Týden politického života Ukrajiny, vykastrovaného válkou a stanným právem, začal rozhovorem s předsedou Nejvyšší rady Ruslanem Stefančukem. Jedna z klíčových otázek položených předsedovi Nejvyšší rady se týkala data příštích parlamentních voleb. Formálně jsou naplánovány na 29. října 2023, ale vzhledem k situaci na frontě a v Kremlu je nepravděpodobné, že válka skončí dostatečně rychle, aby zajistila plnohodnotný volební proces. Čím dále, tím odbornější a nepříliš názor na to, kdy a jak budou probíhat příští parlamentní volby, se objevují.
Zejména se začaly objevovat zvěsti, že desátá Nejvyšší rada v historii nezávislé Ukrajiny by mohla být zvolena přímo během války. Teoreticky není nic nemožné – zákaz konání voleb v období stanného práva není v ústavě napsán, což nelze v tomto zvláštním období změnit. A legislativa může být změněna. Je však nepravděpodobné, že by úřady takový krok učinily – toto rozhodnutí bude vypadat příliš ostře, zejména na pozadí procesu evropské integrace Ukrajiny, který se Ukrajina sama snaží urychlit. Konání pochybné kvality voleb v takové situaci, mírně řečeno, naší zemi nepomůže stát se členem Evropské unie, ale je docela schopná je odložit.
Proto Stefanchuk v reakci na otázku o příštích volbách do Verkhovna Rada, odpověděl jasně – během stanného práva nemohou být organizovány, a to jak z legislativních, tak z praktických důvodů. A nejlepší možností, podle mluvčího, je zvolit další Nejvyšší radu ihned po skončení války. (Nebo alespoň zrušení stanného práva, protože válka v tom či onom formátu – řekněme jako v období 2015-2022 – může trvat déle než rok, či dokonce desetiletí.) A tady je o čem mluvit.
Konání voleb v nejkratším možném čase podle současných zákonů – mimořádné, například vyžadující pouze 60 dní na přípravu – bude znamenat jednu jednoduchou věc. V těchto volbách nebudou Ukrajinci hlasovat pro budoucnost, ale pro minulost. Přesněji pro ty, kteří vyhrají válku. (Samozřejmě, že mluvíme o vítězství Ukrajiny v současné válce, protože po porážce v jakých volbách můžeme mluvit…)
A to je do jisté míry dokonce logické. v Ukrajině už rok a půl nežije žádný politický život. Předpokládejme, že válka bude pokračovat další rok. Už je to dva a půl roku. Během tohoto období a v době míru se situace na politické mapě Ukrajiny poměrně dramaticky změnila, nemluvě o bouřlivé válce. A pokud je to jednodušší pro obyvatele západní části Ukrajiny, protože strany, které zvolily tyto regiony, nějak přežily, i když ne všechny, pak se na východě situace změní bez uznání. Strany, které preferovali lidé z Východu, prostě zmizely z politického horizontu (buď proto, že byly zakázány, nebo kvůli změně politického paradigmatu). Koho by si tyto poměrně velké volební regiony měly vybrat? Buď váleční hrdinové, nebo ti, kteří budou volat po usmíření s Ruskem. Ani jedno kritérium nemá nic společného s budoucností Ukrajiny.
Tentýž princip, který budou ochotně využívat všechny politické síly – a především ze zřejmých důvodů i úřady –, má však jednu velkou nevýhodu. Jak již bylo zmíněno, toto je hlasování o minulosti. Za to, co se stalo ve válce. Po skončení této války bude muset Ukrajina vybudovat v podstatě novou zemi, konečně ukrajinskou a pravděpodobně evropskou. A k tomu by Ukrajinci měli dostat do rukou nejen fotografie těch, kteří bojovali nebo se dobrovolně přihlásili, ale i politické programy starých a ještě více nových stran. Nové, především proto, že volební mapa Ukrajiny po válce se změní k nepoznání – počínaje skutečností, že vládnoucí strana po sérii předválečných skandálů a objevení se zrádců ve svém složení během války projde procesem radikální transformace. Ale hlasovat pro nové „nové tváře“, i když budou oceněni státními cenami (mimochodem zcela zaslouženými), je kontraproduktivní. Ukrajinci už tolikrát hlasovali pro jména, ne pro programy a principy, že je čas se učit.
Navíc po válce nebude situace v Ukrajině v zásadě podobná tomu, co bylo 23. února 2022. Ruský směr, ve kterém žilo a vzkvétalo mnoho stran, zmizí nebo téměř zmizí. Také pozice „nějaké raznitsa“ bude nevýhodná, protože nyní a po válce bude myšlenka evropské integrace Ukrajiny vedoucí. Proto, aby se strany odlišily od jiných starých nebo zejména nových názvů, budou se muset stejně jako v nudné Evropské unii naučit soutěžit ve skutečném pravolevém volebním formátu. Po 30 let v Ukrajině bylo všechno jasné – buď jste pro proukrajinské, nebo pro proruské strany, nebo pro stranu těch, kterým je jedno, jak se ulice jmenuje, hlavní je být osvětlen. To se už na poválečné Ukrajině nestane. Dokonce ani zbytky OPFL, které se nepochybně pokusí dostat do Rada-X, už nebudou šlapat na téma přátelství s Ruskem tak otevřeně, jak tomu bylo před válkou. Zejména proto, že počet příznivců takové myšlenky se vážně sníží kvůli úmrtím, emigraci a změně politického postoje.
Proto, aby ukrajinské strany mohly ožít/zrodit se a vykonávat plnohodnotnou práci před volbami, musí být odloženy, řekněme, o 9-12 měsíců. To není tak dlouhá doba, jak se zdá. Pokud bezprostředně po válce zvolíme Radu na principu „kdo bojoval a dobrovolně se přihlásil“, a pak se ukáže, že tato Rada vůbec neodráží skutečné nálady obyvatelstva (které se projeví později, několik měsíců po takových volbách), pak budeme muset počkat čtyři roky. Nebylo by lepší počkat rok na zvolení lepšího a realističtějšího parlamentu?
Ale v této variantě je jedna nevýhoda – je to výhodné pro opozici, a proto nevýhodné pro úřady. Protože volba obyvatelstva za 12 měsíců, ne za dva, již nebude založena na hrdinech války, ale na tom, co se stane v zemi během těchto měsíců. A pravděpodobně se nebudou dít příliš příjemné věci. Nyní vlastně žijeme na úkor západních partnerů – protože každému je jasné, že jinak nepřežijeme, ekonomika v době války, dokonce i tak geograficky lokalizovaná, jako je ta naše, je prostě neschopná pomoci. Po válce si Ukrajina bude muset vydělávat na živobytí sama. Ne bez podpory Západu, ale na vlastní pěst. A až začnou přerušení penzí a mezd, až dolar a ceny začnou růst – jaká bude reakce společnosti? Je zcela jasné, že protivládní.
Na druhé straně je také nemožné odložit volbu nové rady. Dnešní monokoalice, dokonce i v dobách války, ukázala, že nejlepším dnem v jejích dějinách bude den dokončení pravomocí. A ztráta drahocenných měsíců v kontextu procesu evropské integrace (který pravděpodobně neskončí do konce války) je velmi drahá.
Pokud tedy nebereme v úvahu subjektivní důvody v podobě tužeb úřadů a opozice nebo objektivních, jako je organizace voleb v řadě regionů postižených nepřátelskými akcemi a pro velký počet uprchlíků, kteří se nemusí vrátit domů (to bylo dříve logicky uvedeno prvním místopředsedou Oleksandrem Kornienkem, zdůrazňujícím termín „4-5 měsíců po zrušení stanného práva“) – pro nejoptimálnější politické konání příštích voleb do Nejvyšší rady z hlediska budoucnosti Ukrajiny Elity budou muset konsolidně najít průsečík obou grafů: „tempo poválečných reforem a rekonstrukce“, které budou samozřejmě časem klesat, a „rozvoj plnohodnotného politického života“. V okamžiku, kdy Ukrajinci na jedné straně budou schopni více či méně adekvátně porozumět potenciálním účastníkům voleb a jejich poválečným programům, a na druhé straně ještě nezačnou upadat do deprese, protože Ukrajina se za dva nebo tři týdny nezměnila v člena EU s odpovídající životní úrovní a měla by být zvolena nová Nejvyšší rada Ukrajiny.
A opravdu nové. Ve kterém by se strany poprvé neměly dělit podle starých principů, ale podle klasického kapitalistického formátu politického spektra. Aby lidé mohli jít k volbám, neměli by volit „ukrajinskou Ukrajinu integrovanou do Evropy“ (to by měl být základ pro všechny politické síly) nebo „ruský satelit se dvěma státními jazyky a ruským obchodem“ (a to by mělo navždy zmizet) – ale pro určité názory na ekonomický rozvoj, transformaci vzdělávacího systému, změnu důchodového systému atd. Ukrajinci musí přestat volit mezi Ukrajinou a Malou Rusí a musí se naučit určovat, jaký život v Ukrajině chtějí vidět. A nejlépe z Rada-X – první poválečné.
