Během války ukazují Ukrajinci celý svět příklad pozoruhodné odvahy a laskavosti, protože ti, kteří jsou na bezpečných místech, se snaží všemi možnými způsoby podporovat naše statečné vojáky a krajany, kteří jsou nuceni požádat o pomoc. Jednou z nejzranitelnějších kategorií během války jsou ženy, které vychovávají děti samy a byly nuceny se přestěhovat do cizího města.
Vyprávíme vám o projektu „Žena pro ženu“, který vytvořila nevládní organizace „Centrum pro perspektivy žen“ na pomoc ženám v krizových životních situacích. V rámci projektu sdílejí své příběhy ukrajinské ženy, které přežily okupaci, jejichž příbuzní jsou v zajetí, onkologické pacientky a matky s mnoha dětmi, které přišly o práci a hledají způsoby, jak uživit své rodiny.
„Okupanti unesli mého manžela a zabili ho elektrickým proudem“
Kateryně je 31 let, žila se svým manželem a synem ve městě Vasylivka u Záporoží. Měli obvyklý klidný život, pár čekal další dítě, ale válka všechno změnila. Vasylivka byla na začátku totální invaze pod okupací. Žena byla v sedmém měsíci těhotenství a asi dva měsíce se skrývala před ostřelováním ve sklepě.
„Jednoho dne nepřítel vyrazil dveře našeho domu a vzal s sebou mého manžela. Tři dny jsem o něm neměl žádné informace. Ani jsem nevěděla, jestli je naživu. Pak se nám ho podařilo vidět na policejní stanici. Měl zlomenou čelist a nos, ruce přivázané ke stropu a byl zabit elektrickým proudem. Takže Rusové chtěli znát informace o dalších obyvatelích města: armádě, partyzánech a bohatých lidech,“ říká Kateryna.
Po pěti dnech mučení byl muž propuštěn, rodině se podařilo opustit okupaci a usadit se v Záporoží. Katerynin manžel potřebuje léčbu a také nemůže pracovat ze zdravotních důvodů. Kateryna porodila své druhé dítě a stará se o dítě, nyní jediným příjmem rodiny je pomoc od státu, takže žena je nucena požádat o finanční podporu filantropy.
A to je příběh Victorie, matky mnoha dětí z Kupiansku v Charkovské oblasti. Před totální invazí žil se svými čtyřmi dětmi ve vlastním domě. Žena říká, že ruští vojáci k nim často přicházeli s prohlídkami a při pokusu o útěk z okupace byla téměř zastřelena.
„Čtyřikrát jsme se s dětmi pokusili odejít. Jednou nás málem zastřelili. Na ruském kontrolním stanovišti nás ruští vojáci nazývali zrádci a seřadili nás do lesního pásu. A pak zazvonila vysílačka, oni se rozptýlili a řekli nám, ať vypadneme. Tak jsme se zase vrátili do okupovaného města,“ řekla žena.
Kupjansk byl propuštěn z okupace v září 2022. Victoria říká, že někteří z jejích známých chybí, její dům měl dva „příjezdy“ a byl zcela zničen. Victoria a její čtyři děti si nyní zakládají nový život v Charkově, zatímco její otec zůstal v Kupiansku – jeho dům byl ostřelován, ale ne zcela zničen.
Kateryna a Viktoriia vyprávěly své příběhy v rámci projektu „Woman for Woman“, který vytvořila nevládní organizace „Center for Women’s Perspectives“. Během totální invaze se stovky ukrajinských žen z různých regionů začaly obracet na kdysi místní projekt Lvov, které se ocitly v obtížné situaci a potřebovaly pomoc.
Zesilte hlas žen v nouzi
Projekt «Žena pro ženu“ byla vytvořena nevládní organizací „Centrum pro perspektivy žen“ před třemi lety během pandemie koronaviru. Koordinátorka projektu Iryna Yuzyk nám řekla, že to byla místní iniciativa Lvov, která pomohla ženám, většinou klientkám organizace, které se ocitly v těžkých životních podmínkách, včetně ztráty zaměstnání.
Na webových stránkách projektu, stejně jako na sociálních sítích, začali vyprávět příběhy žen, které potřebovaly pomoc, a tím hledali dobrodince pro tuto osobu. Pokud lidé, kteří četli příběh, měli touhu pomoci, napsali o tom v komentářích nebo v soukromých zprávách a byly jim vynechány podrobnosti nebo kontakty konkrétní ženy. Dobrodinec tedy neposílá finanční prostředky na účet organizace, ale na soukromou kartu určité osoby.
Se začátkem totální invaze se situace změnila. Pokud byl kdysi projekt „Žena pro ženu“ čistě místní, nyní se lidé obracejí na pomoc z různých částí země a během dne lze obdržet až 400 žádostí. Vzhledem k tomu, že existuje velká žádost o pomoc, ne všechny příběhy jsou zveřejněny. Iryna Yuzyk vysvětluje, že kdyby byl každý příběh publikován, lidé by jednoduše neměli prostředky na to, aby pomohli.
„První boom nastal na konci května 2022 – najednou přišlo asi 400 žádostí,“ vzpomíná Iryna Yuzyk, koordinátorka projektu Žena pro ženu. – Dříve jsme publikovali 2-3 příběhy týdně a pokračujeme v tom, jinak to nebude mít smysl. Pokud jsou příběhy zveřejňovány denně, tAch, nebudeme nic sbírat. Nashromáždíme 500 hřiven pro někoho, 300 pro někoho… Nikdo nepotřebuje pomoc pro klíště, to nepomůže. Děláme intervaly mezi příběhy, aby lidé měli čas je vidět a číst.“
Obsah potravinových balíčků zasílaných každý měsíc ženám v nouzi
Když iniciativa obdrží žádost o pomoc, je analyzována, dokumenty a další skutečnosti jsou zkontrolovány z hlediska přesnosti. Některé příběhy jsou publikovány, jiné ženy se snaží pomáhat s produkty – každý měsíc je v rámci iniciativy zaslána cílená pomoc ženám v nouzi, což je 100 potravinových sad. Podle Iryny Yuzyk však žádosti o potravinové sady přicházejí mnohonásobně více.
Přibližně 70-80% žen, které poslaly potravinové balíčky, žije na území frontové linie: Doněck, Cherson, Charkov, Záporoží. Většina z nich jsou svobodné ženy s dětmi.
„Každý příběh je velmi obtížný, ty nejtragičtější jsou zveřejněny na webu. Například, pokud mluvíme o ženě, která má rakovinu a je na území přední linie, příbuzní zemřeli nebo odešli a není nikdo, kdo by jí pomohl. Tam byl příběh, že v Charkovské oblasti zemřela celá rodina ženy, raketa zasáhla jejich dům. Den předtím se jí podařilo dostat ven své děti a děti své sestry. Měli velký dům a teď jí s několika dětmi nic nezbylo. Popisujeme tak těžké situace a žádáme o pomoc,“ říká Iryna Yuzyk, manažerka Centra pro ženské perspektivy.
Příběhy nápovědy
Nedávno k projektu «Žena pro ženu“ oslovila IDP Natalia. Uprchla z hranic sumské oblasti a přestěhovala se se svými dětmi do Ternopilské oblasti. Žena má čtyři děti: dvojčata předškolního věku a dva již dospělé syny, kteří šli na frontu. Oba její nejstarší synové zemřeli.
„Sehnali jsme pro ni nějaké peníze, balíček s věcmi pro děti. Později mi zavolala zpět a řekla mi, že jí byly vyplaceny dávky kvůli smrti jednoho z jejích synů. Žena chtěla někomu pomoci a požádala ji, aby pro ni vybrala rodinu, která ji potřebuje. Pak jsme měli ženu z Volnovachy, která má sedm dětí a kvůli nepřátelství se přestěhovala do jiné části Doněcké oblasti. Bála se jít dál. Byla jí diagnostikována rakovina děložního čípku, potřebovala finanční prostředky na operaci. Řekla jsem o tom Natálii – zaplatila si operaci,“ vzpomíná Iryna Juzyková na příběh své pomoci.
Došlo také k několika případům, kdy iniciativu oslovily firmy, cizinci nebo jen filantropové, kteří měli určitou částku, chtěli ji darovat a požádali o výběr lidí, kteří tyto prostředky nyní nejvíce potřebují.
„V loňském roce jsme měli takové, že IT specialista žijící v zahraničí převedl každý 3 tisíce UAH 27 žen měsíčně. Sestavili jsme seznamy a on jim přes asistenta poslal peníze, které trvaly čtyři měsíce,“ říká koordinátor projektu. „Máme teď také úžasnou akci od filantropů – jsou to Holanďané, ale žijí v Maďarsku. Cizinec shromáždil své přátele a ti se rozhodli pomoci 50 ženám během šesti měsíců. Každý měsíc dostávají tyto ženy ze své skupiny 3 tisíce UAH“.
Příběhy žen si můžete přečíst na platformě «Žena pro ženu„, stejně jako v Sociální sítě a Instagramu. Pokud po přečtení příběhu máte touhu někoho finančně podpořit, stačí zanechat komentář pod příspěvkem a budete resetovat podrobnosti o této ženě, můžete také napsat na e-mail [email protected]. Můžete pomoci nejen penězi, ale také jídlem – každý může dobrovolně a vyzvednout balíček s potravinami a hygienickými potřebami tím, že jej pošle ženě, která to potřebuje.
