Dawn 6. června 2023 je novou hranicí ruských zvěrstev na území Ukrajiny. Vyhození přehrady MVE Kachovka do povětří posouvá ruské akce na další úroveň – na úroveň vyprovokování rozsáhlých katastrof způsobených člověkem, které ohrožují bezpečnost tisíců lidí. Ne že by byl důvod považovat Rusy za adekvátní, zejména politické vedení a armádu. Po genocidních akcích v Buči, Izjumu a dalších městech nebo po raketových útocích na civilní budovy by akce Rusů neměly být překvapením. A přesto, uprostřed emocí mnoha Ukrajinců, nemluvě o dalších, ráno 6. června bylo jednou z převládajících emocí překvapení – opravdu to udělali?
O scénáři, že Rusové vyhodí přehradu do povětří, se psalo nejméně loni na podzim po osvobození pravobřežní Chersonské oblasti. Ať už díky tomu nebo ne, ale v prvních hodinách po katastrofě se nezdá, že by to bylo pro místní orgány (s výjimkou okupovaných území) úplným překvapením. A přesto, když došlo na tehdy ještě hypotetickou explozi, většina reakcí byla jako: „No, možná k tomu nedojde.“
To poněkud připomíná poslední týdny před 24. únorem 2022. Navzdory zjevným známkám ruských příprav na útok a varování západních partnerů nejen ukrajinské úřady, ale i většina obyčejných občanů (autor těchto řádků mezi nimi) stále tvrdohlavě doufala, že „prosadí“, že se to nejhorší nestane. O rok a půl později vidíme, že existuje méně iluzí, ale ještě úplně nezmizely. Při jednání s Rusy se to může vždy zhoršit. Tuto lekci si musí Ukrajina a celý svět konečně vzít. Vypadá to, že je čas zopakovat radiační bezpečnostní opatření.
Vyhození přehrady MVE Kachovka do povětří je další připomínkou pro ty, kteří očekávají bleskovou a rozhodnou protiofenzívu ozbrojených sil Ukrajiny. Jako teď naše tankové kolony prorazí nepřátelskou frontu masivním úderem, pěchota a technika se vrhnou vpřed a to je vše, naše vítězství. Více než jednou, armáda a nejen řekl, že tyto iluze brání střízlivému vnímání mnohem složitější reality. Zejména cena, kterou bude muset zaplatit i za velmi úspěšnou protiofenzívu. Nyní máme jasnou ukázku toho, čeho jsou Rusové schopni tváří v tvář pravděpodobné blízké porážce. Pokud nemohou zachránit okupovaná území, jsou připraveni je proměnit ve „spálenou“ (dobře, zaplavenou) zemi. Proto, aniž bychom ztratili víru v ozbrojené síly Ukrajiny a vítězství, je nutné se zbavit iluzí, že „další dva nebo tři týdny“ a jedna protiofenzíva ukončí největší válku v Evropě od druhé světové války.
V době psaní tohoto článku dosud nepřišly jasné odpovědi od jiných států nebo mezinárodních institucí. Samozřejmě se objeví. Nebylo by překvapením, kdyby se kromě odsouzení Rusů objevily i zpanikařené hlasy volající po jednáních o záchraně matky přírody. Hlasy, které opět absurdně zrovnoprávní odpovědnost ukrajinské a ruské strany. Skutečností je, že od nynějška je ještě méně důvodů přesvědčovat Ukrajinu, aby vyjednávala s nepřítelem. Nepřítel, který dělá to, co Rusové udělali s HPP Kachovka, nemůže být pacifikován (pokud úplně neztratil ani zbytky morálky a hodnot), může být pouze donucen se vzdát.
Situace s naivní vírou ve „světový mír“ je obzvláště relevantní s ohledem na skutečnost, že zvláštní vyslanec papeže Františka, kardinál Mateo Zuppi, je v současné době v Ukrajině. Je těžké říci, zda nová katastrofa vyvolaná Ruskem ovlivní nesmyslný a pokrytecký postoj Apoštolského stolce vůči Ukrajině. A vzhledem k tomu, že předchozí zločiny nedaly papeži jasný smysl pro dobro a zlo v této válce, nemohu tomu uvěřit.
„Třešničkou na dortu“ byla OSN. Někdy se zdá, že se tato organizace záměrně vystavuje nesmyslnému terči posměchu. Každý je již zvyklý na věčné „hluboké znepokojení“, na neschopnost Rady bezpečnosti, kde Rusko a Čína mají právo veta. Ale v den obrovské katastrofy, v době dalšího zločinu Rusů, je šíření informací o „dni ruského jazyka“ na jejich oficiálních sociálních sítích příliš mnoho i podle standardů OSN. Za prvé, agresorské Rusko stojí v čele Rady bezpečnosti, nyní je – jen v této válce již bylo dost argumentů nejen o neúčinnosti OSN tváří v tvář hrozbám, ale o její morální bezcennosti v mnoha aspektech. Nyní je však mnohem snazší vysvětlit v hodinách historie podstatu problémů meziválečné Společnosti národů.
Vyhození hráze MVE Kachovka do povětří spolu s nečinností mezinárodních institucí je dalším příkladem krize a nefunkčnosti stávajícího mezinárodního systému. Když se někteří hráči snaží hrát podle pravidel a zbytek může beztrestně házet figurky na soupeře, je to cesta k chaosu, anarchii, k vládě silných, ne civilizovaných. Pokud to Rusku projde, proč Čína v určitém okamžiku neuvěří, že uspěje v podobném triku na Tchaj-wanu?
Pokud mohou být pravidla beztrestně porušována, systém nebude fungovat. Aby Aby se obnovilo alespoň zdání existence jasných norem a stability, je nutné potrestat porušovatele solidárně a účelně. A pokud dostupné nástroje nejsou pro tento účel vhodné, musíte konečně čelit pravdě a nahradit je jinými. V případě Ruska nejlépe podobné akcím proti Německu v roce 1945. Jinak zničení přehrady Kachovka nebude vrcholem ruských zločinů, ale jen dalším krokem na cestě k němu. A jaký bude tento vrchol v tomto případě, je nejhorší otázka.
