Ruská válka vyvolala revizi německého myšlení o Rusku, která daleko přesahuje vztahy mezi oběma zeměmi. Německé chápání evropské a transatlantické bezpečnosti se změnilo. Práce na reformě a rozšíření Evropské unie se zrychlily, výdaje na obranu se zvýšily a německá ekonomika se začala přizpůsobovat novým skutečnostem.
Ohledně Zeitenwende („změna období“) byla diskutována v několika projevech a v článku německého kancléře Olafa Scholze . Mnoho vysoce postavených německých vládních úředníků a členů Bundestagu slíbilo, že budou dodržovat jeho zásady. To je založeno na přesvědčení, že Ukrajina by měla být podporována „tak dlouho, jak to bude nutné“ a že Rusko musí prohrát válku, kterou začalo. Zároveň se objevují obvinění, že Berlín neplní své sliby. Rozdíl mezi tím, co Německo deklarovalo, a tím, co udělalo, je nejzřetelněji vidět, pokud jde o dodávky zbraní. Ačkoli rozhodnutí o předání zbraní Ukrajině znamená průlom v německém přístupu k zahraniční a bezpečnostní politice, rychlost dodávek není tak působivá jako rétorika o tomto závazku. Počáteční váhání udělit Ukrajině status kandidátské země EU, stejně jako přesvědčení některých politiků v jednání s Ruskem (tzv. „Minsk III“), také zpochybňují, jak vážně Německo a Severoatlantická aliance berou svá prohlášení.
Německá společnost a historie
Až dosud byla politika Berlína vůči Moskvě spojena s pozitivním postojem k Rusku, který byl posílen několika faktory: zkušenostmi s energetickou spoluprací se Sovětským svazem, vinou spojenou s odpovědností nacistického Německa za smrt milionů sovětských občanů během druhé světové války a vděčností za souhlas Moskvy se sjednocením Německa. (Teprve v posledních letech vyšlo v německé debatě najevo, že Ukrajina a Bělorusko v poměru ke svému počtu obyvatel utrpěly během války největší ztráty.)
Důležitý je také postoj německé veřejnosti k Rusku. Časté kontakty s Rusy a ruskými organizacemi ovlivnily sympatie některých Němců k Rusku.
Tento jev byl donedávna také posilován skromnými znalostmi o Ukrajině. Kromě toho stojí za zmínku, že východní a západní Němci mají odlišné postoje k Rusku. V bývalé NDR je Rusko vnímáno pozitivněji než na západě země. A tento rozpor je patrný i přes bod obratu 24. února 2022.
Německá společnost stále není připravena na to, že se Berlín stane významným hráčem v bezpečnostní politice NATO. Někteří Němci jsou stále pacifističtí, a proto skeptičtí k velkým výdajům na bezpečnost a obranu, zejména pokud to negativně ovlivňuje systém sociálního zabezpečení.
Výzvy
Německo je známé postupným zaváděním změn, takže práce v podmínkách nedostatku času je pro něj problematická. Další komplikací je, že některé změny jdou proti zájmům a názorům některých německých politiků a podnikatelů. Rok 2014 podkopal možnost politiky spolupráce s Ruskem, ale absence nového přístupu umožnila klíčovým aktérům věřit, že krize pomine a že některé prvky staré politiky by mohly být obnoveny.
Implementace Zeitenwende Brzdí ji také nedostatek strategického myšlení v německých politických kruzích, zejména v bezpečnostních otázkách. Po druhé světové válce se očekávalo, že Německo přestane dominovat a prokáže, že dokáže konstruktivně spolupracovat s ostatními státy. Toto myšlení bylo úspěšně vštípeno jednotlivcům, kteří reprezentovali Německo navenek a přežili dodnes. Z tohoto důvodu Berlín často dává přednost tomu, aby fungoval v multilaterálních formátech spíše než samostatně. Zejména pokud se tato činnost týká mezinárodní politiky a bezpečnosti, i když je to méně zřejmé, pokud jde o ekonomiku a energetiku.
Německá byrokracie rozhodně není nejpomalejší. Jinak by Německo neupadlo do předvoje podpory Ukrajiny. Každopádně existují určité problémy s příliš rozvětvenou byrokracií, například v oddělení zadávání veřejných zakázek Bundeswehru. Německo navíc zaostává v digitalizaci, což prodlužuje postupy, a německý sklon k optimalizaci zpomaluje nebo dokonce zastavuje některé procesy.
Obtížná situace v rámci EU
Postoje Německa k Rusku a Ukrajině se pravděpodobně rychle nezmění. Kromě výše uvedených faktorů není koalice tří stran vždy schopna činit rychlá rozhodnutí. Lze pochybovat o tom, že se Německo stane jasným lídrem při utváření nové politiky EU vůči Rusku nebo v bezpečnostních otázkách. Současné problémy Berlína ve vztazích s některými členy Evropské unie, zejménaS Polskem a Francií může být tato role značně komplikovaná.
Úzká spolupráce mezi Německem a východními členy EU, jako je Polsko a pobaltské státy, se zdá být přirozeným důsledkem událostí, které ukázaly, že tyto země správně hodnotí povahu ruského režimu a jeho sklon k násilí. Takové spojenectví je však nemožné konsolidovat, především kvůli extrémně problematické povaze polsko-německých vztahů. Bohužel vládnoucí strana v Polsku má ostře protiněmecký postoj, který se s nadcházejícími volbami na podzim 2023 pravděpodobně nezmění nebo dokonce posílí.
Problémy s pověstí Polska v Bruselu a v hlavních městech dalších členských zemí EU související s polským právním státem znamenají, že pro Varšavu může být také obtížné hrát klíčovou roli při určování nové politiky EU vůči Rusku.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina byla vynalezena na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Nebo diskutujte o historii, patové situaci v Minsku
Původní název článku: Zeitenwende – czy w Niemczech rzeczywiście doszło do przełomu?
