Naše hrdinka – Signora Meloni
Proč debata o jednáních s Ruskem nedává žádný smysl
Tento týden Ukrajinci poměrně nečekaně zjistili, že na nejvyšších úrovních evropské politiky existuje vášnivý, důsledný a moudrý obránce Ukrajiny. Přesněji řečeno, obránce, protože mluvíme o ministerském předsedovi Itálie Georgi Malonovi. Proč nečekaně, protože až donedávna jsme se my, přiznáváme upřímně, báli jejího příchodu k moci.
Připomeňme, že Signora Meloni se ujala funkce předsedy vlády 22. října 2022. O měsíc dříve středopravicová koalice, která se skládala ze tří stran – Bratři Itálie (vedená Malonim), Liga (vedená bývalým ministrem vnitra Matteo Salvinim), Vpřed, Itálie (vedená Silviem Berlusconim) – vyhrála volby do horní komory parlamentu. George Maloney se tak jako vůdce většiny stal první ženou v historii země, která vedla vládu.
My, Ukrajinci, jsme v té době ještě nepřestali naříkat nad předchozím premiérem – Mariem Draghim. Ukázal se, že je Ukrajině velmi příznivý, pod jeho vedením Itálie přestala být problémem při zavádění protiruských sankcí, naopak se stala horlivým zastáncem potrestání ruského agresora. Draghimu se podařilo přesvědčit politiky o potřebě poskytnout Ukrajině vojenskou pomoc, a čím více, tím lépe.
A co jsme tehdy věděli o Georgi Malonovi? Prakticky nic. Přesto se jim podařilo seznámit se s dalšími dvěma jejími koaličními partnery. Pravicový populista Matteo Salvini oslavoval Moskvu, opakovaně navštívil Kreml, fotografoval na Rudém náměstí, oblečený v tričku s portrétem Putina. Existuje velké podezření, že ho ruské úřady finančně krmily. A že to byl Salvini, kdo zorganizoval svržení Draghiho vlády na příkaz Kremlu.
U Berlusconiho je obecně všechno jasné. Starý zkorumpovaný úředník a libertin, přítel Putina. Opakovaně přicházel do Moskvy, nechal se zkorumpovat ruským luxusem – lovy, lahůdkami, obdivy, letovisky atd. A nedávno, tedy na vrcholu rusko-ukrajinské války, si Putin a Berlusconi vyměnili dary: italský Rus je krabice vína a ten jako Alaverdovi je krabice vodky. A navzájem si přáli úspěch.
Koneckonců už víme, že mnoho krajně pravicových stran v Evropě je proruských. Někdo je „krmen Kremlem“, někdo je jen užitečný idiot. Vzhledem k tomu, že strana „Bratři Itálie“ je krajně pravicová, je logické, že jsme my a ona byli a priori hodnoceni jako prokremelští. A podle toho signoru Melonimu – „Putinovým přátelům“…
Poměrně rychle jsme si však uvědomili, že jsme se hluboce mýlili. Nový premiér nejen pokračoval v liniích, které Draghi zahájil proti Rusku a vojenské podpoře Ukrajiny, ale také je výrazně posílil. Že to pro ni nebylo tak snadné, jsme se dozvěděli z čerstvých Video část zasedání italské Poslanecké sněmovny, která projednávala otázku rusko-ukrajinské války a vojenské pomoci Ukrajině. George Maloney jako lvice spěchal bránit Ukrajinu. Byly to opravdu ty slavné italské vášně, vyjádřené artikulací a gesty. Zároveň velmi organicky kombinovala emocionalitu s uvažováním, tak jasně umístěnými akcenty, že tento relativně krátký projev lze považovat za příklad kultury debaty.
Myslím, že by nebyl hřích citovat tento fragment z parlamentní rozpravy. Začalo to tím, že poslankyně levicově populistického „Hnutí 5 hvězd“ Eliza Scutella řekla: „Zastavte se a začněte s námi diplomatickou cestu. Existují pro vás zbrojní lobby, jsou tu občané a jejich zájmy pro nás.“ A tady je to, co jí Meloni odpověděla:
„Paní Scutella nám říká, abychom ‚přestali‘. Myslím, že by to mělo být řečeno Putinovi, drahá… Nazývejme věci pravými jmény. Pokud přestaneme, schválíme invazi na Ukrajinu. Nejsem tak pokrytecký, abych zakrýval slovo „invaze“ slovem „mír“. Proto se domnívám, že bychom neměli schvalovat invazi na Ukrajinu. To neznamená, že bychom neměli pracovat na mírovém plánu. Ale myslíte si, že aby Rusko mohlo zahájit jednání, musí zastavit nepřátelské akce a stáhnout vojáky z území Ukrajiny? Myslíte si, že ukrajinské hranice je třeba revidovat? Myslíte si, že by Moskva měla dát území, která okupuje, kde uspořádala „referendum o sebeurčení“, nebo ne? Rád bych slyšel odpověď, pokud to s mírem myslíme vážně. Jinak to není nic jiného? jako propaganda na úkor suverénního národa, svobodného lidu a mezinárodního práva, a to je nezodpovědné!“.
Není to geniální? Po takovém zápalném představení se signor Meloni samozřejmě stal naší hrdinkou.
I když problém stále přetrvává. Problém s těmi západními politiky, kteří věří v možnost dialogu s Putinem, v šanci na síňživit vojenský konflikt diplomatickými prostředky. Nemluvím o užitečných idiotech nebo ještě více o těch, kteří jsou právě teď na „návnadě Kremlu“. Mluvíme o úctyhodných politicích, intelektuálech, umělcích, kteří si myslí, že diplomatická cesta je nejen zcela skutečná, ale jediná možná. Například zástupci rakouského vedení, estonští konzervativci, trumpistická část americké Republikánské strany, Jürgen Habermas a další němečtí intelektuálové, kteří pravidelně píší dopisy federální vládě požadující zastavení vojenské pomoci Ukrajině a zahájení dialogu s Moskvou atd.
Pokračuji v názoru Georgie Maloneyho a chci ujistit všechny tyto „pacifisty“, že cesta jednání s Moskvou nikam nevede. Jak jednou prohlásil Stepan Bandera: „Neexistuje žádný společný jazyk s m-lamy.“ Ale tady nejde jen o neochotu Ukrajinců dělat ústupky agresorovi. A skutečnost, že kompromis je v zásadě nemožný. Proč? Protože samotné Rusko se dostalo do slepé uličky, nejenže legitimizovalo anexi několika regionů Ukrajiny, ale také tuto anexi vepsalo do své dlouho trpící ústavy.
Německý kremelský politolog Andreas Umland se k tomuto tématu vyjádřil velmi správně:
„Vladimir Putin a Vladimir Zelenskyj jako prezidenti svých států jsou navíc svými národy považováni za „garanty“ svých ústav a jsou povinni je dodržovat. I když by jeden z nich nebo oba chtěli uzavřít nějaký územní kompromis, základní zákony jejich dvou států jim to výslovně zakazují. To znamená, že jedna nebo obě ústavy musí být pozměněny dříve, než se uskuteční jakékoli podstatné mírové rozhovory. To však bude vyžadovat výraznou většinu hlasů v příslušném parlamentu. To je přinejmenším obtížné v případě Putinova Ruska a nerealistické v případě Ukrajiny.“
O čem mluvit s Moskvou, pokud tam ukrajinské země již byly jasně uznány jako „původně ruské“ a dokonce legitimizovaly toto uznání na všech úrovních. Ruské centrum kartografie je již v plném proudu razítkování map Ruské federace, kde území Ruska dosahuje nejen ukrajinských území, která ještě nejsou pod kontrolou Kyjeva, a to nejen tam, kde jsou okupovaná území, ale i těch, na které ruský okupant nikdy nešlápl (a nešlápne). Například město Záporoží, celá Záporožská a Chersonská oblast, koneckonců celý Donbas.
No, pokud je vše jasné s ruskými imperiály, tady, jak se říká, případ je obtížný, pak se západními adepty myšlenky „ukrajinských zemí výměnou za mír“ je situace podivná. V tom smyslu, že nemůžete vidět zřejmé věci. Ano, možná je Otto von Bismarckovi mylně připisován výrok „dohody s Ruskem, které nemají cenu papíru, na kterém jsou napsány“. Možná. Historie však opakovaně prokázala, že to tak je.
