Kvůli ruské agresi v roce 2014 zůstal Luhansk bez největší vědecké knihovny, která zde existovala od konce devatenáctého století. Tehdejší ředitelka Iryna Rybanceva, které okupanti vyhrožovali, dokázala z knihovny vyzvednout dokumenty a pečetě a evakuovat se do Starobilsku. Již v roce 2022, kdy byla knihovna plně funkční, osud Iriny Rybjancevy zopakovala nová ředitelka Světlana Moiseeva. Nyní je Luhanská regionální univerzální vědecká knihovna, nebo, jak ji nazývají její zaměstnanci, Luhanská OUNB, jedinou knižní sbírkou v regionu, která pokračuje v práci při evakuaci.
Hovořili jsme s PR specialistkou knihovny a místopředsedkyní mládežnické sekce Ukrajinské asociace knihoven Anastasií Litašovou o cestování formátu práce a nových rolích knihovníků.
Dvakrát bez domova
Luhanská oblastní univerzální vědecká knihovna byla kvůli válce dvakrát evakuována. Z Luhansku v roce 2014 a ze Starobilsku v roce 2022. A v obou případech přišla o knižní fondy. Filoložka Anastasia Litashova ze Starobilsku se připojila k týmu před sedmi lety a vedla PR oddělení knižní sbírky.
„Náš současný tým vznikl po roce 2014. V té době ředitelka a její zástupce opustili Luhansk. Několik dalších pracovníků se připojilo později. Knihovna nefungovala asi dva roky a pak, v roce 2016, jsem náhodou zahlédl zprávu od spolužáka, že tam jsou potřeba lidé. Snažila jsem se,“ říká Anastasia.
Anastasia Litashova pracuje v knihovně sedm let (Foto Lugansk OUNB)
Bez knižních fondů a fondů se knihovna změnila a stala se kulturní a vzdělávací platformou Dobré knihovny. Pořádaly se zde večírky, literární pracovníci, inkluzivní projekty.
„Lidé se museli naučit, že knihovna není místem, na které byli zvyklí. Existuje zkreslená představa o velmi nudném místě, kde jsou lidé hnáni a nuceni něco poslouchat. Pak prostě začnete pracovat a lidé přijdou sami. Vědí, že tu můžete být se svými přáteli, jen sedět se svou organizací, pokud není místo, kde se můžete shromáždit. Tak jsme se stali přátelským prostorem,“ vzpomíná Anastasia.
Knihovna shromáždila všechny finanční prostředky znovu. Knihovna spolupracovala s nakladateli, existoval státní program na doplnění knižních fondů, knihy přinesli místní obyvatelé a poslali je lidé z jiných částí země.
Režisérka Svitlana Moiseeva v knihovně ve Starobilsku před totální válkou (Foto Ukraїner)
V současné době není osud knižních fondů v Luhansku a Starobilsku znám. Podle Anastasie se v Luhansku zachovala vlastivědná literatura. Po obsazení Starobilsku byla budova knihovny na dlouhou dobu uzavřena.
„Říká se, že údajně veškerý majetek, všechny knihy byly vzaty pod ochranu struktury našich kolegů knihovníků ze Starobilsku. Řečeno bez obalu, finanční prostředky byly jednoduše napjaté. Nevím, co se s knihami stalo – jestli byly spáleny nebo rozdány k recyklaci, kompostování. Tyto informace budeme vědět, až když dorazíme. Existují příběhy, že knihy byly rozebrány a odvezeny do kotlů na tuhá paliva ve školách, aby se vytápěly prostory. Je jasné, že okupanti neřeknou, že pálí knihy, ale od místních jsme slyšeli různé věci,“ řekla žena.
Putovní knihovna
Po 24. únoru 2022 je tým Dobré knihovny roztroušen po celém světě. Několik pracovníků knihovny bylo evakuováno do Dněpru, jeden pracovník do Užhorodu, tři do Kyjeva, jedna dívka do zahraničí. Sedm členů týmu je však v Čerkasech, kde je nyní knihovna právně zakotvena.
„Když se evakuovali podruhé, mohli si vzít jen nás, doklady a pár věcí. Odcházela jsem a netušila, že v knihovně pracovat nebudu. Věděl jsem jistě, že potřebuji funkční notebook, své soubory a pevný disk. Jsem si jistá, že moji kolegové smýšleli stejně,“ vzpomíná Anastasia.
První režisérka Svetlana Moiseeva šla do Cherkasy ze Starobilsku. Anastasia poznamenává, že když se evakuovali, nevěděli, kam jít a co dělat. Neexistoval žádný algoritmus akcí.
„AH nevěděl, Co dělat, místní obyvatelé nevěděli, co dělat. Věděli, že je nutné dokumenty odnést, a pak jak? Celá země je opravdu v plamenech. Po evakuaci přišlo uvědomění, jak bychom se měli chovat. Na jaře a téměř celé léto jsme sledovali, co se děje. Na podzim jsme si uvědomili, jak bychom měli pracovat v cestovním formátu,“ říká Anastasia.
Cestovatelský formát vznikl spontánně během diskusí. Tým skryl stránky knihovny na sociálních sítích, aby ochránil lidi, kteří zůstali v okupaci. Nový název pro sociální sítě byl také vynalezen spontánně a jednoduše opustil zkratku knihovny – Luhansk OUNB.
„Putovní knihovna se zdá být novinkou. v Ukrajině to nikdo nevymyslel. Naším cílem je být mobilní. Máme určitou kategorii lidí, se kterými pracujeme a pokrýváme jejich potřeby ve městech, kde jsme. Přizpůsobuje se měnícím se životním podmínkám,“ vysvětluje Anastasia.
Luhansk OUNB v Čerkasy má malou místnost v centru mládeže. Existuje asi 30-40 nových knih v angličtině nebo ukrajinštině, které někdy knihovníci stále vydávají zákazníkům.
„Navštěvujeme humanitární centra v Čerkasech, jako je humanitární centrum Popasna nebo centrum Y.Mariupol, a také poskytujeme určité služby tamním občanům. Nejčastěji se jedná o nastavení smartphonu, konzultace o službách v Diia. A nosíme tuto malou knihovnu, aby si lidé mohli vzít knihy pro sebe, pro děti. Samozřejmě, že knižní vydavatel, který byl před totální válkou, je nesrovnatelný. Nyní je vzácná, ale je. V Čerkasech nemáme kam ukládat knihy. Je pro nás nepraktické pořádat nějaké akce na sběr knih,“ říká Anastasia.
V Čerkasech knihovna zaměřuje svou činnost na vnitřně vysídlené osoby, snaží se udržovat kontakt s klienty, kteří opustili Luhanskou oblast.
„Našich místních je málo, ale jsou, ale neodmítáme žádné další lidi, pokud to nejsou vnitřně vysídlené osoby a nejsou z Luhanské oblasti. Rádi spolupracujeme se všemi,“ zdůrazňuje žena.
Programování, setkání a kluby
Knihovna má průběžně programovací klub Code Club, online setkání s autory a konverzační kluby v Čerkasy a Dněpru, kde se ti, kteří se chtějí naučit ukrajinsky. Jeden z těchto klubů vede Anastasia, která je vzděláním filoložkou.
„Máme teď dva konverzační kluby. Jeden v Dněpru. Zabývá se Julií Lysyuk. Další v Čerkasech, který vedu, jsem pořádal konverzační klub v Zakarpatské Svaliavě. Shromažďujeme vnitřně vysídlené osoby, které se chtějí naučit ukrajinsky. Nejčastěji se jedná o lidi starší 50 let, kteří chápou ucho, ale nemluví ukrajinsky. To znamená, že jsou z rusky mluvícího prostředí a dělají vědomou volbu. V poslední skupině jsem měla ženu, které je asi 70 let,“ říká Anastasia.
Knihovníci také vyučují mediální gramotnost, učí základy SMM a hovoří o bezpečnosti na internetu. Během následujících dvou měsíců spustí mediální školu pro lidi, kteří chtějí pracovat se sociálními sítěmi. Kromě toho Luhansk OUNB vyvíjí kanál YouTube, kde hovoří o Luhanské oblasti, knihovnách, publikuje recenze knih.
„Jsme teprve na začátku, ale chceme mluvit o regionu. O dekolonizaci, derusifikaci a derusizaci. Chceme se koloniálního narativu úplně zbavit,“ říká Anastasia.
Formát cestování předpokládá, že knihovna se neustále pohybuje po celé zemi. Další cestu, v dubnu, tým plánoval do Lvova, kde budou organizovat nájemce a putovní výstavu fotografií.
„Nejsou to lidé, kteří přicházejí k nám, ale my chodíme za lidmi. Víme, že ve Lvově je mnoho starých lidí. Známe je osobně a chceme, aby kus domu přišel k nim,“ říká Anastasia.
Luhansk OUNB také funguje jako metodické centrum pro regionální knihovny. To znamená, že poskytuje rady, rady, pomoc evakuovaným knihkupectvím. Také nemohli zachránit finanční prostředky, ale zůstali lidé.
„Musíme podporovat naše kolegy bez ohledu na to, v jakém jsou stavu: zda nepracují, zda plánují obnovit práci na dálku nebo byli propuštěni. Pokud jde o fondy jiných knihoven v Luhanské oblasti, informace, které máme, jsou velmi smutné. Většina knihovníků zůstala v okupaci. Neexistuje s nimi žádná souvislost. Máme pouze bodové údaje o lidech, kteří spolupracují s nepřítelem,“ říká Anastasia.
Zpověď v knihovně
V současné době se Luhansk OUNB uchází o různé grantové projekty a organizuje sbírku pro kolegy bránící zemi na frontě. Anastasia říká, že knihovník by měl být trpělivý v komunikaci, flexibilní intelektuálně a neustále studovat v profesní oblasti, držet krok s vývojem technologií.
„V loňském roce jsme se zúčastnili online i offline konferencí v Německu, Velké Británii. Letos jsme naplánovali výlety do Litvy. Promluvme si o knihovnách a o tom, čím jsme vinniŠli to, co přežili,“ řekla Anastasia.
Žena říká, že nejtěžší nebylo začít práci znovu, ale přijít na to, jak ji podpořit. V roce 2014 knihovníci doufali, že se budou moci rychle vrátit do Luhansku. Nyní se Luhanská OUNB bojí dělat mnoho plánů, ale ví, co udělá jako první, když Ukrajina vyhraje válku.
„Máme plán na období po vítězství. Bez plánů se vůbec nedá žít. Podporuje morálně. Vše záleží na tom, jak dlouho válka trvá. Tradičně, ve Starobilsku, byla každý rok zpověď v knihovně, kde se mluvilo o roce našeho života. Proto chceme v knihovně opět shromáždit ty, kteří na nás čekali. Víme, co nás čeká,“ je si jistá Anastasia.
