Dezinformace bohužel nejsou něco nezákonného. Proto musíme udělat vše, co je v našich silách, aby jeho distribuce byla dražší a obtížnější. Protože víme, že Rusko to bude šířit tak dlouho, jak to bude možné,“ říká Martina Bildziukiewicz, vedoucí pracovní skupiny East StratCom, v rozhovoru s Maciejem Makulskim.
V roce 2018 přijala Evropská unie „Akční plán proti dezinformacím“, který umožnil soudržnější a důslednější reakci na tuto hrozbu. Jak hodnotíte vývoj postupu EU proti nepřátelským krokům Ruska a dalších zemí na internetu?
– Téměř pět let po přijetí plánu jej můžeme považovat za mezník. Jedná se o první dokument v historii, v němž všechny hlavní evropské orgány uvedly, že musíme spolupracovat, abychom překonali problém dezinformací. Pamatuji si velmi dobře, jak to začalo. Byl to můj třetí den jako člen pracovní skupiny Východní StratComkdy byl dokument přijat. Její význam nelze přeceňovat, definuje veškerou práci mého týmu a dalších, kteří přispívají k boji proti dezinformacím v EU. Byl to také první oficiální dokument, který říkal, že bychom měli úzce spolupracovat se sociálními médii. To byla doba, kdy EU rozpoznala hrozbu. Je velmi příznačné, že takové rozhodnutí bylo učiněno jen několik měsíců před volbami do Evropského parlamentu v roce 2019.
Ovlivnil „Akční plán“ práci vašeho týmu?
Důležitým prvkem plánu je závazek Evropské unie najmout 27 místních specialistů na strategickou komunikaci v různých částech světa. Jejich úkolem je pomoci úřadům EU pochopit dopad dezinformací v různých zemích a to, co lze udělat na místní úrovni, aby bylo možné odpovídajícím způsobem čelit hrozbám. V současné době působí ve třech různých regionech: v zemích Východního partnerství, na západním Balkáně a na Blízkém východě a v severní Africe. Obvykle pocházejí ze země nebo regionu, na který jsou jejich aktivity zaměřeny. To je důležité, protože mluví jazykem a znají místní kontext.
– Byly po přijetí akčního plánu podniknuty na úrovni EU další důležité kroky?
– Za zmínku stojí i další dokumenty. Jedním z nich je Evropská agenda pro demokracii, kterou prosazuje především evropská komisařka Věra Jourová. Týká se mimo jiné otázky dezinformací v souvislosti s volbami a svobodou projevu. Její význam se ukázal jako klíčový, když Rusko loni zaútočilo na Ukrajinu, ale již během pandemie Evropská komise a Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) rozpoznaly dezinformační rizika spojená s COVID-19a jeho dopad na lidské zdraví. Viděli jsme to ve velkém měřítku během prvního roku pandemie.
– Jak reagovala sociální média?
– Zde se dostáváme k dalšímu průlomu – zákonu o digitálních službách přijatému v roce 2022. Zavádí řadu nových pravidel pro sociální sítě a povzbuzuje je, aby zaujaly odpovědnější postoj k problému manipulace s informacemi. Měli bychom také zmínit kodex chování, který byl přijat několik měsíců po provedení akčního plánu. Jedná se o formu spolupráce mezi Evropskou komisí a sociálními sítěmi a je založena na dobrovolných rozhodnutích platforem. Na základě kodexu pravidelně informují o tom, jak bojují proti dezinformacím. Takže to, co bylo donedávna těžko představitelné, se nyní děje a inspirovalo podobná řešení v jiných regionech světa.
– Kolik platforem se zavázalo dodržovat zásady kodexu?
– Připojili se k ní všichni významní hráči v oboru. Myslím, že jedním z dosavadních problémů bylo, že my, zástupci EU jako regulátora, používáme jiný jazyk než největší světové korporace. Když platforma jako Vyhledávač Google, informuje nás, že zjistil dezinformační padělky, může mít jiný význam než to, co Sociální sítě vypráví o dezinformačních kampaních, s nimiž se setkal, a o chování, které definuje jako koordinované a neautentické.
Proto jedním z hlavních závěrů počáteční fáze spolupráce bylo, že bychom měli používat společný jazyk. Potřebujeme soubor pojmů, se kterými souhlasíme a které používáme stejným způsobem.
– Našel váš tým řešení?
– Moji kolegové z ESVČ navrhli nahradit termín „dezinformace“ termínem „manipulace a vměšování zahraničních informací“ (Foreign Information Manipulation and Interference – FIMI). Stále více lidí a institucí začíná tento termín používat. Věřím, že jeho použití je lepší než definování a popis specifik problému pokaždé, když se s ním setkáme.
– Jaký je rozdíl mezi FIMI A dezinformace?
Existují různí aktéři, včetně států, kteří používají různé metody a prostředky manipulace. Proto potřebujeme komplexnější pojem, širší než „dezinformace“, který může být součástí FIMI. Chápeme, že to zní jako něco, s čím může přijít pouze orgán EU, a že přidáváme další zkratku. Považovali jsme to však za nutné, protože se často zabýváme slovy, která lidem ubližují. Takže pokud nebudeme mluvit stejným jazykem, nebudeme moci podniknout žádné kroky.
– Zdá se, že právní normy k boji FIMI již vytvořeno. Jaké by měly být další kroky?
Poté, co Rusko loni zaútočilo na Ukrajinu, byly uvaleny sankce za dezinformace a manipulaci s informacemi. To je něco, co se nikdy předtím nestalo, ale viděli jsme, jak Rusko opakovaně používá celý ekosystém dezinformací a manipulace s informacemi k ospravedlnění své agrese a válečných zločinů. Proto jsme nejprve obdrželi rozhodnutí Evropské komise a ESVČ, která následně vedla k přijetí této koncepce Evropskou radou. Všechny členské státy jednomyslně podpořily rozhodnutí o zablokování RT (bývalé; Rusko dnes) a Sputnik. Jedná se o dvě z největších ruských propagandistických operací mimo zemi. Následovaly sankce proti sedmi dalším médiím a desítkám osob přímo napojených na kremelský dezinformační ekosystém. Jedná se o závažné změny, které by nebyly možné ani měsíc před invazí.
Proč bylo tak obtížné uvalit sankce před invazí?
– Vzpomínám si na mnoho diskusí na toto téma, kde hlavním argumentem vždy byla svoboda projevu, což znamená, že kvůli našim hodnotám a zásadám nemůžeme zakázat žádný zdroj informací. Tyto hodnoty skutečně máme a chráníme! S tím nikdo nepolemizuje. Faktem je, že ruská média, která jsem zmínil, nejsou mediální skupiny. Nedodržují žádné novinářské standardy. Nerad je popisuji termínem „média“, raději jim říkám „odpadní cisterny“. Konečně jsme si uvědomili, že svoboda slova je také ochranou našeho informačního prostoru před pokusy o manipulaci.
– A co zdroje, které jsou na úrovni EU k dispozici pro boj proti dezinformacím? Existuje názor, že dostupné finanční a lidské zdroje nestačí. Byl vývoj legislativy, o které jsme diskutovali dříve, doprovázen zvýšením rozpočtu a počtu týmů, jako jsou Pracovní skupina East StratCom?
„Potřebujeme mít více zdrojů, ale dokud budeme bojovat s hrochem, budeme jich stále potřebovat více. Ve srovnání s rokem 2018 se však můj tým stal mnohem silnějším. Má více finančních prostředků a více lidí: třináct lidí, kteří jednají především s Ruskem jako hlavním aktérem v manipulaci s informacemi, zeměmi Východního partnerství a střední Asií. Není to moc, ale když jsem tady v prosinci 2018 začal pracovat jako člen týmu, měl jsem jen pár kolegů, byli jsme součástí oddělení strategické komunikace, které bylo mnohem menší, než je teď. Nyní má oddělení více než čtyřicet lidí a spolupracuje s Ruskem, stejně jako s Čínou a dalšími zeměmi. Kromě toho existuje další tým, který analyzuje data, stejně jako jednotky pracující s konkrétními regiony, které nejsou nutně považovány za subjekty dezinformací, ale za jejich cíle. Nyní máme k dispozici globální perspektivu a více nástrojů.
Jsou si lidé vědomi rostoucí hrozby, kterou představují dezinformace?
Povědomí na nejvyšší politické úrovni o snahách Ruska a Číny ospravedlnit válku od loňského roku vzrostlo. To platí i pro širokou veřejnost. Vidíme to na všech našich online kanálech. Všeobecné povědomí se zvýšilo, ale bohužel trvalo pandemii a válku, než si mnoho lidí uvědomilo, že dezinformace mohou doslova zabíjet.
– Jak hodnotíte dopad práce Pracovní skupina East StratCom?
– To je otázka za milion dolarů. Když se zajímáte o strategickou komunikaci, můžete zjistit, zda se vaši následovníci objevili a jak často lidé reagují na to, co jim chcete sdělit. A zde vidíme nejméně desetinásobný nárůst zájmu o naši práci, než tomu bylo před ruskou invazí na Ukrajinu. Měření expozice je také výzvou, protože mluvíme o operacích, které ovlivňují lidský mozek. To znamená, že se často zabýváme hluboce zakořeněnými přesvědčeními, která je obtížné prozkoumat. Snažíme se provádět průzkumy v zemích Východního partnerství, které nám pomáhají testovat určitý dezinformační obsah a hodnotit, zda mu lidé věří a proč. To nám alespoň umožňuje odhadnout, zda dezinformace fungují a zda úsilí komunity v boji proti nim má nějaký účinek.
– Jak reagovat na dezinformace? Návštěvou webu Pracovní skupina East StratCom, zdá se, že hlavním nástrojem je ověřování faktů. Bohužel, spolehlivé informace se nikdy nedostanou ke stejnému publiku jako manipulace. Proto potřebujeme další nástroje ke zvýšení účinnosti boje proti dezinformacím.
– Nikdy nebude existovat jedno řešení, které je vhodné pro všechny situace, takže musíme používat širokou škálu nástrojů. Teprve pak má naše práce smysl. Je také důležité zvážit, kdo tyto nástroje používá. Můžeme mluvit o všech lidech, kteří jsou v informačním prostoru a dělají nějakou práci. To znamená přemýšlet o tom, jaké informace konzumujete a zda je potřebujete konzumovat tolik, nebo zkontrolovat zdroj informací. To je neustále připomínáno ověřovací komunitou a novináři.
Od jednotlivců po občanskou společnost, stát a mezinárodní úroveň, každý má svou roli. To platí i pro soukromý sektor a sociální média. Z tohoto hlediska je ověřování faktů jedním z klíčových nástrojů a souhlasím s tím, že v této oblasti existuje mnoho výzev. Ověřené informace nikdy nebudou tak populární jako zmanipulovaný příběh. Kromě toho není práce ověřovatelů faktů široce oceňována. Studie publikovaná v Polsku před ruskou invazí na Ukrajinu zjistila rozpor mezi procentem těch, kteří řekli: „Podporuji ověřovatele faktů a chápu, jak důležitá je jejich práce,“ a procentem těch, kteří mohou jmenovat alespoň jednu organizaci ověřující fakta. Proto se domnívám, že pro popularizaci tohoto typu práce je třeba udělat mnohem více.
Kromě toho je na našich webových stránkách k dispozici databáze dezinformačních zpráv, které jsme shromáždili za posledních osm let. Může být použita k identifikaci, kdy Rusko použilo určité narativy, například o Ukrajincích jako nacistech, a ukázat, že se jedná o opakující se prvek ruské taktiky.
– Existuje cíl vytvořit veřejný nástroj, který z každého udělá debunkera?
– Ano, tento nástroj by měl být k dispozici v různých jazycích. Kdykoli si někdo všimne něčeho v jeho médiích, co je podezřelé, může použít naše nástroje, stejně jako nástroje jiných organizací, aby to ověřil a zjistil, co je fakt.
Nejdůležitější součástí boje proti němu je budování odolnosti. To znamená, že musíme investovat do schopnosti rychle reagovat. V tom se můžeme spolehnout na ověřovatele faktů, kteří nám pomohou. Musíme si však být neustále vědomi nových taktik a metod, které Rusko a další používají k tomu, aby s námi manipulovali.
– Jak můžeme tento odpor zvýšit?
„Odbojem myslím například školení, která vedeme pro novináře a zástupce organizací občanské společnosti. Poskytujeme jim nástroje pro analýzu zpravodajských informací a dat z otevřených zdrojů, aby mohli sledovat dezinformační narativ a pochopit, jak se šíří. Vnímáme to jako dlouhodobou investici. Předpokládáme, že když novináři a nevládní organizace obdrží takové znalosti, předají je svým komunitám a zpráva se bude šířit. V důsledku toho se všichni staneme odolnějšími.
A co mohou dělat státy a mezinárodní organizace?
Jedním z klíčových nástrojů používaných státy a mezinárodními organizacemi je koordinovaná diplomatická reakce. Skupina G7 vydala prohlášení vyzývající Rusko, aby zastavilo dezinformační praktiky. Dnes se to může zdát jako velmi mírné opatření, ale před několika lety tomu tak nebylo. Jako komunita podobně smýšlejících lidí posíláme zprávu: „Vidíme tě, Rosie, a víme, jak se vypořádat s tvými metodami.“
Rád bych také zmínil nejnovější podobu naší reakce: překážky, jejichž dobrým příkladem jsou sankce. Snažíme se dezinformace co nejvíce komplikovat.
Proč je tak těžké bojovat proti dezinformacím?
Většina praktik používaných Ruskem a dalšími aktéry k manipulaci uživatelů není v rozporu se zákonem. Dezinformace nejsou nezákonné. Proto musíme udělat vše, co je v našich silách, aby jeho distribuce byla dražší a obtížnější. Koneckonců víme, že Rusko ji bude šířit tak dlouho, jak jen to bude možné.
– Jak vidíte další kroky při posilování reakce na dezinformace?
– Nejlogičtějším krokem je posílení stávajících operací. Tento proces již začal a my bychom se měli soustředit na to, abychom ho udělali, ne na vymýšlení něčeho nového. Vím, že to nezní moc zajímavě, zvláště když mluvíte se zástupci médií, kteří očekávají velkolepé věci. To je zcela přirozené. Ale nevadí mi přejít do nudnější fáze, koVidíme, jak různé nástroje fungují, a neustále je vylepšujeme.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina byla vynalezena na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Nebo diskutujte o historii, patové situaci v Minsku
Původní název článku: Rosja atakuje Unię Europejską dezinformacją
