Než začneme hovořit o možnosti demokratických změn v Ruské federaci, je nutná její dekolonizace. Národy tohoto obrovského území se musí zbavit imperiálního dědictví, které těžce zatěžuje jejich politickou kulturu, historické příběhy a vize budoucnosti.
Odolnost, kterou ukrajinský stát prokázal 24. února 2022, byla překvapením pro většinu západních analytiků, kteří předpokládali, že jeho armáda nebude schopna zastavit ruskou bleskovou válku. První tři týdny výrazně změnily předchozí diskurs o Rusku jako supervelmoci a východní Evropě a Ukrajině jako jeho výlučné sféře vlivu. Mnoho západních komentátorů připustilo, že jejich znalosti a názory nebyly zcela objektivní kvůli popularitě ruských příběhů. Některé mylné představy bohužel přetrvávají dodnes. Vyplouvají na povrch, když je nadneseno téma demokratizace Ruska.
Navzdory Putinovým prohlášením o přizpůsobení ruského demokratického systému místní realitě je proces přeměny Ruska v totalitní stát téměř u konce. Zároveň je Putinova vojenská porážka vnímána některými vědci a představiteli ruské opozice jako příležitost ke změně režimu a obnovení ruské demokracie.
Proč je všechno tak špatné?
Při hledání příčin ruské agrese proti Ukrajině se analytici shodují, že totální invaze ukončila debatu o tom, „zda je ruský systém stále demokracií“. Pozornost se obrátila ke zhroucení ruské demokracie v postsovětském období a k poučení, které si z něj můžeme vzít. Lev Gudkov, ruský sociolog a ředitel Levada Center, přiznává, že stejně jako mnoho dalších i on přecenil šance na rychlou demokratizaci Ruska po rozpadu Sovětského svazu. Klíčovou chybou je podle něj podcenění vytrvalosti, s níž ruská společnost přebudovává totalitní společenské instituce.
Ruští liberálové, kteří jsou nyní často v exilu, jsou Západem považováni za budoucí vůdce potenciální obnovy ruské demokracie. Podle jejich názoru je krátké období svobody po rozpadu SSSR základem víry v demokratizaci Ruska. Stojí za zmínku slova Eleny Nemirovskaya, spoluzakladatelky Moskevské školy občanského vzdělávání. Ve svém projevu na Světovém fóru pro demokracii nastolila důležitou otázku: Rusko je „evropská země s evropskými hodnotami, ale není to západní země. Je to země, kde lidé nechápou význam státních institucí. Rusko není právním státem. Místo občanského uvědomění se pěstuje velikost postavená na prázdných idejích.“ Podle jejího názoru by metodou demokratizace Ruska mělo být „osvícení“. Stojí však za zmínku, že při analýze selhání ruské demokracie z hlediska hodnot používá Němirovskaja vágní terminologii. Navíc opakuje stejný narativ o zvláštním typu ruské demokracie, který prosazuje Putin.
V reakci na Nemirovskou nelze ignorovat tak zjevnou chybu v jejím pokusu definovat Rusko. Protože Rusko je země, kde se lidé nestarají o státní instituce a nerozvíjejí občanskou společnost. Není to země moderních evropských hodnot. Rusko se drží autoritářských imperiálních hodnot. Je jasné, že impérium nelze demokratizovat. Proto předtím, než začneme hovořit o možnosti demokratických změn v Ruské federaci, je nutná její dekolonizace.
Imperiální revanšismus a ruský fašismus
Možná, že hledání příčin ruské agrese proti Ukrajině v geopolitice nebo historii má své opodstatnění. Ještě důležitější však je, že ruské akce představují imperiální politiku revanšismu. Chyby západních expertů v chápání ruské strategie a politiky po rozpadu SSSR pramení z ignorování imperiálního dědictví země a nedokončeného procesu dekolonizace. V eseji pro The Washington Post Linda Kinstler poznamenává, že „státy, které byly součástí SSSR, jsou zřídka nazývány ‚postkoloniálními‘ mimo akademickou obec. Obvykle se jim říká „postsovětské“, což vede k mylnému předpokladu, že teprve rozpad Sovětského svazu byl počátkem jejich existence.
Většina ruských elit, včetně takzvané liberální opozice, se pravděpodobně drží hodnot a narativů poznamenaných imperiálním dědictvím. To je důvodem selhání ruské demokracie na počátku roku 1990 a neschopnosti dnešních ruských liberálů představit přesvědčivou vizi Ruské federace stát se státem, který není agresivní vůči svým sousedům.
Mezitím má ruská válka proti Ukrajině významný dopad na Rusko. Timothy Snyder věří, že „dnešní Rusko splňuje většinu kritérií fašismu. Kult vůdce Vladimira Putina, kult mrtvých soustředěný kolem druhé světové války a mýtus minulé imperiální velikosti jsou obnovenyjsou vedeny rostoucím násilím – brutální válkou proti Ukrajině.“
Výsledek rusko-ukrajinské války závisí na mezinárodním řádu v Evropě a ve světě. Stabilního a dlouhodobého míru nebude dosaženo, bude-li Rusko autoritářským státem, který se ve svých činech řídí imperiálním myšlením. Proto je v zájmu sousedů Ruska, stejně jako zbytku Evropy, podporovat proces „deimperializace“ a dekolonizace Ruské federace. To vydláždí cestu k liberalizaci Ruska. Národy tohoto obrovského území se musí zbavit imperiálního dědictví, které těžce zatěžuje jejich politickou kulturu, historické příběhy a vize budoucnosti. Tento proces může být zahájen programem dekolonizace v dialogu mezi Západem, ruskou „liberální“ opozicí a zástupci původních obyvatel Ruské federace.
Důležitá je zde také účinnost mezinárodního práva, které by mělo zajistit, aby ruské zločiny nezůstaly nepotrestány. Kromě trvalé podpory práce Mezinárodního trestního soudu by měl být vytvořen zvláštní tribunál, který by postavil pachatele před soud a vyšetřil zločiny ruské agrese.
A konečně, když mluvíme o opravě evropského bezpečnostního systému, stojí za to připomenout slova Kurta Volkera (bývalého zvláštního zástupce USA pro jednání v Ukrajině – pozn. red.), který řekl: „Musíme trvat na tom, aby se Ruská federace chovala jako každý jiný stát.“ Pro Rusko to znamená, že „musí zastavit své útoky na své sousedy a stáhnout své jednotky z jejich území, přijmout odpovědnost za válečné zločiny spáchané jeho vůdci a armádou a v budoucnu se zavázat, že bude jednat pouze uvnitř svých hranic“.
Přeloženo z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horký konec jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V pokřiveném zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina byla vynalezena na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Nebo diskutujte o historii, patové situaci v Minsku
Původní název článku: Rosja musi przestać być imperium kolonialnym
