpravodajský úředník, s nímž jsme hovořili a požádali jsme ho, aby zhodnotil plán Kremlu, také souhlasil s tím, že dokument není o snaze Ruska získat větší vliv v pobaltských státech, ale o udržení alespoň vlivu, který již má.
Za tímto účelem Rusko používá hybridní opatření: podporuje proruské strany, vykořisťuje rusky mluvící menšiny, zejména ty, které mají dvojí občanství v Lotyšsku a Estonsku. „Vedeme hybridní válku s Ruskem a Pobaltský plán je klasickým nástrojem měkké síly,“ říká expert.
„Samozřejmě musíme těmto plánům věnovat velkou pozornost,“ říká Alexander Toots, zástupce generálního ředitele estonské služby vnitřní bezpečnosti. „Musíme však pochopit, z jakého období tyto dokumenty pocházejí. Nemůžeme vyvozovat závěry pouze z takových materiálů, protože mohou záměrně uvádět v omyl vážnost skutečných tužeb Ruska. To znamená, že musíme také vyhodnotit signály v praxi: zda existují náznaky, že se snaží takové plány realizovat. Nebo jsou stanovené strategické cíle již zastaralé, protože se změnily okolnosti. Pokud vidíme, že se plány realizují, musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom je zastavili.“
LRT poslal otázky proruským aktivistům Juraisovi a Schvencionenovi, ale dosud nedostal odpověď.
Autoři článku: Indrė Makaraitytė, Mindaugas Aušra, urgita Čeponytė, Rūta Juknevičiūtė, Jurga Tvaskienė. Poprvé byla zveřejněna na portálu Lrt.It.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina byla vynalezena na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Nebo diskutujte o historii, patové situaci v Minsku
Původní název článku: Ujawniono plany Rosji wobec krajów bałtyckich
