„Viděl jsem chaos a zbabělost ruské armády. Tam, na samé hranici, stála těžce vyzbrojená rota motorových střelců, která byla dobře opevněna. Kdyby chtěli, mohli by zastavit nás a také mnohem větší skupinu. Ale oni prostě utekli,“ říká 45letý Vlad Ammosov. Byl mezi těmi, kteří 22. května vstoupili do ruské oblasti Belgorod a dva dny se drželi v několika vesnicích mezi hranicí a městem Grayvoron, méně než 80 kilometrů od Belgorodu. Hlavní ředitelství zpravodajské služby Ukrajiny oznámilo, že v této oblasti Ruské federace probíhá operace s cílem „vytvořit bezpečnostní zónu“ výhradně za účasti ruských občanů. Kreml zavedl v regionu „režim ATO“.
Na otázku, proč ruská armáda uprchla, Vlad odpovídá: „Nemají žádnou motivaci, nejsou připraveni zemřít. Mohli bychom se donekonečna pohybovat po kraji. A jen skutečnost, že se můžeme odtrhnout od zásobovacích tras, budeme v nebezpečí, že budeme obklíčeni, nás držela zpátky. A když ruské vedení regionu pochopilo, co se stalo, začala panika. Vojáci začali střílet na všechno, dokonce i na své vlastní, dokonce i tam, kam jsme nedosáhli.“
První razie dobrovolníků s ruským občanstvím bojujících na straně Ukrajiny se podle Vlada uskutečnila v Brjanské oblasti na začátku března 2023. Pak ruská FSB oznámila, že „ukrajinští nacionalisté“ údajně infiltrovali Rusko, ale ruské dobrovolnické sbory převzaly odpovědnost a Kyjev označil informace o „ukrajinské sabotážní skupině“, jak uvádí Kreml, za lži kremelských propagandistů. Ukrajinské úřady se od účasti na operaci distancovaly a označily ji za práci ruských partyzánů.
Operace 22. května měla mnohem širší dosah, kdy skupiny dobrovolníků pronikly do Ruska od křižovatky hranic Ukrajiny, Běloruska a Ruska na severu až po Luhanskou oblast na jihu. Ochrana hranic byla samozřejmě testována. „Pokud dobrovolníci skutečně pronikli do této hloubky, ukazuje to, že ruské opevnění nic neznamená,“ řekl VOA George Barros z amerického Institutu pro studium války.
„Vjeli jsme do vesnice, nečekali jsme, že opačná strana odpoví krupobitím a letadly,“ pokračuje Vlad. K posouzení rozsahu operace ruské úřady objednaly vrtulníky z nedalekých základen v Tomarivce, Volokonovce a Bělgorodu. O týden dříve, 15. května, Ukrajina zničila celou ruskou leteckou skupinu v Brjanské oblasti (havarovaly tam dva vrtulníky Mi-8 a letouny Su-34 a Su-35), takže piloti neprojevili žádné nadšení létat pod samotnou hranicí. Kolem poledne se také rozšířila zpráva, že v oblasti byla sestřelena ruská armáda Mi-8.
„Všichni civilisté byli pohřbeni. Kdo mohl uniknout, utekl. Ale většina z nich seděla doma, ve sklepě, neviděli jsme je. Nechodili do domů, nikoho nehledali. Ti ruští vojáci, kteří utekli, se schovali někde v zahradách, my jsme je také nehledali. Posunuli jsme se vpřed,“ říká Ammosov, „Naším cílem bylo vzít iniciativu do vlastních rukou. V podstatě jsme to udělali. Byla to zkouška schopností naší i ruské pohraniční stráže. Věřím, že jsme dosáhli všech našich cílů.“
Ruské opoziční noviny Novaja Gazeta o demonstraci napsaly: „I když oficiální média incident zcela ignorují, informace se nyní rychle šíří prostřednictvím internetu a sociálních sítí. Úkol – zasít paniku a zmatek, ukázat zranitelnost ruských měst – byl úspěšně splněn.“ „V Rusku existovaly „ichtamnety“ (jak kremelská propaganda nazývala údajně nepřítomné ruské vojáky během okupace Krymu) a nyní jsme my, „nastutneti“, vypadali jako bumerang. Co zasejete, to sklidíte!“ žertoval účastník nájezdu v Belgorodské oblasti.
Od ruského důstojníka GRU k ukrajinskému dobrovolníkovi
Vlad pochází z vesnice Mindygai, která je 250 kilometrů od Jakutsku. Je zástupcem národa Sacha. „Pocházím z malé vesnice, ze vzdálené tajgy. Byla vyznačena na mapách jen proto, že v okruhu 70 kilometrů nebyla jediná významná vesnice,“ říká. – Byl jsem produktem své doby. Vyrůstal jsem jako sovětský člověk, byl jsem průkopníkem. Málem se připojil ke Komsomolu, ale zkolaboval. Ale my všichni, se mnou a mými vrstevníky, jsme vážně diskutovali o vstupu do Komsomolu, protože v budoucnu by bylo snazší dostat se na vysokou školu.“
Vlad byl první v rodině, který vstoupil na univerzitu – vzdělával se na Baumanově Moskevské státní technické univerzitě. Poté strávil 15 let v ruské armádě, na hlavním zpravodajském ředitelství.
– Plánoval jsem, že se stanu farmářem, budu chovat zvířata. Ale SSSR se zhroutil, i když pro mnoho obyvatel Jakutska to pokračuje dodnes. Zatímco ve středním Rusku byla perestrojka a glasnosť v plném proudu, v Jakutsku vše zůstávalo zamrzlé. Proč jsem vstoupil do armády? Vyrostl jsem s takovým sovětským myšlením, že hlavní věc je silný státPředevším vlast. Byli jsme vychováváni v tom, že není větší slávy než zemřít za stát a poslouchat i ty nejbláznivější příkazy.
Ptám se, odkud pochází toto přijetí takového imperiálního myšlení od zástupce původních obyvatel Ruska. „Protože jsme utlačovaní. Pouze přijetím koloniální kultury můžeme dosáhnout slušné životní úrovně,“ vysvětluje. „Všechny utlačované národy napodobují své kolonizátory. Měl jsem velkou touhu stát se vojákem, obráncem státu, země, lidu. Proto jsem se stal. Začala čečenská válka. Opravdu jsem si myslel, že se země rozpadá. Úplně jsem to všechno nepochopil, ale pak se mi zdálo, že Rusko umírá, že trochu víc a Jelcin by se nedokázal vyrovnat. Ale v centru těchto pocitů nebylo, naopak, došlo k posílení vertikály moci. Psal se rok 1995, uprostřed první čečenské války. Dobrovolně do armády pak nikdo nešel. A já jsem odešel.“
Vlad vstoupil do Moskevské vyšší velitelské školy společných sil, ale nezůstal tam dlouho, protože to byla, jak říká, „továrna dřevěných hraček vojáků“. Přestoupil na Vojenskou akademii strategických raketových sil, kterou také nedokončil, a aby „smyl hanbu krví“, dobrovolně se přihlásil do Čečenska. V té době již probíhala druhá čečenská válka. Nejprve šel do Wedenské soutěsky. V tomto horském údolí poblíž administrativní hranice Čečenska a Dagestánu příznivci čečenské nezávislosti po dlouhou dobu prováděli partyzánské akce, útoky na ruské vojáky tam pokračovaly několik let. Jak Vlad vzpomíná, v armádě viděl mnoho věcí, na které by nejraději zapomněl. Například, jak kolegové zabili svého přítele, protože mu nechtěli dát dluh.
„Když jsem začal sloužit, uvědomil jsem si, že jsem převzal zodpovědnost. Moc věcí se mi nelíbilo, možná ani samotná válka. Ale byl jsem tak vzdělaný, že jsem musel poslouchat rozkazy, ať se mi to líbí nebo ne.
Když Vlad vstoupil do ukrajinské armády, první věc, která ho překvapila, bylo, že vojáci odmítají plnit rozkazy. „Jsme otroci ruské mentality. Ale v Ukrajině oddíl dobrovolníků nikam proti své vůli nepůjde. Na druhé straně jsou ti, kteří jsou připraveni zemřít hrdinsky, a musí být zastaveni, protože jsou pro budoucnost nezbytní. Zbytek odchází, pomalu, vědomě, organizovaně. Drží obranu velmi dobře, pokud jdou do útoku, pak s dělostřeleckým výcvikem, s obrněnými vozidly, s početní a kvalitativní převahou. Ne jako by Rusko bojovalo,“ říká.
Když jsem byl v ruské armádě, měl jsem pocit povinnosti, že musím plnit rozkazy, a to bylo vše. To je norma života na frontě. Neexistují žádné mimořádné události. Zabil? Zabit, to se stane. Zemřel někdo vlastním granátem? No, zemřel. Rusko je zemí, kde je to na pořadu dne. Můj kamarád z dětství se vracel domů a byl právě ubit k smrti. Spolužák byl ve vězení a byl pobodán. Od dětství jsme na to zvyklí, že můžete být ubiti k smrti. Takže nechápu, proč jsou všichni překvapeni, že Rusové jdou do války tak snadno. Jsou odsouzeni k zániku. Průměrný Rus chápe, že jeho život je bezcenný a on sám si neváží života nikoho.
Federální bezpečnostní služba
Vojáci, kteří utekli z pohraničníku, byli příslušníci FSB – v Rusku je pohraniční služba součástí zvláštních služeb. Vlad nechápe mýtus o „mocné FSB“ a říká, že dobrovolníci z Ruska, se kterými jedná, museli přežít zasvěcení: „No a co? Je opravdu tak snadné bojovat proti tomuto hroznému režimu?“
Nově příchozí, kteří k nám přicházejí, mají „vytěžené“ vědomí. Že existuje hrozný režim, proti kterému se nedá nic dělat. A pak jdeme se zbraněmi do Ruska a všichni před námi utíkají: policie, FSB a armáda. Představte si tu euforii našich dobrovolníků!
„FSB se stala nástrojem pro vydělávání peněz a praní špinavých peněz,“ říká Vlad. – Setkal jsem se s nimi v Čečensku. Byli tam naverbováni ti nejbezohlednější lidé. Jednou jsme s nimi uspořádali oslavy, grilování, mezitím jsme si povídali, žertovali. A najednou žádají o zabití svého velitele! Pro nás vojáky to byla divokost. V Sovětském svazu byli členy KGB elity, možná dokonce intelektuálové a státníci. Dnes jsou to zdegenerovaní, bezcenní bandité.
O rozsahu degradace FSB hovoří Andrej Soldatov, který žije v Londýně a studuje tuto organizaci již mnoho let. Podle něj tam bují ty nejabsurdnější konspirační teorie: „Mají pocit křehkosti státního aparátu, který musí být všemi možnými způsoby chráněn. Navíc stojí za to ho chránit před jakýmkoli politickým rizikem, i když je to jedna osoba, která vyjde na ulici s prázdným plakátem. Upřímně věří, že revoluce může začít kdekoliv. Cihla spadne náhodnému člověku na hlavu a způsobí neomezené nepokoje. Jsou velmi málo vzdělaní, zejména v humanitních oborech.“
V poslední době je mezi nimi populární koncept veřejné bezpečnosti nazvaný „Mrtvá voda“. To je naprosto šílená teorie, že Rusku vládne nějaký globálníObal satanista, který je mimo zemi, proto je tady všechno tak špatné. Jiní mají velmi rádi knihy Michaila Alekseeva, který napsal, že poklady hyperborejské civilizace jsou pohřbeny pod Uralem. Jsou duchovní povahy, takže se jich chce zmocnit každý, od Mongolů a Napoleona až po Hitlera a NATO. Hlavním úkolem ruského lidu je chránit je.
„Věřím, že FSB je dnes silně rozdělená,“ pokračuje Vlad. „Ano, jako celá země.“ Mají zájmy v regionech. U některých se více zajímají o oddělení nebo nezávislost. Existuje mnoho proudů, klanů, hnutí. V republikách jsou národní kádry, které mají své vlastní zájmy. Jakmile centrální vláda oslabí, okamžitě se objeví stovky lidových vůdců, kteří zničí všechny místní zvláštní služby, a policie je bude jen podporovat.
Zdarma Saha
To je důvod, proč je Vlad příznivcem svobodné Sachy (Jakutska). Domnívá se, že Rusko je již hluboce rozvráceno: „Myslím, že systém jako celek se nemůže změnit sám. Některé jeho části se však mohou změnit a pak se sjednotit novým způsobem, reorganizovat za různých podmínek v souladu s jinými dohodami. Rusko může přežít pouze v případě, že začne nová občanská válka a země se utopí v krvi. Dříve byli lidé zastřeleni za to, že mohli psát a číst, a nyní jsou zastřeleni za surfování po internetu. Lidé mají přístup k informacím, takže už nebude možné udržet celou zemi v jednom ideologicky správném směru.“
Když Ammosov začal bojovat na straně Ukrajiny, vytvořil „Sibiřský prapor“, aby bojoval proti Putinovu režimu. Skládá se ze zástupců různých etnických skupin a národností žijících na území Ruské federace a oponujících politice Kremlu.
– Původně jsem měl nápad: vytvořit jakutskou jednotku, i když je to malý počet lidí, abych sjednotil krajany kolem sebe a bojoval za nezávislost republiky. Ale protože nás bylo málo, vytvořil jsem společnou jednotku, protože existuje mnoho Rusů nebo těch, kteří se považují za Rusy, kteří jsou také pro nezávislost svých regionů. Nyní nabíráme lidi, někteří dobrovolníci jsou již na ukrajinském území. Doufám, že se brzy staneme vážnou hrozbou pro Rusko. Že budeme pro Ukrajinu nepostradatelnou silou.
„Příliv lidí ochotných bojovat proti Putinovu režimu roste. Koneckonců nejde o ničení Rusů,“ zdůrazňuje Vlad. „Jde o to, že lidé chtějí žít v mírumilovné, spravedlivé a čestné zemi, kde se každý cítí chráněn. Takových lidí jsou miliony, musí dát jasně najevo, že jediný způsob, jak se změnit, je bojovat. Ozbrojený boj. O tom musíme Rusy ještě přesvědčit.“
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina byla vynalezena na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Nebo diskutujte o historii, patové situaci v Minsku
Původní název článku: Żołnierze legionu rosyjskiego weszli na teren Rosji
