Jako by předběžné poruchy nestačily, již tak vysokou teplotu moldavské politické a sociální reality dále zvyšovaly téměř každodenní zprávy, že z kišiněvského letiště nebylo z bezpečnostních důvodů propuštěno více cizinců – včetně srbských fotbalových fanoušků, že ruské rakety prolétají moldavským vzdušným prostorem, nebo dokonce dopadají na jeho území. Co se skutečně děje v Moldavsku? Jsou všechny tyto události propojeny a může se země v blízké budoucnosti skutečně stát předmětem ruské sabotáže?
Plánovaná, ale nečekaná rezignace
Začněme naši analýzu první událostí z chronologického hlediska, a to rezignací premiérky Natalie Gavrilitsy, ke které došlo 10. února. Ačkoli načasování oznámení tohoto rozhodnutí bylo poměrně nečekané – šéfka vlády se právě vrátila ze summitu EU, kde získala významnou podporu pro své kroky, včetně reforem – samotná rezignace nebyla pro pozorovatele moldavské politické scény žádným zvláštním překvapením.
Zvěsti o plánovaných změnách ve funkci premiéra a vedení některých ministerstev kolují ve veřejném prostoru nejméně od listopadu 2022. Vodítko PŘEDNOST V čele s neformální vůdkyní této politické síly, prezidentkou Mayou Sandu (jako hlava státu nemůže oficiálně patřit k žádné politické straně), chtěla vyřešit několik naléhavých problémů jedním rázem jmenováním nové vlády.
Prvním z nich byla neuspokojivá efektivita práce Havrylytsyova kabinetu, která se projevovala mimo jiné v relativně pomalém tempu reforem, které PŘEDNOST slíbil realizaci během volební kampaně v roce 2021. Jednalo se především o radikální reformu soudního systému. Moldavský soudní systém a státní zastupitelství jsou obyvateli země považovány za extrémně zkorumpované. Tyto instituce jsou navíc po léta pilířem oligarchického systému a moldavskí politici a podnikatelé je využívají k ochraně svých finančních zájmů a k boji proti oponentům. Ačkoli Gavrilianiho vláda, zejména ministr Serhiy Lytvynenko, odpovědný za reformu soudnictví, zahájila rozsáhlé změny v tomto sektoru (zejména zahájila program lustrace soudců), nezachránilo ho to před chybami. Občané navíc dosud nepocítili důsledky kroků vlády.
Stojí za zmínku, že Gavrilitsa sama považovala tuto kritiku své vlastní strany za neopodstatněnou a poukázala na to, že úspěšná realizace programu PŘEDNOST zasáhly (kromě nedostatku zkušeností mladého vládního týmu) objektivní obtíže spojené s četnými krizemi, kterým jeho kabinet čelil téměř od svého vzniku. To vedlo k napětí a vyvolalo pochopitelné zklamání mezi hlavou vlády. Je pravděpodobné, že když Gavrilitsa oznámila svou rezignaci, prohlásila, že její „vláda mohla vydržet déle, kdyby měla stejnou podporu doma jako v zahraničí“, měla na mysli konkrétně rozpouštění podpory od vedení strany, konkrétně od prezidentky Sandu.
Další důvod pro změnu vlády přímo souvisí s prvním. Jedná se o trvalý pokles hodnocení PŘEDNOST v posledních několika měsících. Podle dosavadních průzkumů může strana v současné době počítat jen s asi 23 procenty hlasů. To je velmi málo, vzhledem k tomu, že před rokem a půl, ve volbách v červenci 2021, získala více než 50% podporu. A co je ještě horší: proruské strany – tedy Volební blok komunistů a socialistů a strana SHOR – mají podle stejných průzkumů veřejného mínění dohromady podporu až 33 % voličů. V některých průzkumech je Sanduová, která po mnoho měsíců vedla hodnocení důvěry veřejnosti, horší než bývalý socialista a nyní nominálně proevropský starosta Kišiněva Ion Cheban (Ion Ceban). Voliči koneckonců také nesouhlasili s výkonem vlády. Přibližně 52 % Moldavanů hodnotilo Gavrilicovu vládu hůře než předchozí kabinety a pouze 20 % uvedlo, že je lepší než oni.
Rezignace předchozího kabinetu měla také umožnit obratnou (tj. aniž by se z nich stali obětní beránci) náhradu za některé ministry, kteří se v posledních měsících stávají stále větší zátěží pro image PŘEDNOST. Mezi nimi je nejen výše zmíněný ministr spravedlnosti, ale také (spojená s velmi vysokou mírou inflace, přesahující 30% v roce 2022) ministr financí a především ministr infrastruktury a regionálního rozvoje Andrei Spinu (Andrej Spinu). Byl to on, kdo byl mimo jiné odpovědný za smlouvy o dodávkách plynu a elektřiny, a proto ho Moldavané jednoznačně považují za odpovědného za radikální zvýšení cen v energetickém sektoru. Stačí říci, že sazby za plyn vzrostly více než v AIdesetkrát od října 2021 do října 2022.
Mimochodem, není to jen o cenách. Někteří Moldavané se domnívají, že úmyslně a kvůli korupci podepisoval smlouvy, které byly pro občany nerentabilní (zejména smlouva s Gazpromem). Podle průzkumu Watchdog.md, V únoru 2023 41 % obyvatel země tvrdí, že Spina byla jednoduše „okradena Moldavany“. Tato obvinění se zdají být nepodložená a souvisejí spíše s chybami, kterých se Spinu dopustil při informování moldavské veřejnosti o svých činech. Nedostatek transparentnosti v tak složité otázce, jako je energetika, vedl mnoho voličů k přesvědčení, že určitá fakta jsou před nimi skryta a úřady jsou obohacovány rostoucími cenami surovin a elektřiny. Spinu sám, jako vlivná postava v PŘEDNOST, byl již jmenován generálním tajemníkem prezidentské administrativy po rezignaci Gavrilice, a tedy celé vlády. Toto gesto mu mělo na jedné straně kompenzovat ztrátu úřadu, vysvětlit, proč se v příští vládě neujme ministerského křesla, a na druhé straně rozptýlit spekulace, že vedení strany s ním bylo nespokojeno a že ztratil důvěru Sanduové.
Bezpečnost na prvním místě
K výše popsaným důvodům změny vlády je třeba přidat další. Je to přání přizpůsobit systém veřejné správy výzvám, kterým Moldavsko čelí, zejména hrozbám pro bezpečnost země. V poslední době se tato otázka stala obzvláště důležitou.
13. února přednesla prezidentka Sandu projev, ve kterém na základě materiálů poskytnutých Kišiněvu o několik dní dříve ukrajinskou zpravodajskou službou oznámila, že Rusko plánuje provést státní převrat v Moldavsku. Moskva hodlá využít lidi s vojenskými zkušenostmi, kteří v civilu obsadí některé budovy státní správy a vezmou rukojmí.
Mezi těmi, kteří se budou podílet na sabotáži, budou podle jejího názoru občané Běloruska, Srbska a Černé Hory, stejně jako Rusové. Jak vysvětlila Sanduová, Rusko se na podzim pokusilo destabilizovat situaci v Moldavsku, ale zabránily tomu místní zvláštní služby. Prezidentka také uvedla, že sabotéři, kteří plánovali svrhnout současnou vládu, počítali s podporou „vnitřních zločineckých organizací“, mezi nimiž jmenovala výše zmíněnou stranu „SHOR“ a lidi spojené s uprchlým oligarchou Vladem Plahotniucem.
Vzhledem k hrozbě z Ruska, o které hovořil prezident, bylo rozhodnuto převést portfolio premiéra Dorina Rechana (Dorin Recean), jehož kabinet obdržel důvěru již 16. února, méně než týden po rezignaci Gavrilitsovy vlády. Rechan, který byl donedávna bezpečnostním poradcem prezidentky Sanduové a v letech 2012 až 2015 vedl moldavské ministerstvo vnitra, jako málokterý politik přátelský PŘEDNOST (protože nepatří do strany), je dobře obeznámen s fungováním orgánů činných v trestním řízení, policie, zpravodajských služeb a hrozbami, kterým čelí. Proto se doufá, že jeho jmenování do čela vlády nejen zlepší bezpečnost země, ale bude také jasným signálem občanům, že současná vláda neignoruje potenciální hrozbu z Ruské federace.
Od nového premiéra, který se během svého působení ve funkci ministra etabloval jako efektivní správce, se také očekává, že zajistí zvýšenou efektivitu a disciplínu ve veřejných institucích, což by mělo na jedné straně urychlit reformy a na druhé straně ukázat rozčarovaným voličům, že vláda ovládá správní aparát a vládne zemi pevnou rukou. To je zase opět, doufejme PŘEDNOST, by měla přispět k růstu nízkých ratingů strany.
Je Moldavsko ohroženo ruskou intervencí?
Prohlášení Sanduové získalo širokou odezvu ve světových médiích. Není překvapením, že její podtext byl koneckonců nesmírně senzační. Ve skutečnosti však ani slova moldavského prezidenta, ani zprávy ukrajinské rozvědky neodhalily nic zásadně nového. O ruských přípravách na sabotážní operace v Moldavsku se diskutuje více než měsíc. V druhé polovině roku 2022 objevili investigativní novináři řadu studií připravených analytiky souvisejícími s ruskými službami, ve kterých nejen hodnotili společensko-politickou situaci v Moldavsku, ale také navrhli potenciální scénáře akcí, které by Rusko s pomocí místních sympatizantů Kremlu mohlo podniknout, aby změnilo prozápadní vládu v Kišiněvě na vládu přátelskou Moskvě.
Ve skutečnosti si zvláštní pozornost nezasluhují zprávy o ruských plánech pro Moldavsko jako takové, ale skutečnost, že přední moldavští politici o nich nyní hovoří tak otevřeně. Až donedávna, zejména v prvních měsících války, se úřady v Kišiněvě snažily zprávy o potenciální hrozbě z Kremlu nekomentovat. Varování z Kyjeva, kteří přišli do Moldavska, umlčeni v naději, že se vyhnou konfrontaci s Ruskem a zbytečným nepokojům v zemi. Do PŘEDNOST domnívá se, že vzhledem k nízkému obrannému potenciálu Moldavska a křehkosti jeho správních struktur se může Moldavsko skutečně spolehnout pouze na neutralitu zakotvenou v ústavě. Velmi rychle se však ukázalo, že tato strategie nepřináší žádné hmatatelné výhody.
Ruští politici stále více a odvážně útočí na Moldavsko za jakékoli známky sympatií k Ukrajině nebo za akce související s procesem evropské integrace. Ruské rakety zaměřené na cíle na ukrajinském území také stále častěji létaly nad zemí, a to navzdory výše zmíněné neutralitě. V důsledku toho začala od druhé poloviny roku 2022 v Moldavsku jasná změna rétoriky a politiky. Kišiněv začal otevřeně mluvit o ruské hrozbě. Zvýšila také výdaje na obranu a získala technickou podporu od spojenců (v posledních týdnech například do Moldavska dorazily obrněné transportéry Piraňadarované Německem).
Sandu také otevřeně žádá partnery, aby poskytli Moldavsku systémy protivzdušné obrany pro boj s ruskými raketami létajícími nad zemí. Takže i když by prezidentova slova o hrozbě ruského puče měla být brána vážně, zároveň by měla být posuzována v kontextu změny paradigmatu moldavské politiky vůči Rusku, která se stala agresivnější a odvážnější.
Prohlášení Sanduové mělo nejen informovat veřejnost o skutečné ruské hrozbě, ale také upozornit Západ, zaměřený na situaci v Ukrajině, na Moldavsko, které se kdykoli může stát obětí ruské sabotáže.
Navíc to mělo vnitropolitický rozměr. Sandu opět obratně a rozumně spojila alespoň část opozice s Ruskem, přičemž poukázala na to, že její (tj. opoziční) aktivity by mohly nejen destabilizovat situaci v zemi, ale také vést k aktům otevřeného násilí, včetně násilného obsazení administrativních budov nebo braní rukojmí. Důraz na existenci reálné hrozby z Ruska slouží také jako omluva pro nezbytné, ale kritizované proruskou opozicí a považované za antidemokratické akce PŘEDNOST rozšířit pravomoci moldavských zvláštních služeb.
Zároveň se úřady chystají odrazit případné provokace. Z tohoto důvodu byl v posledních dnech při nejméně několika příležitostech odepřen vstup do země lidem, kteří mohou představovat i potenciální hrozbu pro veřejnou bezpečnost, jako jsou příznivci srbské Partizany. Taková událost zřejmě nebyla ničím novým a získala si publicitu v médiích hlavně kvůli kontextu – sportovnímu i politickému – souvisejícímu s předchozím prohlášením Sanduové o zapojení srbských občanů do potenciálního puče.
V loňském roce pohraniční služby zablokovaly vstup do Moldavska více než 200 ruským občanům pocházejícím z Dagestánu. Takže i kdyby takové akce byly jen „studené“, dnes už se sotva diví.
Překlad z polštiny
Text byl publikován v rámci projektu spolupráce mezi námi a polským časopisem Nowa Europa Wschodnia.
Předchozí články projektu: Ukrajina – EU: horké dokončení jednání, Ukrajina – únik z volby, Východní partnerství po arabských revolucích, V křivém zrcadle, Opovrhovaný, Lukašenko jde do války s Putinem, Mezi Moskvou a Kyjevem, Klobása je klobása, Můj Lvov, Putin na galejích, Poloostrov strachu, Ukrajina vynalezená na východě, Nový starý objev, A mělo to být tak krásné, Novoroční dárek pro Rusko, Zda diskutovat o historii, bezvýchodné situaci v Minsku
Původní název článku: Mołdawia odpycha Rosję
