v Ukrajině válka trvá od roku 2014, kdy začala totální invaze, eskalovaly nepřátelství a mnoho Ukrajinců se dobrovolně přihlásilo k obraně země. Po nepřátelských akcích dostává armáda nejen fyzická zranění, ale i psychické problémy a vyžaduje komplexní a dlouhodobou rehabilitaci. Po návratu do civilního života mohou mít posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), nekontrolovatelné projevy agrese, které způsobí zejména domácí násilí.
Vyprávíme příběh vnitřně vysídlené osoby Inny, která uprchla do Lvova se dvěma dětmi kvůli domácímu násilí ze strany svého vojenského manžela. Sloužil od roku 2014, má asi 10 pohmožděnin a během totální invaze se stal úplně jinou osobou.
Nyní jsou Inna a její děti nuceny se skrývat, aby si zachránily život. Pro bezpečnost ženy nezveřejňujeme její fotografii, měníme jméno a některé podrobnosti příběhu.
„Cítila jsem se jako princezna“
Inna a její manžel mají dvě děti – chlapce školního věku. Žena mluví o svém manželství a říká, že se cítila jako princezna, nikdy se s manželem nehádali a on jí nic nepopřel. Doslova nosil v náručí, pomáhal s domácími pracemi a rád trávil čas s kluky.
V roce 2014, kdy vypukla válka v Ukrajině, šel Innin manžel do války a byl dlouho na nule. Žena se obávala, že děti zůstanou bez otce a ona bez milence. Od září 2020 Inna svého manžela neviděla, s výjimkou videospojení, protože byl po celou dobu ve službě.
Během totální invaze utrpěl Innin manžel mnoho ztrát, byl velitelem roty a někdy ztratil 170 lidí přes noc. Během devíti let války měl různá zranění, zranění, asi 10 pohmožděniny – a člověk se změnil. Když se muž vrátil domů v roce 2022, nekontrolovatelně začal projevovat agresi, snažil se utopit vzpomínky v alkoholu, ale z alkoholu se staly jasnějšími. Pak skončilo Innino šťastné manželství, místo toho začalo bití, strach a slzy a děti se začaly bát svého otce.
„Neoslovil mě jako ženu. Viděl nepřítele před sebou. Jeho obraz v hlavě se změnil, jako by nebyl v bytě, ale na bojišti. Pokud člověk bojuje devět let, tak to prostě nezmizí,“ říká Inna.
Podle manželky vojáka stačí jedna sekunda, aby přešel ze skutečného života na vzpomínky nebo bludy. Důvodem může být klepání, náhlý pohyb, zvýšený hlas nebo cokoliv, co mu připomíná minulost. Když byl muž „přikrytý“, neovládal se, jeho mysl byla zatemněna a po útoku si nepamatoval, co se děje.
„Je velmi těžké je stáhnout, v takových chvílích se můžete dostat tak, že máte štěstí, pokud zůstanete naživu. A nepamatuje si, co udělal. Někdy, po dalším útoku, se mě zeptal, co se mi stalo, kdo to udělal. Řekl jsem mu, že je to on, a místo toho jsem slyšel: „Cože, nikdy bych k tobě nezvedl ruku.“ Nevím, co se mu v takových chvílích honí hlavou,“ vzpomíná Inna.
„Bude tam mrtvola – pak ji vyřešíme“
Léto 2022 bylo pro Innu bez nadsázky nejhorším obdobím v jejím životě. Bála se mluvit nahlas, opatrně dávala najevo emoce, bála se rušit manželův klid i během krátkého spánku. Žena říká, že když její manžel usnul, neumývala nádobí, protože tento hluk by ho mohl probudit a připomenout mu válku. V noci měl její manžel často noční můry, probouzely ho vzpomínky – Inna a její děti někdy musely utéct z bytu jen uprostřed noci, aby zůstaly nezraněny.
Žena se obávala o svůj život a životy svých dětí, neustále se obracela na lékaře, aby mu pomohli, a také napsala prohlášení na policii. Na pomoc však nečekala. Situaci komplikoval fakt, že byli v cizím městě – přestěhovali se z východu, takže tam nebyli žádní příbuzní ani přátelé a sousedé se báli je i na noc ubytovat.
„Běžel jsem a požádal o přijetí do nemocnice, kde mi bylo řečeno, že po válce budeme léčit armádu. Napsala výpovědi na policii. Bylo mi řečeno, že domácí konflikty neřeší, bude mrtvola, pak to vyřeší. A policie opravdu nechce zasahovat, pokud je napojena na armádu,“ říká Inna.
V zoufalství se Inna dokonce obrátila na armádu a hledala radu, co dělat. Bála se, že dříve nebo později během jednoho z těchto útoků by mohl zabít ji nebo děti. „Měj trpělivost, je to tvůj manžel. Co uděláme, jsme takoví, naše ženy také vydrží,“ vzpomněla si Inna na odpověď jednoho z mužů.
Když mluvíme o domácím násilí ze strany armády, Inna se domnívá, že mnoho žen o něm nemluví ze strachu z odsouzení.
„Máme už mnoho případů, kdy ženy mlčí, bojí se, stydí se. To je ve společnosti velmi odsouzeno, zejména těmi lidmi, kteří si tím neprošli. Pro ně se ukáže, že jste zrádce, protože tady bojuje, brání a zdá se, že jste ho zradili,“ přemítá vnitřně vysídlený osoba.
Na konci léta 2022 Inna a její děti utekly od svého manžela, změnily si telefonní číslo a nyní se skrývají ve Lvově. Žena říká, že stála před volbou mezi odchodem do neznáma, ale být v bezpečí, nebo se každé ráno probudit a poděkovat jí za to, že tu noc přežila. Přátelé doporučili Inně, aby kontaktovala Centrum „Ženské perspektivy“, které pomáhá ženám, které se staly oběťmi domácího násilí. V sirotčinci této organizace žije Inna se svými dětmi asi deset měsíců.
„Pokud má voják tak vážné problémy, musíte si vybrat mezi svým životem, dětmi a manželem. Uvědomuji si, že to nemohu vyléčit, a rozhodl jsem se – chci žít. Nechápu, jak můžete riskovat děti, svůj život, tak co? Takže v domě byl muž a lidé nic neříkali? Každé ráno se probudit a zkontrolovat, zda jsou děti naživu? Nechci, každý má právo volby. Netřeba dodávat, že není kam jít. Pokud budete mluvit, křičet, hledat, pak bude vždy existovat cesta ven,“ je si jistá Inna.
Když Inna dorazila do Lvova, okamžitě našla práci, pracovala téměř sedm dní v týdnu a začala organizovat svůj život. Vzpomíná si, že pak měla spoustu energie, ale teď žena cítí apatii, začala mít záchvaty paniky, obrátila se na psychoterapeuta a potřebovala lékařskou péči.
„v Ukrajině je již velký problém s psychiatrií“
Centrum „Ženské perspektivy“, kde Inna našla útočiště, pomáhá obětem domácího násilí již mnoho let. Marta Chumalo, spoluzakladatelka, zástupkyně vedoucího Centra ženských perspektiv, psycholožka a aktivistka za lidská práva, nám řekla, že se začátkem úplné invaze v Ukrajině se zvyšuje počet případů domácího násilí, protože mnoho lidí dostává traumatické zážitky, v důsledku čehož může být schopnost ovládat své chování výrazně snížena.
„Trauma ovlivňuje mozek natolik, že je pro nás mnohem snazší překročit práh kontrolovaného chování. Existují sociální důvody. Muži, kteří se vracejí z války, mají od společnosti více shovívavosti, mnozí jsou připraveni jim odpustit. Jsou to hrdinové. Už máme první rozhodnutí u soudů, kde jsou případy domácího násilí uzavřeny pro bezvýznamnost, pokud se jedná o armádu nebo veterány,“ říká Marta Chumalo.
Aktivista za lidská práva se domnívá, že stát by měl převzít implementaci Istanbulské úmluvy. Podle Marty Chumalo je nutné obnovit systém azylových domů pro oběti domácího násilí, protože vnitřně vysídlené osoby jsou v nich nyní usazeny a pro oběti na místě je obtížné najít místo, kde by se mohly schovat před pachatelem.
„Pokud jde o pachatele, jsou zapotřebí rehabilitační programy, které by zahrnovaly účinné bloky pro prevenci domácího násilí. v Ukrajině je již velký problém s psychiatrií a postupem času nás bude pokrývat stále více jako vlna. Máme mnoho lidí, kteří potřebují psychiatrickou péči, včetně léků. Zdravotnická zařízení jsou přeplněná a každý den roste jejich zatížení, je nedostatek odborníků.
Ve skutečnosti nyní tyto problémy zůstávají na úrovni místních komunit, které by měly organizovat pomoc lidem, zejména těm s duševními poruchami. Komunity jsou často s tímto problémem samy a nemohou takové lidi hospitalizovat. To je doprovázeno domácím násilím a zůstává na bedrech oběti, když nemůže získat kvalitní pomoc při distancování násilníka s duševními poruchami. Měli jste možnost seznámit se s případem našeho klienta. Je to jeden z těch případů, které v budoucnu uvidíme,“ říká Marta Chumalo.
Kam se obrátit na oběti domácího násilí:
V první řadě Marta Chumalo doporučuje volat na linku 102 a národní linku prevence domácího násilí (116 123 z mobilního telefonu nebo 0 800 500 335 z pevné linky), můžete také zavolat na horkou linku 1547.
Ženy se mohou také obrátit na oddělení sociální ochrany, které je podřízeno kraji nebo místním orgánům v osadě, kde žijí.
V případě domácího násilí je také velmi důležitá právní podpora. Oběti ji mohou získat na bezplatné lince právní pomoci 0 800 213 103. Nejdůležitější je pokusit se hledat cestu ven, protože, jak ukazuje praxe, čím dříve požádáte o pomoc, tím je pravděpodobnější, že zastavíte násilí.
