Opravdu se tento slavný „historický obrat“ odehrál v Německu? ZeitenwendeKterý spolkový kancléř Olaf Scholz tak pateticky prohlásil, když hovořil k poslancům Bundestagu několik dní po totální ruské invazi na Ukrajinu? Nyní můžeme téměř s jistotou říci ano. „Téměř“, protože stále existují určité nuance, pochybnosti, výhrady. Ale pokud jde o hlavní německou zahraničněpolitickou a bezpečnostní linii, je to rozhodně ano.
Na pozadí brutální rusko-ukrajinské války došlo v nejdůležitějším členském státě Evropské unie k radikálním změnám. Německo opustilo řadu svých zahraničněpolitických dogmat, zejména zákaz dodávek zbraní do krizových oblastí, tedy do zemí zapojených do horkých konfliktů. Německo se tímto pravidlem ve své zahraniční politice řídilo po celá desetiletí.
Ukrajina nedostala ani německé zbraně, vzhledem k ruské invazi na Donbas. Nejvýraznějším projevem takové německé politiky byl anekdotický příběh s pěti tisíci zastaralými přilbami pro ozbrojené síly Ukrajiny, které se mimochodem na Ukrajinu nikdy nedostaly.
Uplynulý rok však ukázal, že Němci jsou pod tlakem okolností schopni přiznat své chyby a výrazně upravit svůj postoj. Od totální ruské invaze jsme od Německa obdrželi pomoc ve výši více než 14 miliard eur. Německý setrvačník vojenské podpory se tak odvíjel extrémně pomalu. Zpočátku se Němci omezili na to, že nám poskytli pouze přenosné protitankové systémy a MANPADS, kulomety, minomety, munici, odstřelovací pušky a další ruční zbraně. Pak ale následovala těžká technika, včetně těch slavných Panzerhaubitze 2000, samohybná protiletadlová děla Portugalsko. Další – systémy protivzdušné obrany IRIS-T a Vlastenec, MLRS MARS II. A konečně moderní tanky Leopard 2 a BMP Marder. Německo také přijalo tisíce ukrajinských vojáků k bojovému výcviku na moderní vojenské technice, kteří se brzy zúčastní dlouho očekávané ukrajinské ofenzívy.
Tento týden se Olaf Scholz opět pokusil přesvědčit Švýcarsko, aby poskytlo Ukrajině munici pro výše zmíněné ozbrojené síly Ukrajiny Portugalsko, které se vyrábějí v této hornaté zemi. Stalo se tak během návštěvy švýcarského prezidenta Alaina Berse v Berlíně. Faktem je, že švýcarský zákon o neutralitě mu zakazuje vyvážet zbraně do země účastnící se horkého konfliktu. Není ale na čase legislativu opravit? „Diskutovali jsme o této otázce. Tato válka v Evropě nás všechny vyzývá, abychom kriticky přehodnotili své vnímání sebe sama a někdy byli připraveni učinit nepohodlná, ale správná rozhodnutí,“ řekl Scholz v narážce švýcarského hosta na německou zkušenost s vojenskou pomocí Ukrajině. Švýcaři však byli neúprosní. „Nemůžete po nás chtít, abychom porušovali naše vlastní zákony,“ odpověděl Berse.
Tento postoj Scholze nijak nezklamal. Michael Roth, předseda zahraničního výboru Bundestagu, citoval rozhořčenou kancléřku, která řekla: „Každý, kdo chce být neutrální v takové zločinné agresivní válce, nepřímo přispívá ruskému agresorovi.“ Taková je nepřímá výtka vůči Bernu.
Německo, které vždy obhajovalo řešení rusko-ukrajinského konfliktu prostřednictvím diplomacie (která stojí pouze za úsilí Angely Merkelové při podepisování minských dohod), dnes navíc tvrdí, že pro Ukrajinu v tuto chvíli nemá smysl s Ruskem vyjednávat. Tento postoj je navíc typický pro představitele téměř všech politických sil (samozřejmě s výjimkou prokremelské Die Linke a Alternativy pro Německo). „V chrámu není možné vyjednávat se zbraní. Je to o jejich vlastní kapitulaci. Pokud se Ukrajina přestane bránit, pak nebude mír – bude konec Ukrajiny,“ řekl Scholz v reakci na výzvy levičáků, populistů a pacifistů, aby se vzdaly německých dodávek zbraní na Ukrajinu a místo toho usnadnily zahájení mírových rozhovorů mezi Kyjevem a Moskvou.
Takový radikální, ale správný postoj nyní zaujímá Německo, které bylo až donedávna považováno za hlavního ekonomického partnera Moskvy v Evropské unii. Nyní se Berlín stal věrným přítelem Kyjeva, což nás musí potěšit.
V tomto kontextu byla návštěva německého spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera v Polsku v den 80. výročí začátku povstání ve varšavském ghettu poměrně názorná. Steinmeier samozřejmě nejprve deklaroval odpovědnost Němců za pronásledování a masové vraždění Židů během druhé světové války. Upřímně se omluvil a poklekl před památníkem obětem povstání. „Dnes stojím před tebouOmlouváme se vám za zločiny, které zde Němci spáchali. Němci pronásledovali, zotročovali a vraždili evropské Židy, Židy ve Varšavě krutostí a nelidskostí, pro které nemáme slova. Pro nás Němce nemá odpovědnost za naše dějiny žádný konečný bod. Zůstane připomínkou pro nás a naše poslání v současnosti i budoucnosti,“ řekl.
Frank-Walter Steinmeier ve skutečnosti zopakoval gesto prvního sociálně demokratického kancléře Německa Willyho Brandta, které učinil před více než půl stoletím. V prosinci 1970 se také stal prvním spolkovým kancléřem Německa, který přijel na návštěvu Polska. Brandt položil věnec u památníku padlým účastníkům povstání ve varšavském ghettu, sklonil se na kolena a sklonil hlavu na znamení úcty k památce mrtvých. Fotografie klečícího Willyho Branda se stala kultem a byla zařazena do všech učebnic moderní historie.
Steinmeier, napodobující svého vynikajícího člena strany, se rozhodl neomezovat se na témata obtížné historie. Vydláždil most od té strašlivé války k té skutečné. „‚Už nikdy více!‘ je nejdůležitější lekcí z německé historie a znamená, že Evropa už nikdy neměla vést válku, jako byla ruská invaze na Ukrajinu.“ Už nikdy více“ znamená, že pevně stojíme za Ukrajinou společně s Polskem a našimi dalšími spojenci. Podporujeme Ukrajinu v humanitárních, politických a vojenských aspektech,“ řekl německý prezident.
Proč je tento Steinmeierův výrok tak důležitý? Protože nesmíme zapomínat, že k tématu druhé světové války a nacistických zločinů v Německu se přistupuje s mimořádnou opatrností. Němečtí úředníci se téměř nikdy neuchylují k žádným srovnáním, paralelám, analogiím, takže to není vnímáno jako relativizace těchto zločinů. A skutečnost, že federální prezident ve svém projevu ve Varšavě nejen hovořil o usmíření, odpuštění a historické odpovědnosti svého národa, ale také samostatně nastolil téma současné války v Ukrajině, válečných zločinů Rusů, by měla být interpretována jako velký zdvyh v německé mentalitě. A podle některých odborníků se ústředním bodem tohoto projevu stala zmínka o Ukrajině.
Někteří experti jdou ještě dál a teoretizují, že tímto způsobem se Němci snaží zbavit historického obrazu hlavních evropských zločinců. Koneckonců, až dosud byla druhá světová válka, zvěrstva národních socialistů a především holocaust těmi historickými událostmi, které je třeba si připomínat, které by v žádném případě neměly být zapomenuty, aby se „nikdy více“ neopakovaly. Vzpomínka na to visela německému národu na krku jako vážné břemeno. Ale nyní je v Evropě opět válka a na okupovaných územích jsou opět páchány strašlivé válečné zločiny. Rusko téměř bez skrývání deklaruje svůj záměr vymazat ukrajinský národ z povrchu zemského a podle toho jedná. A to není nic jiného než genocida.
To znamená, že Německo jasně ukazuje, že se pilně poučilo z druhé světové války. Ale Rusko – v žádném případě. A co je horší, parazituje na obrazu vítězné země, páchá válečné zločiny na stejné úrovni jako trestači SS a někdy je překonává (vzpomeňte si na „Wagnerovo kladivo“, vraždění dětí nebo stínání hlav válečných zajatců). A zde mají Rusové každou šanci vzít Němcům roli hlavních zločinců historie. A možná z tohoto důvodu Německo udělá vše, co je v jeho silách, aby Ukrajina vyhrála, aby se nad ruskými válečnými zločinci konal mezinárodní tribunál, jako je ten norimberský.
