Začátkem tohoto týdne začal Kreml náhle znovu mluvit o jaderné hrozbě pro svět. Navíc tato hrozba byla, abych tak řekl, diverzifikovaná. Zpočátku Dmitrij Medveděv, který po smrti Vladimíra Žirinovského pevně zaujal místo hlavního kremelského „zlého policisty“, řekl, že bez Ruska nebude mír, protože „ho tak nepotřebujeme“. Navíc to nebylo provedeno v obvyklém formátu. Telegram-zastrašování, a v článku pro úctyhodnou ruskou publikaci „Izvestia“. Což by mělo zdůraznit vážnost ruských záměrů použít zbraně strategického odstrašení.
Poté se slova ujala mluvčí ruského ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharovová. Vydala se však jinou, již tak rozpolcenou cestou – z jaderné hrozby obvinila Ukrajinu. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od článku Medveděv byl o nepříteli, zde kremelští propagandisté přidali různé detaily pro realismus – jmenovali dva ukrajinské přístavy, do kterých údajně dorazily kontejnery s radioaktivními látkami, a také objasnili, o kterém chemickém prvku se diskutuje. Spoiler alert je o Kalifornii-252. Je zřejmé, že samotný název měl pro Rusy symbolizovat zapojení Spojených států do tohoto případu.
Taková prohlášení – jak o jaderné apokalypse, tak o „špinavé bombě“ – nejsou v této válce ničím novým. Loni na podzim se Kreml uchýlil jak k jadernému vydírání Západu, tak k jadernému stíhání Ukrajiny. Pak to neudělalo vážný dojem. Vůdci západní koalice rychle zastavili náznaky jaderného úderu na Ukrajinu relevantními prohlášeními a Číně se nelíbila situace s možným zahájením jaderné války na euroasijském kontinentu – kterou Peking nezapomněl zmínit ani v únoru, ve svých „mírových“ 12 bodech. A nikdo nebral Šojguovy výroky a otravné telefonáty s „informacemi“ o ukrajinské „špinavé bombě“ vážně.
Poté, co byly ruské úřady poraženy v tomto jaderném blufu, na to na chvíli zapomněly. Navíc Ukrajina v té době vstupovala do zimy, takže existoval úžasný (alespoň to tak vypadalo v listopadu; nyní víme, že tomu tak není) způsob, jak ovlivnit nesmlouvavý Kyjev – útoky na energetickou infrastrukturu. Nyní však Kreml toto téma znovu otevřel. Proč?
Zaprvé, jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci, plán na zničení ukrajinské energetické infrastruktury se všemi relevantními důsledky (výpadek proudu, neobyvatelná města, nové miliony migrantů) selhal. Naše země přežila nejtěžší zimu ve své historii a přežila, upřímně řečeno, s „malou krví“. Vypnutí světla po dobu maximálně 2-3 dnů, ve srovnání s apokalypsou, která byla předpovězena, je docela rozumná cena.
Za druhé, navzdory bravurním prohlášením Vladimira Putina, které učinil během svého projevu k poslancům Federálního shromáždění Ruské federace, situace v ekonomice agresorské země není zdaleka stabilní. První březnový den se rubl propadl na nejnižší bod za posledních 10 měsíců – a to přes všechny titánské snahy centrální banky vedené Elvirou Nabiullinovou, jednou z nejnudnějších (a proto nejnebezpečnějších) v kremelské elitě. Pak – jen kolaps jako ten, který byl na samém počátku války – ale bez možnosti obnovy, protože ruské rezervy rychle tají v důsledku pokračování války. A ne jediný rubl. Čerstvá analýza odborné publikace Agentura Bloomberg naznačuje, že Putin má před sebou velmi těžké měsíce. Kremelský diktátor nemá z toho východisko do světlé – nebo alespoň ne tak černé – budoucnosti.
V operačním prostoru nemají Rusové nic lepšího. Bachmut stále klade zuřivý odpor a západní útočné zbraně v čele s tanky Leopard 2, začíná přijíždět na Ukrajinu. V americkém Kongresu, jak píší místní média, roste tlak na Bílý dům, aby poskytl ozbrojeným silám letouny F-16. A jen ten líný už nemluví o jarní protiofenzívě Ukrajiny.
Jmenování náčelníka ruského generálního štábu Valerije Gerasimova velitelem okupačního kontingentu se pro Rusy změnilo v obrovskou katastrofu u Vuhledaru – kde v největší tankové bitvě velké rusko-ukrajinské války ztratila agresorská země nejméně 130 obrněných vozidel. O skutečně zničené 155. brigádě námořní pěchoty se nemluví.
Vojenské neúspěchy spolu s kumulativním účinkem sankcí, které se navíc zintenzivňují a pokrývají stále více sektorů ruské ekonomiky, berou Vladimiru Putinovi hlavní věc – čas. Nyní hodiny, které, jak se zdá, počítaly poslední týdny nebo dokonce dny pro Ukrajinu, začaly hrát proti iniciátorovi války. Když si to na Západě uvědomují, jako by se vysmívali, připomínají, že koaliční země ve skutečnosti vyčlenily jen nepatrný podíl svých zdrojů na pomoc Ukrajině. To znamená, že mají stále prostor k růstu.
A RossYI – nikde. Dokonce i jeho vlastní rakety a íránské kamikadze drony, jak se ukázalo, mají schopnost dokončit. A Čínu je stále třeba přesvědčit, aby poskytla nezbytné zbraně. Spojené státy již prokázaly, že slova o vážných důsledcích se neházejí do větru. 7. února loňského roku, 17 dní před invazí, Joe Biden řekl, že pokud Rusko zahájí ofenzivu, Nord Stream 2 přestane existovat. Uplynul rok – a nikdo si nepamatuje tento plynovod, který se Kremlu zdál tak pohodlným způsobem, že hodil energetickou smyčku kolem evropského krku.
Mimochodem, náhodou nebo ne, ale několik dní poté, co Peking oznámil „12 bodů mírového plánu“, což je ve skutečnosti návrh Západu předat Ukrajinu Putinovi, – The Wall Street Journal, S odkazem na americkou federální vládu píše o úniku z laboratoře (čínské, zlověstné věci) jako o příčině pandemie koronaviru. Je snadné si představit reakci světa, včetně soudního, na tyto informace, pokud se jim dostane více či méně skutečného potvrzení. Není to jakési varování pro Říši středu?
Ale i kdybychom takové polokonspirační teorie odmítli, ekonomická válka sama o sobě může ke zkrocení čínského draka stačit. Moc a vliv autoritářských režimů, jak ukazuje historie s Ruskem, byly značně přeceňovány. Dokonce i Německo, hlavní plynová protistrana Kremlu v Evropské unii, které si samo uvědomilo složitost situace s dovozem plynu, úspěšně přesunulo svou pozornost na jiné dodavatele a letošní zimu přežilo bez vážnějších problémů.
Na konci zimy Kreml zjistil, že všechny jeho trumfy byly přerušeny Západem a dokonce i Ukrajinou. A vyhlásit všeobecnou mobilizaci – tedy použít jediný zdroj, který je stále k dispozici a nezávisí na sankčním tlaku Spojených států a spojenců – se Putin bál oznámit.
Ukazuje se tedy, že Kreml nemá jinou možnost, než znovu připomenout možnost jaderného zastrašování. Jaderné bomby, které byly v polovině minulého století vytvořeny jako zbraň strategického odstrašení, se pro Rusko staly symbolem strategické bezmocnosti. A dokonce i Putin je může použít jen k bezvýslednému zastrašování svých nepřátel – protože Čína se také staví proti skutečnému použití jaderných zbraní, jejichž postoj Rusko prostě nemůže brát v úvahu. I po další tankové katastrofě a s dolarem za 150.
