Letní ukrajinská ofenzíva je příliš pomalá, červenec již končí a hmatatelného pokroku dosud nebylo dosaženo. Je to pravda? Alespoň tak docela autoritativní západní publikace interpretují situaci na frontové linii s odkazem na vojenské experty. Navíc vyčítají naší armádě, že jsme vás údajně vycvičili, vyzbrojili a vy jste nebyli schopni splnit tak „jednoduchý“ úkol – porazit okupační ruskou armádu a osvobodit vaše území.
Například v populárních německých novinách Deník Bild 25. července byl publikován článek s názvem „Bundeswehr poprvé kritizoval ukrajinskou armádu“ (Bundeswehr kritisiert erstmals die Ukraine-Armee). „Ukrajinská protiofenzíva k osvobození okupovaných území na jihu a východě země trvá již sedm týdnů. Zatím však vojáci dosáhli jen osvobození 150 kilometrů čtverečních a devíti malých vesnic,“ stěžuje si autor příspěvku Julian Repke, známý svými texty s vojenskou tématikou.
Proč jsou úspěchy tak skrovné, navzdory silné, podle názoru autora, vojenské pomoci ze Západu? Odpověď na tuto otázku nachází v tajném dokumentu Bundeswehru, který padl do rukou novinářů publikace. V něm je německá armáda poměrně kritická k používání vojenské taktiky Ukrajinci, kterou se učili na Západě.
Zástupci Bundeswehru jsou obzvláště nespokojeni se skutečností, že ukrajinské velení rozděluje útočné síly do malých skupin. „Jejich vlastní vojenské jednotky jsou někdy rozděleny tak jemně, že i když každá vojenská jednotka něco dělá, společná kontrola vedení bitvy není viditelná,“ uvádí dokument. Němečtí vojenští experti si stěžují, že to za prvé zvyšuje „nebezpečí přátelské palby“, tj. Střelby z vlastních jednotek, a za druhé, „ve směru hlavního útoku neexistují žádné prvky manévru, které by rozvinuly útočný impuls nebo vytvořily palebnou převahu“.
Jednoduše řečeno: protože Ukrajina rozkládá své Západem vycvičené brigády na malé jednotky a někdy umožňuje skupinám 10 až 30 vojáků – izolovaných od zbytku jednotek – útočit na nepřátelské pozice, nehraje nezbytnou roli ani západní výcvik, ani převaha ve výzbroji, ani velký počet vycvičených vojáků. To z pohledu Západu znamená, že zmizí převaha ukrajinských vojsk nad ruskou okupační armádou,“ zní v textu takový verdikt. Navíc je obvinění vzneseno právě na adresu ukrajinského velení, a nikoli vojáků. Podle německých vojenských expertů jsou vojáci dobře vycvičeni, ale velitelé se svou „hloupou“ taktikou anulují veškerý západní výcvik.
Ruce svrbí okamžitě reagovat na takové výčitky, protože je třeba odpovědět. Ale udělám to o něco později. A ještě předtím si připomeňme další kritické články v západním tisku. Možná ani ne tak kritický, jako spíše pesimistický.
Například publikace The Wall Street Journal správně poznamenává, že ozbrojené síly Ukrajiny neobdržely od Západu všechny zbraně potřebné k provedení tak složitého úkolu, jako je rozsáhlá ofenzíva podél celé frontové linie. „Očekávání nebyla naplněna. Pravděpodobnost rozsáhlého průlomu ozbrojených sil Ukrajiny v roce 2023 klesá a Washington a jeho spojenci čelí znepokojivé vyhlídce na vleklou válku, která bude vyžadovat nové dodávky moderních zbraní a další výcvik ukrajinské armády,“ píše se v novinách.
Publikace cituje vojenského analytika Franze Stefana Gedyho, že podle západní vojenské doktríny je k útoku na zakořeněného nepřítele „nutné být nejméně třikrát větší a použít dobře koordinovanou kombinaci vzdušných a pozemních sil“.
Jeho obavy jsou také způsobeny nedostatkem převahy na obloze v ozbrojených silách. Koneckonců, bez ní, jak učí západní vojenská věda, jsou složité útočné operace prostě nemožné. Žádná západní armáda nikdy nezahájí útočnou operaci na opevněných liniích nepřítele, aniž by měla plnou převahu na obloze.
Ale zajímalo by mě: v co západní vlády doufaly, když vyzbrojovaly a cvičily naši armádu pro ofenzívu, ale neposkytly jí letadla, hlavní prvek moderních útočných operací? A také při absenci dělostřelecké munice, raket dlouhého doletu, kazetové munice (v rané fázi ofenzívy). A v článku v WSJ Na tuto otázku existuje odpověď: naděje byla vložena do odvahy a vynalézavosti ukrajinské armády. Ale zázrak se nestal. Vynalézavost nedovolila létat nad hustými minovými poli a odvaha nestačila k tomu, aby vykouřila nepřítele z mocně vybavených zákopů.
Stížnosti na pomalou ofenzívu ukrajinské armády lze vidětJsem v článku v The New York Times. „Malé územní zisky jsou vzhledem ke ztrátám příliš drahé. Ukrajinská pěchota se stále více zaměřuje na zákopové útoky, ale nyní jsou její řady doplněny méně vycvičenými a staršími vojáky,“ píše deník.
Problémy s ukrajinskou ofenzívou jsou také zmíněny v článku britského vydání The Guardian. „Ukrajinské jednotky se už dva měsíce snaží prorazit pevně opevněné ruské pozice, aby prolomily takzvanou Surovikinovu linii ve snaze osvobodit své území. Boje byly extrémně těžké, s těžkými ztrátami na vybavení a personálu na obou stranách… Je důležité pochopit výzvu, kterou se Ukrajinci snaží překonat. Ruské jednotky bojují, chráněné několika vrstvami betonových pozic, před nimi 120-500 metrů složitých minových polí. Jsou podporovány významnou dělostřeleckou podporou a útočnými vrtulníky, chráněnými hustými prostředky elektronického boje a protivzdušné obrany. Zatímco ukrajinští vojáci mají tendenci vyhrávat, když se zapojí do boje zblízka s Rusy, není vždy možné se tam dostat bez neúnosných ztrát.
Takto jsou vnímány problémy ukrajinské ofenzívy na Západě. No, zkusme reagovat. Začněme kritikou vojenských analytiků Bundeswehru. Dovolte mi připomenout, že naše velení silně tříští útočné skupiny. Je pro mě velmi podivné, že německá armáda si nevšimla skutečného přínosu takového taktického tahu. Koneckonců je zcela jasné, že útok v obrovských kolonách minovými poli na silně bráněné šantsi by měl za následek nesčetné ztráty pro Ukrajince. Je to opravdu to, co by naši němečtí přátelé chtěli?
Rád bych citoval analytickou zprávu odborníků Kyjevského bezpečnostního fóra, která je faktickou reakcí na obvinění zveřejněná v novinách Deník Bild„Jak víte, typickou pozemní taktikou Obranných sil Ukrajiny jsou selektivní útoky na opevnění silami malých skupin (10-20 bojovníků) s podporou obrněných vozidel, tanků, dělostřelectva a dronů. To zajistilo stálý postup ozbrojených sil Ukrajiny a značné ztráty nepřítele. Tato taktika je vysvětlena extrémně obtížnými podmínkami protiofenzívy: hustá těžba terénu na jihu, ruská převaha ve vzduchu, stejně jako neuvěřitelná (2450 km) délka fronty. Ukrajinské velení nemůže příliš riskovat stíhačky a vybavení, aby urychlilo ofenzívu.“
Kdyby naši bojovníci postupovali s velkými vojenskými formacemi vojsk na úrovni praporů, nebo dokonce brigád, jak se to stalo ve válkách dvacátého století, pak bychom při odchodu nedostali očekávané průlomy v hloubce desítek kilometrů, ale spíše obrovské ztráty na obrněných vozidlech a nejhorší ze všech, na lidské síle. A v důsledku toho – ztráta obranyschopnosti.
Pokud jde o pesimismus přítomný v textech v The New York Times a The Wall Street Journal, pak z hlediska současného vývoje situace na frontě lze tvrdit, že odhady byly zpožděny nejméně o měsíc. I když k tomu, že spoléhali na odvahu a vynalézavost ukrajinské armády, lze jen pogratulovat. K těmto dvěma faktorům by se však měl přidat i zdravý rozum. A nyní jsme svědky toho, jak se odvaha, vynalézavost a moudrá strategie vyplácejí. Obranným silám Ukrajiny se podařilo nejprve roztáhnout okupační síly podél celé frontové linie, osahávat slabé jednotky, přerušit nepřátelskou logistiku, zničit ozbrojené sklady a velitelská stanoviště. Nyní hovoříme o kvalitativně nové etapě ukrajinské ofenzívy, jak potvrzuje čerstvá zpráva washingtonského Institutu pro studium války. A to se děje bez vzdušné nadvlády, bez převahy v dělostřelectvu a bez trojnásobné převahy v kvantitativním složení. To znamená, že jsme svědky toho, jak Ukrajinci ničí všechny základní základy západní vojenské vědy.
Jak úspěšná je nová scéna? Nebudeme o tom ještě mluvit, abychom to podle naší testamentálně-rustikální tradice neznechutnali.
