Štamgasti Kremlu předstírají, že rozhodnutí Mezinárodního trestního soudu vydat zatykač na ruského vůdce Vladimira Putina se jich vůbec netýká. Že je to úplná formalita, maličkost, která je nijak neovlivní a neovlivní další akce. „Ve světě vidíme tolik otevřeně nepřátelských projevů jak proti naší zemi, tak proti našemu prezidentovi. Vezmeme-li si každý z těchto nepřátelských projevů k srdci, nic dobrého z toho nevzejde. Proto s tím nakládáme klidně, pečlivě to zaznamenáváme,“ ujistil mluvčí Kremlu Vladimir Peskov.
Ve skutečnosti to není nic jiného než pokus truchlit nad dobrým dolem pro špatnou hru. Zatykač na Putina je extrémně vážná věc, někde na úrovni „sankcí z pekla“ uvalených na Rusko západním světem. A pro šéfa Kremlu osobně je toto předvolání k haagskému tribunálu ještě mnohem bolestivější než všechna ostatní omezení trestů. Pokusme se zjistit, proč tomu tak je.
Proto 17. března vydal Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu zatykač na ruského diktátora Putina, který je podezřelý ze spáchání válečných zločinů v Ukrajině. Byl také vydán zatykač na takzvanou dětskou ombudsmanku Ruska Marii Lvovou-Belovovou. Oba jsou obviněni z válečných zločinů. Zatím hovoříme pouze o nelegálních deportacích ukrajinských dětí z okupovaných území. „Existuje důvod se domnívat, že pan Putin nese individuální trestní odpovědnost za výše uvedené zločiny, za spáchání činů přímo, spolu s jinými osobami a / nebo prostřednictvím jiných osob … a za to, že řádně nesledovali civilní a vojenské podřízené, kteří tyto činy spáchali,“ uvedl ICC ve svém prohlášení.
Dříve bylo vydání mezinárodního zatykače na Putina považováno za něco jako nevědeckou fikci. Navzdory všem svým krvavým zločinům zůstal nedotknutelný jako vůdce jedné z údajných supervelmocí.
Proto se situace dramaticky změnila. V současné době je 123 zemí světa, které podepsaly a ratifikovaly Římský statut, povinno, jakmile je Putin navštíví, zatknout ho a předat ICC.
Je jasné, že ruský diktátor není tak hloupý, aby přišel do takových zemí. Ale v každém případě to znamená, že v civilizovaném světě se konečně stane persona non grata.
A neměli bychom zde vyjadřovat skepsi, že se něco podobného stalo již před devíti lety, po anexi Krymu a invazi na Donbas. Pak byl Putin skutečně zpočátku trochu pod tlakem izolace: vyhoštěn z Skupina G8, zrušil schůzky s ním, ignoroval na summitu Skupina G20 v australském Brisbane. Velmi brzy se však izolace „krvavého diktátora“ rozptýlila jako ranní mlha. Objetí-polibky, návštěvy-jednání, Nord Stream 2, Valdai, Mnichov, Davos atd. začaly znovu. A v roce 2018 tehdejší rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová dokonce pozvala Putina na svou svatbu, a dokonce s ním tančík před kamerami. Přítomní radostně blahopřáli Putinovi, tleskali mu. A on, dojat takovou pozorností, byl v sedmém nebi s potěšením. Je to, jako by neexistovala jediná agrese proti suverénnímu státu a agrese, která se po celá ta léta nezastavila.
Současná situace je však výrazně odlišná. Putin je obviňován z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a nemají žádnou promlčecí lhůtu. Navíc „případ dětí“ je jen začátek, následovaný případy ještě závažnějších trestných činů.
Už netancujte Putinovi na rakouských svatbách, neužívejte si střediska Monaka, muzea v Paříži, audienci papeže ve Vatikánu. A miloval všechno tak moc, byl tak šťastný se světovým uznáním, vstupem do kruhu globálních hráčů. Nyní se stal nejen nenávštěvou, dokonce i zmínky o jeho přítomnosti se snaží vyleptat odkudkoli na světě.
Ilustrativní je v tomto kontextu příklad bavorské vesnice Aing. Putin navštívil toto malebné místo v doprovodu tehdejšího bavorského premiéra Edmunda Steibera již v roce 2006. Radostní Bavoři pozdravili ruského hosta, tančili před ním, zpívali mu bavorský jódl, zacházeli s ním pečenými klobásami, pečlivě připravenými z místních kanců. A Putin z vděčnosti zanechal své poselství ve „Zlaté knize“ vážených hostů Aingu. Takže nikdo jiný nebude moci vidět tuto zprávu: byla pokryta kresbou ukrajinského dítěte. Obraz o válce, o zločinech Putinova režimu. Aby si i ve vzdálené bavorské vesnici pamatovali, že pro něj není odpuštění. Zajímavý bod: dříve vesnice neměla vlastní „Zlatou knihu“, byla vytvořena speciálně pro Putinovu návštěvu. To je ironie osudu.
A přesto je vymazání Putinových stop po celém světě pro ruského vůdce stále tím nejmenším problémem. Druhým, mnohem závažnějším problémem bude již zmíněný zákaz návštěv 123 zemí světa. Třetím problémem je Putinova neagrese mezi civilizovanými politikysvěta. No, kdo by si teď chtěl ušpinit ruce proti mezinárodně uznávanému zločinci.
Čtvrtý problém způsobený zatykačem ICC se týká vnitřních záležitostí Ruska. Až dosud byli představitelé ruské elity, dokonce i z Putinova vnitřního kruhu, pevně přesvědčeni, že ruský prezident je nedotknutelnou osobou na světě, že by se nikdo neodvážil proti němu uvalit sankce, natož zahájit trestní řízení. Takže pro ně byl tento zatykač neuvěřitelným šokem. Stále nevědí, jak se s tím vypořádat.
Pamatujete si, jak podivné byly vytvořeny sankční seznamy z roku 2014? Z nějakého důvodu se k nim jako první dostali „obyčejní“ umělci přímo související s konkrétními trestnými činy. Prakticky nepřišlo na „velké ryby“, tedy na ty, kteří to všechno iniciovali, kteří vydávali příkazy.
Haagský řád postavil všechno vzhůru nohama. Nebo spíše naopak: postavil obrácený běh věcí zpět na nohy. Takže tresty začaly od hlavy a postupně se budou pohybovat směrem k zemi.
Takže někteří se už nebudou odvracet od Putina, budou muset jít se svým vůdcem ke dnu. Ale mnozí se budou chtít pomalu plazit pryč. Nakonec se už začíná plazit. Protože čím dále se vám podaří ustoupit, tím je pravděpodobnější, že uniknete z Haagu.
Je jasné, že ne každá země se odváží zatknout vůdce „Horní Volty jadernými raketami“, protože ty rakety můžete dostat na hlavu. Ale je snadné spoutat se v poutech a předat ISS někoho menšího.
Zatím se zdá, že Putinův doprovod se svého vůdce nikdy nevzdá a bude za něj bojovat do konce. Podívejme se na precedenty z nedávné historie. Připomeňme si, jak se Slobodan Milošević vzdal svým doprovodem v roce 2001. Dlouho se také považoval za nezranitelného, ale kosovská konfrontace s NATO ho připravila o autoritu a vliv. Muž tedy zemřel ve vězení haagského tribunálu. Nebo libyjský diktátor Muammar Kaddáfí. Také se považoval za boha na Zemi, byl přesvědčen, že životní prostředí mu bude věrné do té míry. A nakonec stejné prostředí zabilo svého vůdce extrémně krutým způsobem. Stejné to bylo se Saddámem Husajnem, Pol Potem, Benitem Mussolinim atd.
Putin se stává toxičtějším. A čím blíže jste k němu, tím více jste otráveni jeho toxicitou. Proto má velký smysl, aby se lidé z ruské politické elity tohoto problému co nejdříve zbavili.
