15. března Maďaři slaví výročí Jara národů. Jedním z nejdůležitějších hesel, které doprovázelo tento boj (v letech 1848-1849), bylo „Za naši a vaši svobodu“. Po 175 letech není po tomto vyprávění ani stopy. „Toto není naše válka“, „toto je válka mezi dvěma slovanskými národy“, „dodávky zbraní a sankce nepřispívají k míru“. Takže maďarští politici mluví o tom, co se děje na druhé straně východní hranice.
Důležitým symbolem maďarské politiky vůči Ukrajině bylo nedávné zasedání Rady bezpečnosti OSN. Konal se 24. února 2023, v den výročí ruského útoku na Ukrajinu. Maďarsko zastupoval ministr zahraničních věcí a zahraničních věcí Peter Szijjártó. Seděl vedle ukrajinského ministra Dmytra Kuleby. Z fotografií zveřejněných na ministrově sociální síti bychom se o tom ale nedozvěděli. Byly totiž uspořádány tak, aby nebyl vidět Szijjártóův soused. Výraznější byly následující řady, ve kterých bylo vidět zejména velvyslance Ukrajiny při OSN Sergije Kyslycju.
Ministr Szijjártó, stejně jako každý člen maďarské vlády, vyzývá k okamžitému ukončení války, příměří a mírovým rozhovorům. Novým leitmotivem bylo tvrzení, že neexistuje jiný způsob, jak „zachránit lidské životy, než mír“. Samotná válka je považována za stejně špatnou pro Maďarsko, Evropu, Rusko a Ukrajinu. Jak uvedl tajemník Szijjártó v New Yorku, toto není „fotbalový zápas, který by vám držel palce na obou stranách“.
Co vytvořilo „destabilizaci“
Již více než rok slýcháme, že dodávky zbraní na Ukrajinu konflikt zdržují. Je-li to pravda, proč jsou dodávky zbraní do Polska v roce 1920 tak důležité pro maďarskou historickou paměť? Rozhodnutí zakázat tranzit zbraní přes maďarské území komentoval bývalý zástupce ředitele Centra pro východní studia Mateusz Gniazdowski: „V Polsku již nebude možné zakrývat příběh o dodávkách rezavého střeliva z Čepelu v roce 1920.“
Doslova řečeno, tyto dodávky měly také vliv na potenciální pokračování války, která koneckonců nebyla maďarská. Mluvit o míru znovu a znovu má stejnou účinnost a přesvědčivou sílu jako prohlášení v různých soutěžích krásy: krásná slova, ale bez významu. „Svět není institucí pro naplnění tužeb,“ napsal John Green. Potřebujeme velmi konkrétní činy na cestě k jednotě s Ukrajinou a západoevropské jednotě.
Mezitím se Maďaři jednoznačně staví na špatnou stranu dějin tváří v tvář, podle Viktora Orbána, začátku třetí světové války. Premiér by pravděpodobně odpověděl, že je „na maďarské straně historie“.
Naposledy jsem zveřejnil na portálu Nowa Europa Wschodnia v prosinci 2021. Pak jsem Napsal, že „nedávný summit Visegrádské skupiny v Budapešti prokázal, že Maďarsko není předvídatelným a spolehlivým partnerem. Jeho politika v regionu připomíná realizaci vize Kremlu a není blízká spojencům v NATO.“ Dodal jsem, že „při budování bezpečnostního systému v regionu se Maďarsko stalo nepředvídatelným státem, protože v politické praxi stále více hraje hru destabilizace“. Po zveřejnění textu také na Onet.pl předseda zahraničního výboru maďarského parlamentu Zsolt Nemeth veřejně prohlásil, že jsem psal jako „jako bych chtěl destabilizovat region“.
Je poněkud paradoxní, že tento text vyšel dva měsíce před začátkem války. A ukazuje, že maďarská politika v regionu skutečně připomíná realizaci vize Kremlu: obviňování NATO z usnadňování vypuknutí války, udržování úzkých vztahů s Ruskem, vydírání vetováním sankcí, pomoc ruské Mezinárodní investiční bance obcházet sankce, několik návštěv šéfa maďarské diplomacie v Rusku a nedávné (13. února) v Bělorusku. Peter Szijjártó v Minsku kritizoval sankční politiku EU. To je obraz moderní maďarské politiky.
Podle toho, jaký vzorec Ukrajina vyjde z války – o Budapešti se nemluví. Za prvé, příměří a začátek mírových rozhovorů a vše ostatní bude „vyřešeno později“, bez předběžných podmínek. V maďarském pojetí není Ukrajina subjektem, který rozhoduje o svém vlastním osudu. Je to jen nástroj v rukou větších hráčů, zejména Spojených států. To nedávno uvedl ministr národní obrany Christoph Salai-Bobrovnicki v rozhovoru pro portál Index, zveřejněné 13. března. V něm uvedl, že „Ukrajina není schopna rozhodovat o svém vlastním osudu, budou o něm rozhodovat jiní. Bez rozhodnutí USA nebude mír, to už všichni vědí.“ Zapojení celého Západu do dnešní války znemožní mír – tak by to mělo být chápáno doslovně.
Během nedávného projevu na zahajovacím zasedání Maďarské obchodní a průmyslové komory (9. března) Viktor Orbán řekl, že Polsko a Velká BritánieRaina bude tvořit ekonomický prostor vojensky, bezpečně a ekonomicky. Podle jeho názoru bude větší než Francie a Itálie, druhá po Německu v Evropě. Jeho podpora bude obrovská populace území: 60-70 milionů lidí. Toto prohlášení je součástí současné diskuse v Polsku o možnosti proměnit dnešní polsko-ukrajinskou spolupráci v seriózní politický projekt. Tuto spekulaci však opouštím a zaměřuji se na matematickou dimenzi.
Otázkou je, jak Orbán tyto miliony počítá. Mluví o čtyřiceti milionech Poláků – číslo, které se často vyskytuje v případě naší země. Ale co Ukrajina? Maďarský premiér prohlašuje: „Nevíme, kolik zbude z Ukrajiny – národa s dvaceti, možná třiceti miliony.“ Podle statistik poskytnutých Tadeuszem Olšanským v komentáři Centru pro východní studia činila populace Ukrajiny (bez Krymu) k 1. prosinci 2019 42 milionů. Co se stane s 10-20 miliony lidí? Zmizí? Vypaří se? To je koneckonců téměř polovina národa. Maďarský premiér samozřejmě neznamená, že toto číslo zahrnuje pouze uprchlíky, protože podle OSN je k 7. březnu 2023 méně než 4,9 milionu. A co zbytek?
Jaký to má všechno smysl?
Proč jde Maďarsko proti Západu? Proč je nutné podepisovat protokol o neshodách s Budapeští pro téměř každou akci ve prospěch Ukrajiny? Proč Maďarsko všemi způsoby odkládá ratifikaci rozšíření Severoatlantické aliance na úkor Švédska a Finska? Zpočátku to vysvětlovali potřebou přijmout zákony, které přiblíží maďarskou legislativu evropskému právu, aby se zvýšily šance na uvolnění fondů EU. Když byly vyčerpány racionální důvody, byla do Švédska a Finska vyslána čtyřčlenná parlamentní delegace. Jejím úkolem bylo vést skutečně vzdělávací jednání s kruhy, které zpochybňovaly kvalitu právního státu v Maďarsku.
Viktor Orbán již na summitu Visegrádské skupiny v Košicích v listopadu 2022 slíbil, že parlament na jarním zasedání parlamentu okamžitě zváží ratifikaci rozšíření NATO. Vyjádření o brzkém přijetí nezbytných dvou zákonů zazněla uvnitř vládní koalice Fidesz-KDNP. Je zajímavé, že dva dny po summitu Bukurešťské devítky ve Varšavě (22. února) premiér Orbán nečekaně uvedl, že ve stranických kruzích roste neochota přijmout země, které údajně opakovaně nespravedlivě obviňují Maďarsko z NATO. Proto vznikla myšlenka vyslat delegáty do Švédska a Finska, aby tyto pochybnosti rozptýlili.
Jak se ukázalo 14. března, konečné hlasování, které bylo naplánováno a uvedeno v harmonogramu na webových stránkách parlamentu na 20. a 24. března, se neuskuteční. Byla prostě zrušena. Toto gesto potvrzuje všechny předpoklady, že proces bude zpožděn. Kromě Maďarska je zde také Turecko, ale hovoříme o členském státě Evropské unie, který na rozdíl od Ankary nevznesl žádné požadavky vůči Švédsku a Finsku.
Navíc v Maďarsku, navzdory roku války, Orbánovo nařízení, že na západ od Dunaje nemohou být postaveny žádné základny NATO, stále platí. To znamená, že jakákoliv přítomnost vojsk NATO podél hranice s Ukrajinou je možná pouze jako „netrvalá“.
Jak vysvětlit všechna tato řešení? Ve skutečnosti existuje jen jedno vysvětlení – neochota naštvat Rusko. Kvůli politice Maďarska Visegrádská skupina fakticky přestala existovat. Mezitím to byla organizace, která po léta zůstávala základem regionální spolupráce. Ze zahraničních lídrů se maďarský premiér setkává především s rakouskou kancléřkou a srbským prezidentem. Ve strukturách NATO již není Budapešť považována za důvěryhodného partnera. Situaci neusnadňují ani čistky, které v maďarské armádě probíhají už dva měsíce.
Maďarsko se pravidelně vzdaluje strategickému myšlení Západu, jeho přístup k válce je jako mimo Evropu. Evropě se však nepodařilo přesvědčit většinu světa, že totální válka v Ukrajině vedená Ruskem je něco obzvláště důležitého. Něco, co je třeba sledovat a jednat s velkým znepokojením. Avšak ani zmínka o pozici, která dominuje neeuroatlantickému regionu, stále není dostatečnou omluvou pro zpochybnění společné politiky Západu. Především kvůli silným politickým a ekonomickým vazbám.
Na mírových konferencích, které se konaly po dvou světových válkách, neměly maďarské delegace jako zástupci poraženého státu hlasovací právo. Bylo nad jejich hlavou, že se rozhodovalo o nových formách hranic. Maďarsko, které prosazuje politiku, kterou lze označit za „pseudopacifistickou“ nebo „pseudoneutrální“, nechce říci, na které straně stolu může sedět. Maďaři zároveň zdůrazňují, že Ukrajina se nebude moci rozhodnout sama , takže se nepoučí z naší vlastní historie. Přesvědčení v Budapešti se scvrkává na tvrzení, že Rusko vyjde z této války nejen neporaženo, ale dokonce ani oslabeno. Maďarská veřejnost se navíc nedozví o problémech, kterým Rusko čelí v důsledku sankcí EU. Protože kdyby se věřilo, že tyto sankce nějak fungují, pak by se zhroutil důležitý pilíř vládní komunikace. Podle ní jsou to sankce EU uvalené na Rusko, které mohou za více než 25procentní inflaci, zatímco Putinův stát necítí žádné důsledky. Paradoxem je, že inflace v únoru v Ukrajině byla o něco nižší než v Maďarsku.
Pokud se šéf maďarské diplomacie domnívá, že nyní dochází ke střetu mezi USA a Ruskem, pak by jeho dokončení mohlo vést k novému rozdělení Evropy do zón vlivu. Maďarsko doufá, že Budapešť bude mnohem silnější při kreslení nové mapy dopadu. Otázkou však je, v jaké „zóně“ se ocitne. V pojetí moci se Maďarsko ocitá na straně „míru“, spojenectví, které nelze definovat. Koneckonců, jeho podporovatelem v Evropě, s výjimkou nich, je pouze Vatikán. Během nedávné návštěvy předsedy zahraničního výboru Komunistické strany Číny Wang I v Budapešti (19. února) on i Peter Szijjártó řekli, že jsou připraveni spolupracovat „s mírumilovnými zeměmi“. O několik dní později byl zveřejněn čínský plán na dosažení míru mezi Ruskem a Ukrajinou.
Stačí být „malým státem“
Maďarsko pravděpodobně očekává, že jeho postoj, který dnes vnímáme jako „proti proudu“, bude nakonec uznán jako jediný hlas rozumu v Evropě. Tato práce je založena na předpokladu, že kdysi byla správnost Maďarska uznána již v situaci s migrační krizí v roce 2015. Připomeňme, že výstavba plotu na srbo-maďarské hranici byla jednoznačně kritizována Evropskou unií a o několik let později Brusel uznal, že země mají právo uchýlit se k takovým opatřením.
Maďarsko hraje all-in, čímž si na mapu vylepšuje svou vlastní pověst. Nejde jen o spojenectví s Putinem, zejména proto, že, jak ukazují statistiky, uhlovodíky z Ruska nejsou zdaleka tak atraktivní, jak se slibovalo (4. března, noviny Népszava uvedla, že Maďarsko by ušetřilo 265 miliard forintů, neboli více než 3 miliardy zlotých, pokud by nakupovalo plyn na trhu). Blokování rozhovorů Evropské unie s Ukrajinou, stejně jako komise NATO-Ukrajina, také nepřispívá ke zlepšení situace maďarské menšiny v Zakarpatské oblasti, která měla být od roku 2014 jádrem napětí mezi Budapeští a Kyjevem.
Maďarsko má šanci konečně ukončit roli „malého státu“, který hraje a se kterým se Orbán nemůže smířit, protože považuje posttrianonskou realitu za extrémně nespravedlivou. V tomto smyslu se jedná o bod obratu a o postoji Budapešti se bude diskutovat ještě mnoho let. Jak tato politika skončí, bude záviset na vývoji vojenské situace.
Překlad z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horké dokončení jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V křivém zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Zda diskutovat o historii, bezvýchodné situaci v Minsku
Původní název článku: To nie nasza wojna
