Vládci Kyrgyzstánu jsou závislí na zločincích a Rusku. Žádný z těchto patronů nemá zájem na dodržování lidských práv. Svobodná média a politická pluralita jsou pro ně nepohodlná, protože mohou pouze snížit jejich vliv.
V Biškeku se blíží ke konci vyšetřování skupiny 27 aktivistů a politiků. Proces, který má začít na začátku června, bude pravděpodobně největším politickým procesem v historii Kyrgyzstánu.
Souzení a věznění politiků není v zemi ničím novým. Několik ministrů a premiérů, nemluvě o prezidentech, prošlo soudními procesy a bylo obviněno z trestných činů. Almazbek Atambajev, který vládl v letech 2011 až 2017, strávil několik let ve vězení a v roce 2020 byl odsouzen za neoprávněné propuštění prominentního kyrgyzského zločince z vazby. Před pouhými třemi měsíci soud toto obvinění proti němu stáhl a umožnil mu odjet do Španělska na léčení. Další bývalý prezident, Kurmanbek Bakiev, byl také odsouzen k 25 letům vězení. V roce 2014 byl obviněn z toho, že si objednal vraždu britského podnikatele. Nebyl poslán do vězení, protože v té době už byl čtyři roky v exilu a zůstal s Alexandrem Lukašenkem.
Cestou zpět – přímo z vězení k moci – se vydal úřadující prezident Sadyr Džaparov, který si v říjnu 2020, kdy Kyrgyzové hromadně demonstrovali po zmanipulovaných parlamentních volbách, odpykával trest za únos gubernátora.
Spáchal ji před sedmi lety při protestu proti znárodnění zlatých dolů, které v té době spravovala kanadská firma. Během říjnové demonstrace vtrhl dav do vězení a osvobodil Džaparova. Atambajev byl také propuštěn ve stejnou noc, ale neměl takové štěstí a o několik dní později byl opět za mřížemi. Džaparov se mezitím stal nejprve prozatímním premiérem, pak úřadujícím prezidentem a nakonec byl počátkem roku 2021 zvolen prezidentem lidovým hlasováním se solidním demokratickým mandátem.
Za jeho vlády však Kyrgyzstán, nejliberálnější a nejpluralističtější země Střední Asie, začal dělat nebezpečný obrat směrem k posílení výkonné moci a oslabení práv občanů. Za prvé, ústava byla pozměněna tak, aby obnovila prezidentskou formu vlády (předtím, po několik let, byl Kyrgyzstán v regionu výjimkou, která měla parlamentní systém). Obvinění z korupce proti politikům, kteří byli u moci před Džaparovem, se také zintenzivnila. Navíc pod záminkou boje proti korupci a „elitám odříznutým od lidu“ začalo zatýkání novinářů, aktivistů a blogerů.
Ministerstvo kultury a informací se svévolně rozhodlo zablokovat webové stránky tří nezávislých zpravodajských portálů: Azattyk, kyrgyzské verze Rádia Svoboda, ResPublica a 24.kg. Nejtvrdší opatření byla uplatněna proti Azattyku: jeho finanční prostředky v kyrgyzské bance byly zablokovány. Důvodem bylo podle úřadů zkreslené pokrytí hraničního konfliktu s Tádžikistánem, který vstoupil do akutní fáze na podzim roku 2022.
Proti Taalaibek Duishenbiyev, ředitel televizního kanálu Další TVbylo zahájeno trestní řízení. Ve vazbě strávil více než sedm měsíců, byl shledán vinným z podněcování k nenávisti a odsouzen k pěti letům vězení, které mu byly později změněny na tři roky dohledu. Když byl vzat do vazby, vysílání jeho televizního kanálu bylo pozastaveno. Další investigativní novinář, Bolot Temirov, byl násilně deportován z Kyrgyzstánu do Ruska na základě obvinění, že nezákonně zabavil kyrgyzský pas. V současné době je v Rusku, kde již není pronásledován, ale nemůže se vrátit do své země (je to Kyrgyz s dvojím občanstvím).
Za mřížemi je také bloger Adil Baltabai, známý svými reportážemi z první ruky dokumentujícími různé protesty v hlavním městě. Byl zatčen krátce po slyšení v červnu 2022 a obviněn z pokusu o podněcování nepokojů. V listopadu byl odsouzen na pět let, ale stejně jako u Dujšebijeva byl jeho trest změněn na tři roky policejního sledování.
Na podzim byl představen návrh zákona o neziskových organizacích připravený prezidentskou administrativou, ve kterém výraz „zahraniční nevládní organizace“ nebezpečně připomíná neslavný ruský koncept „zahraničních agentů“. Kromě toho návrh stanoví, že nevládní organizace se budou muset zaregistrovat u ministerstva spravedlnosti, což je de facto činí závislými na úřadech. Mezinárodní a kyrgyzské organizace, které brání svobodu projevu a lidská práva, jsou přesvědčeny, že pokud bude takový zákon přijat a vstoupí v platnost, bude to velmi komplikovanéPráce nezávislých médií a nevládních organizací v Kyrgyzstánu.
Na obranu nádrže
Největší pozornost je však věnována zadržení 27 politiků a aktivistů zmíněných na začátku. Média nazvala vyšetřování proti nim „případem Kempir-Abad“, protože byli zatčeni v souvislosti s protesty proti převodu nádrže Kempir-Abad v jižním Kyrgyzstánu do Uzbekistánu. Nádrž byla vytvořena v roce 1980. Po rozpadu SSSR v roce 1991 zdědily nezávislé státy problém ne zcela ustálených hranic, zvláště akutní v oblasti údolí Fergany. Jednání o delimitaci se táhla roky a způsobila četné konflikty mezi Uzbekistánem a Kyrgyzstánem, stejně jako mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem. V roce 2021 Dzhaparov a jeho politický přítel, předseda Výboru pro národní bezpečnost Kamchibek Tashiyev, oznámili, že dosáhli dohody s Uzbekistánem o průchodu celé hranice. Brzy se však ukázalo, že myšlenka převodu nádrže na sousedy, a to i výměnou za velkou plochu, se místním obyvatelům nelíbila. Nádrž, stejně jako každá jiná vodní plocha v této oblasti, má obrovský význam pro okolní zemědělství, které funguje prostřednictvím zavlažování.
Oba politici prohlásili, že vůle lidu je pro ně posvátná, ale na podzim následujícího roku podepsali protokol s Uzbeky, podle kterého jim mělo být území nádrže převedeno, ačkoli správa nádrže měla zůstat v odpovědnosti obou zemí. Uspořádali zvláštní setkání s obyvateli oblasti, které média nedovolila. Snažili se vysvětlit, že převod nádrže na sousedy je v každém případě pro Kyrgyzstán výhodný, vyhýbali se a snažili se skrýt, že podepsaná dohoda se liší od slibů, které dali dříve.
Stalo se tak, že 15. října 2022 byl vytvořen veřejný výbor na obranu Kempir-Abad. Jednalo se o několik místních obyvatel, ale především o řadu známých veřejných osobností a aktivistů, politiků a politiků, jako je bývalá poslankyně Asiya Sasykbayeva, bývalá soudkyně ústavního soudu Klara Soronkulova, aktivistka za lidská práva Rita Karasartova, bývalý poslanec Kanat Isayev, bývalý kyrgyzský velvyslanec v Turecku Mambetjunus Abylov, bývalý člen vlády Bektur Asanov nebo bývalý člen ústřední volební komise Gulnara Dzhurabayeva.
23. a 24. října, po demonstracích v Biškeku, byla zatčena většina prominentních členů výboru (včetně těch, kteří byli zmíněni). Většina z nich je buď stále za mřížemi, nebo byla na jaře propuštěna v domácím vězení. Minulý týden byli všichni obviněni z pokusu uchvátit moc silou. Někteří z nich budou odpovídat dodatečně v jiných bodech, jako například Klára Soronkulová, která je obviněna z podněcování masových nepokojů kvůli nějakému starému příspěvku, který učinila v Sociální sítě na obranu jiného aktivisty.
Podle kyrgyzských aktivistů za lidská práva a mezinárodních pozorovatelů to slibuje politický proces, jehož cílem je pomstít se opozici a obrátit ústa ke kritikům úřadů.
Trapný ombudsman
V nejnovějším žebříčku svobody médií organizace Reportéři bez hranic, který byl zveřejněn minulý týden, se Kyrgyzstán umístil na 122. místě ze 180 zkoumaných zemí, oproti 72. místu v loňském roce. Porušování lidských práv a omezování svobody projevu a svobody sdělovacích prostředků neušetřilo kyrgyzskou ombudsmanku Atyr Abdurakhmatovovou, jak uvedla ve své výroční zprávě parlamentu 19. dubna:
„V poslední době jsou stále častější případy trestů a mimořádných opatření uvalených orgány veřejné moci na novináře, aktivisty, blogery a uživatele sociálních sítí, kteří otevřeně vyjadřují své názory a kritizují činnost orgánů veřejné moci.
Existují případy trestního stíhání těchto osob, zejména podle článku 330 trestního zákoníku o podněcování k rasové, etnické, národnostní, náboženské a meziregionální nenávisti a nenávisti, jakož i podle článku 278 o podněcování k neuposlechnutí zákona a masových nepokojích. Trestní právo je také stále více využíváno k obtěžování médií, novinářů a blogerů.
Prakticky ve všech řízeních proti výše uvedeným osobám zaznamenáváme procesní nedostatky, které se rovnají porušování lidských práv. Je porušena zásada presumpce neviny, není respektována rovnost zbraní a tajnost hlavního líčení, nemluvě o objektivitě při posuzování případu.“
Mluvčí také poznamenala, že jeden ze tří kyrgyzských mužů nebo žen je obětí domácího násilí a jedna ze čtyř žen je sexuálně obtěžována. U soudů je většina případů uzavřena nebo ukončena a v jednom ze tří případů je obviněný osvobozen nebo mu jsou uděleny mírné podmíněné tresty. Osoba Pachatelé násilí se domnívají, že jim nehrozí trestní odpovědnost a zaměstnanci veřejných institucí povolaných k prosazování práva neplní své povinnosti.
Abdurakhmatova neměla ani čas odpovědět na případné otázky poslanců a poslanci pro-prezidentské strany „Ata-Jourt Kyrgyzstan“ („Naše vlast Kyrgyzstán“) již podali petici za její rezignaci. Ve stejný den prezidentský tiskový tajemník Erboy Sultanbajev ujistil, že svoboda projevu v Kyrgyzstánu nebude podléhat žádným omezením a veřejný ochránce práv chrání ty, kteří chtějí destabilizovat situaci v zemi, namísto ochrany práv obyčejných lidí.
O několik dní později se konalo hlasování v parlamentu. Pouze pět poslanců hlasitě vyjádřilo své pochybnosti o odvolání ombudsmana. Padesát ze 79 přítomných poslanců a poslankyň hlasovalo pro její odvolání z funkce (kyrgyzský parlament Zhogorku Kenesh má 90 křesel). Iniciátoři odvolání veřejné ochránkyně práv trvali na tom, že důvodem byly její procesní chyby a špatné personální vztahy v útvaru, který vedla. Aktivistka za lidská práva Tolkun Tulekova komentovala tyto zprávy pro Radio Azattyk: „Ve skutečnosti se Atyr Abdurakhmatova stala pro úřady nepohodlnou. Ne kvůli své výroční zprávě, ale proto, že od začátku obhajovala zadržené v případu Campir-Abad. Úřadům se také nelíbí, že otevřeně hovoří o problémech lidských práv v zemi. Proto na ni byl vyvíjen nátlak, což nakonec vedlo k jejímu propuštění.“
Masy nevyjdou do ulic
O důvodech sklouznutí Kyrgyzstánu k autoritářství jsem hovořil s Bekturem Iskenderem, kyrgyzským novinářem a jedním ze zakladatelů nezávislého zpravodajského portálu Kloop, která nyní žije ve Varšavě a vede projekt na podporu ohrožených novinářů ve Střední Asii. „Naše moc závisí na zločineckých kruzích a na Rusku. Ani zločinci, ani Rusko nepotřebují pluralitu ani svobodná média. Naopak, brání jim v prosazování jejich zájmů v naší zemi,“ řekl mi Iskender.
Kriminální svět vždy hrál důležitou roli v kyrgyzské politice. Politici byli klienty šéfů, drogových dealerů a pašeráků. Přestože v roce 2020 došlo ke změně moci, zločinci, kteří otřásají zemí, se nezměnili.
Jednou z nejdůležitějších postav kyrgyzského kriminálního světa je obchodník s drogami Kamči Kolbajev, stejně jako klan Abdukadyrov, Ujgur čínského původu, který vybudoval finanční impérium na praní špinavých peněz z Číny do středoasijských zemí. Dnes patří bratři Abdukadirovi k nejvýznamnějším investorům nejen v Kyrgyzstánu, ale také v Uzbekistánu a Kazachstánu. Právě s nimi Raimbek Matraimov, bývalý zástupce vedoucího celní služby Kyrgyzstánu, kterého Dzhaparov, který se dostal k moci, slíbil, že přivede před soud, obchodoval. Matraimov byl skutečně zadržen, ale nakonec bylo dosaženo dohody mezi ním a kyrgyzskými úřady. Bylo mu dovoleno dát jen část ukradeného majetku a propuštěn. Abdukadyrovovi nebyli ani znepokojeni.
„A dnes se nejstarší z bratrů a hlava klanu Habibullah Abdukadyrov objevuje na veřejnosti ve společnosti našeho prezidenta,“ neskrývá Iskender své rozhořčení. „Naposledy byli společně vyfotografováni na jaře při otevření mešity poblíž Biškeku, jejíž stavbu sponzorovala jedna z Abdukadyrovových společností.“
Podle novináře zločinci přispěli k uchvácení moci Dzhaparovem, protože pro ně bylo výhodné mít tak silného, populárního vůdce, který by odvrátil pozornost lidí od jejich vlastních podvodů a obchodních záležitostí, které v říjnu 2020 získaly příliš mnoho publicity. Zločinci, jak víte, nemají rádi publicitu. Když se Džaparov dostal k moci, byl opravdu populární. „Vydělal politický kapitál na třech věcech,“ vyjmenovává Iskender. – Prvním je nacionalismus. Po nepokojích ve Ferganském údolí v roce 2010 založil spolu s Kamčibekem Tašijevem stranu Ata Zhurt, která velmi tvrdě bubnovala na nacionalistický buben, kázala etnickou čistotu Kyrgyzů a požadovala uznání jejich práv ve vlastní zemi. Druhým je znárodnění zlatého dolu Kumtor. A třetí jsou vztahy s kyrgyzskou emigrací.“
Statisíce Kyrgyzů pracují v zahraničí, zejména v Rusku a Kazachstánu. Dzhaparov, když byl sám v exilu od roku 2013 do roku 2017, se s nimi setkal, komunikoval, veřejně hájil jejich zájmy. Udělal to, co žádný kyrgyzský politik před ním neudělal v takovém měřítku. Tito lidé a jejich rodiny si ho za to pamatovali. Když po zmanipulovaných volbách v roce 2020 vypukly nepokoje a Džaparov byl propuštěn z vězení, vrátil se na politickou scénu se svatozáří mučedníka a obránce obyčejných lidí. V důsledku toho vyhrál volby v lednu 2021 s velkým náskokemdo.
Bekturu Iskenderovi a mnoha dalším liberálním intelektuálům bylo od počátku jasné, že Džaparovův vzestup k moci znamená odklon od demokratických procesů, které požadovali někteří demonstranti v říjnu 2020. Dokonce i jako prezidentský kandidát pokračoval v rozhovorech o potřebě změnit ústavu s odvoláním na tradiční hodnoty.
„Když někdo začne mluvit o tradičních hodnotách, je známo, že se okamžitě objeví cenzura, tlak na novináře a aktivisty,“ říká Iskender. – Džaparov získal od lidí obrovskou důvěru lidí, která ještě nebyla vyčerpána. Kyrgyzům jde především o zlepšení životních podmínek, stále věří, že Džaparov uspěje. Pokud pochopí, že tomu tak není, pak protesty začnou znovu a možná se opět změní moc. Chudoba, která v naší zemi panuje, je dvousečná zbraň. Na jedné straně umožňuje politikům snadno korumpovat společnost a na druhé straně nutí úřady, aby se často měnily. Když jsou lidé velmi zoufalí a ztrácejí důvěru v politika, jdou na demonstrace, protože nemají co ztratit. Ale kvůli tlaku na novináře nebo odvolání ombudsmana masy nevyjdou do ulic.“
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina byla vynalezena na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Nebo diskutujte o historii, patové situaci v Minsku
Původní název článku: Kończy się sen o demokratycznym Kirgistanie
