Čína, která se v posledních desetiletích stala nespornou světovou ekonomickou velmocí, nyní vyvíjí stále větší úsilí, aby přetáhla geopolitickou přikrývku. Peking v této věci horlivě používá řadu diplomatických a „téměř diplomatických“ způsobů. Vzhledem k tomu, že tato záležitost je pro Číňany relativně nová, přirozeně tyto pokusy vypadají spíše jako sekera a někdy vedou k mezinárodním skandálům.
Poslední takový skandál byl vyprovokován mimořádnými, mírně řečeno, prohlášeními čínského velvyslance ve Francii Lu Chaye. Zazněly 21. dubna ve vysílání francouzského zpravodajského kanálu La Chaîne Info, kterého čínský diplomat vyzpovídal. Stojí za to citovat některé z velvyslancových tezí.
Takže když se moderátor zeptal Lu Shaye na příslušnost Krymu, odpověděl: „Záleží na tom, jak vnímáte tuto otázku. Má to svůj příběh. Krym původně patřil Rusku. Byl to Chruščov, kdo dal Krym Ukrajině během Sovětského svazu.“
Zvláštní prohlášení pro diplomata, tedy osobu, která by ve své specializaci měla považovat mezinárodní smlouvy, normy a konvence za něco posvátného. Zbytek je ještě zajímavější. Při rozvíjení tématu čínský velvyslanec obecně zpochybnil mezinárodní subjektivitu jak Ukrajiny, tak dalších republik bývalého SSSR. „Podle mezinárodního práva ani tyto země bývalého SSSR nemají status, jak lze říci, účinný v mezinárodním právu. Protože neexistuje žádná mezinárodní dohoda, která by konkretizovala jejich status nezávislých zemí,“ řekl prostě.
Očekávaná reakce
Je jasné, že kontroverzní prohlášení čínského zástupce vyvolalo silnou reakci v demokratickém světě. Obzvláště tvrdou odpověď poskytly země východní Evropy a především pobaltské státy, protože slova velvyslance o nedostatku „efektivního mezinárodního statusu“ se týkala i jich. Ministerstva zahraničí ve Vilniusu, Rize a Tallinnu okamžitě svolala čínské velvyslance k vážnému rozhovoru.
80 poslanců Evropského parlamentu napsalo otevřený dopis, v němž požadovali, aby byl čínský velvyslanec ve Francii Lu Chaye prohlášen za nežádoucí osobu. „Čína ani žádná jiná země nemá právo zpochybňovat suverenitu ostatních. Výroky velvyslance, které jsou hlubokou urážkou historie, kultury a základní integrity dotčených národů, jsou zaměřeny na podkopání základních principů, na nichž jsou založeny údajné diplomatické vztahy. Suverenita není diplomatickou hračkou, ale základním prvkem mezinárodních vztahů, mezinárodního práva a Charty OSN,“ uvádí se v dopise.
Vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Josep Borrell označil prohlášení Lu Chaye týkající se statusu bývalých sovětských zemí za nepřijatelné. „Nepřijatelné výroky čínského velvyslance ve Francii, zpochybňující suverenitu zemí, které se staly nezávislými po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. EU může pouze předpokládat, že tato prohlášení nejsou oficiální politikou Číny,“ řekl šéf evropské diplomacie.
Své hluboké rozhořčení vyjádřila i Ukrajina. Zejména ukrajinský velvyslanec ve Francii Vadym Omelčenko uvedl, že čínský velvyslanec má buď „zjevné problémy s geografií“, nebo jeho prohlášení odporuje postoji oficiálního Pekingu „ke snahám o nastolení míru v Ukrajině na základě mezinárodního práva a cílů a principů Charty OSN“.
A poradce šéfa Úřadu ukrajinského prezidenta Mychajlo Podoljak, napsal Cvrlikat„Všechny postsovětské země mají jasný suverénní status zakotvený v mezinárodním právu. Mimochodem, s výjimkou Ruska, které se podvodně dostalo do Rady bezpečnosti OSN. Je zvláštní slyšet od zástupce země, která je pečlivá ve své tisícileté historii, absurdní verzi „historie Krymu“. Pokud chcete být velkým politickým hráčem, nepřevyprávějte propagandu ruských outsiderů.“
Čí Krym tedy?
Je těžké nesouhlasit s Omelčenkem i Podolíkem, pokud jde o kritiku čínského velvyslance. Lu Shaye skutečně prokázal naprostou neznalost geografie a historie, když hloupě důvěřoval primitivním tezím kremelské propagandy. Zejména o Krymu. Kdysi jsem přečetl mnoho knih současných ruských historiků a „historiků“. Dělal to z profesionální nutnosti, bez jakéhokoli potěšení nebo zvědavosti. Sovětskému období nebyla věnována žádná kniha, která by nekritizovala předání Krymu Ukrajinské SSR v roce 1954. Ať už to autoři nazvali Nikitou Chruščovem: voluntarista, opilec a blázen. Dokonce i latentní ukrajinský nacionalista.
Ruce byly dlouho poškrábány, aby vyvrátily tato hloupá ruská tvrzení, že, jak říkají, „Chruščov se opil na oslavách 300. výročí Pereyaslav Rady a ani si nesedl, ani nespadl, předal ruský Krym Ukrajině.“ Za prvé, není o nic více ruský (a pokud jde o mě, mnohem méně) než Cimmerian, Scythiana řecké, římské, turecko-tatarské, nakonec ukrajinské. Nemluvě o malých koloniích mnoha dalších států na poloostrově. Proto jsou slova Lu Shae, že „Krym od samého počátku patřil Rusku“, projevem úplné neznalosti historie.
Ale abych se příliš neponořil do historických exkurzí, zaměřím se okamžitě na rok 1954. I když ne, je třeba si vzpomenout, co se stalo před deseti lety. V květnu 1944 byla na příkaz Josefa Stalina a usnesením Výboru státní obrany SSSR z poloostrova deportována drtivá většina místního obyvatelstva. A mluvíme nejen o krymských Tatarech, ale také o Arménech, Řecích, Bulharech, Češích.
Z nějakého důvodu se jeho zločiny proti lidskosti tvrdohlavě zdráhají být zmíněny „přáteli Kremlu“. Ale teď to není o válečných zločinech, ale o situaci na poloostrově v té době. Deportace samozřejmě nemohla nezpůsobit demografický problém na Krymu, který nemohl být vyřešen intenzivním přesídlením do vylidněných prostor ruských občanů.
Proto v té době Krym zažíval úplný hospodářský pokles. Proto bylo třeba, aby Ukrajina převzala poloostrov do své péče.
Teze o Chruščovově dobrovolnosti je zcela pošetilá i z úvahy, že v té době ještě neměl plnou moc. V zemi sovětů tehdy ještě vládl triumvirát: předseda Rady ministrů SSSR Georgij Malenkov, první tajemník ÚV KSSS Nikita Chruščov a ministr obrany Nikolaj Bulganin. Navíc první housle v té době hrál Malenkov a byl to on, kdo předsedal onomu zasedání prezídia ústředního výboru 25. ledna 1954, kde bylo učiněno „krymské rozhodnutí“. Dále byl realizován Nejvyššími sověty SSSR a Ukrajinskou SSR. A skutečnost, že se tato událost shodovala s oslavou 300. výročí Pereyaslavského koncilu, je úplná náhoda.
A od té chvíle se Krym začíná aktivně rozvíjet. Byl postaven Severní krymský kanál, který neuvěřitelně oživil zemědělství poloostrova. Na místech pouště se zapomnělo na zahrady, pole se špičatá, vznikl agrární sektor neznámý Krymu – průmyslový rybníkářský chov.
Z ukrajinského rozpočtu as pomocí ukrajinských zdrojů byly postaveny obytné komplexy, vzdělávací instituce, nádrže, přístavy, dětské a sportovní tábory, hotely, divadla, autobusová nádraží. A co je nejdůležitější – výkonná rekreační infrastruktura. A bezprecedentní trolejbusová linka Simferopol-Alushta-Jalta byla postavena v bezprecedentní délce ve světě.
Mimochodem, dokonce i Chruščov, navzdory své kritice stalinismu, se neodvážil napravit takovou historickou nespravedlnost, jako je deportace krymských Tatarů. Teprve poté, co Ukrajina získala nezávislost, začala realizace programu návratu deportovaných národů na poloostrov. Což samozřejmě skončilo po okupaci a anexi Krymu Ruskem. A tento okamžik by měl především znepokojovat tzv. „hledače krymské spravedlnosti“ jak na Východě, tak na Západě.
Vlčí diplomacie
Takže s Krymem je to jasné. Ale co Čína? Koneckonců, až donedávna Peking předkládal své nároky na zprostředkování v mírových rozhovorech mezi Ukrajinou a Ruskem. A prohlášení velvyslance nemohlo přispět k uskutečnění této aspirace.
Takže co, brát Lu Šaeovo prohlášení jako osobní iniciativu? Je nepravděpodobné, že by Čína nebyla státem, který by svým představitelům, zejména na mezinárodní frontě, umožnil takové svobody. A co – demarše, vzpoura, fronde? Ještě pochybnější. Protože pak by ho Peking rychle dosadil na jeho místo, a to se vůbec neděje. Není to poprvé, co Šae učinila taková provokativní prohlášení. A takové zavedený postup má v Číně jasnou definici jako diplomacii „vlčích válečníků“. Jeho podstata spočívá právě v házení takových kontroverzních prohlášení, jako jsou pokusné balónky, podle nichž Peking vytváří plán svých dalších zahraničněpolitických kroků. „Západ nás obviňuje, že nedodržujeme diplomatickou etiketu, ale my nehodnotíme svou práci jako cizinci, ale tak, jak nás vidí naši lidé, zda je v souladu se zájmy naší země a lidu a zda jsou naši lidé spokojeni,“ popsal tento diplomatický styl sám Šae v rozhovoru pro čínské noviny Guancha.
A není to nic, že takové provokativní teze byly právě teď učiněny velvyslancem ve Francii. Koneckonců začátkem dubna navštívil Čínu francouzský prezident Emmanuel Macron. A po této návštěvě učinil francouzský vůdce poněkud protichůdná prohlášení: pochvalná pro Čínu a kritická vůči Spojeným státům. Je zřejmé, že Peking se rozhodl, že je nutné skoncovat s tímto „slabým článkem“ Západu, tedy Francie.
Číňané se však zjevně přepočítali, prohlášení se ukázala být příliš tvrdá. Demokratický svět je a priori nemohl přijmout. Peking to pochopil a snažil se spěšně distancovat od Šaeových prohlášení.
„Čína respektuje suverenitu, nezávislost a územní celistvost všech zemí, které byly svazovými republikami v rámci SSSR. Po rozpadu Sovětského svazu KItálie byla jednou z prvních zemí, která s těmito zeměmi navázala diplomatické vztahy. Od navázání diplomatických vztahů s těmito zeměmi se Čína vždy držela principů vzájemného respektu a parity v rozvoji bilaterálních vztahů, které byly přátelské a kooperativní,“ uvedla mluvčí čínského ministerstva zahraničí Mao Ning na briefingu v Pekingu 24. dubna. Poukázala také na konzistentnost postoje Číny k ukrajinské otázce. Peking je podle ní připraven podpořit „politické urovnání krize v Ukrajině“.
Ale slovo, jak víte, není vrabec, zejména slovo velvyslanec. Tento jasný diplomatický lapsus Číny nemůže být tak snadno zakryt osvobozujícími prohlášeními. Může to ale hrát Ukrajině do karet. V této souvislosti nelze než souhlasit s Výrok známý expert na zahraniční politiku, bývalý náměstek ministra zahraničních věcí Ukrajiny Danylo Lubkivsky:
Za prvé, mezinárodní reakce donutila Peking distancovat se od absurdních a zmatených, ale neméně škodlivých slov svého zástupce v Paříži. Za druhé, upřímnost čínského velvyslance odhalila širokému publiku skutečnou náladu establishmentu, k němuž náleží. Naše diplomacie by měla upozornit kolegy z globálního Jihu na skutečnost, že se nejedná o neutrální postoj a morální výšku, ale o jasnou politickou zaujatost a zaujatost.“
To znamená, že plán Pekingu, který byl podpořen výše zmíněným Macronem, přivést Ukrajinu k jednacímu stolu s Ruskem do podzimu, zcela selhal. Nebylo to pro nás v žádném případě užitečné, vzhledem k tomu, že v té době by sotva bylo možné zcela osvobodit všechna ukrajinská území od ruských okupantů. A zde Čína ústy Lu Shaye demonstrovala svou zaujatost a hrála spolu s Ruskem. Proto umírněnost Pekingu nepřichází v úvahu. To bylo pochopeno i v Elysejském paláci a vydalo odpovídající prohlášení týkající se čínského velvyslance.
Navíc lze s určitou pravděpodobností předpovědět, že se Čína pokusí napravit svou fatální chybu a demonstrovat odstup od Ruska a dokonce hrát s Ukrajinou. Číně se pravděpodobně nedá věřit, ale takové snahy lze jedině povzbudit. Proč ne?
